Francisco Franco

Progresivní síly se zuřivě perou, dokud vítězství nepřítele, proti kterému se nedokázaly spojit, neukáže, že mají společné vězení, pronásledování a exil

Společnost se nerozpadá proto, že se lidé hádají. Rozpadá se tehdy, když se přestanou bavit. Španělsko – a zvlášť Katalánsko – mi ukazuje, že otevřený spor může být zdravější než ticho. A že svoboda slova není samozřejmost, ale hlídaná hodnota.

Andaluský spisovatel, autor knihy „Poloostrov prázdných domů“, právě získal cenu Premio Nadal za svou novou knihu „Město mrtvých světel“, kterou napsal ve stejnou dobu jako knihu, která ho proslavila

Španělsko čelí traumatu, které otřáslo důvěrou v instituce. Kauza ukradených dětí odhaluje mrazivý systém v porodnicích, kde tisíce matek ztratily novorozence kvůli cynickým obchodům.

Dopis nalezený na bleším trhu El Rastro v Madridu požaduje po diktátorovi 9 000 peset a odhaluje, že zaplatil milion a půl za „Markýzu ze Santa Cruz“

Benito Mussolini hrál klíčovou roli v pomoci povstalcům během občanské války. Navzdory dohodě o neintervenci poskytoval generálu Frankovi rozsáhlou vojenskou pomoc včetně letadel, zbraní a vojáků.

Rodina vojenského lékaře, který byl zabit v roce 1936 a kterému některé zdroje připisují zásluhy na přežití Franka, který byl zraněn během války v Rífu, obdrží vozidlo, které ho uznává jako oběť.

Na stránkách knihy emeritní papež tvrdí, že chce vyprávět „svou verzi příběhu“ a přemýšlí o blízkosti své vlastní smrti.

Jakmile se v létě 1936 rozblikaly revoluční plaménky v jihozápadní Evropě, „strana a vláda“ poskytla první internacionální pomoc, tentokrát španělskému lidu!

Katalánský malíř Salvador Dalí (1904–1989) byl absolutním diktátorem vizuální provokace. Byl to muž, který proměnil své vlastní šílenství v nejlépe placenou obchodní značku 20. století.

I když v každém konfliktu sloužila cílená osvěta k podpoře vlastních zájmů a podrývání nepřátelské morálky, ve 20. století se stala neodmyslitelnou součástí boje proti nepříteli. Válka na Pyrenejském poloostrově je toho jasným důkazem.

Galerie Sbírky královského paláce zahajuje výstavu o Alfonsi XIII., manželce XIII. a prababičce Filipa VI. Výstava je načasovaná souběžně s úspěšným seriálem Ena, který vypráví o jejím tragickém životě a byl natočený na základě úspěšného románu Pilar Eyre

Tímto je údajně pouliční prodejce prodávající zboží s tematikou Falangy a diktátora Franciska Franka.

Německý prezident Frank-Walter Steinmeier uctil památku stovky obětí náletu z dubna 1937, při kterém německá nacistická Legie Condor a italské fašistické Aviazione Legionaria prakticky srovnaly španělské město Guernica se zemí. Stal se tak prvním německým prezidentem, který toto město navštívil, informovala agentura AP.

Rozsáhlé vrstvy společnosti se kvůli selhání neoliberálního společenského řádu staly přístupnéjším projektům autoritářského směřování.

Jak šel čas s monarchií: 4 bývalí tajemníci královnina soukromého tajemníka se podělili o zkušenosti s královskou rodinou za poslední půlstoletí

Se smrtí diktátora a příchodem demokracie se naše země změnila. V posledních pěti desetiletích se změnilo všechno, od demografie přes ekonomiku až po vzdělání.

Madridský nejvyšší soud rozhodl, že samotný strach z toho, že by mohly nastat nepokoje nebo že by mohlo dojít k projevování nenávisti, nestačí k tomu, aby byl někomu dopředu zakázán vstup.

Mše je ukončena mimo prostor kostela zpěvem Cara al Sol a provoláváním fašistických hesel. Jedna z přítomných osob se dopustí na feministkách trestného činu, když se dotýká jejich prsou.

Ernest Urtasun žádá Abogacía del Estado o poskytnutí více než 27 000 dokumentů z archivu organizace týkajících se diktátora

Ve čtvrtek je to půl století od úmrtí španělského diktátora Francisca Franca – s jeho odkazem se ale země potýká dodnes. Debaty o něm, kromě samotného výročí, znovu rozdmýchal i bývalý král Juan Carlos I., když ve svých pamětech vyjádřil vůči Francovi svůj obdiv. Potomci obětí jeho diktatury požadují, aby za to zaplatil vysokou pokutu.

50 let je dlouhá doba, ale stále ne dost dlouhá na to, aby vymizely vzpomínky lidí, kteří bojovali za svobodu v listopadu 1975.

Pro spoustu mladých lidí je diktátor směsicí memu, mýtu a popové hvězdy. A učitelé, politici ani rodiče se s tím nedokázali vypořádat.

V národní komiksové ceně Paca Rocy ožívají vzpomínky na smrt Franka

Skoro polovině respondentů není známo, jak zemřel Lorca. Více než polovina voličů Vox je vůči Frankovi shovívavá.

Přechodné období bylo velmi vděčné za umírněný reformismus, ale pravice začala svádět většinu voličů až v 90. letech svou konverzí k liberalismu.

Diktátor mezi mladými lidmi vzbuzuje větší zájem a je populárnější než před deseti lety – může za to vliv sociálních sítí, naštvanost části populace a z velké části také nevědomost.

Španělé se přizpůsobili diktatuře a pak hromadně přijali demokracii a všichni si navzájem odpustili

Teroristická organizace vybudovala svůj politický kapitál na lžích o špinavé válce během tranzice a na kontrole mládežnických sociálních hnutí

Když se člověk ohlédne zpět, mnoho lidí z mé generace se stává línými a odměřenými.

Soudní lékař Antonio Piga je jediný přeživší člen čtyřčlenného týmu, který měl na starosti uchování těla diktátora po jeho smrti.', jsem si zcela jist, že Francisco Franco stále leží v Údolí padlých.

Ministryně Ernest Urtasun oznámila ve výboru otevření předběžného řízení o zrušení organizací věnovaných José Antoniovi Primo de Riverovi, Blasovi Piñarovi, Serranovi Suñerovi a Queipo de Llanovi

Policejní násilí nedokázalo zastavit stávky, pochody, tiskoviny rozdávané stále ilegálními, ale nyní veřejně operujícími politickými stranami.

Z USA Kissinger chtěl podporovat „postupné změny“, zatímco britský tisk byl ohledně Juana Carlose rozpolcen mezi důvěrou a nedůvěrou

Přes hojnost esejů a biografií zaměřených na tuto historickou událost, se španělská fikce o smrti Franka zmiňuje jen málokdy.

ti, kdo ústavní principy chápou jako historickou relikvii, a těch, kdo je označují za prapůvod všech současných problémů, bychom měli dávat přednost duchu těchto principů před jejich doslovným zněním a díky tomu je udržovat při životě.

Luis Pérez Lara se narodil 25 dní po začátku puče v roce 1936 a vzpomíná na čtyři desetiletí boje proti diktatuře.

Autor kanonického životopisu diktátora napsal britský historik po více než půl století studia občanské války, diktátorství a přechodu k demokracii.

Bývalý barcelonský politik a otec španělské ústavy se 50 let poté zamýšlí nad dopadem Frankovy smrti, duchem přechodného období a občanským problémem nevyučování dějin moderního Španěelska na školách.

To nejlepší, co můžeme s minulostí, i jejími nejskrytějšími zákoutími, udělat, je pochopit ji: to je jediný způsob, jak ji ovládnout.

Z kaple za Františka až k Údolí padlých – s generalissimem na věčnost se rozloučili na jeho poslední cestě španělští věrní

V hodinách po diktátorově smrti se naplno rozběhla operace, kterou navrhl tajný informační servis, a jak již bylo stanoveno, režimní instituce zahájily proces nástupnictví v čele státu v souladu se zákony režimu.

V deset ráno byl v televizi chlap, kterému mí bratři říkali Ušák a který nám oznámil to, co už jsme věděli: generál Franco zemřel.

Padesát let po smrti diktátora je znepokojující, že někteří mladí lidé vnímají demokracii jako horší než diktaturu.

Deník EL PAÍS byl založen šest měsíců po smrti diktátora Franka a s pečlivostí a rozmanitostí mapuje živoucí historii, jejíž jsme součástí.

I přes historický revizionismus a rétoriku krajní pravice nám odbourávání diktátorské legislativy přineslo v dějinách dosud největší míru svobody a pokroku.

Osobnosti kulturního života, politiky a žurnalistiky vzpomínají v dokumentu El País na to, jak před 50 lety zažívaly smrt diktátora

Zatímco Adolfo Suárez byl zasypán nadávkami, král byl vynášen do nebes a mohl si bezstarostně užívat neřestí v ložnici i na burze.

Spoluzakladatel odborů CC OO, který byl vězněn za Franca, varuje před vyprazdňováním demokracie a ztrátou práv

Porota složená ze 116 odborníků vybírá nejdůležitější knihy publikované od diktátorovy smrti z roku 1975

Fakulta politických věd odsoudila výtržnické činy osmi pravicových extremistů, kteří se do areálu univerzity dostali i přes zátarasy policie.

Asociace pro historické dědictví v Jaén vyzývá veřejné instituce, aby zajistily uplatnění zákona o demokratické paměti.

Ve své autobiografii z exilu s názvem Reconciliation (Smíření), Juan Carlos I. pominul nejtemnější okamžiky svého života a zato se v ní pustil do členů královského dvora a předních politiků.

Kromě detailního popisu smrti bratra, ke které mělo dojít nešťastnou náhodou, líčí Juan Carlos I. ve svých pamětech obdiv k diktátoru Francovi.

Správce Génave v Jaénu trvá na zveřejnění příspěvku a pustil se do „zasrané společnosti, která útočí na pravici“

Tento film nemá vůbec žádnou dokumentační oporu, je v něm řetězec nedůležitých anekdot, takže je výsledným pocitem promarněná příležitost. Historický význam a politický vliv bývalého krále si vyžadují argumenty odpovídající situaci.

Soukromý život bývalého krále neodpovídá narativu jeho veřejného života, ale je naprosto nepochopitelné, že se neúčastní akcí na oslavu koruny

Úředník z obce Génave, města s největší volební podporou krajní pravice, používá na kalendářích pro svůj malý obchod podobiznu diktátora

Zákaz činnosti nadace oslavující diktátora by měl zajistit, aby se dokumenty z jejího archivu dostaly do bezpečí a byly volně přístupné.

Kniha emeritního papeže již vyšla ve Francii. Na jejích stránkách prohlašuje, že chce „odvyprávět svou verzi příběhu“ a uvažuje o blížícím se vlastním skonu.