Ivan Král

„…a jestli vám to leze do červenejch, je to váš problém,“ začíná poslední letošní vydání podcastu Headliner CZ písničkář Pokáč. V rozhovoru Honzy Vedrala podrobně prozkoumal svou čtvrtou desku, která dostala název Rodinné album. „V pubertě jsem psal o tom, že nemůžu sbalit žádnou holku. Pak jsem psal, že mě štve šéf v práci. A teď je pro mě aktuální vstávání v noci kvůli přebalování, utírání zadku a odstraňování banánu ze všech možných textilií, který máme v bytě,“ popisuje její obsah. Na albu pracoval dva a půl roku. „To je zhruba stejně dlouho, jako je na světě náš starší syn Theodor. A tak se to logicky točí podle podobných témat.“ Krom přebalování tak došlo na alkoholismus, možnosti manželského intimního života i na Pokáčův vztah k běhání a featuring, o kterém netuší ani Mirai.

Podcastová revue časopisu Headliner je zpátky s osmnáctým vydáním. Tentokrát se Dany, Honza a wlado věnovali fenoménu kapely Kiss, která odehrála poslední koncert své kariéry v domovském New Yorku. A dojde i na jejich začátky s Ivanem Králem. Samozřejmě se ponoříme i do trendů, kde se strhne zděšení a morální panika nad písní Bejby od zpěvačky jménem Sima. S Vojtěchem Dykem se zamyslíme nad singlem Táto. A pak se vrátí Rytmus a jeho Bengoro. A chybět nemohou ani aktuální hudební tipy a ušní červ.  Co je obsahem osmnáctého vydání?  • Kiss - jejich konec i začátek. Vše s otazníkem • Kdo z nás se nedíval na Slavíka a proč? • Co píšeme v prosincovém Headlineru? • Jaký byl Red Bull Soundclash? A halové koncerty Mirai a Jelena? • Panika nad zpěvačkou jménem Sima. • Vojtěch Dyk a jeho Táta. • Rytmus je zpátky s Bengoro. • Plus hudební tipy: Cocorosie, Peter Gabriel, Tim McGraw  • A samozřejmě taky ušní červ...  Pánové Ságo, Šroubek a Šéfík vás zvou k osmnácté části podcastové revue časopisu Headliner. Vítejte ve světě hudby, tak jak ji vidíme a slyšíme my.

Tři sestry patří k těm kapelám, které na sebe svou debutovou deskou upletly bič. I když fungují úspěšně dodnes, jejich první deska zůstane už navždy nepřekonatelná. I v tomto případě je kvalita nahrávky daná tím, že obsahuje sebraný materiál z delší doby, kdy nešlo desky vydávat, a tak všechny písničky vznikly velmi přirozeně a bez jakýchkoliv tlaků. Kouzlo Kovárny je v tom, že bez příkras a naprosto trefně vystihla tuzemskou hospodskou kulturu. Frontman a hlavní textař Fanánek pomocí příběhů o postavičkách z Braníka zachytil život po putykách tak bravurně, že těm písničkám rozuměli a milovali je jak nic neřešící učni, tak intelektuálové z vysokých škol. Album má na rozdíl od pozdější tvorby Sester velmi silnou a naprosto autentickou atmosféru s až melancholicko-existenciálním nádechem.   

Třetí album naší největší porevoluční kapely je po právu považováno za jejich nejlepší desku. Album produkoval Ivan Král, který od tehdy poněkud rozevlátých rockerů požadoval „americký přístup“ a tedy přísnou disciplínu a možná právě proto se podařilo nahrát tak sevřené album, které nemá slabá místa. I když se Lucie stala u nás absolutním mainstreamem, je skvělé, že kvůli tomu muzikanti nemuseli dělat žádné kompromisy. Naopak - Černý kočky… jsou zvukově i textově nejtvrdší deska v diskografii kapely a to i přesto, že nejslavnější singly z alba jsou paradoxně pomalé skladby jako L’aura nebo Sen. Lucie měla vždy svůj nezaměnitelný autorský rukopis a obrovské charisma, dokázali napsat rádiové hity, které přežijí asi už navěky, ale jejich hudba v sobě měla zároveň i názor a sympatickou drzost.   

O hudbě a kultuře se říká, že dokáže spojovat napříč hranicemi. Řada muzikantů samozřejmě sní, že se dostanou na světová pódia. Ještě před 30 lety ale šanci „být ve správnou dobu na správném místě“ naši umělci ani nedostali – a mohlo to být i z politických důvodů. Jsou ale lidé, kteří se ve světové kultuře, už ale jako emigranti, prosadili: Jan Hammr nebo Ivan Král.