Jiří Peňás

Ano, také já, sváteční návštěvník opery, jsem byl svědkem historické události a slyšel jsem to již slavné bučení, kterými bylo přivítáno nové nastudování Prodané nevěsty v Národním divadle. Psalo se o tom, že se ozývalo během premiéry a pak několikrát v průběhu první reprízy 2. června (na té jsem ho slyšel já). Bučení, tento projev intenzivního vztahu k opeře, je prý běžný v italských dómech, takže se dá říci, že jde o vyjádření vysoké kulturní úrovně bučících a znak jejich světovosti…

Válka na Donbase byla skutečnou válkou, měla své kořeny, svou prehistorii, svůj prolog, eskalaci a vyvrcholení a pak jakousi stagnaci… Horká fáze trvala „jen“ od jara 2014 do podzimu 2015: tehdy tam probíhaly bitvy, které mohly připomínat scény z druhé světové války.

Herečka Dagmar Havlová si loni koupila rozlehlý byt na pražských Vinohradech v secesním domě, který prošel zásadní rekonstrukcí. Podobu interiérů navrhovalo přední architektonické studio.

Až budoucí historici budou psát o neúspěchu americké snahy v Afghánistánu, možná se budou opírat o tweet americké ambasády v Kábulu z letošního začátku léta. „Měsíc červen je považován za měsíc (LGBTI) hrdosti. Spojené státy respektují důstojnost a rovnost LGBTI lidí a oslavují jejich společenské příspěvky. Jsme i nadále odhodláni podporovat občanská práva menšin, včetně LGBTI osob.“

Na sever od Brna, asi někde za výletní restaurací Velká Klajdovka, začíná tajemná a bájná říše lesů, vod a strání. Tam v stinných zákoutích u řeky Svitavy, v křovinách tichých a lukách šťavnatých se dosud možná někdy mihne oháňka lišky Bystroušky. Tedy samozřejmě ne její vlastní, ale jejích potomků, jejichž první generaci zplodila s tím decentním fešákem Zlatohříbkem, se kterým se po svatbě raději odstěhovala co nejdál od revírníkovy myslivny, protože vlastně celý děj té zvláštní knížky, o níž…

Do Černošic jezdí ze Smíchova Česká západní dráha (Böhmische Westbahn) od roku 1862. Já tam jezdil ČSD tak od roku 1985, kdy jsem začal objevovat pražské okolí, na kterém mě tehdy nejvíc zajímaly výletní restaurace, jež tam i za socialismu zůstaly po lepších časech. Obzvlášť oblíbený byl podnik, který se myslím i tehdy jmenoval hotel Slánka. Bylo to přesně to, kvůli čemu Pražané kdysi do Černošic jezdili, tedy vedle Berounky, blízkých lesů, čistého vzduchu a závistivých pohledů na vily, které…

Visegrád jsem poprvé viděl před lety, když jsem jel nočním lůžkovým vlakem do Budapešti. Bylo brzo ráno, svítalo, já se probudil a šel si stoupnout na chodbičku a hleděl na kopce, které se strmě zvedají nad mohutně rozlitým Dunajem. Mnoho velkých řek vytváří krásnou krajinu, ale tahle část Dunaje na sever od Budapešti je obzvlášť nádherná. Řeka jako když vstoupí do slavnostního sálu, ve kterém jsou místo sloupů zelené kopce a místo prostřených stolů od pohledu útulná městečka rozprostřená podél…

Celý text Jiřího Peňáse Jak jsem zrušil a pak zas obnovil Lipany si můžete přečíst v novém díle jeho cestopisných výprav, které zaujaly už generace čtenářek i čtenářů a nese název Výpravy pro den i noc.

O víkendu se v Praze koná festival Respect. Výtvarník František Skála s dechovou hudbou zahrají Husserlovu přednášku. Vystoupí též okcitánský polyfonní soubor nebo kombinace dud a súfijského zpěvu.

Když před lety po převzetí Lidových novin Babišem část tamních novinářů odešla a založila Týdeník Echo, byl to odvážný a sympatický krok. Hlavním tématem Echa byla zprvu kritika Babiše, po čase se přidala kritika výstřelků západního levicového progresivismu, ale i evropské imigrační politiky, snah EU o zpomalení klimatických změn apod. Skoro všeho, co dnes hájí liberální evropské elity. To vše z pozic na naše poměry radikálně pravicových či „konservativních“ (o tom ještě bude řeč).

Do Polska jezdím od 80. let a je to velká a velmi rozmanitá země, říká redaktor Týdeníku Echo Jiří Peňás. Polsko nejen navštěvuje a obdivuje, také o něm píše. Jeho cestopisný seriál Genius loci (už vyšly i dva knižní soubory: Výpravy pro starší a pokročilé a Výpravy pro blízké i vzdálenější) přináší také polské kapitoly líčící postřehy a zážitky z různých koutů země našich severních sousedů.

Jedním z cca 88 tisíců obyvatel nyní téměř hermeticky uzavřeného okresu Sokolov je Jan W., kterému říkám Honza. Žije v malém městě K., ze kterého odešla v minulých dvaceti letech čtvrtina obyvatel, ale je to pořád třetí největší město na okrese. Znám to tam dobře. Vím, že tam je krásná příroda, ale jinak se tam všechno tak nějak rozpadá. Pořád tam ale žije dost lidí, kteří to tam mají rádi a o něco se snaží. Třeba nedávno tam zachránili poslední hrázděnku (historický hrázděný dům) ve městě.

Jiří Peňás je staromilec se slabostí pro monarchistickou střední Evropu. Všude jezdí vlakem a už deset let píše týden co týden krátký cestopis. Teď je vydal knižně.

Rok po vydání úspěšného cestopisu Jiřího Peňáse Výpravy pro starší a pokročilé míří na pulty knihkupectví pokračování, tentokrát pod názvem Výpravy pro blízké i vzdálenější.

Komentáře a názory k volbě nových členů Rady České televize názorně ukazují, že prezidentsko-vládní názorový mainstream se rozprostírá napříč mediální krajinou v nebývalé šíři.

Knižní novinka Výpravy pro starší a pokročilé novináře a publicisty Jiřího Peňáse je cestopisem, jaký jste nejspíš ještě nečetli: i místa zdánlivě obyčejná a pro běžné turisty možná málo přitažlivá přibližuje autor se zápalem, erudicí a vtipem, který byste v tomto žánru nečekali.

Ne že by se doma nebo ve světě nic nedělo. Naopak. V Rakousku vyhráli konzervativně ladění lidovci. V předčasných volbách posílili svoji pozici v parlamentu, ale spíš než vítězství nějaké ideologie nebo politického směru je to potvrzení role osobnosti lídra, který ve svých důsledcích hraje klíčovou roli, především vyhrál Sebastian Kurz a jeho schopnost oslovit voliče.