Před 2 roky
Dvorní fejetonista čtrnáctideníku Nový Prostor Jan Stern v eseji Kytice pro pana obrlajtnanta píše, že někteří nostalgici mají schopnost z děl, která v minulosti třeba i ostře kritizovala nějakou dobu, po letech ve svém vnímání úplně vypustit onu kritiku a vnímat jen nostalgii z doby, které se dílo týkalo. Typickým představitelem takové skupiny čtenářů jsem já. Kdykoli jsem četl Švejka či povídky Jaroslava Haška, Jak je důležité míti Filipa od Oscara Wilda nebo Toma Sawyera a Huckleberryho Finna od Marka Twaina, daleko víc než zaznamenané disonance doby jejich vzniku mě hřál její duch, který do dnešních bouřlivých dob vnáší tichou melodii časů, kdy Jack Worthing a Algernon Moncrieff páchali z lásky sebevraždu přejedením se chlebíčky, americký jih byl zemí, kde se šlo uživit recitací monologů ze Shakespearových her, a Jaroslav Hašek v časopisu Svět zvířat se svými vymyšlenými zvířaty zaznamenal první překlady do světových – zatím jen zoologických – periodik, za což dostával měsíčně 60 zlatých (120 korun), byt, stravu a osm půllitrů piva denně v době, kdy se za jednu korunu pořídilo 11 párků (tj = 22 nožiček) se stoprocentním obsahem masa bez éček.
