Jiří Peňás

Jsou konspirační teorie nový fenomén, nebo tu byly vždy? A kdo je vlastně vymýšlí? Ve dvanácté epizodě Porady Echa doplnila stálou sestavu komentátorů týdeníku Tereza Matějčková. Probíráme rozhovor s psychiatrem Jiřím Horáčkem a vracíme se také k ekonomickým reformám. Byli antičtí Řekové inteligentnější než my? Jak dopadne válka na Ukrajině? A proč klesá porodnost?

Novým prezidentem se stal Petr Pavel. V deváté epizodě podcastu řeší komentátoři Týdeníku Echo, jak se bude ve své funkci chovat, jestli díky němu bude Česko fungovat jako předvoj americké zahraniční politiky nebo jaká bude naše role v případné válce o Tchaj-wan. Smí se kritizovat Česká televize? A chce vládní koalice ovlivňovat její radu? Dojde i na text Terezy Matějčkové o hněvu a zlobě.

Šestá epizoda podcastu Porada Echa je nespoutaná debata o prezidentských volbách. Jen pro silné a tolerantní povahy. Slabší povahy by měly tento díl raději vynechat, protože je plný ostrých výměn, skákání do řeči a dominantních eg, prosazujících svůj názor.

V pražském Divadle Kalich dnes za účasti autorů Mirjam a Daniela Landových oslaví 2000. reprízu muzikálu Krysař od premiéry v roce 1996. Bude to zároveň 200. repríza aktuálního nastudování muzikálu z roku 2017.

Milí čtenáři Echa a všichni posluchači vůbec, míří k vám čtvrtá epizoda podcastu – Porada Echa. Komentátoři Týdeníku Echo v něm veřejně diskutují o tom, co a proč napíší a jak přemýšlejí o aktuálních tématech. Titulní téma posledního vydání tohoto roku se v eseji Terezy Matějčkové Potíže s otcem zabývá rolí rodičů v křesťanství a dnešní společnosti.

Milí čtenáři Echa a vůbec posluchači, vítejte u třetího vydání podcastu Porada Echa. Komentátoři Týdeníku Echo v něm veřejně diskutují o tom, co a proč napíší a jak přemýšlejí o aktuálních tématech. Titulním tématem nejnovějšího vydání týdeníku se stali Nenasytní agrobaroni, o nichž psala Lenka Zlámalová.

Míří k vám druhý díl podcastu Porada Echa. Členové redakce v něm veřejně diskutují o tom, co a proč napíší a jak přemýšlejí o aktuálních tématech. Před natáčením druhého pokračování je povzbudily vzkazy posluchačů a jejich věcné připomínky po odvysílání prvního dílu.

Tak už nakonec i my, Echo. Dlouho jsme odolávali, mysleli jsme si, že přežijeme bez všech těch nových vymožeností, ale i my jsme podlehli podle tlaku doby. Odpor se jsme kladli dva roky, mezi tím se objevily stovky podcastů, možná tisíce a jen pár se skutečně prosadilo, většina má pár desítek posluchačů. Začínáme postaru, tedy bez videa, protože prvotním cílem této naší akce je komunikace se čtenáři Týdeníku Echo, ale i našeho deníku Echo 24. Větší ambice zatím nemáme. Poslouchat m§žete…

Debata o protiamerické písničce ostravského barda Jaromíra Nohavici přinesla předvídatelně nechutné výjevy. Jde o žánr, který by se dal nazvat obrana zneuctěného básníka. Není totiž žádným ...

Pro dětství je typické cosi, co lze nazvat přepjatou konkrétností: ptáme se nejen, kam jede devítka, ale i proč tam jede a proč je to vůbec devítka, a ne pětka. Nebo proč se říká kočce „kočka“ či chobotnici „chobotnice“, když by věcně vzato měla být chapadlicí. Dětinské, jistě, namítne dospělý, který ví, že devítka jede v Praze do Motola, protože tam vždy jezdila, a „chapadlice“ není slovo.

Litomyšl je hlavní město české architektury, zaznělo už nesčetněkrát. Je to možná fráze, ale je ji třeba čas od času napsat, protože jde o nepopiratelný fakt. Možná poprvé (jak uvádí Petr Volf v předmluvě knihy Nezouvat, prosím!) už na začátku devadesátých let na nebývalý rozpuk historického města upozornil v časopise Architekt teoretik umění a architektury Rostislav Švácha. Snad nejvíc je ve spojení s moderní, zároveň hodnotnou proměnou města jmenován architekt Josef Pleskot, ale v Litomyšli…

Jindra Tichá je pozoruhodná dáma s pozoruhodným životem a s pozoruhodně otevřenými názory. Přednášela logiku na Karlově univerzitě a po odchodu z vlasti v roce 1969 na nejlepší univerzitě na Novém Zélandu v městě Dunedin. Psala knihy odborné, ale především beletrii, psychologické prózy. Stará vlast ji nikdy nepřestala zajímat, i když ji pozoruje z protilehlé strany zeměkoule. Echo chystá k vydání její vzpomínky Praha v mé krvi.

Nádherná vila v Praze na Ořechovce, kterou Václav Havel (†75) pořídil v roce 1993, se ukazuje s odstupem doby jako vynikající investice. O vilu se dnes stará Dagmar Havlová (69). Objevily se také informace, že nemovitost je poměrně nákladná na údržbu. Pokud by dům chtěla Havlová prodat, mohla by se těšit na pořádnou sumu.

Ano, také já, sváteční návštěvník opery, jsem byl svědkem historické události a slyšel jsem to již slavné bučení, kterými bylo přivítáno nové nastudování Prodané nevěsty v Národním divadle. Psalo se o tom, že se ozývalo během premiéry a pak několikrát v průběhu první reprízy 2. června (na té jsem ho slyšel já). Bučení, tento projev intenzivního vztahu k opeře, je prý běžný v italských dómech, takže se dá říci, že jde o vyjádření vysoké kulturní úrovně bučících a znak jejich světovosti…

Válka na Donbase byla skutečnou válkou, měla své kořeny, svou prehistorii, svůj prolog, eskalaci a vyvrcholení a pak jakousi stagnaci… Horká fáze trvala „jen“ od jara 2014 do podzimu 2015: tehdy tam probíhaly bitvy, které mohly připomínat scény z druhé světové války.

Herečka Dagmar Havlová si loni koupila rozlehlý byt na pražských Vinohradech v secesním domě, který prošel zásadní rekonstrukcí. Podobu interiérů navrhovalo přední architektonické studio.

Až budoucí historici budou psát o neúspěchu americké snahy v Afghánistánu, možná se budou opírat o tweet americké ambasády v Kábulu z letošního začátku léta. „Měsíc červen je považován za měsíc (LGBTI) hrdosti. Spojené státy respektují důstojnost a rovnost LGBTI lidí a oslavují jejich společenské příspěvky. Jsme i nadále odhodláni podporovat občanská práva menšin, včetně LGBTI osob.“

Na sever od Brna, asi někde za výletní restaurací Velká Klajdovka, začíná tajemná a bájná říše lesů, vod a strání. Tam v stinných zákoutích u řeky Svitavy, v křovinách tichých a lukách šťavnatých se dosud možná někdy mihne oháňka lišky Bystroušky. Tedy samozřejmě ne její vlastní, ale jejích potomků, jejichž první generaci zplodila s tím decentním fešákem Zlatohříbkem, se kterým se po svatbě raději odstěhovala co nejdál od revírníkovy myslivny, protože vlastně celý děj té zvláštní knížky, o níž…

Do Černošic jezdí ze Smíchova Česká západní dráha (Böhmische Westbahn) od roku 1862. Já tam jezdil ČSD tak od roku 1985, kdy jsem začal objevovat pražské okolí, na kterém mě tehdy nejvíc zajímaly výletní restaurace, jež tam i za socialismu zůstaly po lepších časech. Obzvlášť oblíbený byl podnik, který se myslím i tehdy jmenoval hotel Slánka. Bylo to přesně to, kvůli čemu Pražané kdysi do Černošic jezdili, tedy vedle Berounky, blízkých lesů, čistého vzduchu a závistivých pohledů na vily, které…

Visegrád jsem poprvé viděl před lety, když jsem jel nočním lůžkovým vlakem do Budapešti. Bylo brzo ráno, svítalo, já se probudil a šel si stoupnout na chodbičku a hleděl na kopce, které se strmě zvedají nad mohutně rozlitým Dunajem. Mnoho velkých řek vytváří krásnou krajinu, ale tahle část Dunaje na sever od Budapešti je obzvlášť nádherná. Řeka jako když vstoupí do slavnostního sálu, ve kterém jsou místo sloupů zelené kopce a místo prostřených stolů od pohledu útulná městečka rozprostřená podél…

Celý text Jiřího Peňáse Jak jsem zrušil a pak zas obnovil Lipany si můžete přečíst v novém díle jeho cestopisných výprav, které zaujaly už generace čtenářek i čtenářů a nese název Výpravy pro den i noc.

O víkendu se v Praze koná festival Respect. Výtvarník František Skála s dechovou hudbou zahrají Husserlovu přednášku. Vystoupí též okcitánský polyfonní soubor nebo kombinace dud a súfijského zpěvu.

Když před lety po převzetí Lidových novin Babišem část tamních novinářů odešla a založila Týdeník Echo, byl to odvážný a sympatický krok. Hlavním tématem Echa byla zprvu kritika Babiše, po čase se přidala kritika výstřelků západního levicového progresivismu, ale i evropské imigrační politiky, snah EU o zpomalení klimatických změn apod. Skoro všeho, co dnes hájí liberální evropské elity. To vše z pozic na naše poměry radikálně pravicových či „konservativních“ (o tom ještě bude řeč).

Do Polska jezdím od 80. let a je to velká a velmi rozmanitá země, říká redaktor Týdeníku Echo Jiří Peňás. Polsko nejen navštěvuje a obdivuje, také o něm píše. Jeho cestopisný seriál Genius loci (už vyšly i dva knižní soubory: Výpravy pro starší a pokročilé a Výpravy pro blízké i vzdálenější) přináší také polské kapitoly líčící postřehy a zážitky z různých koutů země našich severních sousedů.

Jedním z cca 88 tisíců obyvatel nyní téměř hermeticky uzavřeného okresu Sokolov je Jan W., kterému říkám Honza. Žije v malém městě K., ze kterého odešla v minulých dvaceti letech čtvrtina obyvatel, ale je to pořád třetí největší město na okrese. Znám to tam dobře. Vím, že tam je krásná příroda, ale jinak se tam všechno tak nějak rozpadá. Pořád tam ale žije dost lidí, kteří to tam mají rádi a o něco se snaží. Třeba nedávno tam zachránili poslední hrázděnku (historický hrázděný dům) ve městě.

Jiří Peňás je staromilec se slabostí pro monarchistickou střední Evropu. Všude jezdí vlakem a už deset let píše týden co týden krátký cestopis. Teď je vydal knižně.

Rok po vydání úspěšného cestopisu Jiřího Peňáse Výpravy pro starší a pokročilé míří na pulty knihkupectví pokračování, tentokrát pod názvem Výpravy pro blízké i vzdálenější.

Komentáře a názory k volbě nových členů Rady České televize názorně ukazují, že prezidentsko-vládní názorový mainstream se rozprostírá napříč mediální krajinou v nebývalé šíři.

Knižní novinka Výpravy pro starší a pokročilé novináře a publicisty Jiřího Peňáse je cestopisem, jaký jste nejspíš ještě nečetli: i místa zdánlivě obyčejná a pro běžné turisty možná málo přitažlivá přibližuje autor se zápalem, erudicí a vtipem, který byste v tomto žánru nečekali.

Ne že by se doma nebo ve světě nic nedělo. Naopak. V Rakousku vyhráli konzervativně ladění lidovci. V předčasných volbách posílili svoji pozici v parlamentu, ale spíš než vítězství nějaké ideologie nebo politického směru je to potvrzení role osobnosti lídra, který ve svých důsledcích hraje klíčovou roli, především vyhrál Sebastian Kurz a jeho schopnost oslovit voliče.