Komentáře

Jakmile se lidé trochu otřepali ze strachu z covid-19, přišla Organizace spojených národů (OSN) s výzvou, aby lidé přešli na genderově neutrální jazyk. Už prý nemáme říkat přítel a přítelkyně, místo toho máme říkat partner. Najednou se ukazuje, jak OSN uvažuje, jak málo chápe realitu planety. Lidé používají stovky jazyků a v mnoha jazycích se nelze s genderem tak snadno vypořádat jako v angličtině. Například i v češtině má slovo partner stále jasný rod, proto existuje i slovo partnerka.

V mediích se často dozvíme, že ekonomické následky koronaviru budou mít větší dopady, než se na první pohled zdá. V okamžiku, kdy celá země zchudne, není prý vyloučeno, že bude přibývat infarktů a mrtvic. To je děsivá předpověď.

Celkem bez zásadního povšimnutí veřejnosti uniklo 30. června výročí zavraždění generála Josefa Mašína, člena skupiny Tří králů (Mašín – Morávek – Balabán, pozn. aut.), jednoho z největších hrdinů protinacistického odboje a doyena rodiny, která se nikdy nevzdala žádné z totalit.

Už se zdálo, že se svět vypořádal se strachem z inflace. A stačila jedna vlna pandemie a vše je jinak. Když lidé vidí, jak politici a centrální bankéři mluví o rekordních dluzích a tisku peněz, dostávají strach. Řada z nich se dokonce bojí hyperinflace, jakou zažilo před válkou Německo. Nejsou to přitom obavy jen u nás, ale po celém světě.

Nedá se to zastavit, nedá se s tím nic dělat, mnohým to nedá spát a jiným se díky tomu naopak spí lépe než kdy dřív – naše životy se digitalizují. Je jedno, jak moc se tomu bráníme, homo psifiakós aneb člověk digitální je tu. Jsem to já, my, naše děti a jste to dokonce i vy, kteří trváte na tom, že dokud to bude možné, zůstanete u svého starého tlačítkového telefonu a dál budete platit hotovostí (kde to půjde). Budeme to brzo všichni. Jak říká postava (Umělá/počítačová či reálná? Je v tom rozdíl? Co je dnes reálné? Co je vůbec reálné a co jen naše představa reality?) ze slavného sci-fi filmu: „Odpor je marný, budete asimilováni.“

V lidském životě je několik pravidelných jistot, jako například každoroční oslava Vánoc či podávání daňového přiznání. A podobné je to poslední dobou i ve zdejší politice. Když dojde na schvalování rozpočtu, vláda zase o kousek posune hranice rozhazovačnosti. A komunisté se nejdříve chvilku cukají, přijdou s několika požadavky a pak se rozhodnou pro rozpočet zdvihnout ruku.

Když premiér nedávno před lednickým zámkem pozval do České republiky Slováky, předseda poslanců TOP 09 Kalousek reagoval ironickým tweetem. Připomněl v něm dávný majetkový spor mezi Českem a Lichtenštejnskem, které si mimo jiné Lednicko-valtický areál nárokuje. Jak napětí mezi Čechy a Lichtenštejny vzniklo?

Pandemie SARS-Cov-2, která na několik měsíců zcela paralyzovala globální ekonomiku, přidělává vrásky správcům veřejných financí po celém světě. Mandatorní (zákonem dané) výdaje států totiž zůstávají beze změny, ale přidávají se k nim neplánované výdaje směřující do zdravotnictví a na zajištění ochranných pomůcek, výdaje na záchranné programy restartu ekonomiky, a postupně také sociální dávky, především v souvislosti s cyklickou nezaměstnaností. Na straně příjmů se po časech dlouhého ekonomického růstu jen těžko naplní účty eráru na úroveň předpokládaných daňových výnosů. Dopad krize bude zkrátka drtivý a Česká republika není výjimkou.

V Maďarsku tento týden skončil nouzový stav vyhlášený kvůli pandemii koronaviru. Zpátky před karanténu se tak vrátily i pravomoci maďarské vlády, která byla dočasně posílená. V dubnu po schválení zmocňovacího zákona se o Budapešť zajímala celá Evropa i česká média. Teď mimořádný stav ukončuje dřív než jiné evropské země, spekulace, že už se Viktor Orbán zvláštních pravomocí nezbaví, se nepotvrdily. A z Evropy teď do Maďarska doléhá akorát trapné ticho.

Koronavirus se zapíše do dějin. Vše změnil. Dokázal, že nic není nemožné. Korona položila ekonomiku na lopatky. Český průmysl poklesl v dubnu meziročně o nevídaných 33,7 %. Slovenské statistiky byly ještě horší. Slovenská průmyslová výroba meziročně propadla o neuvěřitelných 42,0 %. Slovensko, kde nebyl covid-19 téměř zachycen, mělo skoro stejný propad průmyslu jako Itálie, kde průmysl meziročně poklesl o 42,5 %, ale covid-19 tu naopak měl eldorádo.

Zatímco minulý rok se demokratický svět týral klimatickou hysterií, teď doprovázejí koronavirový marasmus mohutné demonstrace proti rasismu a boření či poškozování nejrůznějších soch a pomníků. Západní společnosti jsou nervózní, politicky polarizované a společensky rozdělené. To všechno v době, kdy je euroatlantická civilizace vystavena nájezdům stále agresivnější Číny, migračním vlnám, tlaku putinovského Ruska, radikálnímu islamismu a vzrůstající nerovnosti při distribuci dosaženého bohatství. Vypadá to, že Západ se rozhodl utýrat sám. Což nahrává jeho protivníkům.

Koronakrize nám jako lidstvu dala mnoho lekcí. Najednou víme, jak je důležité mít dost zdravotnického materiálu, jak je rozumné vyrábět ho doma a ne někde v Asii apod. Svou lekci dostali i investoři a ekonomové. Mnozí z nich totiž v posledních desetiletích utíkali od zlata s tvrzením, že zlato na rozdíl od dluhopisů či akcií nic nenese a je překonané. Koronavirus ale ukázal, že když jde do úzkých, tak všichni na výnos nebo dividendu kašlou a chtějí jen pocit bezpečí. A ten jim přináší právě zlato. Cena zlata proto s příchodem koronakrize prudce vyskočila. Poptávka po fyzickém zlatě byla dokonce taková, že ji nebylo možné plně uspokojit. V ČR najednou nebylo dost mincí a slitků. To byla chvíle, kdy se mnoho lidí začalo ptát: „A kde je náš zlatý poklad?“

Mám doma takový šuplík, do kterého házím nápady. Některé si odkládám tady do těchto fejetonů. Když panovaly nejhlubší časy korony, uvažovali jsme s kamarádem, jak onen nečas využít k něčemu dobrému. Zkoušeli jsme si takové myšlenkové cvičení, co by nás v Praze bavilo udělat.

Švýcarský parlament schválil plán na zavedení nové daně ve výši 30 franků (750 korun) ke každé letence na lety startující ve Švýcarsku. U letů do zámoří to má být dokonce 120 franků (3000 korun) a soukromá letadla budou za každý start ze Švýcarska platit daň 500 franků (12 500 korun). Švýcarsko tak následuje sousední Rakousko a Německo, které podobné daně již mají.

Češi mají málo děti, vymírají a za 30 let nebudou mít důchody. Tohle jsme před pandemickou dobou slýchali často a nedávno to jinými slovy řekl taky premiér, když sdílel vyjádření porodníka a profesora Pařízka. Následné reakce se zaměřovaly v zásadě jen na způsob, jak o porodnosti Babiš a Pařízek mluví, že ženy berou jako „porodní stroje“ a nemají jim kecat do toho, kdy chtějí zakládat rodinu. Řešení problému stárnutí populace ale vážně do velké míry stojí na tom „zařídit“, aby lidé měli děti v dřívějším věku.

Švédská ekonomika podle predikce švédské národní banky poklesne letos o 10 %, podobně jako ekonomiky zemí, kde politici v dubnu a květnu zastavili obchodní život v rámci karanténních opatření. Důvodem je propojenost se zbytkem Evropy i dobrovolná „seberestrikce“ obyvatel.

Organizace spojených národů má veliké starosti. Některá z jejích stovek komisí, zabývající se všenápravou všech nespravedlností světa, vyhlásila boj proti nevhodným slovům. Tedy především těm, v jejichž kořenu se kvůli prehistorické mužské dominanci objevuje slovo „muž“.

Ve Francii násilně demonstrovalo 20 tisíc lidí, převážně černochů, navzdory zákazu shromažďování. Černošské protesty ukazují, že multikulturalismus je jen chimérou a společnost je etnicky rozdělená. Sebelítost ale frustrovaným skupinám nepomůže.

Zemřelý předseda Senátu Jaroslav Kubera byl kromě jiného senátorem za obvod Teplice od listopadu roku 2000 až do letošního ledna. Tedy téměř 20 let. ODS v něm měla jistotu, že toto křeslo si zde podrží. Teď ale o něj může přijít. V obvodu se totiž budou kvůli skonu Kubery konat 5. a 6. června doplňovací volby a pole hlavních kandidátů je vyrovnané. Podle informací Reflex.cz by v prvním kole mohl vyhrát komunistický hejtman Ústeckého kraje Oldřich Bubeníček. Co to může znamenat?

Smrt George Floyda, jenž při nakupování chtěl údajně platit falešnou dvacetidolarovkou a následně se v opilosti bránil zadržení policií, spustila v USA vlnu událostí, které plní celosvětová média. Udušení tohoto černošského muže zasahujícím policistou vyvolalo masové protesty té části americké veřejnosti, která je přesvědčená, že podobné případy jsou projevem institucionalizovaného rasismu.

Na hodnocení nového kanálu CNN Prima News bude ještě dost času, protože prosazení se na poli televizního zpravodajství je náročný běh na dlouho trať. Ovšem vážnou otázkou už teď je, zda lze propojit českou televizi s americkou stanicí, která je stále více levicovější, hýří liberálním aktivismem, prosazuje klimatický alarmismus, je vstřícná k migraci, vyhlásila boj prezidentovi Donaldu Trumpovi, otevřeně podporuje americkou Demokratickou stranu a místo objektivního zpravodajství se věnuje „novinářskému džihádu“. Dohromady to podle mě nepůjde.

Připomínky pětasedmdesátého výročí konce války na našem území byly letos vesměs mimořádně trapné.

Už příští jaro se mělo poprvé povinně maturovat z matematiky. Poslanci ale zatáhli za záchrannou brzdu a tento experiment ještě zarazili. Podle výsledků maturit těch, kdo si matematiku v minulých letech vybírali dobrovolně, hrozil tvrdý střet s realitou. Příčiny problému by se neřešily.

Poté, co jsme viděli, jak virus rychle zdecimoval Čínu, Itálii a jiné evropské země, každého asi napadlo, jak špatně na tom bude Afrika se svou nedostatečnou hygienou a zdravotní péčí. Překvapivé je, že africké země jsou covidem-19 do určité míry nedotčeny. Další vývoj pandemie je samozřejmě nejistý. Co jsou ale faktory, které přenos viru v Africe zpomalily?

Koronavirová krize byla něčím nečekaným a pro nás neznámým. Ochranné prostředky nebyly nikde a v době nástupu pandemie bylo hlavní to, aby se je někde podařilo sehnat. Cena hrála vedlejší roli. V tom je třeba dát vládě za pravdu. Vyhýbavé reakce na požadavky o vyšetřování toho, zda nebyly kupované respirátory mnohonásobně předražené nebo jako jestli nedošlo k dalším závažným pochybením, ale přehlížet nelze. A tuplem nelze ignorovat to, jak rozhazovačně teď vláda hasí následky koronavirového ekonomického požáru.

V hysterii kolem koronaviru se ztratily nejen minulé skandály premiéra, prezidenta, kancléře a čert ví koho ještě, ale i události příští. Někteří z politických komentátorů vyslovili v minulých týdnech opakovaně názor, že současná vládní garnitura se několikrát pokusila pod zástěrkou nouzového stavu o zásadní posílení své moci. Ve svých ohlédnutích se tak vyjádřilo i Zpětné zrcátko a ono to „zvonkajšku opravdu tak vyzerá“.

V posledních týdnech se aktivně zapojuji do snah získat podporu pro kreativní průmysly, zasažené koronakrizí. Mailů a diskuzních příspěvků, u nichž mám pocit, že jsou citací z legendárního projevu Miloše Jakeše na Červeném Hrádku, mám plnou schránku.

Zdá se, že pandemie COVID 19 ustupuje. Lidem otrnulo a už se objevují logické otázky, kdo zaplatí vzniklé škody nejen podnikatelům, ale i dalším subjektům. Paleta poškozených se stále rozšiřuje a není skoro hodiny, aby v mediích nevystoupil někdo z poškozených láteřící, že na něj vláda zapomněla anebo že pomoc přichází pomalu. Někdy oprávněně, někdy spíše vykutáleně.

Rozvolňování opatření proti šíření koronaviru v Česku zdárně pokračuje podle plánu. Otevírají se obchody a instituce, firmy obnovují svoji činnost a zanedlouho otevřou zahrádky u hospod. Lidé už začali plánovat dovolenou a nervózně sledují vývoj zpráv, jestli budou moct letos k moři či nikoliv. Vše by mohlo nasvědčovat tomu, že se všechno brzy vrátí do starých kolejí. Ale to je omyl, česká společnost se vrátí do poněkud odlišnějšího světa. Protože u toho už nebude řada firem a desítky či možná stovky tisíc lidí budou pracně zajišťovat svoji existenci.

Rozvolňování opatření proti šíření koronaviru v Česku zdárně pokračuje podle plánu. Otevírají se obchody a instituce, firmy obnovují svoji činnost a zanedlouho otevřou zahrádky u hospod. Lidé už začali plánovat dovolenou a nervózně sledují vývoj zpráv, jestli budou moct letos k moři či nikoliv. Vše by mohlo nasvědčovat tomu, že se všechno brzy vrátí do starých kolejí. Ale to je omyl, česká společnost se vrátí do poněkud odlišnějšího světa. Protože u toho už nebude řada firem a desítky či možná stovky tisíc lidí budou pracně zajišťovat svoji existenci.

Zprávy z poslední doby ukazují, že teroristická organizace Islámský stát byla sice poražena v Sýrii a Iráku, ale vypadá to, že své těžiště působení přesunula do Evropy, a také v Iráku pozůstatky této teroristické organizace zesilují své aktivity. Například před pár dny oznámily polské úřady zatčení libanonského operativce této teroristické organizace. Taktéž v České republice bylo oznámeno zahájení soudu s iráckým muslimem, který z České republiky podporoval Islámský stát v Iráku. Později bylo oznámeno zatčení dalšího významného člena této teroristické organizace ve Španělsku. Naopak v Německu byla odhalena celá skupina aktivistů této teroristické organizace, která měla připravovat vraždu bývalého muslima a kritika islámu Amira Masouda Arabpoura.

Otevřeme ráno ústa a vypadne z nich slovo; ještě dřív, než ho stihneme říct, než vůbec cokoliv chceme vyslovit a nahlas pronést, víří slova naší hlavou. Bez vyzvání, jsou tam. Právě skrze slova a jazyk uchopujeme a chápeme svět; sebe, tebe, nás, život, smrt, pocity, tuhle pandemickou dobu obzvlášť, neboť právě v ní se naplno projevila síla a moc slov.

Jedna z nejočekávanějších televizních událostí roku, spuštění zpravodajského kanálu CNN Prima News, má za sebou nedělní premiéru. Nebyl to žádný propadák, ale nebyl to ani žádný zázrak. Největším překvapením bylo zřejmě to, že celý večer připomínal veřejnoprávní nudu České televize, což je od komerční Primy nečekané. Navíc jednotlivé pořady mají nevyrovnanou kvalitu.

Jednou z oblastí života, která byla koronavirem zcela zastavena, nebo zásadně omezena, je sport. Pomalu se vrací k životu, ale i zde je uvolňování restrikcí nesystematické. Není totiž sport jako sport. Něco úplně jiného jsou profesionální soutěže s potenciálně tisíci diváky, něco jiného závody menšího rozsahu, něco jiného sport v halách a něco jiného venku, něco jiného trénink ve skupinách a něco úplně jiného individuální amatérský sport. Na to se moc ohled nebere a některá rozhodnutí epidemiologů a politiků v tomto směru nedávají logiku. Podívejme se proč.

Po bouři reakcí na maďarský zmocňovací zákon přichází překvapivá odpověď z Bruselu. Německý deník Die Welt píše, že podle analýzy expertů z Evropské komise není zákon v rozporu s evropským právem a demokratickými principy. Z kritiky kroků Orbánovy vlády následně z části vycouvala i česká eurokomisařka Věra Jourová, nový zákon podle ní neodporuje hodnotám Unie. Proč se maďarské normě říká „diktátorský zákon“ a jaká je realita?

Uvolňování karanténních opatření je bezesporu povzbudivou známkou toho, že se život začíná pomalu vracet do normálu. Bohužel se ale při něm zapomínalo na kostely, což nakonec připustil před pár dny i premiér Andrej Babiš a s ním i vicepremiér a předseda Ústředního krizového štábu Jan Hamáček. Nakonec se rozhodlo, že bohoslužby mají být opět bez omezení až od 8. června. Předcházela tomu ale skutečně trapná přehlídka neznalosti!

Jeden můj ostravský kamarád říká, že ani za Husáka se necítil tak nesvobodně jako dnes, protože i v té největší totalitě mohl jezdit na Slovensko a chodit do hospody. Vyjadřuje tím odpor s tím, co se nyní děje.

Celé Česko šilo v karanténě roušky a vláda pak přikázala jejich povinné nošení. Češi posílali do světa videa, kde se chlubili ušitými rouškami a jak že na virus vyzráli. Je to ale opravdu tak, že vás rouška ochrání? Nebo vám jen dá falešný pocit bezpečí?

Poté, co premiér Andrej Babiš začal kromě nemocných zachraňovat i mrtvé a vyhnal definitivně koronavirus z naší země, přistoupila vláda k nevyhnutelnému kroku: prostřednictvím účinných karanténních opatření vyléčit občanstvo i z dalších chorob, na které se často umírá.

Zaútočil na nás zlý virus, jako dravá a hladová saň si vybírá lidské oběti a naši princové vyzbrojeni mikroskopy a pipetami vyrazili na vítězné tažení. My se jen musíme ukrýt za pec a nepřibližovat se k jeskyním, kde drak přebývá, respektive vyhýbat se velké koncentraci lidí; davy nahradily dračí tlamu, stejně jako se zuby a ohnivý dech změnily na nový koronavirus. A jako každá pohádka bude mít zajisté i tato dobrý konec. Klasický archetyp, v němž jde o to, že hodní a poslušní nakonec díky vladaři, jeho nařízením a hrstce statečných přežijí.

Epidemie koronaviru je bezprecedentním zásahem do života občanů, fungování firem, práce živnostníků, škol, obchodů či restaurací. Rychlé, ale často velmi zmatené, nekoncepční, a jak se ukázalo, i protizákonné zásahy vlády do chodu země, nelze brát na lehkou váhu, protože u nich vidíme skryté či otevřené pokusy omezovat svobody a práva lidí. Nelze přihlížet ani nebezpečnému posilování role státu, které je doprovázeno vyvoláváním strachu, obav a české speciality jménem „rouškománie“.

Jak posvátná mantra se linou veřejným prostorem věty: „Už nic nebude jako dřív! Co bude po koronaviru? Jak budeme žít? Jaký bude náš svět?“ Otázky, které denně kladou titulky médií čtenářům a audio a video headliny posluchačům a divákům. Činí tak všechna média, včetně těch, která by měla jít proti této soutěži o počet obětí a co nejpesimističtější prognózy.

Mimořádně vážná podezření byla vyslovena v souvislosti s nedělní reportáží České televize ohledně lednového úmrtí bývalého předsedy Senátu Jaroslava Kubery. Naznačuje se v ní, že vliv na skon populárního politika mohla mít agresivní politika Číny a jejich českých podporovatelů. Ne, že by politika Pekingu vůči části české politické scény nebyla v poslední době až nestoudná, ale tvrzení, která teď slyšíme, jsou ošidná hned z několika důvodů.

Pakliže v dnešní době někdo řekne že „ten koronavir“ nebude tak strašný, tak je pokládán pomalu za vlastizrádce, anarchistického magora či blázna. Proto si zopakujme, pokud se koronavirem nakazíte, tak neumřete. Smrtnost je zde cca 2–3 procenta. Není to mor, který vyhubí půl populace jako za středověku, i kdyby se jím nakazilo celé vaše město.

Když nedávno Roman Prymula zmínil možnou souvislost etnicity s rizikovostí covidu 19, čelil kritice. Ta byla zaměřená hlavně na nepřesné použití pojmu rasa, Prymula ale popisoval genetické vlastnosti skupin národů, se kterými průběh nákazy může souviset i podle dalších odborníků. „Výhodnost“ částečně germánského původu Čechů ale zatím nejde potvrdit – hlavně proto, že čísla o mortalitě z různých zemí neříkají skoro nic.

Pohled na finanční trhy mi v posledních dnech silně asociuje kultovní knihu Ayn Randové „Atlasova vzpoura“. Ta popisuje kvazi kapitalismus zničený lobbisty a nesmyslnou regulací. Stačí se podívat na cenu ropy a uvidíme něco neuvěřitelného. V Americe jsme se dostali na záporné ceny.

Čtvrteční rozhodnutí soudu, který zrušil část opatření zavedených ministerstvem zdravotnictví kvůli epidemii koronaviru, hodnotí komentátoři českých deníků a zpravodajských serveru kladně. Verdikt podle nich dává najevo, že vláda musí i v mimořádné situaci postupovat v souladu s platnými zákony.

Proč ministr vnitra, šéf krizového štábu a předseda vládní ČSSD Jan Hamáček dovolí premiérovi, aby si jeho červeným svetrem utíral boty a ještě ledacos dalšího? Kromě možností, že Hamáček snáší všechnu tu potupu kvůli teplému místečku ve vládě, případně pro dobro živořící sociální demokracie, mám ještě jednu teorii. Říkám jí Ďábelský plán.

Z projevů politiků a mediálních výstupů vyplývá, že kdo zrovna neumírá na koronavirus, jako by neexistoval. Zcela na okraji zájmů jsou produktivní vrstvy, které táhnou společnost, vytvářejí hodnoty (a platí daně), čímž drží stát nad vodou.

Vládní propaganda kolem koronaviru stojí na ideji, že Češi jsou nejlepší na světě a nosí roušky, zatímco ostatní včetně USA a Švýcarů jsou břídilové. Pomáhá to zakrýt vládě její chyby a získat voliče. Každý článek v provládních médiích, který vykresluje jiné země jako horší, posiluje tuto linii vládního PR.

V posledních dnech má negativní ohlasy ze strany sportovců výrok ministryně Schillerové k otázce, jestli můžou o podporu pro OSVČ žádat profesionální fotbalisté. Podle ní by o „pětadvacítku“ žádat neměli, nechá to ale na jejich morálním přístupu. Většina profesionálů má přitom bez odměn vcelku normální mzdy, mladí hráči i silně podprůměrné. O milionářských smlouvách ze Slavie, Sparty a Plzně si můžou nechat zdát.

Premiér Andrej Babiš po jednání s kardinálem Dominikem Dukou oznámil, že od 27. dubna by se mohly konat bohoslužby za účasti maximálně 15 osob, od 11. května by jich mohlo být 30, od 25. května pak 50 a od 8. června by počet lidí na bohoslužbách nebyl omezen. Definitivní to bude, až to projedná a schválí vláda. Šéf kabinetu svým krokem reagoval na to, že v původním harmonogramu uvolňování nebyly bohoslužby vůbec uvedeny. Vláda na ně prostě zapomněla. A u řady jiných podniků či akcí v rámci rozvolňování vymyslela takové řešení, nad kterým rozum zůstává stát. Vyplodila typicky český nedomyšlený paskvil. Jeho účelem však bylo něco jiného. Ukázat lidem malé světýlko na konci tunelu, dát jim nějakou naději a tím jim především přivřít ústa. A samozřejmě na tom těžit politické body.

Peníze. Majetek. Statky. O to nyní půjde především. Kromě zdraví, samozřejmě.

Česká republika má za sebou první měsíc v nouzovém stavu. Nikdo nezemřel hlady, zásobování potravinami funguje a lidé povzbuzeni teplým počasím masově vyrazili do hobbymarketů, na projížďky na kole či za sportem. Počty nakažených i zemřelých jsou výrazně nižší než v západní Evropě a proto prvotní hladina šoku, nejistoty a obav opadla. Přesto zdaleka není vyhráno. Ačkoliv vláda představila postupný program uvolňování zákazů a otevírání jednotlivých provozoven a zařízení, stávající stav se může klidně i zhoršit a skutečné problémy a v masovém měřítku se teprve dostavit. Navíc do současné situace začíná promlouvat tradiční atribut politického populismu, a sice blížící se volby. V nich jak známo politici nadbíhají jedné skupině voličů. Ale na úkor druhé.

Vláda se snaží ve spolupráci s Českou národní bankou již roky prosadit novelu zákona o ČNB, která by dala centrální bance nové nástroje tzv. nekonvenční měnové politiky a vedle toho umožnila více regulovat hypoteční trh. Co se roky nedařilo protlačit standardně, bylo narychlo přijato až nyní – byť v omezené formě – s využitím koronavirové krize a souvisejícího stavu legislativní nouze.

Státy zasažené koronavirem si navzájem zabavují dodávky zdravotnického materiálu. V době „válečného stavu“ a strachu o život to lze pochopit, ale krádež zůstává krádeží. Češi zabavili dodávky roušek Italům, Němci Švýcarům a teď Italové zabavili dezinfekci pro Švýcarsko. Je to mentalita rabování a musíme si přát, aby se svět zase vrátil do normálu.

Dobří lidé, doba je vymknutá kvůli covid-19 z kloubů. Jak asi víte, v souvislosti s aktuálním nouzovým stavem je dočasně (!) zavedeno omezení třetích osob u porodů. Kancelář Veřejného ochránce práv (VOP) nyní vyřizuje v souvislosti s tímto zákazem žádosti o přezkoumání omezení. Ombudsman Stanislav Křeček rozhodl, že problematiku přítomnosti otců u porodu již dále šetřit nebude, jelikož tam nevidí žádné relevantní pochybení. Ombudsman zastává pevný názor, že omezení účasti je vzhledem k mimořádnému stavu přiměřené a nezbytné, proto tedy nevidí zásadnější důvod k šetření.

Jedním si můžete být v téhle době jistí – každý den si přečtete nové vyjádření někoho ze čtveřice Prymula-Babiš-Vojtěch-Hamáček o opatřeních kvůli covidu 19. A taky můžete čekat, že ho druhý den další z nich vyvrátí nebo zkoriguje. Nebylo by jednodušší oznamovat až ve chvíli, kdy se o něčem rozhodne?

Několik let snášela Evropská unie příliv ilegálních migrantů, i když u veřejnosti postupně narůstal odpor vůči této politice. Nevládní organizace vozily migranty od afrických břehů a měly v tom podporu Evropské unie. Snahy o zastavení migrace vždy narážely na argumenty o ochraně lidských práv. Až koronavirus odhalil, že přístavy zavřít lze.

Nikdo se nebaví o ničem jiném než o krizi a koronaviru. Stejné to mají i investoři. Ti vědí, že nemá smysl nakupovat, když jsou ceny vysoké, a proto léta nenakupovali. Teď vidí příležitost – a nakupují.