Před 9 dny
Se jménem Lanna se setkáváme v Česku i Rakousku ve spojení s železničními a vodohospodářskými stavbami i například Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze. Totéž jméno nese také novorenesanční vila v pražské Bubenči, jejíž existence v nynější podobě – stejně jako první část nové monografie – souvisí se třemi generacemi významné podnikatelské rodiny Lannových. „První generace podniká a riskuje, vydělá velké peníze, druhá tyto aktivity rozšíří, investuje na burze a kupuje umění. A třetí už o tento odkaz nemá zájem,“ vysvětlil Milan Hlavačka 21. května 2026 na křtu knihy, který se uskutečnil symbolicky právě v prostorách její „hlavní hrdinky“ – vily Lanna. Patrik Wirkner, Josef Tomeš, který knihu na křtu představil, a Milan Hlavačka. Jak monografie upozorňuje, kolem její výstavby stále panují určité dohady. „I když nejsou k dispozici autorsky podepsané stavební plány, je více méně jasné, že pro Vojtěcha Lannu mladšího vypracovával návrhy pražského paláce, hrobky nebo bubenečské vily tandem Vojtěch Ignác Ullmann – Antonín Viktor Barvitius. Nicméně je zřejmé, že vila Lanna je pražským fenoménem, kterému je třeba zevrubně se věnovat i poté, co ji Lannové v roce 1913 opustili.“ Poté, co se uzavřela lannovská kapitola sídla, vystřídali se v něm čtyři soukromí vlastníci – stavitel Alois Potůček, podnikatel Vojtěch Zikmund, bankovní ředitel Otakar Tůma a majitel chemické výroby Josef Zahradník. Podle autorů se tehdy vlastnictví sídla stalo „veřejně deklarovaným vyjádřením podnikatelského úspěchu“. V roce 1948 koupil dům československý stát a sídlily v něm mj. Státní výzkumné ústavy lesnické. Osudy vily, majitelů i nájemníků až do roku 1957, kdy přešla pod správu Československé akademie věd, popisuje druhá část monografie. Monografii vydal Historický ústav AV ČR. (CC) Příběh, který začal v zasněžené chalupě „Každý příběh má svůj začátek i konec. Ten, který stojí za knihou, již právě držíte v ruce, se začal psát před více než čtvrt stoletím na návštěvě v jedné sněhem zapadané chalupě v Krkonoších,“ seznamuje publikace čtenáře s událostmi, které nakonec vedly k jejímu vzniku. Patrik Wirkner se tehdy při návštěvě u pamětníka meziválečného motorismu Františka Škody dozvěděl, že část dětství strávil právě ve vile Lanna. Jejím majitelem byl totiž i Škodův dědeček, podnikatel v oboru prodeje minerálních olejů Vojtěch Zikmund. Zikmunda tehdy vedlo ke koupi vily více než deklarování podnikatelského úspěchu – budova mu umožňovala, aby měl kolem sebe celou početnou rodinu. František Škoda vzpomínal, že „dědeček za pomoci již tenkrát proslulého architekta Machoně vybavil toto sídlo nejlepšími a nejdražšími obrazy, nádhernou mramorovou bílou sochou, tuším od Štursy, a sice myjící se pannou, která stála ve vchodové hale tohoto objektu“. Rodina nicméně ve vile žila jen necelé dva roky, v letech 1916–1918, a Vojtěch Zikmund ji posléze pronajal Francouzské vojenské misi. I tuto kapitolu jejích dějin, včetně úsměvných vzpomínek na dětské výtržnosti Františka Škody, kniha zachycuje. Vila Lanna při pohledu ze zahrady (CC) Mýty a záhady Dějiny vily a jejích majitelů v knize obohacují dva příběhy. První se týká dnes již neexistujícího sousedního domu, tzv. malé vily Lanna, jenž původně sloužil jako vedlejší budova. Druhý se pojí s pobytem francouzského generála Maurice Pellého v Československu a nedalekou bubenečskou Villou Pellé. Ta byla dlouho mylně označovaná za jeho bydliště a stále nese pamětní desku informující o jeho tamním pobytu. Monografii doplňuje bohatý obrazový materiál. Čtenáři v ní najdou 308 snímků, z nichž většina je publikována vůbec poprvé. „Obešel jsem více než padesát osob nebo institucí, které uchovávají dokumenty, fot
