Heinrich Himmler

Hermann Fegelein byl vysoce postavený důstojník Waffen-SS, jehož kariéra byla definována rychlým vzestupem v nacistické hierarchii a účastí na rozsáhlých represivních operacích během druhé světové války. Narodil se v roce 1906 a díky svému jezdeckému talentu vstoupil v roce 1933 do SS, kde později dohlížel na jezdecký výcvik a organizaci jezdeckých disciplín pro berlínské olympijské hry v roce 1936. Po německé invazi do Polska v roce 1939 převzal velení nad jednotkou SS Totenkopf Reiterstandarte. Jeho jednotka měla za úkol potlačovat odpor, což zahrnovalo systematické zaměřování na polskou inteligenci, včetně učitelů, lékařů a místních představitelů. V prosinci 1939 byl jeho pluk zodpovědný za smrt přibližně 1 700 lidí v Kampinoském lese. Během operace Barbarossa v roce 1941 byly Fegeleinovy jezdecké jednotky nasazeny při „protipartyzánských“ operacích v Bělorusku a na Ukrajině. V Pripjaťských močálech jeho síly provedly „očistu“ židovského obyvatelstva. Oficiální hlášení z tohoto období uvádějí, že zatímco Fegeleinova jednotka utrpěla minimální ztráty, zaznamenala smrt přibližně 16 000 osob, což naznačuje, že operace byly zaměřeny především proti civilistům. Do roku 1944 se Fegelein stal součástí vnitřního kruhu Adolfa Hitlera jako spojovací důstojník, přičemž jeho postavení dále posílilo manželství s Gretl Braunovou, sestrou Evy Braunové. Když se však vojenská situace v dubnu 1945 zhoršovala, Fegelein opustil své stanoviště v berlínském bunkru. Dne 27. dubna 1945 byl zadržen bezpečnostními složkami ve svém soukromém bytě, kde měl u sebe hotovost a cennosti. Ve stejné době obdržel Hitler zprávy o neautorizovaných mírových jednáních Heinricha Himmlera se západními Spojenci. Fegelein byl následně zbaven hodnosti a postaven před vojenský soud vedený Wilhelmem Mohnkem. Navzdory žádostem o milost byl 28. dubna 1945 v zahradě Říšského kancléřství popraven. || Vypravěč: Luboš Novák

Oskar Dirlewanger zůstává jedním z nejznámějších válečných zločinců druhé světové války. Jako velitel nechvalně proslulé brigády Dirlewanger vedl jednotku složenou z odsouzených zločinců, pytláků, vězňů z koncentračních táborů a násilných pachatelů, kteří byli naverbováni pod autoritou Heinricha Himmlera v nacistickém Německu. Původně byla tato jednotka vytvořena v roce 1940 jako speciální protipartyzánská formace, ale brzy se stala symbolem mimořádné brutality, masového zabíjení a systematických zločinů napříč okupovanou Evropou. Během operace Barbarossa a německé invaze do Sovětského svazu působila brigáda Dirlewanger v Bělorusku, kde byly celé vesnice vypalovány, civilisté zabíjeni a přeživší zastřeleni nebo zahnáni do hořících budov. Tyto akce byly součástí širší rasové války vedené Německem ve východní Evropě. I uvnitř SS vyvolávaly Dirlewangerovy činy obavy, přesto byl chráněn vlivnými spojenci. Nejznámější akce této jednotky přišla během Varšavského povstání v roce 1944. Ve varšavské čtvrti Wola se Dirlewangerovi muži podíleli na masakru ve Wole, při němž zahynuly desetitisíce civilistů. Nemocnice byly vypalovány, zajatci popravováni a ženy i děti vystaveny extrémnímu násilí. Jednotka se později podílela na potlačení Slovenského národního povstání a pokračovala v bojích až do kolapsu třetí říše. Oskar Dirlewanger byl zajat v červnu 1945 a krátce poté zemřel ve vazbě. Mnoho členů této jednotky bylo po válce odsouzeno k vězení nebo smrti, zatímco jiní zmizeli v poválečném chaosu. || Vypravěč: Luboš Novák

Siegfried Fehmer byl jedním z nejobávanějších důstojníků gestapa působících v okupovaném Norsku během druhé světové války. Rychle postupoval v rámci nacistického bezpečnostního aparátu a stal se klíčovou postavou brutální represe norského odboje a symbolem teroru během německé okupace. Narodil se v roce 1911 v Mnichově, již v raném věku vstoupil do nacistické strany a svou kariéru vybudoval v gestapu, kde se jeho právnické vzdělání a ideologická loajalita staly cenným nástrojem režimu. Po německé invazi do Norska v dubnu 1940 byl Fehmer přeložen do Osla a pověřen kontrarozvědnými operacemi. Norsko mělo pro nacistické Německo zásadní strategický význam a potlačení odporu se stalo prioritou. Pod Fehmerovým vlivem gestapo vybudovalo rozsáhlou síť informátorů, zatýkání a výslechů zaměřenou na rozbití norského podzemí. Členové odboje, civilisté i podezřelí spolupracovníci byli vystaveni brutálním výslechům, psychickému teroru a fyzickému násilí. Fehmer si získal pověst muže, který kombinoval vnější zdvořilost s náhlou brutalitou během výslechů – metodou určenou k psychickému i fyzickému zlomení vězňů. Osobně se účastnil výslechů a hrál klíčovou roli při zavádění tvrdších výslechových metod schválených vedením SS, včetně Heinricha Himmlera. Oběti vypovídaly o bití, zlomeninách, spánkové deprivaci a dlouhodobých fyzických i psychických následcích. Jednou z jeho nejznámějších obětí byl vůdce odboje Lauritz Sand, jehož utrpení se stalo symbolem brutality gestapa v Norsku. S rostoucí aktivitou odboje, zejména prostřednictvím organizací jako Milorg, se nacistická represe stupňovala. Přibývalo poprav, věznice se plnily a celé odbojové sítě byly zničeny. V roce 1945, během posledních měsíců okupace, se Fehmer stal vedoucím oddělení IV gestapa v Oslu a dohlížel na kontrarozvědku a výslechy v době, kdy se nacistické Německo hroutilo. Po válce se pokusil vyhnout spravedlnosti tím, že se vydával za obyčejného vojáka, byl však zajat spojeneckými silami. Norské soudy ho postavily před soud za mučení a válečné zločiny. || Vypravěč: Luboš Novák

Gestapo, obávané napříč nacisty okupovanou Evropou, nefungovalo jako běžná policejní složka, ale jako tajná politická zbraň Třetí říše. Vzniklo s cílem potlačit opozici vůči Hitlerovi a rychle se proměnilo v nástroj teroru a útlaku. Pod vedením Heinricha Himmlera a Reinharda Heydricha Gestapo koordinovalo zatýkání, výslechy, mučení a deportace osob považovaných za nepřátele režimu – včetně Židů, partyzánů, odbojářů i obyčejných civilistů obviněných na základě pomluv či osobní msty. Důstojníci Gestapa operovali téměř s úplnou beztrestností. V okupovaných zemích často působili z anonymních budov, splývali s místní správou a zároveň budovali sítě kolaborantů a informátorů. Stačilo šeptané obvinění souseda nebo neuvážená poznámka v práci a následovalo okamžité zatčení. Oběti byly odváděny z domovů či zadrženy na ulici, poté bity, zastrašovány nebo psychicky lámány během brutálních výslechů. Cílem nebyla spravedlnost, ale zastrašení a kontrola. Efektivita Gestapa byla silně závislá na spolupráci. Místní policie, úředníci i civilisté pomáhali prosazovat nacistickou politiku – ze strachu, přesvědčení nebo vlastního prospěchu. Ve Francii, Norsku, Nizozemsku i Československu tato spolupráce umožnila Gestapu téměř neomezený dosah. Tragicky právě kolaborace umožnila masové deportace Židů do vyhlazovacích táborů po celé Evropě. Po porážce Německa bylo Gestapo během Norimberských procesů označeno za zločineckou organizaci. Vysoce postavení důstojníci čelili soudům a popravám, zatímco jiní se snažili zmizet. Mnohé oběti však na soudy nečekaly a samy vykonaly spravedlnost vůči informátorům a bývalým důstojníkům. Odkaz Gestapa zůstává symbolem strachu, zrady a brutální represe. || Vypravěč: Luboš Novák

Nacisté vybudovali svůj rasový stát na základech eugeniky a selektivního rozmnožování. V prosinci 1935 vytvořila SS program Lebensborn, tzv. „Pramen života“, jehož cílem bylo zajistit, aby budoucnost Německa zaplnily děti považované za rasově čisté. Heinrich Himmler, vůdce SS, který SS chápal jako biologickou elitu Říše, si představoval novou aristokracii zrozenou z pečlivě vybraných svazků. Do programu byli přijímáni pouze ti, kteří dokázali prokázat árijský původ a dobrý zdravotní stav. Uchazeči byli prověřováni kvůli dědičným onemocněním, duševním poruchám či jakémukoli náznaku toho, co režim označoval za rasovou nečistotu. Rodinná anamnéza postižení nebo „slabosti“ mohla znamenat okamžité vyřazení. Nacisté tvrdili, že i vlastnosti jako loajalita či odvaha jsou dědičné, a snažili se je proto „vyrábět“ prostřednictvím řízeného plození. Režim vyvíjel obrovský tlak na ženy. Neprovdané matky nesly ve společnosti silné stigma, přesto je Himmler vyhledával, pokud byly považovány za rasově hodnotné. Domovy Lebensborn nabízely anonymitu, lékařskou péči a bezpečné místo k porodu pod podmínkou, že matky předají poručnictví nad dítětem SS...

Měly tu probíhat ty nejtajnější esesácké rituály. Šéf SS chtěl toto místo přetvořit na centrum nacistické mystiky. Zároveň plánoval postavit ohromný komplex kolem tajemného hradu. Navštivme spolu místa, ve kterých se nesmí natáčet a pojďme prolistovat děsivé plány.