Humor

Zvuky hospody v nabídce internetového rádia

Odborná studie dokládá, že rod Pavelků nese dědičný polyhistorický přetlak, jenž ulevoval samotnému Járovi Cimrmanovi. Text byl sepsán preventivně.

Popeleční středou začal čtyřicetidenní půst před Velikonocemi. Kněží udělují popelem znamení kříže na čelo. Následuje Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. Na Zelený čtvrtek máme sníst něco zeleného, v Albertu měli dnes brokolici za 25 korun.

Ofélie ve vaně plné párků nebo jablka ve skutečných, hedvábných župáncích. Fotografku Kateřinu Sýsovou nebaví skutečnost, ale spíš to, jak si ji sami představujeme ve svých hlavách. Prostřednictvím vtipných a neotřelých obrazů, které se objevily v listopadové tištěné Heroine, přitom odhaluje pravdivější sdělení, než jaké dokáže předat lecjaká reportáž. „Myslím, že nám humor umožňuje otevírat řadu témat, která jsou jinak těžko sdělitelná. Dává nám možnost zahájit dialog s někým, kdo by jinak naši perspektivu odmítal vidět, nebo by ji neunesl,“ podotýká v rozhovoru pro web Heroine.cz.

Fotbalista Lavi není návod na život, ale zrcadlo nastavené lidské hlouposti, které někteří fanoušci bohužel stále nedokážou správně přečíst. Jakub Štáfek se po premiéře druhého Vyšehradu už zaměřuje na letní natáčení závěrečného dílu filmové série Vyšehrad. Přestože se jako otec dvou dcer začíná na svět dívat jinou optikou, v rámci satiry odmítá ustupovat přehnané korektnosti. „Humor nemá hranice, stejně jako Sovětský svaz,“ zopakoval svou provokativní tezi s tím, že tvůrci sice občas analyzují, zda už nezašli příliš daleko, ale nakonec si vždy řeknou, že „nesmíme úplně měknout“.

V dnešní recenzi se podíváme na zoubek novince, která mě zaujala už od pohledu. Říkala jsem si, jak může být webtoon o stavařině a ekonomice zajímavý. A víte, že to zajímavé opravdu bylo? A nejen to! Pojďme si Krále všech developerů představit blíže.

Dotaci na fotovoltaiku nezískali, ale manžel-kutil něco vymyslí…

Věčný život nemá nikdo z nás, jisté rozdíly tu však panují. Někdo zemře v padesáti, jiný vesele oslaví stovku! Je to nespravedlnost? Nebo máme délku života aspoň trochu ve svých rukou? Dožijeme se stejného věku jako rodiče?

Nasazením maličkého aparátku do mého zvukovodu se mi otevřel nový svět. Po tichu doslova milosrdném se mi do hlavy začal valit takový galimatyáš všech zvuků, ruchů a šumů, že jsem to musela vypnout! Ale jen na chvíli. Děly se totiž věci nevídané!

Miroslav Donutil, který se nesmazatelně zapsal do českého divadla, filmu, ale i hudby, slaví krásné pětasedmdesátiny.

V Praze nic podobného nezažiju, tak jsem odjela na sever Čech, do Veliké u Kravař. Masopustní průvod plný masek a smíchu mě hned vtáhl do dění. Potkala jsem báječné lidi, kteří se umí bavit.

Právě se střetli dva neznámí lidé. Je to přímo epochální srážka. Brutální náraz dvou tektonických desek, z nichž každá je přesvědčena o své naprosté normalitě.

Na lovu s moderátorem Ondřejem Sokolem je dnes nedílnou částí podvečerů. Také v minulosti ale „letěly“ nejrůznější vědomostní pořady. A jeden z nich si s sebou nese temnou minulost.

Česká politika někdy působí jako zimní sporty. Samý sjezd, jindy slalom. Někdy jako hospodská hádka.

Po chytrém začátku se série, která se snaží zachytit ducha „chanante“, zhoršuje a spokojuje se s tím, že její epizody jsou vtipy natažené do úmoru

Máte rádi sójovou klobásu? Tak si zvykněte na název „podlouhlá proteinová šištička“. V Bruselu právě zachraňují civilizaci před sémantickým chaosem v uzeninách.

Rozhovor se švýcarskou novinářkou českého původu Renatou Libal, autorkou knihy Nostalgie není nikdy lehká.

Jiřina Bohdalová byla v éteru na Evropě 2. Připomněla své legendární role, zavzpomínala na Karla Gotta a promluvila o sítích.

Článek na SNOW.CZ: Fráze „I ski blacks“ se na internetu objevuje častěji než letní sníh v Alpách. Zdánlivě jednoduché prohlášení, přesto fascinující sociologický jev, který odhaluje, jak se lyžaři prezentují, jak hledají uznání a jak se internet stává zrcadlem horské komunity. Co vlastně tato krátká věta vypovídá o těch, kteří ji vyslovují, a o těch, kdo je sledují?

Petr Kolář je nás muzikálový král. I ve svých 58 letech neztrácí energii ani chuť experimentovat, i když rapu svých synů nerozumí.

Humor není jen o povedených vtipech u večeře nebo o hlasitém smíchu, který se rozléhá kavárnou. Pro spoustu z nás je to spíš nenápadná, ale dokonale funkční výbava do života, něco jako vnitřní airbag. Když realita začne být příliš hlasitá, chaotická nebo bolavá, humor tiše zacinká a připomene: Dobře, tohle je těžké, ale pořád to zvládnu. Schopnost zasmát se – ideálně i sama sobě – pomáhá udržet nadhled, nebrat všechno smrtelně vážně a neztratit rovnováhu ve chvílích, kdy by bylo nejjednodušší zalézt pod deku a dělat, že svět neexistuje.

Petr Urban je kreslíř, spisovatel a ilustrátor, který soutěžil v sáňkování na zimních olympijských hrách v Calgary a v Albertville. Potýká se s depresemi a úzkostmi. Řekli byste to do toho statného chlapa, který srší humorem?

Studie odhaluje, že přesun rodu Mayů do Kladna nebyl náhodný. Jára Cimrman v roce 1905 přehodil výhybku osudu a založil kladenskou větev.