Adam Drda

Mohlo by to být místo klidného odpočinku. Nacistický a následně komunistický režim ale obestřel hřbitov temnotou a nenávistí. Právě tady se nacisté i komunisté zbavovali těl popravených odbojářů, vlastenců a politických vězňů. A protože v historii není nouze o paradoxy, leží tu vedle obětí i někteří z pachatelů. Kolik lidí je tady ale pohřebných a o koho konkrétně se jedná, to je dodnes v mnoha případech velkou neznámou.

Donášel na mě soused? Kamarád? Nebo dokonce příbuzný? Kdo v mém okolí spolupracoval se Státní bezpečností? To byla palčivá otázka, která po sametové revoluci zajímala každého. Odpověď na ni přinesly na začátku 90. let takzvané Cibulkovy seznamy. Přesto pohled na ně není černobílý. Za každým jménem se totiž skrývá jiný příběh.

Na jaře 1944 měl Adolf Burger pocit, že se snad stal zázrak. Nacisté ho živého propustili z vyhlazovacího tábora Osvětim. Místo vytoužené svobody ale skončil na podobném místě. V Sachsenhausenu. Tam se totiž rozjížděla největší padělatelská operace všech dob. Do takzvané akce Bernhard nacisté zapojili vězně, kteří pocházeli z grafických profesí nebo měli odborné znalosti, co se práce s papírem týkalo. A Adolf Burger byl před válkou zručný typograf.

Jeho příběh je jak z hollywoodského velkofilmu a skutečně se jím filmový tvůrci inspirovali. Adolf Burger v knize Ďáblova dílna popsal nejen peklo koncentračních táborů, ale také největší nacistickou padělatelskou akci. A právě na motivy tohoto textu vznikl stejnojmenný snímek, který v roce 2007 vyhrál cenu Oscar za nejlepší cizojazyčný film.

Tentokrát přinášejí Hlasy paměti trochu jiný bonus, než na jaký jste zvyklí. Dokumentarista Adam Drda totiž vyzpovídal ornitologa Petra Voříška z České společnosti ornitologické, jednoho z autorů publikace Pražské ptactvo 1800–2020. Kniha, která navazuje na práci a původní literární dílo Veleslava Wahla, je zároveň doplněna mimo jiné i o jeho životní osud.

Muž, který miloval přírodu a neváhal se postavit nacistům ani komunistům. To byl Veleslav Wahl. Už v březnu 1939 – v pouhých 16 letech – se aktivně zapojil do protinacistického odboje. V roce 1944 vydal významnou ornitologickou knihu Pražské ptactvo. Jeho další život ovlivnilo osudové setkání na konci války s parašutistou Jaromírem Nechanským, velitelem operace Platinum-Pewter. Komunisté je popravili ve stejný den.

Padesátá léta, uranové lágry na Jáchymovsku a jedno neobvyklé přátelství. V bonusovém dílu Hlasů paměti uslyšíte pokračování příběhu Miloslava Bláhy, člena církve Adventistů sedmého dne, kterého komunisté poslali do vězení za to, že neustoupil z principů svojí víry. V lágru se setkal s Vojtěchem Matyášem – mužem prostého původu i myšlení, který měl za sebou těžký životní příběh. Na jeho konci byla vražda, za kterou byl odsouzen na doživotí.

Ve třetím speciálním vánočním bonusu Hlasů paměti se novinářka Lucie Korcová vypravila do Bedřichova za Miroslav Bícou – výborným vypravěčem a především legendou Horské služby v Jizerských horách.

V prvním speciálním vánočním bonusu Hlasů paměti dorazil do studia Českého rozhlasu režisér Martin Vrbický, který natočil dokument Ve službě horám. Novinářka Lucie Korcová si s ním povídala nejen o jeho práci, ale i o tom, jak se proměnily hory a lidé, kteří tam žijí.

O tom, že je nutné vyhnat či odsunout německé obyvatele z Československa těsně po druhé světové válce, tehdy téměř nikdo z představitelů vítězných mocností ani naší vlády nepochyboval. Byly tu však okolnosti, které mohly odsunu legitimně zabránit. Čím by si procházelo Československo, kdyby se svých Němců nezbavilo? Nad tím se zamýšlí další díl minisérie Coby kdyby pořadu Historie Plus.

později, v srpnu 1969? Připomene třídílný pořad z cyklu Století příběhů, který připravili Adam Drda a Mikuláš Kroupa.

Byla to „slavná“ tiskovka pro komunistický režim v Československu, kde vystoupil 29. ledna 1976 špion Státní bezpečnosti (StB) Pavel Minařík. Vrátil se po několika letech z Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, kde působil jako hlasatel.

V roce 1925 začalo v zavolžské stepi u města Saratov nedaleko Kazachstánu působit družstvo (komuna) Reflektor. Tvořili je vystěhovalci z Československa, kteří vyslyšeli leninské výzvy a vydali se do Sovětského svazu, aby tam budovali komunismus a šli příkladem v boji pracujících za lepší svět.

„Hluboko na Šumavě, tam je můj domov/ je to už pěkně dlouho, co jsem odtamtud pryč/ale vzpomínka, ta mi zůstane navždycky/ na Šumavu zapomenout nemůžu,“ zpívá Franziska Krampfl. Píseň Tief drin im Böhmerwald napsal šumavský rodák, sklář Andreas Hartauer (1839-1915).

Letos uplyne deset let od chvíle, kdy se uzavřel soudní proces s bývalým bachařem (v dobové terminologii „vychovatelem“) z věznice v Minkovicích Josefem Vondruškou. Ve věznici pracoval v letech 1972–1990, po pádu komunismu působil jako poslanec a také komunální politik Komunistické strany Čech a Moravy.

Skladby autorů 20. století zahraje mladé dechové kvinteto Alinde Quintet zítra 2.8. od 19:30 v synagoze v Českém Krumlově. Koncertu bude předcházet beseda s dokumentaristou Adamem Drdou. Festival Krumlov uvede v úterý 2. srpna od 19:30 v atmosféře českokrumlovské synagogy, zvané též Templ, koncert špičkového mladého dechové kvinteta Alinde Quintet. Zazní hudba českého židovského autora Pavla Haase, který zahynul v koncentračním táboře Osvětim. Letošních 100 let od narození českého hudebního skladatele Viktora Kalabise zase připomene autorovo Divertimento pro dechové kvinteto. Mladí hudebníci uvedou také Smyčcový kvartet č.8 Dmitrije Šostakoviče v úpravě pro dechové kvinteto, kterou mají jako jediný českou soubor v repertoáru, a téměř zapomenutý kvintet Jana Nováka Concertino.

„Tam bylo stěží možné něco pociťovat. Jen si představte – pracovat ve dne v noci mezi mrtvými, uprostřed mrtvol. V takovém prostředí zmizí všechny vaše pocity. Všechno ve vás uvnitř zemře, všechno…,“ říká Abraham Bomba z Izraele ve filmu Claude Lanzmanna Šoa (1985). Abraham Bomba byl holič, ve vyhlazovacím táboře Treblinka ho Němci přinutili stříhat vlasy ženám, které šly do plynových komor.

Osmaosmdesátiletá Antonie Kašparová patří k posledním Čechům, kteří přišli na svět na Volyni, prožili tam krvavé roky 1939-1945 a po druhé světové válce se vrátili do staré vlasti. V posledních dvou letech jsme pro Paměť národa a Český rozhlas natáčeli právě vzpomínky „volyňských českých dětí“, jejichž rodiny se po repatriaci usadily v okolí Šumperka a Olomouce.