Bezdětná

Jakmile se žena přiblíží ke třicítce, začíná se z běžných rodinných setkání často stávat disciplína plná nepříjemných otázek. Zatímco dříve se řešila práce, cestování nebo koníčky, najednou přicházejí dotazy na svatbu, děti a budoucí rodinné plány. „A kdy už bude veselka?“ „Nečekáte náhodou miminko?“ nebo „Ty jsi nějak přibrala, nejsi těhotná?“ Podobné poznámky bývají prezentovány jako projev zájmu, ale ve skutečnosti mohou být velmi vyčerpávající.

Rozhodnutí mít, či nemít děti je čistě na každém člověku. Každý má právo vybrat si. A s tím samozřejmě přichází nejrůznější dopady, které ještě navíc v různých fázích života samozřejmě můžete vidět a cítit jinak. Co když svého rozhodnutí za pár let však bude člověk litovat? Vzít zpátky to mnohdy už bohužel nejde. A právě to se stalo paní Alžbětě, která nikdy nechtěla děti. Nyní již je mít nemůže a svého rozhodnutí hluboce lituje.

Když máte děti, zajisté si představujete, že jednou budete chovat v náručí svá vnoučata. Budete je učit novým věcem, pomůžete jim v životě a budete moci dát lásku dál. Starat se, pečovat a svým vlastním dětem pomáhat. Jenže pak je to velmi bolestivé, když se vaše děti rozhodnou jinak. A co pak? Jak s takovou situací naložit? Právě s tím se vyrovnává, a velmi těžce, paní Lenka.

Dělat věci jen proto, že to po vás někdo chce nebo to společnost “očekává”, není nikdy dobré. Proč? Často lidé podlehnou tlaku, a proto jsou tím pádem proti svému přesvědčení. A následky mohou být bohužel často fatální, záleží, v jaké situaci se tak stane. Člověk může být dotlačen ke změně barvy vlasů, změně práce, partnera nebo i k tomu pořídit si děti.

Přála si zůstat bezdětná a podařilo se jí najít spřízněnou duši. Osm let žije s člověkem, který nikdy nechtěl být otcem. Teď však svůj pohled na rodičovství změnil a má plán, jak se miminka dobrat, aniž by se ona musela stát matkou.

Radčiny plány byly původně úplně jiné. Rozhodně si nemyslela, že v osmatřiceti letech bude pořád svobodná a bezdětná. Postupně začíná ztrácet naději na kompletní rodinu a přemýšlí o tom, že se stane svobodnou matkou.

Je skvělé žít v 21. století, protože i my ženy se konečně můžeme svobodně rozhodnout, čím chceme a nechceme být. Jedním takovým rozhodnutím může být nestát se matkou. Pojďme se podívat na slavné ženy, které se vydaly na bezdětnou cestu, a na důvody, jež je k tomu vedly. Třeba se i vy právě teď zabýváte podobnou životní otázkou a jejich osudy vás mohou inspirovat.

Třicetiletá Erika se rozhodla, že nikdy nechce děti, přestože je má ráda. Důvodem nejsou finance ani ztráta svobody, ale postava. Erika totiž nechce po porodu dopadnout jako její matka.

Eva a její manžel Zdeněk se už před lety rozhodli, že nebudou mít děti. Přestože Eva mateřské pudy nijak zvlášť nepociťovala, dětem se původně nebránila a brala to spíše jako svou ženskou povinnost. Zdeněk jí ale přesvědčil, že děti nejsou potřeba a že si sami bohatě vystačí. Jenže teď je všechno jinak a Evě zůstaly oči pro pláč.

Pětapadesátiletá Jitka si asi nikdy nepřestane vyčítat obrovskou chybu svého života. Manželovi obětovala všechno, včetně svých snů a doplatila na to. Ve středním věku zůstala sama a ostatním závidí jejich štěstí.

Kristýna nedávno oslavila třicáté narozeniny. Přestože by si už přála děti, dva roky neměla vážnou známost, ale jen příležitostná povyražení, která nakonec nikam nevedla. I kvůli tlaku ze strany svého okolí momentálně zažívá něco jako existenční krizi.

Mít potomky je tou nejpřirozenější lidskou potřebou. V poslední době však stoupá počet žen, které se rozhodly pro život bez dětí. Důvodů je mnoho. V anglicky mluvících zemích je dobrovolná bezdětnost, která se týká zejména žen vysokoškolaček, označována jako „childfree“. Mezi „childfree“ ženami je vysoké procento žen angažujících se v politickém světě a vysokých manažerských pozicích. Dobrovolná bezdětnost se týká i českých žen, které jsou mnohdy vystaveny kritice nejen ze strany svých blízkých, ale i společnosti.

O založení rodiny jsem nikdy neuvažovala a bála jsem se neplánovaného těhotenství. Osud měl se mnou naštěstí jiné plány a vyřešil to za mě.