Handicap

Silné setkání, na které budou jihlavští hasiči dlouho vzpomínat. Na jejich stanici dorazil Honza, muž s mimořádně těžkým životním osudem, který po vážné nehodě přišel o obě nohy. Přesto se nevzdal a dál bojuje s obdivuhodnou odvahou.

Když se narodila, svět jí možná předpovídal život v ústraní a závislosti na pomoci druhých. Ana Victoria Espino de Santiago z Mexika však všem pochybovačům vytřela zrak.

Téma mne napadlo při nedávném úklidu pokoje mé dcery. Jednak jsem v našem bytě napočítala nepočitatelné množství různých košíčků, a nádob, ale také jsem xkrát dceři říkala „Však víš, že každá věc patří na svoje místo!“ Pojďme si to vše vysvětlit.

Dokument Reida Davenporta Právo nezemřít nesleduje asistovanou smrt jako izolované osobní rozhodnutí, ale jako otázku zasazenou do konkrétních životních podmínek. Na příbězích lidí s postižením ukazuje, jak se do úvah…

Narodila se do jedné z nejmocnějších evropských dynastií – a s diagnózou, jež tehdejší společnost tabuizovala. Místo izolace ji však rodiče představili celému světu. Příběh princezny s Downovým syndromem, která porušila nepsaná pravidla aristokracie.

Zajištění finančně dostupné osobní asistence v rozsahu skutečných potřeb žádá po vládě Andreje Babiše (ANO) petice, kterou v úterý spustila organizace Žít po svém. Lidé s handicapem v ní upozorňují na to, že současná forma pomoci nedostatečně reflektuje jejich reálné potřeby a činí osobní asistenci finančně nedostupnou.

Při nošení bílé hole a samostatné orientaci se setkávám s tím, že největší strach panuje nejen z obav, co tomu řekne okolí, ale právě i z nevyžádaných a zvídavých otázek náhodných kolemjdoucích. V textu popíšu, jak je možné na tyto otázky reagovat.

Sebastian Górniak, polský sportovec a trenér v oblasti adaptivního sportu, dokazuje, že hranice často existují jen v našich hlavách. Po autonehodě, která ho ochromila na všechny čtyři končetiny, překonal světový rekord v zadržení dechu pod vodou a ukázal, že i lidé s handicapem mohou dosahovat mimořádných výkonů.

Bezbariérovost se v posledních letech stává jedním z důležitých témat rozvoje města. V případě Příbrami platí, že se situace postupně zlepšuje, zároveň ale zůstává řada míst, kde lidé na bariéry stále narážejí.

Čtyři umělá oplodnění, dva odběry vajíček, jedna hysteroskopie, dva potraty.. Trvalo tři roky, než se přes všechna tato úskalí stala mámou. Během této doby ji nad zemí drželo jedno hodně netradiční rozhodnutí.

Jak bychom se chovali, kdybychom se dozvěděli, že se nám má narodit dítě s vrozenou vadou a mentálním handicapem? Došlo by na potrat? Přežil by náš partnerský vztah? Na to se ptá nový film Tanec s medvědem, který právě vstupuje do kin. V hlavních rolích se představují Kryštof Hádek a Pavla Gajdošíková.

Na téma bílé hole – jejího přijetí, obav a pohledu na ni, jsem sepsala hodně článků na mém blogu. Avšak se stále ukazuje, že toto téma je palčivé a stále velmi aktuální. Tak opět připojuji k této problematice pár mých myšlenek a úvah.

Mozek dětí, které se narodily bez dlaně nebo i celé paže, je schopen se handicapu v raném věku přizpůsobit. Mezinárodní tým vědců s českou účastí dokázal, že u takových dětí dochází k rozsáhlé reorganizaci mozkové mapy těla.

Jak před deseti lety začínal programátorský maraton v Plzni? Jaké byly první projekty a co všechno už se podařilo vymyslet pro lidi s handicapem?

Během intenzivního víkendu v Moving Station budou týmy vytvářet prototypy digitálních řešení pro lidi se zdravotním omezením.

Být rodičem dítěte s handicapem je celoživotní mise, která nezná pauzu, dovolenou ani dostatek spánku. Každodenní kolotoč péče a neustálé pozornosti často přivádí rodiče až na samotnou hranici vyhoření. Právě pro tyto rodiny existuje projekt homesharing.

Obdržela jsem na sociálních sítích komentář, který mě měl pravděpodobně urazit, a pisatel si jistě připadal jako velký drsňák, co mi to „nandal“, když mi napsal, že moje „předsazená hlava“ vypadá šíleně, ať s tím něco dělám.

Michal Prager žije se spinální svalovou atrofií, přesto dokázal vystudovat, založit rodinu a pracovat. I on se potýká s nedostatkem financí na osobní asistenci i s nedostupností této služby v Česku. Bojuje proto za lepší podmínky lidí s těžkým postižením. Ti nemohou v Česku žít důstojně a mnohdy uvažují o sebevraždě. Ministerstvo práce a sociálních věcí chce v tomto volebním období dokončit koncepci, jež by dlouhodobou péči stabilizovala.

Irská herečka Ruth Codd (29), kterou diváci znají ze seriálů Půlnoční klub nebo Pád domu Usherů, promluvila otevřeně o životě po amputaci obou nohou. Přiznala, že dlouhé roky bolesti a omezení ji dovedly k rozhodnutí, které by si většina lidí jen těžko dokázala představit. Paradoxně ale říká, že právě teď se jí žije lépe než kdy dřív.

Osud toho na ni naložil opravdu hodně. Ale bývalá vrcholová manažerka a dnes mentorka Lenka Helena Koenigsmark péči o nemocnou matku a syna s těžkým handicapem přesto ustála. A protože má pořád energie na rozdávání a chuť dělat něco pro druhé, věnuje se charitě a projektům, které si kladou za cíl dopřát vzdělání i dětem s kombinovaným zdravotním postižením.

Intimita není luxusem pro vyvolené – není výsadou jen pro mladé a zdravé. Lidé s postižením mají stejné touhy jako kdokoliv jiný – jen o nich společnost raději mlčí. Proto vznikla sexuální asistence, která těmto lidem nabízí víc než fyzický kontakt.

Třetina dospělých s vážným handicapem nepovažuje svůj život a podmínky za důstojné. Polovina těžce postižených nemá tolik pomoci, kolik by potřebovala. Dvě pětiny musí omezovat jídlo, pití či hygienu podle toho, kdy jim s nimi někdo pomůže. Sedm z deseti lidí, kteří se o své blízké starají, cítí fyzické i psychické vyčerpání.

Péči o nevyléčitelně nemocné děti nebo děti s postižením jejich rodiče popisují jako nepřetržitý maraton. Pečující rodič nemá čas na sebe, na partnera a často ani na zaměstnání. Zařízení, která by v takové situaci rodinám dokázala dostatečně ulevit, je v Česku dlouhodobě nedostatek. Nově k nim začínají přibývat Centra komplexní péče pro děti, pobyt v nich od začátku letošního roku zčásti hradí zdravotní pojišťovny.

Sylvester Stallone dnes patří mezi nejslavnější hollywoodské herce, symbol vytrvalosti a síly. Málokdo však ví, jak těžká byla jeho cesta. Jeho životní příběh je plný bolesti, chudoby, ponížení i odvahy. Kdyby se vzdal, neznáme Rockyho ani Ramba.

Text přináší souhrn toho, co člověk s vadou zraku slýchává, ale raději by tyto poznámky neslyšel. Texty na toto téma na mém blogu již najdete, ale jak ukazuje zkušenost, je třeba zásady komunikace připomínat.

Když se výhra lístků v soutěži stane noční můrou a KFC ztratí nájezdovou rampu…

Stále se setkávám s tím, že okolí nechápe rozsah zrakového postižení. Lidé si myslí, že existuje úplná slepota, kdy lidé vidí „černo“, a pak tedy zbytek. To je, že člověk něco vidí, tak jak si může stěžovat, chodit s holí a pobírat sociální dávky.

Představa světa bez světla, barev a zvuků je sama o sobě dost drásavá. A teď si představte, že k tomu všemu žijete ve společnosti, která se vám posmívá a vyčleňuje vás. Člověk dokáže překonat spoustu nástrah, ale lidskou hloupost jen těžko.

Internet již dávno patří k základní infrastruktuře moderní společnosti. Nakupujeme přes něj, komunikujeme na síti, také tam studujeme a řešíme bankovní služby i úřední záležitosti.

V textu bych ráda zmínila nešvar společnosti, který se v komunikaci mezi zrakově postiženými a ní vyskytuje častěji, než bychom si přáli. Jedná se o reakci na žádost o pomoc…

Když Magdaléna R. poprvé vstoupila do tréninkové TA KAVÁRNY v areálu Jedličkova ústavu na Vyšehradě, nebyla si jistá, jestli to zvládne. Ne proto, že by práci nechtěla – ale proto, že si dlouho nevěřila. Šestadvacetiletá žena s dětskou mozkovou obrnou hledala práci složitě. Neměla maturitu a za sebou měla spíš pochybnosti než pracovní zkušenosti. Narodila se ve 26. týdnu těhotenství s váhou necelý kilogram a od dětství žije s levostrannou hemiparézou – ochrnutím levé ruky a levé nohy.

V Česku neexistuje oficiální seznam bezbariérových škol. Rodiče dětí s tělesným handicapem tak musejí často obvolávat desítky zařízení, aby zjistili, kam se mohou jejich děti přihlásit. Týká se to základních i středních škol. Vznikla proto platforma Výtahy do škol, která mapuje dostupnost škol a upozorňuje na bariéry ve vzdělávání.

Sešlo se mi pár postřehů za poslední týdny stran matek se zrakovým postižením, a tedy i reakcí na jejich mateřství od okolí. Přináším tedy opět pár poznámek, úvah a objasnění o mateřství bez zraku.

Je tu pokračování rozhovoru s asistentem pedagoga. Dříve působil na ZŠ, kde měl přiděleného svěřence, ale věnoval se klidně celé třídě. Dnes na SŠ pracuje více individuálně – pouze se svým žákem.

Ve Skotnici vyrostly tři nové domky, které se stanou domovem pro dvanáct lidí s duševním onemocněním a zdravotním postižením. Klienti tu budou žít komunitně, každý ve vlastním pokoji. Nepřetržitě jim budou k dispozici pracovníci krajské organizace Domov NaNovo.

Informační deficit zrakově postižených lidí je jev, který není na první pohled vidět, ale přesto zásadně ovlivňuje každodenní život, vzdělávání i společenské zapojení těchto jedinců.

Zpravidla bývají skleněné děti – zdraví sourozenci těch postižených – pro rodiče „až těmi druhými“. To však není případ Matouše a Tomáše Dolejších, mladších bratrů dnes 31leté Terezy, které byla v dětství diagnostikována kvadruparetická forma dětské mozkové obrny (DMO). Ačkoliv je plně odkázána na pomoc druhých, nezabránilo to její matce Janě splnit si svůj sen o velké rodině, kterou postižení dcery nijak nedefinuje. Absence „přespávaček“ a nutnost plánování jsou tím jediným, co dnes sedmnácti- a devatenáctiletí bratři označují za negativní aspekt života se sestrou s handicapem.

Plzeňská policie v pátek odvolala pátrání po sedmadvacetiletém muži, který je nesvéprávný a trpí mentální retardací s poruchami chování. Dotyčný se sám přihlásil na služebnu.

Společnost Mattel uvedla na trh nový druh panenek - tentokrát jde o panenky s autismem. Pokračuje tak trend výroby handicapovaných panenek za účelem zesílení povědomí a tolerance. Dřív vznikla i Barbie s cukrovkou či nevidomá.

Tento text má přiblížit opět část života s těžkým zrakovým postižením. Jsou lidé, kteří nejsou tak senzitivní, neanalyzují každý detail, vezmou bílou hůl a vyrazí ven. Ale jiní mají obavy z prostoru venku.

Matýsek se měl narodit jako zdravý chlapeček. Kvůli vážným komplikacím při porodu ale bojuje už čtyři roky s dětskou mozkovou obrnou a těžkou epilepsií. Jeho rodiče s ním každý den cvičí, řeší záchvaty a bojují o každý malý pokrok, který mu může zlepšit život.

Čtyřnásobná maminka Marie (54) se s nepřízní osudu pere víc než statečně. Její dvě dcery se narodily s těžkou vývojovou vadou, do toho jí vážně onemocněl manžel. Kde bere sílu každé ráno vstát a čelit tolika překážkám?.

Příspěvek na mobilitu, příspěvek na zvláštní pomůcku a příspěvek na auto. Kdo na ně má v roce 2026 nárok, jak jsou vysoké a jak si o ně zažádat?

Světový den Braillova písma je tradičně připomínán 4. ledna, a tak opět k této příležitosti připojuji pár myšlenek a úvah o bodovém písmu jako komunikačním prostředku lidí se zrakovým hendikepem.

Mají být férové – ale také pro všechny. Tedy alespoň v rámci možností. Mělo by v nich jít o radost ze sportu – a to ze strany sportovců i diváků. No ano, přesně takové by měly být olympijské hry. Jenže kde je ve hře zlato, tam jsou i nepoctivci.

Každý krok, který v přírodě uděláte, pomáhá i těm, kteří se sami pohybovat nemohou. To je hlavní myšlenka tradičního charitativního projektu Novoroční čtyřlístek, který pořádá Klub českých turistů (KČT). Akce se koná po celém Česku a propojuje turistiku s podporou lidí s omezenou schopností pohybu. Výtěžek sbírky bude opět využit na značení a úpravy bezbariérových turistických tras, aby byla příroda dostupná všem.

Život bez ledvin je pro Nellu už samozřejmost. Po dvou transplantacích, které tělo nepřijalo, je už 20 let na dialýze. Denně ukazuje svou sílu a radost ze života, kterou rozdává i ostatním prostřednictvím svých obrazů.

Každému z nás se může život změnit od základu. Tento text píšu jako rodič, který denně pečuje o handicapované dítě - pro ty, kteří jsou na této cestě noví i pro ty, kteří po ní kráčí už dlouho.

Neměl nohy, a vlastně mu ani nechyběly – talentovaný umělec a herec Johnny Eck okouzloval publikum chůzí po rukách. S příchodem druhé světové války však musel čelit pádu kariéry i nenávisti vlastních sousedů.

Vánoční benefiční koncerty pro Filipa Lavičku z Panské Lhoty se budou konat dnes v Panské Lhotě a pozítří v Budišově, začátek je shodně v pět hodin odpoledne. Cílem koncertu je pomoc pro Filipa Lavičku, který je po nešťastné nehodě na invalidním vozíku.

Dali byste přednost náročnému rodičovství, nebo kariéře? Otázku klade komorní drama Tanec s medvědem režisérky Jitky Rudolfové. Jeho středobodem je manželský pár, který čeká dítě s vrozenou vývojovou vadou a rozmýšlí se, zda jej přivést na svět, nebo ne. Film, v němž hlavní role ztvárnili Pavla Gajdošíková a Kryštof Hádek, zavítá do kin 19. března 2026.

Lidské cirkusy a panoptika nabízely pohled na to, co mělo zůstat skryté. Čtyřnohá dívka, člověk bez končetin či muž s psí tváří se stali hvězdami freak show. Pro publikum šlo o senzaci, pro účinkující často o jediný způsob přežití.