Jiří Pehe

Prezident Zeman v jednom předlouhém rozhovoru pro deník ze svěřeneckého fondu premiéra Babiše nabídl kromě toho, co už řekl jinde mnohokrát, i jednu zajímavost. Ministr zahraničí Tomáš Petříček se prý při nedávné tragické nehodě taxíku vracel ze schůzky se stranickými kolegy, na níž byl údajně přítomen i jeho mentor Miroslav Poche.

Během transformace znárodněného hospodářství v tržní a politické autoritářství v demokracii nabídli někteří autoři příměr s akváriem, z jehož živoucího obsahu komunistický režim uvařil prakticky přes noc znárodněním a zrušením politického pluralismu (nepříliš chutnou) rybí polévku. Udělat z této polévky opět akvárium naplněné životem byl o čtyři dekády později o poznání větší oříšek.

Ve většině demokratických zemí boj s pandemií koronaviru zvýšil popularitu politiků stojících v jejich čele. Atmosféra podobná válečnému stavu pomohla dokonce i těm premiérům nebo prezidentům, jejichž země nebyly v boji nijak výrazně úspěšné. Existují ale výjimky, jako jsou Spojené státy nebo Česká republika.

Když v roce 2004 vyšel román Philipa Rotha Spiknutí proti Americe, byl zařazen do žánru alternativní historie, ač je jeho vypravěčem samotný autor v dětských letech. Příběh i historie, v níž se odehrává, jsou totiž fiktivní.

České republice se podařilo ve srovnání s jinými zeměmi poměrně úspěšně přestát pandemii koronaviru, i když není jisté, zda ještě nepřijde druhá vlna. Bohužel v důsledku drastických opatření v boji s koronavirem se blíží hospodářská krize, která může být za určitých okolností skutečnou kalamitou.

Pandemie koronaviru si vyžádala společenská a ekonomická opatření, která by byla za normálních okolností nepředstavitelná: stamiliardy utracené na dluh, možné státní převzetí soukromých podniků, rychlé nákupy a zakázky bez soutěže. Prostředí jako stvořené pro šejdíře všeho druhu.

Pandemie koronaviru zastihla většinu vlád nepřipravených, reakce byly často chaotické. Pandemie není zdaleka u konce, ale přesto už teď se vynořuje několik zásadních ponaučení.

Americký časopis Foreign Policy publikoval před necelým rokem provokativní text Josepha Lowella Americans Can’t Give Up The Cult of War (Američané se nedokážou vzdát kultu války).

Už si toho leckdo všiml: německá kancléřka Angela Merkelová se držela v prvních týdnech šířící se epidemie koronaviru zpátky, nechala mluvit odborníky a příslušné ministry. Německo přitom řeší krizi poměrně úspěšně, nepřijímá zatím drastická opatření.

Hlavní stratég boje s koronavirem u nás, epidemiolog Roman Prymula, „změnil názor“, takže místo tvrdých restriktivních opatření v boji s koronavirem by prý bylo lepší vydat se cestou řízeného promoření populace virem. Okamžitě ale narazil jak u premiéra Andreje Babiše, tak u ministra vnitra a šéfa Ústředního krizového štábu Jana Hamáčka.

Komentář Jiřího Pehe: Globální kalamity od začátku 20. století dodneška lze rozdělit na politické, ekonomické, zdravotní a ekologické. Přispěl k nim každý kontinent i každý civilizační okruh, i když ne každý ke všem a stejnou měrou. Tu současnou sice nezpůsobily Spojené státy, ale to, jak se s ní vypořádají, bude rozhodující i pro nás. A zatím to moc nadějně nevypadá.

Česká vláda i krizový štáb nás zásobují nadějnými statistikami. I kdyby se prý naplnily nejhorší scénáře, budou na konci dubna nemocnice počet nakažených koronavirem nejen zvládat, ale Česká republika bude mít i nadále nadbytek kapacit na lůžkových odděleních i jednotkách intenzivní péče.

Podíváme-li se na průzkumy veřejného mínění, vypadá to pro českou vládu zatím dobře. Většina společnosti souhlasí s přijatými opatřeními, vládě příliš nevyčítá některá selhání a je prozatím srozuměna s tím, že omezení cestování a uzavření hranic mohou trvat dlouhou dobu. Jen pětina společnosti se cítí momentálně ekonomicky ohrožena.

Komentář Jiřího Pehe: Stále častěji slýcháme, že jedním z důvodů krize liberální demokracie a obecně jistého tápání západní civilizace je jakési odcizení elit. Elity se prý vzdálily masám. Málo jim naslouchají a pak jsou překvapeny volebními výsledky. Je to ale skutečně tak?

Málokdo si asi dokázal představit, že mediální výstupy prezidenta Miloše Zemana mohou ještě něčím překvapit. Vždyť v pořadu Týden s prezidentem v TV Barrandov dosáhl s pomocí neotřelého moderování Jaromíra Soukupa téměř dokonalosti. Nyní ale posunulo laťku do zcela nových výšin „lifestylové“ rozprávění prezidenta s Lubošem Xaverem Veselým v Českém rozhlase.

Když premiér Andrej Babiš oznámil, že Karel Havlíček bude nejen ministrem průmyslu a obchodu, ale nově i ministrem dopravy, tvrdil, že Havlíček povede ministerstvo dopravy, dokud on bude premiérem. Což by v případě, že nedojde k předčasnému pádu vlády, bylo přinejmenším do příštích sněmovních voleb.

„Amnestie sice v konkrétních důsledcích pomohla mnohým odsouzeným k novému životu ve svobodných poměrech, ale zároveň byla i jedním z dílků ve všeobecné schizofrenii nového režimu při nakládání s tím předchozím a jeho pohrobky.“ Více v komentáři Jiřího Pehe.

Prezident Miloš Zeman pronesl vánoční projev, který byl pozoruhodný především tím, že v něm neřekl vůbec nic nového. Tedy snad kromě výzvy, abychom „nezůstávali v bublinách svých názorů a abychom dokázali přemýšlet i o názorech opačných“.

Premiér Andrej Babiš bude muset na konci ledna zareagovat na audit Evropské komise, podle něhož je ve střetu zájmů, protože se dostatečně neodstřihl od svého podnikatelského impéria Agrofert. Česká republika by měla vrátit přinejmenším okolo 280 miliónů korun, při započtení dalších nároků EK ale možná až téměř půl miliardy. Babiš zatím tvrdil, že vracet se nic nebude.

Tento týden vás seznamujeme s nejsilnějšími kulturními zážitky roku, jak je vybraly osobnosti spolupracující se Salonem. Dnešní, čtvrtá část se věnuje architektuře a dokumentárním filmům. Své zážitky zde představují Rostislav Švácha, Saša Uhlová, Daniel Prokop, Alice Šimonová, Jiří Pehe a Jan Romportl.

Kdo zhlédl tiskovou konferenci českého premiéra Andreje Babiše před odjezdem na summit Evropské unie v Bruselu, jejímž hlavním bodem je boj proti klimatickým změnám, byl svědkem toto, proč Česká republika na mezinárodním poli nemá váhu, která by odpovídala její velikosti a relativní ekonomické úspěšnosti.

Česká vláda odmítla návrh zákona z dílny hnutí SPD Tomia Okamury, který by upravil financování neziskových organizací. Ty by nesměly přijímat platby ze zahraničí v hotovosti a bezhotovostní příjem by musely vést na transparentním účtu.

Po poslední obří demonstraci zorganizované Milionem chvilek demokracii na pražské Letné byla inciativa nevybíravě kritizována a vysmívána těmi, proti kterým se pod její taktovkou protestuje. Ozvali se i skeptici, kteří tvrdí, že masové protesty k ničemu nevedou. A bylo i nemálo těch, kteří přispěchali s dobrými radami.

Po roce 1989 si lidé s minulostí nevěděli rady. A tak smlouva komunistického režimu s občany o „klidu na práci“ přežila v jiné podobě dodnes, píše v komentáři pro Seznam Zprávy Jiří Leschtina.

Komentář Jiřího Pehe: Průzkumy veřejného mínění z poslední doby, jakož i výsledky voleb, v nichž zejména starší postkomunistická generace volí neliberální strany a populisty, naznačují, že možná budeme nuceni vyprávět jinak než dosud příběh sametové revoluce a následné transformace autoritářského systému. Dosavadnímu narativu totiž dominovala interpretace, kterou po roce 1989 přijaly nové elity.

Třicetileté výročí pádu Berlínské zdi 9. listopadu 1989 se v našem regionu odehrává v politickém dusnu, které nás nutí klást si nepříjemnou otázku, zda pomyslný kus zdi, či obecněji železné opony, nezůstal dodnes v hlavách lidí, kteří za ní strávili část svých životů.

Komunistická strana Čech a Moravy se odmítla distancovat od prohlášení svého místopředsedy Stanislava Grospiče, že obsazení Československa v roce 1968 armádami Varšavského paktu nebyla okupace a lidé, kteří zahynuli, byli většinou oběťmi dopravních nehod. Podle předsedy strany Vojtěcha Filipa je kritika Grospiče, která se po jeho vyjádření rozpoutala, kampaň. Má prý právo na vlastní názor.

Prezident Miloš Zeman prohlásil, že by podpořil jako svého nástupce Andreje Babiše. Ten se k nápadu postavil zdrženlivě, ale kandidaturu nevyloučil, což už vedlo mezi komentátory i na sociálních sítích k úvahám na téma Babišova případného prezidenství.

Bleskové rozhodnutí vlády Andreje Babiše uspořádat zesnulému Karlu Gottovi státní pohřeb, vytvořilo dva tábory. Jedni argumentovali, že si poctu, obvykle vyhrazenou jen zesnulým státníkům, plně zaslouží. Druzí, že nikoliv. A vesměs dodávali, že jde o populistický tah, vedený snahou politicky se přiživit na Gottově popularitě.

Premiér Andrej Babiš přednesl na summitu OSN projev, v němž vykreslil Českou republiku jako úspěšnou, aktivní zemi, která po předchozích chybách nyní rychle bohatne. Den po jeho projevu se ale v Praze konal Summit architektury a rozvoje, jehož jedním cílem bylo upozornit, že je u nás téměř nemožné cokoliv rychle postavit, od dostupného kvalitního bydlení až po novou dopravní infrastrukturu.

Při jmenování nových soudců se prezident Miloš Zeman ohradil proti tomu, že se někteří politici a novináři pozastavují nad rozhodnutím státních zástupců nebo soudců, což prý ohrožuje právní stát. Včera oznámil, že pokud by mělo být obnoveno nyní zastavené trestní stíhání premiéra Babiše v kauze Čapí hnízdo, využil by abolice k jeho zastavení.

Prezident Miloš Zeman se, zejména ve svém druhém prezidentském období, svobodně vznáší nad Ústavou i „idiotskými ústavními zvyklostmi“, a nijak se nenechá znepokojovat tím, že odpovědnost za něj – coby prezidenta „ústavně neodpovědného“– má vláda. Naposledy nám to předvedl v Srbsku.