21. srpen 1968 | Okupace ČSSR

Vladimír Škutina byl ikonou 60. let a parťákem Jana Wericha. Vězení ho ale zlomilo ke spolupráci s StB. Příběh muže, který za svobodu zaplatil zradou přátel.

Pomník v podobě kříže na místě upálení Jana Palacha je zpět u budovy Národního muzea v Praze. České televizi to potvrdila mluvčí městské části Praha 1 Karolína Šnejdarová. Pomník bude součástí pietních akcí 16. ledna – v den, kdy se v roce 1969 student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jan Palach upálil. Muzeum paměti XX. století vystaví také pamětní desky, které taktéž ustoupily výstavbě tramvajové trati na Václavském náměstí. Informaci potvrdil ČT ředitel muzea Petr Blažek.

České horolezectví patří dnes ke světové špičce a na nejvyšších vrcholech světa stanula řada českých sportovců, ať již profesionálních či amatérských. V letech 1968 a 1969 byla ale situace složitější.

Jméno Martin Dzúr dnes nepatří k nejznámějším. Je tomu tak i přesto, že se jednalo o jednoho z nejmocnějších mužů normalizačního Československa. Jeho cesta k moci byla ale lemovaná zradou.

Slovníček či souhrn nejfrekventovanější lží, bludů a mystifikací ruské páté kolony a populistů doplněný stručnými polopatickými protiargumenty a informacemi k zamyšlení aspoň pro ty, kdo jsou zamyšlení schopni a ochotni.

Známý americký historik Timothy Snyder říká, že „kdo ovládá minulost, ovládá i přítomnost a budoucnost“. Je na tom hodně pravdy, právě překroucením nebo zjednodušováním historie lze ovládat masy velmi snadno.

Americký vojenský zásah ve Venezuele a únos jejího prezidenta Nicoláse Madura hýbou světovým děním. Má ale Venezuela něco společného i s Českou republikou? Odpověď zní: ano, má.

Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, která se uskutečnila v noci na 21. srpna 1968, změnila mnohým lidem život. Tato událost znamenala konec nadějím na socialismus s lidskou tváří. Mnoho lidí emigrovalo, byly i ztráty na životech.

Před 57 lety, 5. ledna 1968, vystřídal Alexander Dubček v čele KSČ Antonína Novotného. Začalo Pražské jaro, které v srpnu krvavě ukončily sovětské tanky.

V kolektivní paměti se okupace roku 1968 téměř automaticky spojuje s tanky v ulicích Prahy. S Vinohradskou třídou, s budovou Československého rozhlasu, s hořícími barikádami, křikem davu a chaosem.

Vlny jsou nejlépe hodnoceným českým filmem roku 2024. Na kontě mají sedm Českých lvů, dostaly se do oscarového předvýběru a v kinech je viděl bezmála milion diváků, což je na tuzemské poměry výjimečný úspěch. Ještě než snímek režiséra a scénáristy Jiřího Mádla 6. ledna dorazí na Netflix (už nyní je k dispozici například na Oneplay), […] Příspěvek Nejúspěšnější český film roku 2024 dnes poprvé v televizi. Na kontě má sedm Českých lvů a bodoval i v Americe pochází z NaFilmu.cz

Potlačení pražského jara v srpnu 1968 nelze pochopit bez širšího kontextu vnitřního vývoje Sovětského svazu po pádu Nikity Chruščova.

Ministr obrany řekl nepohodlnou pravdu. Jeho vlastní strana se ji ale pokusila zpětně neuvěřitelným způsobem přepsat. A to už není politický spor, ale nebezpečný princip.

Kdyby v srpnu 68 armáda dostala rozkaz k obraně, Československo by se změnilo v evropský Vietnam. Sověti by odpor utopili v krvi, země by byla v troskách. Stál by hrdinský mýtus za mrtvé?

„Janžurka“ se zapsala nejen do dějin české kinematografie, ale také do srdcí mnoha diváků. Herečka světové úrovně vyniká svým komediálním talentem a schopností zahrát širokou škálu rolí.

Pro národ symbol zrady, pro sebe zachránce socialismu. Vasil Biľak, který v roce 1968 pozval okupanty, nikdy neprojevil lítost. Jak dožil muž, který zaprodal vlastní zemi, a proč ho spravedlnost až do jeho smrti nedostihla?

V 60. letech vtrhla na hudební scénu jako velká voda. Temperamentní zpěvačka Yvonne Přenosilová, která je známá hity Boty proti lásce nebo Sklípek, měla před sebou slibnou kariéru. Pak ale ze strachu emigrovala.

V důsledku ruské invaze do Československa zemřelo od srpna 1968 do konce roku celkem 137 civilistů. Tito lidé byli zastřeleni, přejeti, zabily je střepiny granátů nebo uhořeli v troskách zapálených domů.

Když se mluví o tom, co dalo Československo světovému filmu, na přetřes se dostanou Oskarové úspěchy nebo genialita Karla Zemana. Často se přitom zapomíná na unikátní vynález jménem Kinoautomat.

Budoucí slavný hitmaker přežil pád do propasti jen zázrakem, šest jeho kolegů ale v troskách vozu zahynulo. Výprava se změnila v horor, o kterém se kvůli politice a okupaci dlouhé roky téměř nemluvilo.

Ivan Piak snil od mládí o tom, že bude brázdit moře na plachetnici. Totalitní režim v tehdejším Československu mu to však dlouhá léta znemožňoval. Emigrovat se nakonec neodvážil, ale po roce 1989 si svůj námořnický sen splnil. Dnes vzpomíná na divoké zážitky z vojny, první vlastní loď i cesty po Středozemním moři.

Stálá přítomnost sovětských vojsk na československém území započatá okupací v srpnu 1968 nevyhnutelně vedla ke vzniku mnoha nejrůznějších incidentů mezi československými občany a sovětskými vojáky.

Strhující film Jiřího Mádla o lidech, kteří šířili i naději. Vlny jsou o osobních příbězích, novinářské poctivosti a událostech roku 1968.

Karel Kryl vstoupil do československého veřejného prostoru jako zásadní postava kulturního odporu. Jeho fyzická drobná velikost ostře kontrastovala s obrovským morálním a názorovým formátem. Jeho vyjádřením je i píseň Bratříčku, zavírej vrátka.

Pěchotní transportér BTR-152K, který byl použit při invazi spojeneckých vojsk do tehdejšího Československa v srpnu 1968, získal do svých sbírek jako dar Vojenský historický ústav (VHÚ) Praha od Vojenského muzea v moldavském Kišiněvě. Předání nebylo jen tak. Celý proces trval dva roky. Ovšem už v příštím roce by měl být transportér provozuschopný a mohl by se objevit na tankovém dni ve středočeských Lešanech.

Jarmila Janků zažila jako dítě druhou světovou válku a později i okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. V obou historických momentech se ocitla v ohrožení života. Ve svých vzpomínkách popisuje strach a nejistotu za nacistické okupace, atmosféru srpnové noci i neobyčejné setkání své maminky s prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem.

Helena Vondráčková a Marta Kubišová. Jedna je symbolem odporu okupaci a obětního beránka, druhá je vnímána jako umělec minulého režimu, který se soudí pro maličkosti. Těžko uvěřit, že tyto dvě hvězdy bývaly velké kamarádky.

Když se řekne únos letadla do západního Německa, většina lidí si vybaví Jiřího Lábuse a jeho „Bič boží“ v epizodě seriálu Třicet případů majora Zemana inspirovaného podobnou událostí. Nebyla jediná.

​Před 57 lety vtrhly do Československa statisíce vojáků, aby rozdrtily Pražské jaro. Přestože vojska Varšavské smlouvy obsadila celou zemi, chyběla mezi nimi jedna armáda, která ale invazi vroucně podporovala – armáda z Východního Německa.

Pokud se dnes zeptáte čtyřicátníků, padesátníků či šedesátníků jaké komiksy znají a mají rádi, můžete se dočkat rozličných odpovědí. Jistotu máte jen jednu: odpoví vám Rychlé šípy a Čtyřlístek.

Herec a principál Divadla na Jezerce je znám svými vyhraněnými politickými názory. Za jeho postoji stojí vzpomínky na psychický teror, který zažíval jeho otec Rudolf Hrušínský v době normalizace.

Jan Kačer se zařadil mezi naše nejuznávanější umělecké osobnosti. Charismatický herec, ale hlavně režisér, patřil k výrazným tvářím nejslavnějšího období Činoherního klubu. Svůj talent uplatňoval také ve filmech nové vlny. Pak ale přišel pád.

Srpnovou invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 by mohl leckdo považovat za uzavřenou kapitolu. I představitelé Ruska se přece omluvili. Tak snadné to není. Problém je hlubší.

V těchto dnech si připomínáme 57 let od okamžiku, kdy sem vtrhla okupační vojska a na dalších více jak 21 let nám tím „zařídila“ ten „minulý režim“ - na který jedni nadávají a druzí zase tvrdí, že byl vlastně „strašně fajn“, a kdo tvrdí opak, lže.

Zážitky z onoho 21.srpna 1968 ti, kteří to pamatují, mají takové, jak to oni sami prožili. V paměti se vybavují vzpomínky, tenkrát ještě mladíka s trochu vojenským pohledem. Zřejmě důsledek dvouleté a povinné vojenské služby ukončené před necelým rokem.

Andrej Babiš byl estébák, Petr Pavel rozvědčík, čtu stále častěji na internetu. Je to pravda? Jakou míru viny a odpovědnosti ti dva nesou? Vydejme se do minulosti, abychom ty otázky zodpověděli.

Termín normalizace se „poprvé“ objevil 27. srpna 1968 v tzv. Moskevském protokolu jako výsledek československo-sovětského jednání 23. až 26. srpna 1968 v Moskvě.

V srpnu 1968 se osm lidí na Rudém náměstí postavilo proti okupaci Československa. Jejich čin dnes zní silněji než kdy dřív.

Vasil Biľak - slovenský komunistický politik rusínského původu. Jeho jméno se stalo symbolem zrady a kolaborace. Jeho politická kariéra se úzce propojila s temnými událostmi minulého režimu, zejména s invazí vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968.

Koncem léta 1990 se připravoval velký přepad výkladní skříně normalizačního hospodářství – legendárního JZD Slušovice jednotkami „rychlého nasazení“, předchůdcem dnešní URNY. Petr Pithart  v textu pro HlídacíPes.org tvrdí, že byl inspirován projevem Václava Havla. Ten na výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna mluvil o potřebě očistit mladou demokracii od „komunistických mafií“. A vysvětluje,

Znechucení voličů vládní koalice, kteří propadli mezi nevoliče, je realita. Po Maďarsku a Slovensku může i Česko propadnout do středoevropského bahna vnitřní „neutrální“ zahraniční politiky, která blokuje obranu Evropy.

Dopoledne 21. srpna 1968 vyšlo druhé vydání Rovnosti, které informovalo o vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Jiřího Šiguta, který byl zástupce šéfredaktora novin, vyvedli vojáci z redakce se samopalem v zádech a spolu s ním vykázali i všechny novináře. Ti se ale nenechali zastrašit – v improvizované redakci pokračovali v práci a o událostech informovali prostřednictvím letáků.

Rok 1968 jí změnil profesní i osobní život. Prožívala komplikované vztahy s otcem komunistou, snažila se být maminkou i televizní hvězdou. Před 57 lety seděla ve studiu před namířenými sovětskými samopaly. Její úspěšnou profesní kariéru pak ukončili komunisté.

Rusko dnes v rámci informační války živí lež, že za invazí vojsk Varšavské smlouvy mohou Ukrajinci, protože se jí také účastnili. Své od krve špinavé ruce však v tom měli pouze Sověti, tedy samotní Rusové.

Před padesáti sedmi lety vstoupila na území tehdejšího Československa vojska Varšavské smlouvy. Tím byl zmařen pokus reformního komunistického křídla o změny a nastolení „socialismu s lidskou tváří“. Podle politologa Daniela Kroupy nesou srpen 1968 i rok 1938 poselství, že příště by se Češi měli bránit. K výročí invaze v pořadu Události, komentáře, který moderoval Martin Řezníček, hovořil také ředitel knihovny sdružení Memorial Boris Bělenkin.

Na Slovensku násilně zahynulo v první den okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy devatenáct lidí. Nejvíce v Bratislavě a Košicích. Bratislavu ovládly sovětské tanky mnohem rychleji než Prahu, i kvůli nedaleké maďarské hranici. „Ve tři ráno už byla Bratislava totálně a kompletně zabezpečena,“ připomněl vojenský badatel Andrej Žiarovský. Další trasa okupantů mířila přes Košice, Banskou Bystricu až ke Zlínu, kde už se setkávala s větším odporem. Jednou z prvních československých obětí se stala obyvatelka Šulekova, kterou usmýkal projíždějící tank. Většinu ze slovenských obětí prvního dne agrese tvořili lidé, kteří se přímo postavili právě tankům. Tehdejší oběti si lidé jako každoročně připomněli i nyní.

Před ruskou ambasádu v pražské Bubenči dorazilo ve středu večer několik stovek lidí. Na místě vlály české i ukrajinské vlajky, v davu se objevily desítky transparentů od odkazů na invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 až po vzkazy proti současné ruské agresi vůči Ukrajině. Atmosféru akce „Jdi domů, Ivane!“ provázela směs hněvu, piety i hudby.

Praha - Několik stovek lidí dorazilo v podvečer před ruskou ambasádu v Praze Bubenči, aby si společně připomněli výročí invaze sovětských vojsk do Československa v roce 1968, ale také aby vyjádřili podporu Ukrajině v boji s ruskými agresory. Akci Jdi domů, Ivane! uspořádaly společně neziskové organizace v čele s Člověkem v tísni. Na demonstraci dohlížela policie s antikonfliktním týmem, zasahovat nemusela.

Srpen bývá časem lehkých sandálů, melounů a ospalých prázdnin. Jenže jeden srpen nám připomněl, že do léta se dají nacpat i pásy tanků, cizí hymny a hodně špatné vtipy. A že dovolená může skončit okupací.

Luděk Labík byl jedním z pěti mladých mužů, kteří se tři dny po začátku okupace vojsky Varšavské smlouvy pokusili v Hradci Králové zapálit památník osvobození města Rudou armádou. Polští vojáci skupinu zadrželi a Labík následně skončil ve výchovném ústavu. Jeho život od té doby poznamenal cejch kriminálníka.

Sovětští vojáci v Československu setrvali dlouhých 23 let. Pro obyvatele mnohých měst a obcí to bylo traumatizující soužití.

Je to už 57 let! Některé věci ani čas nevymaže z paměti.

Výročí srpnové okupace naší země Sovětským svazem a jeho satelity si připomínáme, mladší generace mnohdy ale nezná souvislosti. "Mladí lidé si zaslouží vysvětlení souvislostí a provázání na současnou situaci nejen v Evropě ale v celém světě," říká.

Den památky obětí invaze a okupace je pro většinu smutnou připomínkou našich dějin. Přesto se najdou lidé, kteří okupaci obhajují, bagatelizují oběti za autonehody a volají po změně režimu.

Praha - Češi mají historický problém a očekávají, že když budou rozumní a nebudou klást odpor, velmoc to ocení a odmění je. Země by získala mnohem víc, pokud by se lidé po srpnové okupaci bránili třeba i beze zbraní jen svým postojem. V celodenním vysílání Nadačního fondu pro Ukrajinu s názvem Operace Naděje - Štefan to při příležitosti 57. výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa řekl historik Vojenského historického ústavu Prokop Tomek. Překvapují ho vyjádření některých opozičních či mimoparlamentních politiků, kteří okupaci a někdejší pobyt sovětských vojsk v zemi zlehčují. Připomněl ztráty na životech i miliardové výdaje a škody.

Zatímco čelní představitelé koaličních stran vzpomínali ve čtvrtek na výročí okupace vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968, hnutí Stačilo! se podle své lídryně a předsedkyně komunistů Kateřiny Konečné historií zabývat nechce. Středočeský kandidát hnutí z řad KSČM Zdeněk Milata ocenil, že vojska „zachovala socialismus v Československé socialistické republice“.

V noci z 20. na 21. srpna 1968 překročilo československé hranice přes 750 000 vojáků, 6 300 tanků a 800 letadel pěti států Varšavské smlouvy. Invaze pod vedením Sovětského svazu měla jediný cíl: zastavit reformní proces Pražského jara, který ohrožoval mocenské zájmy Moskvy i domácích komunistických struktur.