John Cage

V premiéře zazní na koncertě v Divadle Archa 4. října hudba, kterou nahráli před 22 lety orchestr Agon a dnes již zesnulý muzikant a frontman kapely Psí vojáci Filip Topol. Deset skladeb z tehdy nahraného alba zazní s Topolovým hlasem ze záznamu a s živým doprovodem orchestru. ČTK o tom za organizátory informoval Honza Kristanov.

Několik skladatelů včetně zakladatele Petra Kotíka se v něm vymezuje vůči konzervativnímu řízení kulturních institucí.

Za přítomnosti autora, experimentátora Anthonyho Braxtona ji v pražském Centru současného umění Dox zahraje padesátičlenný orchestr.

Jára Cimrman, nezapomenutelný velikán, neustále přítomen na Vysočině. Jeho stopa je patrná v různých místech, od Poličky až po Havlíčkův Brod. Přijďte se inspirovat a objevte odkaz Járy Cimrmana na Vysočině na vlastní kůži.

Festival Prague Music Performance nabídne 1. srpna v Centru DOX ve světové premiéře multimediální operní projekt Trillium X od skladatele, multiinstrumentalisty a experimentátora Anthony Braxtona.

Za pandemie protestoval v dešti před sídlem Googlu, kvůli alternativě se nechal i zavřít. Především je ale stylotvorný hráč.

V kontextu hudební scény dneška je prezentace žijících českých skladatelů v New Yorku výjimečnou událostí.

Uvede portrét DJe NobodyListen či osobní svědectví absolventa pražské FAMU, jenž se necítí ani jako muž, ani jako žena.

Koncertem z děl Johna Cage (1912 – 1992) a Elliota Cartera (1908 – 2012) otevřela svůj komorní cyklus soudobé hudby s názvem „Cyklus S – Světový!“ a svoji 29. sezónu PKF – Prague Philharmonia. Konal se, jako mnohé koncerty cyklu soudobé hudby, v Experimentálním prostoru NoD v Praze, v Dlouhé ulici dne 19. října 2022. Vystoupili na něm hráči orchestru PKF Prague Philharmonia – čerstvě ustavený koncertní mistr Michal Sedláček, houslistka Hana Dostálová Roušarová, violistka Dagmar Mašková, cellistka Judita Škodová, klarinetista Jindřich Pavliš, hobojista Jan Souček, hráči na flétnu Lenka Řeřichová a Jiří Ševčík a klavírista Martin Fila. Zaplněné auditorium na závěr večera ocenilo bouřlivým potleskem nejen zanícené výkony všech účinkujících, ale i zajímavou moderaci od dramaturgyně koncertního cyklu Hany Dohnálkové.

Hudební identita Petera Grahama (vlastním jménem Jaroslav Pokorný-Šťastný) je bezhraničná – působí jako klavírista ve freejazzových skupinách, improvizátor, skladatel, pedagog, je autorem bezpočtu textů o hudbě. V souvislosti s jeho letošním životním jubileem (narozen 1952) je mu na Expozici nové hudby věnován koncert, na kterém členové VENI ensemble uvedou v premiéře také jeho skladbu Písně lidové.

Tento týden se Norman Lebrecht věnuje ve své recenzi nahrávce skladby Johna Luthera Adamse Sila: The breath of the world.

Ve své pravidelné recenzi tento týden Norman Lebrecht hodnotí nahrávku skladby Four Walls pianisty Alexeje Ljubimova, jejíž autorem je John Cage.

Marienbad Film Festival představí formou masterclass projekty umělce a kameramana Michala Blechy a přiblíží umělecký přístup a specifika kameramanství v kontextu výtvarného umění.

Nezůstane ani pasivním posluchačem koncertů, které mu v Ostravě a Praze připravili přátelé.

Významný český skladatel, dirigent a flétnista Petr Kotík dostal koncem minulého týdne v USA Cenu Johna Cageho. Cena se udílí od roku 1992 obročně těm, kdo udržují ducha tohoto výjimečného amerického skladatele, který pracoval ve své tvorbě s náhodou.

Posláním Nadace pro současné umění (FCA) je od doby jejího založení v roce 1963 povzbuzovat, sponzorovat a propagovat inovativní práci v umění.

Skladatel, dirigent a propagátor soudobé hudby založil festival Ostravské dny. Tento čtvrtek oslavil osmdesátiny.

„Snažím se, abych vším, čím doopravdy jsem, byl naplno – černochem, muzikantem a homosexuálem,“ pronesl koncem sedmdesátých let minulého století v rozhovoru Julius Eastman, jeden z nejvýstřednějších amerických skladatelů. Skladba Crazy Nigger („Bláznivý negr“), která šokovala nejen odbornou veřejnost především kontroverzním názvem, zazní již tuto sobotu Dvořákovou síní pražského Rudolfina. „Bláznivý negr“ v rukou čtyř klavíristů rozezní Rudolfinum.

O Nilsi Frahmovi se říká, že jeho tvůrčí zápal jede stále na plný plyn. Kromě aktivit okolo festivalu Piano Day se aktuálně věnuje dění v labelu Leiter a vlastnímu nahrávacímu studiu v berlínském Funkhausu.

Šestasedmdesátiletý americký saxofonista, skladatel a improvizátor Anthony Braxton vystoupí 10. října v pražském Divadle Archa v rámci 10. ročníku Prague Music Performance. Braxton patří k jedněm z nejvýznamnějších hudebníků poslední třetiny 20. století, pohybuje se mezi improvizací, jazzem a soudobou hudbou a odmítá dělení na psanou a improvizovanou hudbu. Často se věnuje interpretaci grafických partitur.

Od 19. do 28. srpna se bude v Ostravě konat jedenácté bienále festivalu Ostravské dny. Nabídnou desítky skladeb, mnoho ve světové premiéře, což je případ Sine titulo Rudolfa Komorouse, Invisible Terrain Christiana Wolfa, Monadologie Bernharda Langa nebo Theory of Absolute Sadness Mira Tótha či Diagonal nr. 1 Jana Jiruchy. Součástí festivalu je Dlouhá noc, osmnáctihodinový koncert odehrávající se současně na několika místech, i Minimaraton elektronické hudby. O festivalu jsme hovořili s jeho uměleckým ředitelem Petrem Kotíkem.

Arnold Schönberg (13. září 1874 Vídeň – 13. července 1951 Los Angeles), celým jménem Arnold Franz Walter Schönberg, byl rakouský modernistický hudební skladatel, hudební teoretik a příležitostný malíř. Zůstává jednou z nejvíce kontroverzních postav hudební historie. Jeho styl vynikal různorodou kompoziční diverzitou a novátorský způsob skládání hudby (zahrnující mimo jiné atonalitu či dodekafonii, používající 12 zrovnoprávněných tónů chromatické stupnice) na jedné straně fascinoval studenty, na druhé mu vynesl nevoli a zášť konzervativního publika.

Kunsthalle Praha získala kolekci Marie a Milana Knížákových zaměřenou na umění hnutí Fluxus.

Sedmašedesátiletý Salvatore Garau se dlouhá léta věnuje konceptuálnímu umění a zároveň maluje abstraktní obrazy. A díky němu se ve světě umění poprvé vydražilo „nic“.

Oliver Torr žil v Londýně i Berlíně. Zabývá se syntezátory a spolupracuje s písničkářkou Katarzií nebo raperem Labellem. Teď vydává vlastní album.

Galerie Pragovka umístí příští výstavu tak, aby byla vidět skrze okno. Rudolfinum doufá, že další vernisáž uspořádá s lidmi. To Rembrandt v Národní galerii měl méně štěstí.

Na louce u lesa nedaleko středočeské vesnice Hrachov je socha umístěná na ocelovém podstavci. Překvapený výletník si z ní může pustit přes sto zvukových nahrávek, jedná se totiž o takzvaný Public Jukebox umělce Krištofa Kintera.

Již pátý ročník festivalu NODO - New Opera Days v Ostravě uvedl ve dnech 28.-30. srpna 2020 pět velmi osobitě pojatých hudebně-divadelních představení, doplněných o premiéru filmového záznamu ze scénického provedení 'Songs Book I, II' Johna Cage z r. 2018 v režii Adama Oľhy. Vzhledem k hygienickým omezením došlo sice k časovému přesunu a ke změně dramaturgie, nicméně poslední srpnový víkend přinesl opět umělcům i divákům osvěžující zážitek tvůrčí svobody.

Posluchači nejpomalejšího koncertu na světě v podobě kompozice Organ2/ASLSP zesnulého amerického skladatele Johna Cage, kterou od roku 2001 uvádí románský kostel v německém Halberstadtu, se po sedmi letech dočkali dalšího rozšíření hudebního zážitku, a to o dva tóny. Koncert, který je označován za věčný či mezigenerační, má skončit v roce 2640.

Nová výstava Galerie Rudolfinum chce mít minimální spotřebu fosilních paliv. Včera proto jednu sochu přivezl koňský povoz.

Ostravské centrum nové hudby odkládá konání festivalu NODO/New Opera Days Ostrava z červnového termínu na poslední víkend v srpnu. Navíc od 1. května spouští nový mezinárodní online projekt The World – Ostravská banda Solos, který přispěje premiérovými koncerty k udržení současné hudby v éteru.

Titulek si drze půjčuji z programu, protože hudbu Iannise Xenakise vystihuje velmi přesně. Řecký skladatel uplatňoval při skládání matematické principy a modely, které mu umožnily přicházet s neintuitivními strukturami nutícími hledat nové metody poslechu. Jaksi „hranatá“, často disonantní hudba se dá vnímat jako krásná, ale takové vnímání něco stojí. Xenakisova metoda zároveň nebyla čistě mechanická, skládal podle stochastických principů, tedy v podstatě s částečně řízenou pravděpodobností, kdy je v modelu na výběr z několika možností a kdy skladby často do finální podoby dovádí počítačový program. Pozicí mezi striktním determinismem a ponecháním kompozice náhodě pak tento vystudovaný architekt stál v poválečné avantgardě mezi serialismem na jedné a aleatorikou Johna Cage na druhé straně.