Daniel Kroupa

"Zesílily protidemokratické síly ve světě a různá politická a radikální hnutí, která nenávidí svobodu a demokracii," říká. Když radikál vstoupí do nejvyšších institucí, zkrotí instituce jeho, nebo on postupně promění instituce? A když zažijete komunismus, disent, listopadovou revoluci, vrcholnou politiku i dnešní demokracii, o jakou iluzi cestou určitě přijdete? Moderuje Barbora Tachecí.

Pokračující spor kolem cesty na summit NATO. Prezident Pavel do Ankary pojede. Vládě to včera uložil Ústavní soud. Jenže v jaké roli to bude? Povede delegaci nebo ne? Téma pro poslance ANO Denise Doksanského a pirátské poslankyně Kateriny Demetrashvili. Představitelé Motoristů dál mluví o pokusu o ústavní puč a zpochybňují samotnou existenci Ústavního soudu. Je v pořádku, pokud tahle mluví nejvyšší politici v zemi? O tom debatovali bývalý ministr spravedlnosti Robert Pelikán, ústavní právník Marek Antoš a bývalý poslanec a senátor Daniel Kroupa. A nakonec rozhádaní spojenci. Prezident Volodymyr Zelenskyj nepřijel do Polska na konferenci o obnově Ukrajiny. A politici obou zemí si vracejí státní vyznamenání. Proč? Vysvětloval Maciej Ruczaj a Radomyr Mokryk.https://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/226411000370625/

Poslanci si ze své imunity udělali privilegium a hrubě ji zneužívají, soudí filozof a bývalý politik Daniel Kroupa. Co se změní po předpokládaném nevydání Andreje Babiše (ANO) a Tomia Okamury (SPD) k trestnímu stíhání? Premiérovi se podle Kroupy rozvolní ruce a bude moci silněji tlačit na koaliční partnery. „Je ovšem otázka, zda si tuto slabost koaliční strany neuvědomí, nespojí se a nebudou klást svoje podmínky při hlasování o důležitých zákonech," soudí v Osobnosti Plus.

Karlovy Vary mají nový multifunkční sál Císařské lázně. „Karlovarský kraj chtěl nejdřív hlavně zachránit ten dům tak, aby nespadl. To se povedlo, začalo se realizovat a v průběhu oprav jsme byli přizvání do kolokvia,“ popisuje začátky stavby architekt Petr Hájek. O Císařských lázních mluví jako o „fitku“ 19. století.

Když v únoru letošního roku vystoupil náčelník generálního štábu Karel Řehka s opatrným upozorněním, že se zrušením povinné vojenské služby byly zrušeny i odvody, což znesnadňuje generování potřebných záloh, setkal se s řadou negativních ohlasů. Pobouření některých opozičních politiků vyvolalo zejména jeho vyjádření, že je třeba zvažovat nějakou formu povinné či dobrovolné služby.

V bojích o evropský parlament se prosadily strany odmítající Green Deal, případně požadující jeho úpravy. To platí zvláště v Česku, pro jehož voliče byl očividně neúnosný plán Bruselu zlikvidovat spalovací motory. Přesto je hodně předčasné očekávat, že se teď zruší všechno, co se nám, českým příznivcům spalováků, nelíbí.

Důvodem, proč politici s autoritářskými sklony nenávidí občanskou společnost, je, že omezuje a ohrožuje jejich moc. Jestliže se mezi rodinou a státem nachází dostatečně velké množství spolků, sdružení, nadací a neziskových organizací, které vznikly spontánní aktivitou občanů nezávisle na státu, narážejí mocenské ambice samovládců na překážku, kterou je nesnadné překonat.

Dvacetileté členství České republiky v Evropské unii bylo dobrým důvodem k oslavám. Vždyť návrat do Evropy byl jedním z politických cílů sametové revoluce, a když se nám ho podařilo dosáhnout, máme proč se radovat. Naše země se stala standardní demokracií, naše životní úroveň odpovídá průměru unijních států a délka dožití se prodlužuje.

Pokud si dobře pamatuji, o eutanázii se u nás diskutuje už déle než dvacet let. V Poslanecké sněmovně byly k tomuto tématu předloženy čtyři návrhy zákonů a zatím neprošel ani jeden. Není snadné k tak komplikované materii poslaneckou iniciativou připravit takový návrh, aby nevykazoval legislativní nedostatky.

Velikonoce jako křesťanské svátky provází po staletí řada nekřesťanských zvyklostí. Některé, jako například pomlázka či malovaná vajíčka, mají asi původ v prastarých kultech plodnosti a oproti ostatním pohanským rituálům, které je provázely jsou poměrně nevinné. Dnes už mají jen povahu lidové zábavy. Byly však také nekřesťanské zvyklosti, které zavedli sami křesťané a které zdaleka nevinné nebyly.

V uplynulých týdnech mě uvedly do rozpaků dvě protichůdné petice. První protestuje proti tomu, že naše vláda bezvýhradně podporuje Izrael a nekritizuje jeho vojenskou operaci v Pásmu Gazy i přesto, že tam ve velkém umírají civilisté a situace obyvatel dosahuje míry humanitární katastrofy. Ta druhá se vlády zastává.

Projednávání nového Zákona o zbraních a střelivu, které právě probíhá v parlamentu, by asi nevzbudilo velkou pozornost veřejnosti, kdyby ve čtvrtek 21. prosince 2023 nedošlo k tragické události na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Když Vánoce, tak Vánoce. Do předvánočního mumraje jsem raději nevytáhl paty, nemusel. Usadil jsem se u stolu a s jistými rozpaky zapálil knot vyčuhující z kučeravé hlavičky parafinovému andílkovi. Andělé by se zapalovat neměli. Vždyť se to stvořeníčko přelíbezné rozteče a shoří! Otevřel jsem v Bibli Lukášovo evangelium, druhou kapitolu – jako pokaždé o Vánocích –, abych si připomněl tu zvěst, abych si ujasnil, co se tu zrovna slaví.

Vánoce, podobně jako Velikonoce se u nás staly v převážné míře lidovými zvyky spíše než tím, čím bývaly a měly být: duchovní obnovou člověka. K té je totiž potřeba víry, naděje a lásky, což jsou hodnoty, kterých se dnes nedostává.

Dovolil jsem si vytvořit slovní hříčku, která se mi jeví výstižná v obou svých významech: „moc ideologie“. Ano, ideologie je moc, tedy příliš. Od Velké francouzské revoluce, kdy se poprvé rozvinula, ovládla z velké části moderní způsob uvažování o světě, o společnosti i o člověku a stala se novým náboženstvím.

Izraelská odveta za teroristický útok Hamásu 7. října se stala terčem kritiky části Západních médií ještě dříve, než začala. Každému, kdo trochu sleduje dění v Izraeli a na palestinských územích bylo jasné, že musela přijít a že bude muset být tvrdá. Nikoli z touhy po pomstě, ale protože její absence by byla nepřáteli Izraele pokládána za slabost a ta se na Středním východě neodpouští.

Antisemitismus na francouzské krajní pravici, který potvrzovaly výroky zakladatele strany Národní fronta Jean-Marie Le Pena, pro něhož plynové komory za druhé světové války byly jen detailem historie, po dlouhou dobu zakrýval obdobný problém na druhé straně politického spektra. Jeho rozměr výrazně odkryly reakce na masakry teroristů z Hamásu před třemi týdny.

S odstupem času se ukazuje, jak nebezpečně naivní byly představy, že po zhroucení komunismu v Evropě a s koncem bipolárního světa vstupujeme do éry věčného míru. Sdílelo je mnoho lidí a projevovaly se v politice například voláním po odzbrojení a po rozpuštění obraného paktu NATO.

Zatímco ještě v minulých parlamentních volbách Slováci dva poslední týdny před hlasováním netušili, jak se mění voličská podpora kandidujících stran, nyní se omezení zkrátilo jen na dva dny. A to může mít vliv i na výsledek voleb.

V polovině mandátu podporuje vládu pětikoalice podle průzkumů veřejného mínění sotva čtvrtina respondentů. Není na tom nic překvapujícího, protože u reformních vlád tomu tak bývá. Rozvážná strategie rozvrhuje nepříjemná opatření na první dva roky, aby ve zbývajících přinesly sladké plody, které voliče přivedou zpátky.

Zvolení jezuity kardinála Bergolia papežem v březnu roku 2013 vyvolalo velké naděje na změny v katolické církvi. Když se ujal své funkce přijal jméno František, podle světce ze třináctého století, který se vzdal rodinného majetku, pečoval o chudé a měl láskyplný vztah také ke zvířatům. Už tím nový papež naznačil své záměry a záhy je začal uskutečňovat.

Na světě nenajdete populistu anebo autoritáře, který by se nezaklínal rozvinutým sklonem k otázce sociální a který by se nesnažil na tuto vějičku nalákat většinu veřejného mínění. Ne proto, že by mu ležela na srdci sociální spravedlnost a důstojnost člověka. Ba právě naopak. Sociální opatření mu slouží výhradně jako nástroj k ovládání společnosti.

Minulý pátek nechala italská premiérka Giorgia Meloniová sněmovnou schválit nový daňový zákon, stejnou normu prosadil v německé vládě ministr financí Christian Lindner. Teprve potom mohli s klidným svědomím odjet na prázdniny.

Zpráva, že Spojené státy dodají Ukrajině kazetovou munici, vyvolala nesouhlasnou reakci nejen z nepřátelského Ruska, ale i od spojenců, jako je Kanada, Spojené království či Španělsko. Znepokojení, které vyjadřují státy stojící na straně Ukrajiny, vychází z toho, že od roku 2008 existuje Úmluva o zákazu kazetové munice, kterou podepsalo již 128 zemí.

Latinské úsloví „de mortuis nil nisi bonum“, tedy, že o mrtvých se má mluvit v dobrém, dnes odmítají někteří zpupní kritici s tím, že se nemá o nich říkat nic než pravda. Dělají to ovšem tak, že když někdo slavný zemře, vytahují před oči veřejnosti hlavně jeho hříchy, ať už domnělé nebo skutečné a někdy pro úplnost poznamenají, že také něco zajímavého udělal, vytvořil a napsal.

Takový titulek nese článek dvou amerických komentátorů, Aarona Zitnera a Simona Leviena v nedávném čísle váženého amerického deníku The Wall Street Journal. Americe totiž hrozí, že prezidentské volby v roce 2024 budou pouhým opakováním voleb předchozích, neb všechno nasvědčuje tomu, že se v nich opět utkají Joe Biden a Donald Trump.

Epizoda s pirátskou političkou, která se účastní antikapitalistických akcí a otevřeně vyznává komunistický ideál ukázala, že naše vyrovnávání s totalitní minulostí je poněkud nedokonalé. Zločiny komunistického režimu jsou sice důkladně zdokumentovány, ale část historiků stále hledá způsob, jak překonat to, co nazývá „primitivním antikomunismem“.

Podle Václava Havla měla být hlavním vodítkem české zahraniční politiky lidská práva. Ve své prezidentské funkci otevřeně vyjadřoval podporu hnutím, která se za jejich uplatňování a dodržování zasazovala a přijímal jejich představitele bez ohledu na to, zda se to jejich domovským státům líbilo. Politickou a hospodářskou spolupráci se snažil rozvíjet především se státy, které tyto hodnoty s námi sdílely. Získal tím světový respekt nejen pro sebe, ale i pro Českou republiku.

Všechny podcasty na jednom místě. Na Seznamu. Hledejte, nacházejte a poslouchejte. Vybírejte z pořadů i témat. O seberozvoji, cestování nebo třeba o historii.

Téměř tři tisíce polských špičkových vědců, profesorů a doktorů, včetně několika zahraničních a to i českých, podepsalo nedávno petici na obranu známé polské historičky Barbary Engelking. Brání ji a zároveň svobodu vědeckého bádání před politickou mocí, před útokem premiéra a ministra školství. Taková událost se nestává každý den a svědčí o tom, jak jsou spolu polští vědci solidární.

Mezi kritiky podpory Ukrajiny, bránící se proti agresi Ruské federace, najdeme nejen otevřené podporovatele Putina, hlasatele panslovanství, obhájce domnělých křesťanských hodnot ohrožených západním liberalismem, ale také respektované hlasatele takzvaného politického realismu. Tento myšlenkový směr původně vznikl v polovině 19. století v Německu a později sloužil k ospravedlňování praxe nazývané „realpolitik“.

V květnových dnech pobýval v Praze ukrajinský filosof profesor Konstantin Sigov. Obdržel ocenění Učené společnosti České republiky, přednesl několik přednášek a v Knihovně Václava Havla prezentoval svou českou knížku Poselství z Kyjeva. Je známý nejen ve své rodné zemi, kde vydává své knihy, ale i v zahraničí.

Odhalení pamětní desky paní profesorky Růženy Vackové na budově Filosofické fakulty Univerzity Karlovy je příležitostí opět připomenout její význam pro českou vzdělanost i pro nás, kteří zapomínáme, že, na rozdíl od pouhé učenosti, je její součástí mravní dimenze.