Fosilie

Ať už je řeč o želvách mořských, či suchozemských, jen málokdo z nás si jejich přirozený výskyt spojuje s územím České republiky. Nedávná studie tuzemských paleontologů však naznačuje, že předci dnešního želvího rodu Manouria kdysi obývali Evropu – a konkrétně právě naši kotlinu.

Ještě donedávna platilo v paleontologii jednoduché pravidlo: tzv. rohatí dinosauři, známí jako ceratopsové, patřili Asii a Severní Americe. Evropa v jejich příběhu chyběla. Nový výzkum však ukazuje, že rohatí dinosauři žili i na území našeho kontinentu.

V muzeu na Aljašce byly vystaveny více než sedm desetiletí fosilie považované, že jsou ze srstnatého mamuta. Nejnovější vědecké analýzy však ukázaly, že se jedná o zcela jiný druh zvířete — kosti patřily dvěma druhům velryb. Tento objev nejen opravuje starý omyl, ale otevírá i nové otázky o našich představách o pravěku a cestách, kterými se fosilie dostaly daleko od mořského pobřeží.

Kteří dinosauři, formálně popsaní v loňském roce, byli nejvýznamnější, nejbizarnější nebo třeba nejpřekvapivější? Následující přehled ve stylu „Top 5“ vám je nyní představí.

Do Národního muzea zavítal v loňském roce rekordní počet návštěvníků. Jeho výstavy a expozice si v roce 2025 přišlo prohlédnout 1 379 068 lidí, což je o 144 603 návštěvníků více než v roce předešlém. Mimořádný zájem vzbudily zejména výstavy Lucy a Selam, Čingischán a 100 pokladů, 100 příběhů. V letošním roce se chce muzeum věnovat domácím tématům.

Na severozápadním okraji marocké Casablanky byly objeveny zkamenělé pozůstatky, které mohou zásadně proměnit chápání našeho původu. Soubor ostatků starých přibližně 773 000 let zaplňuje jednu z největších mezer ve fosilním záznamu lidské evoluce a nabízí vzácný pohled na populaci stojící blízko kořenů linie vedoucí k druhu Homo sapiens.

Nová analýza fosilií ukazuje, že Evropa hostila v době svrchní křídy rozmanitou skupinu rohatých dinosaurů.

Nové fosilie odkryté v Maroku by mohly pomoct rozluštit tajemství toho, jak se Homo sapiens oddělil od jiných dávných lidí, jako byli neandertálci a denisované.

Kosterní pozůstatky a zuby datované do doby před 773 tisíci lety, nalezené v jeskynní lokalitě Grotte à Hominidés v největším marockém městě Casablanca podle vědců patrně patřily blízkému předkovi druhu Homo sapiens, tedy člověka současného typu. Objev posiluje hypotézu, že Homo sapiens pochází z Afriky, uvedli vědci v čele s paleoantropologem Jean-Jacquesem Hublinem ve studii, kterou ve svém aktuálním vydání publikoval časopis Nature.

Tento objev potvrzuje hypotézu o africkém původu druhu předka homo sapiens. Mezi kosterními nálezy jsou tři dolní čelisti dvou dospělých a jednoho batolete, zuby, stehenní kost nesoucí známky po kousnutí a několik obratlů.

Třetihorní geologické procesy utvářely významnou měrou tvářnost dnešního Karlovarského kraje.

Nové výzkumy ukazují, že i gigantičtí dlouhokrcí sauropodi dlouzí přes 30 metrů a vážící desítky tun mohli být výrazně zbarvení. Jaký by to asi byl pohled?

Při pohledu na něj by člověk nevěděl, zda se dívá na rejnoka, orla, nebo je to vlastně celé žralok, jen s trochu jiným tělesným designem. Ovšem v období křídy mělo moře spoustu zajímavých obyvatel, kteří by nás dnes fascinovali.

Ikonická fosilie druhu Homo erectus byla v Jakartě přivítána slavnostním ceremoniálem. Po více než století v nizozemských sbírkách se tento klíčový nález vrací domů, aby vyprávěl příběh nejstarších obyvatel souostroví.

Dinosauří vejce staré zhruba 70 milionů let obvykle skrývá zárodek, nebo alespoň stopy po něm. V jednom případě z Číny ale paleontology čekalo překvapení zcela jiného druhu: místo embrya našli uvnitř třpytivé krystaly kalcitu. Vznikl tak přírodní dinosauří mineralogický unikát, který vědcům nabízí nejen estetický zážitek, ale i zcela nové poznatky o dávném prostředí i samotných vejcích dinosaurů.

Vědci objevili něco, co nemá v paleontologii obdoby: kosti dnes dávno vyhynulých savců se před tisíci lety proměnily v úkryt pro včelí larvy. Nález z Dominikánské republiky ukazuje, jak nápaditě dokázaly včely využívat své okolí.

Jurský park patří k nejlepším filmům 90. let minulého století. Jak ale obstojí některé zajímavé zápletky jeho děje optikou současné biologie?

Unikátní fosilie odkrývají tajemství dinosauřích námluv a rozmnožování. Zlomené ocasní obratle hadrosaurů a poprvé popsaná kloaka ukazují, jak se tito pravěcí giganti pářili – a proč to byla bolestivá záležitost.

V roce 2017 byla veřejně odhalena nejkomplexnější kostra australopiteka, jaká kdy byla nalezena. Její označení Little Foot neboli „Malá noha“ plyne z velikosti kostí chodidel. Profesor Ronald Clarke, který kostru vykopal, se domníval, že náležela druhu Australopithecus prometheus.

Také dinosauři žili v některých případech na sněhu a ledu, přestože období druhohor bylo obecně velmi teplé. Vánočně vyhlížející krajinu bychom tehdy nalezli například na území současné Aljašky.

V národním parku Stelvio v italském regionu Lombardie byly objeveny tisíce stop dinosaurů. Jejich stáří se odhaduje na 210 milionů let, informovala agentura APA s odvoláním na vědce. Ti nález považují za největší svého druhu v Alpách a za jeden z nejvýznamnějších na světě.

…aneb Vánoční zázrak jménem Kakuru kujani

Vědci desetiletí debatovali o tom, zda masožravý dinosaurus Nanotyrannus nebyl ve skutečnosti jen mladým jedincem druhu Tyrannosaurus rex. Zdá se však, že během pěti týdnů byla tato záležitost definitivně vyřešena dvěma novými studiemi. Ty ukazují, že Nanotyrannus se od Tyranosaura rexe značně lišil, píše agentura Reuters.

Nová paleoekologická studie odhalila fascinující strukturu pradávného mořského ekosystému z období rané křídy. Výsledky ukazují, že tehdejší mořští plazi stáli výš v potravním řetězci než jakýkoli současný predátor – a tvořili vrstvu tzv. hyperpredátorů, kteří nemají v dnešním oceánu obdoby.

Jizvy na lebce, nikoliv po celém těle. Důkaz toho, že už má leccos za sebou a nebojí. Kdo se s ním pustí do boje, měl co dělat. Agresivní predátor, který se ničeho nezalekl.

Národní přírodní památka Klonk, ležící v malebném údolí Suchomastského potoka poblíž obce Suchomasty ve Středočeském kraji, představuje geologický klenot

V národním parku Stelvio v italském regionu Lombardie fotograf přírody náhodou objevil otisky, ze kterých se následně vyklubaly tisíce stop dinosaurů. Paleontologové jejich stáří odhadují na 210 milionů let. Nález považují za největší svého druhu v Alpách a za jeden z nejvýznamnějších na světě.

…aneb Hráli diplodokové barvami?

Poblíž místa, kde se budou konat zimní olympijské hry, našli vědci stopy dinosaurů. Jde o tak rozsáhlý nález, že mluví o „skutečném údolí dinosaurů“.

Analýza 150 milionů let staré kůže mladého diplodoka z Montany odhalila dva typy pigmentových struktur seskupených do skupinek – možná známka skvrnitého vzoru na těle jurského obra.

Anakondy byly opravdovými obry mezi hady už před 12,4 miliony let, prokázaly to fosilie z Jižní Ameriky. Podle všeho tihle hadi už tenkrát dosáhli své maximální velikosti a od té doby se nezmenšili. Přestože se jejich prostředí změnilo a mnoho jiných tehhdejších obrů je dnes mnohem drobnějších.

Stegosauridi byli býložraví ptakopánví dinosauři charakterističtí svými obrannými anatomickými prvky - výraznými hřbetními deskami a kostěnými bodci na ocase. Kteří z nich ale byli největší?

Dokonce ani největší a nejsilnější dinosauři zřejmě nebyli ušetřeni trápení s parazitickými současníky, mezi které již patřila například i klíšťata, mnohdy velmi podobná těm dnešním.

Do Mongolska se vrací kostra tarbosaura, příbuzného tyranosaura rexe. Fosilie byla ukradena z pouště Gobi a od roku 2015 byla ve Francii.

Město Kacujama v prefektuře Fukui je známé pro jedno z největších dinosauřích muzeí v Japonsku. Už z dálky na vás působí obrovská kulovitá budova, která skrývá mezinárodní expozici zaměřenou na dinosaury, jejich historii, nálezy a fosílie.

Když tým paleoantropologů narazil v roce 2009 v Afarském trojúhelníku na severovýchodě Etiopie na osm kostí pravěkého chodidla, netušil, že drží v rukou jeden z nejzásadnějších objevů posledních desetiletí. Fosilie se brzy stala vědeckou hádankou. Jedinec, jemuž kdysi končetina patřila, chodil po dvou, ale zároveň se zjevně pohyboval i po stromech. Kdo to mohl být? A kam ho v evoluci zařadit? Po 15 letech výzkumu mají vědci konečně odpovědi.

pinosaurus aegyptiacus byl s délkou až 18 metrů patrně největší teropodní dinosaurus všech dob. Nové objevy v paleontologii však naznačují, že i když byl smrtícím postrachem afrických vodních toků, jeho předkové přišli z Evropy. Kořeny má na Pyrenejském poloostrově.

Před desítkami tisíc let žili na našem území zajímaví příslušníci megafauny doby ledové - mamuti, medvědi jeskynní nebo nosorožci srstnatí. O mamutech se píše poměrně často, co ale víme o nosorožcích?

Mysleli jste si, že pokud jde o dinosaury, těžko už se objeví nějaký nový? Tak to je velký omyl! Týmy paleontologů nacházejí v různých částech světa kostry dalších a dalších dosud neznámých druhů. Naposledy tyto dva.

Fosilie chodidla, kterou vědci objevili v Etiopii, přináší nové poznatky o málo známých předcích člověka a současnících druhu Australopithecus afarensis, jehož nejznámější zástupci jsou samice Lucy a dítě Selam. Objev podle vědců může zpochybnit status Lucy jako přímého předka moderního člověka Homo sapiens.

Ačkoliv už brachiosaurus není největším známým dinosaurem, stále patří k nejlépe prozkoumaným obřím sauropodům. Dnes už třeba víme, jak velké množství vegetace musel denně spořádat, aby zůstal naživu.

Ptáky si většinou nespojujeme s úplným vrcholem potravního řetězce a nevnímáme je jako špičkové predátory. A přesto lze v historii nalézt ptačí druhy, kterým se to povedlo.

Jedním z nejzajímavějších dravých dinosaurů před érou T. rexe byl Acrocanthosaurus atokensis - obr o velikosti dospělého slona s výraznou hřbetní plachtou. Byl popsán právě před tři čtvrtě stoletím.

Fakt, že mnozí dinosauři byli pokrytí peřím, je už dnes všeobecně známý. Jen málokdo by si ale ještě nedávno dovolil snít o tom, že někdy budeme umět barvu tohoto peří zrekonstruovat. Ale jde to.

Po 83 letech od objevu první fosilie, která však byla dosud chybně určena, můžeme záhadného dravého dinosaura z Montany považovat za vědecky platného. Jmenuje se Nanotyrannus, neboli „malinký tyran“.

Brána do podsvětí neboli Batagajský kráter na Sibiři se neustále rozšiřuje. Mizí domy a unikající plyn způsobuje škody i klimatické změny.

Na slavném paleontologickém nalezišti Solnhofen v Německu se skrývá záhada. Před 150 miliony lety zde žili ptakoještěři (pterosauři), ale téměř všechny fosilie, které se tady našly, patří jen drobným mláďatům. Dospělci chybí. Nový objev nyní přináší překvapivé odhalení.

Závěrečný článek o možnostech realizace konceptu Jurského parku - nyní už tedy máme živé dinosaury (jakkoliv je to nepravděpodobné) - dokonce i teď jsou ale před námi stále nepřekonatelné překážky…

Původní kostry australopitéků Lucy a Selam navštívily Národní muzeum v Praze. Je to světový unikát, protože se jednalo o jejich vůbec první společnou zahraniční cestu. Co jsme se dozvěděli v zákulisí jedinečné výstavy? Zjistěte, jak náročný byl jejich transport, proč je Lucy tak slavná a co prozrazují o evoluci člověka.

Patagonie, rozsáhlé území na jihu Jižní Ameriky, znovu překvapuje paleontology. Během posledních výzkumů v dané oblasti objevily argentinské týmy hnízdo vajec masožravého dinosaura, zkamenělá embrya i dravce pohřbeného při posledním jídle. Fosilní pozůstatky staré okolo 70 milionů let pocházejí z jedné z nejvýznamnějších lokalit regionu, kde byly nalezeny také pozůstatky sauropodů, hadů, ještěrů i savců.

Ztráta největších býložravců dodnes ohrožuje jihoamerické lesy. Když před 11 000 lety vyhynuli mastodonti, jihoamerické lesy tím přišly o klíčové pomocníky. Přečtěte si, proč dodnes zánikem megafauny trpí.

Zažijte na vlastní kůži svět dávnověku, tak jako já v Dinosauria Museum Prague, ale pozor, pokud jdete s dětmi, buďte připraveni na nevšední dotazy.

Pokračujeme v hodnocení skutečných možností klonování dinosaurů - co bychom byli opravdu schopni udělat se získanou dinosauří DNA?

Když se řekne druhohory, představíme si většinou dinosaury. Zdaleka ale nešlo o jediné živočichy, kteří v této době narostli do obří velikosti. Jedním z nejobávanějších predátorů té doby byl Sarcosuchus imperator.

Scéna, ve které Tyrannosaurus rex honí džíp, se stala ikonou filmu Jurský park. T-Rex pronásleduje i hrdiny Jurského světa. Jak to ale bylo ve skutečnosti? Nové vědecké studie odhalují skutečnou rychlost T-rexe a dalších dinosaurů. Zjistěte, kdo opravdu sprintoval a kdo spíš jen rychle chodil.

V tomto a několika navazujících článcích získáte přehlednou, obsáhlou a nejspíš i konečnou odpověď na otázku, zda někdy uvidíme naklonované tyranosaury a velociraptory za elektrickými ohradníky.

Když si dnes představíme velrybu, vidíme mohutného obra, který si v klidu pluje oceánem. Živí se planktonem a vypadá více méně mírumilovně. Ovšem, jejich předchůdci, vypadali jinak. Nedávný paleontologický objev z Austrálie ukazuje, že se jim vůbec nepodobal. Byl malý, měřil sotva dva, maximálně tři metry. Jeho čelisti byly vyzbrojeny zuby, které by dokázaly ryby i ptáky roztrhat na kusy.