Blog

Vánoce se nám kvapem blíží a tak jako v každé domácnosti to i u nás vypadá šíleně. Nevím, kde mám pravou a kde levou.

Vím, že dnes je moderní rodit okolo padesátky, ale to je podle mě už trošku proti přírodě. Mám i dvě kamarádky, které si porodily dítě pár let před padesátkou. O sobě jsem si myslela, že děti nikdy mít nebudu, ale tato společensky chtěná záležitost se nakonec dostala i do mého života. Ve svých osmatřiceti letech se považuji za starou prvorodičku, jejíž předtěhotenství a těhotenství skýtá mnoho nečekaných i bizarně zábavných situací. Jsem až zvědavá, co mě čeká, až porodím.

Čečenský opoziční blogger Tumso Abdurachmanov, pokládaný za jednoho z hlavních kritiků vládce autonomního Čečenska Ramzana Kadyrova, byl zavražděn ve švédském exilu. S odvoláním na jeho spolupracovníky to oznámilo Rádio Svoboda. Švédské úřady se k věci zatím nevyjádřily. Abdurachmanov byl podle rozhlasové stanice zastřelen v noci z 1. na 2. prosince.

V letošním roce jsem získala nového koníčka. Nevím, jestli to mohu tak nazvat, jestli to není trochu neuctivé, ale nenapadá mne lepší název. Každý den od onoho únorového dne jsem očekávala, vyhlížela, zachytávala a četla zpravodajství z rusko-ukrajinské války. V průběhu dnů jsem si našla pár zpravodajců, kteří mi připadali spolehliví, protože svá zpravodajství dokládali dohledatelnými zdroji.

Psi jsou nám parťáky, důvěrníky a rodinou. Jediné, čím nás kdy zklamou, že jejich životy končí příliš brzy. Užívejme si tedy každý společný den.

Nachodit každý den v průměru kolem 16 200 kroků je určitě pro spoustu lidí pohoda. Pokud ale vyloženě pracujete z domu a v drtivé většině svého aktivního času trávíte na kole, tak je situace jiná. Cyklistovi se úplně chodit nechce a pokud nemáte vyloženě důvod, tak prostě nejdete. Bude to pro mě v prosinci šichta, o tom žádná, už teď, za první tři dny, jsem rozbitý jako už dlouho ne. Mám však velkou motivaci, již podruhé se chystám zdolat trasu Strade Bianche. Poprvé se to totiž nepodařilo i kvůli náročnosti trasy a přebytečnym kilům.

“Vzal jsem si za ženu nevinnou mladou dívku, která mě milovala. Po deseti letech jsem byl přesvědčen, že je pořád stejně nevinná. Ukázalo se, že i ta nejvěrnější žena se může stát nevěrnou, pokud jí k tomu dáte důvod.” Karel a Blanka se vzali velmi mladí, a to byl zřejmě kámen úrazu.

Mezi lidmi dochází k výměně energií, která když je negativní, může ovlivnit i naše zdraví. Aspoň se to říká. Pozitivní energie je mocná čarodějka.

Jednoho dne se rozhodla uvařit všechny recepty ze slavné kuchařky od Julie Child a své úsilí sdílela prostřednictvím blogu, který byl tak populární, že díky němu vznikl knižní bestseller i filmový hit.

Každý týden vám jeden z redaktorů, reportérů či editorů Seznam Zpráv poodhalí zákulisí práce novináře. O čem to tady vůbec bude a proč to vzniklo vám dnes představí Konstantin Sulimenko.

Je sledování zpráv naší občanskou povinností, nebo nás spíš vede k trvalé invaliditě?

Přestože se Elon Musk rád ohání svobodou slova, zmizel z Twitteru účet anarchistického a antifašistického kolektivu CrimethInc. Zmizely ovšem i další twitterové účty.

Neslyšel jsem ale žádné pokání. Nikdo se nechytil za nos, že šel s tou vlajkou před třiceti lety v průvodu pod nápisy, že jsme hráz socialismu. Byli jsme spíše hráz nepořádku. Proletáři všech zemí se měli spojit a se sovětským svazem být na věčné časy a nikdy jinak.

Neplatí vám otec dětí výživné? Přerůstají vám dluhy přes hlavu? Potřebujete psychologickou pomoc pro sebe nebo své děti?

Když jsem studovala vysokou školu, byla jsem už delší dobu bez přítele. Poslední vztah se mnou natolik zamával, že jsem zkrátka chlapy nemohla ani vidět. Singl život mi naprosto vyhovoval. S kamarádkou, která byla taktéž bez závazků, jsme podnikaly dámské jízdy, cestovaly po Evropě, zkrátka si užívaly volnosti. Život, kdy jsme se nemusely nikomu zpovídat, nám učaroval. Otázky, kam jdeme a kdy se vrátíme, jako by úplně vymizely. Měly jsme jedna druhou.

Je mi 73 let a když se mě někdo zeptá na rozdíly mezi generacemi, jako první se mi vybaví spíš rozdíl mezi mou generací a mými vnuky než mezi mou generací a mými dětmi. Samozřejmě, to první, co každého napadne, je, že nebyly počítače a mobily. Ale o tom se píše pořád, tak raději začnu odjinud. Co mi vyvstává jako obrovský rozdíl, je vnímání nebezpečí a z toho pramenící (pře)opatrnost.

Dívka, mohlo jí být tak sedmnáct, kolem krku šátek, v uchu asi tisíc náušnic, navíc další v nosní dírce, žvýkala jablko a upírala na mě obrovské tmavé oči. Vůbec neladily s její zrzavou kšticí.

COOP je mezinárodně používanou obchodní značkou družstev spotřebitelů (consumer cooperatives), která začala vznikat v polovině 19. století v okolí anglického Manchesteru a velmi rychle se rozšířila do mnoha zemí světa včetně území současné České republiky.

Opět přicházíme s článkem ze soudku Nikdy bych... Tentokrát nám o věcech, které se nedělají, říkala servírka Patrícia z Bratislavy.

„Hlavně po příchodu nedávejte klíče do zámku, aby se ostatní dostali domů!“ dával manžel ráno instrukce a pro jistotu nám to třikrát zopakoval. Byly dva dny před Štědrým dnem a všichni tři jsme ten večer vyráželi na svoje vánoční večírky: já s kolegy z práce, manžel se svými kolegy a podřízenými z jeho práce a dcera s bývalými spolužáky ze střední školy.

Bušení srdce, svíravý pocit na hrudi, ztížené dýchání. Přichází panický záchvat, nekontrolovatelný a nepředvídatelný.

Ruští vojenští bloggeři kritizují Kreml, že do bojů vysílá mobilizované vojáky bez toho, aby prodělali adekvátní výcvik a byli řádně vystrojeni, což vede k vysokým ztrátám. Například v Makijivce mobilizovaní ze Serpuchova opustili své pozice, takže jejich spolubojovníci pak byli za nejasných okolností pozabíjeni, když se vzdávali Ukrajincům.

Tým "Project Zero" společnosti Google zveřejnil na svém blogu příspěvek, ve kterém varuje před zranitelností grafických procesorů Mali. Které jsou přítomny v milionech chytrých telefonů se systémem Android.

Její blog je plný nekorektností a vulgarit. Tereza Maroušková (30) alias „Nasraná máma“ v něm boří představy o tom, jak je těhotenství a mateřství fajn. Svoje zážitky z těchto období podává naturalisticky a zcela bez příkras. Slaví přitom úspěch – blog dostal už dvě ocenění, vyšly jí dvě knihy a její instagramový účet sleduje bezmála 65 tisíc lidí.

Je to jeden z mých splněných snů. V únoru jsem strávil týden v New Yorku, který jsem si vždycky přál navštívit. Říká se, že si ho buď zamilujete nebo ho nenávidíte, mně se naštěstí stalo to první a rád bych se do něj ještě někdy vrátil.

Já se ráda hádám. Nemyslím tím zlou palbu do protivníka s cílem zranit. Hádkou rozumím vášnivou výměnu názorů mezi přáteli s cílem dojít ke společnému dorozumění. Doma se mi to moc netrpí. Uznávám, že hádat se správně se musí umět. A taky uznávám, že to ne vždy správně dovedu.

Na rostoucí vliv ruských vojenských bloggerů upozornil v neděli americký Institut pro studium války (ISW). Na sociálních sítích jich působí přes pět set, mají přitom vazby jak na ruskou armádu, tak na čečenské jednotky nebo wagnerovce. Jsou často kritičtí k ruskému ministerstvu obrany, které se proti nim ohrazuje. Zastání však nacházejí u ruského prezidenta Vladimira Putina.

Také často přemýšlíte, jak to udělat, aby bylo doma čisto, když jsou děti v pubertě, tudíž naprosto nespolupracující, ba spíš naopak?

Listopad je měsíc, který se stále učím mít ráda. Snažím se, hledám pozitivní a světlé body, ale vždycky se objeví něco, co mě vrátí zpátky k tomu, abych tento měsíc zařadila opět mezi ty nejméně oblíbené měsíce v roce. Jsem zvědavá, jak se to podaří v tomto roce, kdy poléhám na můj nový koníček!

Helenina dcera Radka chtěla už od svých patnácti let vycestovat za hranice. Studovat ve Velké Británii vysokou školu, později se tam i usadit. A když se svými sny nepřestala ani po letech, rozhodla se jí Helena podporovat. Nechtěla stát své dceři ve štěstí.

Poté, co do osvobozeného Chersonu přijel Volodymyr Zelenskyj, začali ruští bloggeři, kteří podporují Putinovu politiku a ruskou agresi, kritizovat ruskou armádu, jak je možné, že se ukrajinský ...

K rozhovoru se Sašou Jacobea a Sašou Flekem jsme se sešli v Bubenči, v domě, který patří ČCE a kde také sídlí dejvický sbor. Paní farářka nám otevřela, následována dobrotivým psiskem, takzvaným vodícím psem. Vychovává prý už čtvrtého.

Každý jsme měli ve třídě někoho, kdo na úspěšnou životní kariéru nevypadal. Takový ten třídní šašek, jehož známky nebyly nikdy nic moc, zato samé průšvihy, provokace a kázeňské potíže. Snad existovala jedna nebo dvě oblasti, v nichž vynikal – fotbal nebo holky.

Vítězka letošního ročníku prestižní soutěže Magnesia Litera píše blog o svém životě v Řecku a ukazuje tuto zemi lidem z pohledu, který běžný turista jen těžko zaznamená. Svým nadšením z tamní přírody i lidí už nakazila stovky svých čtenářů

Bůh stvořil celý svět, tedy i národy. Když se však mluvívá o národu – často je to spíš řeč ďábelská, „diabolická“, přemlouvající ke zlu: K pýše na sebe a k nenávisti vůči jiným. Dospěli jsme až tak daleko či spíš klesli tak hluboko, že za „vlastence“ se sami označují příslušníci ultrapravicových xenofobních spolků tak hrdě a tak hlasitě, až se ti ostatní začínají toho slova štítit.

Myslíte si, že být sympatický je vlastnost, se kterou se člověk rodí? Omyl. Jsou to lidé, kteří si dokážou velmi rychle získat ostatní.

Společnost China Electronics Technology Group Corporation, známá pod zkratkou CETC, představila na mezinárodní letecké výstavě Zhuhai Airshow 2022 svůj nový bezpilotní letoun, uvádí web Defence Blog.

Oksana Liashenko utekla se svým šestiletým synem Míšou z města Dnipro (bývalý Dněpropetrovsk). Portrétní fotografka se stala spolupracovnicí Magazínu PATRIOT a píše i fotí svůj ostravský deník.

Agresivní forma leukémie mu vzala jednu z nejmilovanějších bytostí na světě. Před třemi lety postihla paní Marcelu vážná nemoc, o rok později zemřela. David zůstal sám se syny Davídkem a Filípkem. Nepomohly léky ani moderní medicína.

Julii Powellovou proslavil po celém světě originální food blog, který se proměnil v populární knihu a posléze i ve filmový hit s nominací na Oscara. Zemřela v pouhých 49 letech na zástavu srdce.

V duchu mého Slunce ve znamení Kozoroha, které chce stoupat k výšinám, jsem si během mých mladých gymnastických let přála vybojovat účast na mezinárodní soutěži.

Zodpovědnost je považována za ctnost, ale ne každý si to myslí. Přitom je důležitá.

Vezmu vás dnes zpátky v čase. – Je sobota 23. 6. 2007, 19:57. Už sedmou hodinu jsem na Skype s mým nejlepším kámošem M4t0rnem a pár dalšími. Za 3 minuty se to stane, můj největší životní úspěch, to, co ještě nikdo z mých přátel nezvládl, to, na čem jsem dřel bezmála něco přes 500 hodin. To, co mi i můj nejlepší kámoš M4t0rn závidí, protože se zdálo, že to, co za chvíli dokážu, nikdy nemůže nikdo zvládnout.

Tahle slova na mě vykoukla z plakátu u brány výstaviště. Mířili jsme do expozice bonsají, tak co tahle výzva? Chvíli jsem ji musela zkoumat, než mi došlo, že jde o pozvánku na připravovanou „dušičkovou“ expozici. Velmi odvážný počin, napadlo mě. A ta výzva, která ho rámuje – klobouk dolů.

Spisovatelka a autorka blogu o vaření Julie Powellová zemřela, bylo jí 49 let. Její autobiografická kniha se stala předlohou pro film Julie a Julia z roku 2008, ve kterém hrála Meryl Streepová. O úmrtí Powellové v důsledku srdeční arytmie informoval The New York Times její manžel.

Na Instagramu mám založený profil @cukrovka_bez_obalu, na kterém se dělím o můj každodenní život s diabetem. Ačkoliv sdílím naprosto všechno bez obalu, z jedné věci mám stále respekt. A to z výsledků mého hemoglobinu. Proč? Vím, co s vámi ta čísla dokážou udělat. Mají obrovskou moc a dokáží namluvit, že jste neschopní. Že jste k ničemu. Ostatní dokáží svou cukrovku kontrolovat – a vy ne. A já nechci, aby se někdo s mými čísly srovnával. Každý máme totiž svoji cestu a ačkoliv se jedná o čísla, která se dají jasně zařadit do tabulek, není to tak jednoduché. S čím denně bojuju?

Všichni se zamýšlejí nad dvěma zavražděnými mladíky v Bratislavě. Co k tomu říct, jak se k tomu postavit? My jsme v jejich botách nechodili a nežili jejich životy. My jen víme, že není tak důležité, jestli chodí kluk s klukem nebo s holkou, ale je velmi důležité, jestli chodí s Ježíšem. Protože on si všechno ostatní srovná.

Poněkud nečekaně jsem byl v komunálních volbách zvolen zastupitelem města. Kandidoval jsem z patnáctého místa a vyjadřoval tím jen a pouze podporu čelu kandidátky, ale učitel je i ve větším městě obecně známou osobou, měl jsem s tím počítat. Nezbývá než začít studovat podklady k zasedáním a zákon o…

Jídlo je základní kámen každého dne. Požitek z něj se ale může proměnit v nefalšované peklo, když je bez chuti a šťávy, mdlé a jen tak do počtu.

Po holčičí dovolené v Turecku se Vendula Pizingerová vrátila do kolotoče všedních povinností. Mimo jiné promluvila v televizi o kojení, které ji podobně jako jiné maminky pěkně potrápilo, ač se do něj s narozením syna Pepíčka pouštěla už potřetí. V rubrice Máma na přechodu se Vendula rozepsala také o nedonošených dětech a závisti, se kterou se setkává na sociálních sítích.

Co přivede rodinu jako vystřiženou z lifestylového časopisu k tomu, aby opustila zázemí pražského bytu, trvale přesídlila do chaloupky na úbočí libereckého Kryštofova Údolí a nakonec tu z polorozpadlé ruiny vybudovala butikový hotel?

Být pravdomluvní, nebo zamlčet něco, o čem víme, že partnerovi ublíží. Nemusí jít úplně o milosrdnou lež, ale "jen" o vynechání "detailů". Takové dilema zřejmě někdy řešil každý z nás. Postavili jsme se k tomu různě. Paní Simona chtěla být upřímná. Dnes už ví, že to byla chyba.

Novopečená matka sama vyrůstala bez otce a nechtěla, aby její miminko svého tatínka nikdy nepoznalo. Problém byl v tom, že šlo o anonymního dárce spermatu.

Právě nám přišel dopis od Městské policie. Pachatele přestupku z vašich fotografií se nepodařilo ztotožnit, protože jsou registrační značky k ničemu. Opravdu?

Každý, komu by můj příběh mohl ublížit, už je mrtvý. Jenom já si to pamatuju, a tak nikdo nemůže poznat, o kom to vlastně mluvím. A tak udělám svoje „me too“ jen tak napůl.

Populace planety každý den stoupá a stoupá. Brzy bouchneme šampus u osmé miliardy lidí, kteří svou existencí okrášlují náš svět. Nabíráme exponenciálu? Přetečeme brzy přes okraj planety a začneme pršet do vesmíru? Zdroje jsou? Nebo už nejsou? Otrávíme si planetu? Zplundrujeme ji až do formy mrtvého kamene a pak spolu s ní vymřeme? Nebo to jde nějak zvrátit? Otázky, které bychom měli řešit, jak předkládá náš jihomoravský stálý čtenář Vilém Famm ve svém zamyšlení.

Nevím, jestli napsat, že jsem byla překvapená, je ten nejvýstižnější popis. Asi ne. Nejspíš jsem překvapená vlastně nebyla. Chvíli jsem musela přemýšlet, jakým slovem bych popsala svou reakci na jednu krátkou větu v jednom drobném odstavci reportážní knížky.

Nedávno jsem listovala svým malým poznámkovým sešitem a narazila na krátký červencový zápis. Přiznávám, že mě dosti zaujala jak forma, tak jistá skandálnost prohlášení, jehož se má poznámka týkala. Zapátrala jsem v paměti a během vteřiny se mi vybavil zanícený rozhovor dvou pupkatých chlápků, jehož nechtěným svědkem jsem se to letní odpoledne stala.