Před 1 měsícem
Kam sis šerpu s nápisem Miss Popularity vystavila? Na ukazování trofejí si moc nepotrpím, takže žádné čestné místo u mě doma nemá. Šoupla jsem ji prostě do šuplíku k čelenkám, protože v něm bylo místo. Hlasů fanoušků, díky kterým jsem ji získala, si ale samozřejmě vážím. Ještě před rokem a půl by mě ani nenapadlo, že do takového klání půjdu, natož abych v něm cokoli vyhrála. Kdyby mi pak v listopadu nechyběly silonky, úplně by mě to minulo. Co s tím mají společného punčocháče? Překvapivě hodně. Potřebovala jsem si jich pořídit pár do zásoby před odjezdem na neurovědeckou konferenci do Německa, tak jsem vyrazila do nákupního centra. Všimla jsem si ale plakátu, kde stálo, že tam ten den probíhá casting do soutěže Miss Czech Republic, a zaujalo mě to. Řekla jsem si: mám volné odpoledne, proč to nezkusit? Aspoň si zpestřím život. Monika Kubísková z Ústavu experimentální medicíny AV ČR (CC) Tomu říkám impulzivní rozhodnutí. Bylo to, jako když zahlídneš krámek se zmrzlinou, dostaneš na ni chuť a rovnou si ji jdeš koupit. S nikým jsem se neradila, otočila se na podpatku a pelášila domů pro potřebné oblečení. Na casting jsem přiletěla uřícená s jazykem na vestě, ale ke svému překvapení jsem postoupila. Když jsem se později dostala až do semifinálové dvacítky, došlo mi, jak moc jsem to celé nedomyslela. Proč? Vůbec jsem s postupem nepočítala. Byla jsem v prvním ročníku doktorátu a měla zapsaných spoustu předmětů, na kterých student musí fyzicky být. Do toho moře práce v laborce. S top dvacítkou jsme ale od loňského ledna jezdily na víkendová soustředění, kde jsme se měly předvést v různých výzvách. Challenge mě sice na miss bavily nejvíc, ale bylo to časově náročné. Krom toho jsem tehdy moc nezapadala do stereotypních představ o kráse kvůli kilům navíc. Novináři tě v titulcích pravda moc nešetřili. Psalo se o mně jako o holce krev a mlíko, plus size missce, nebo dokonce tlusťošce s faldy. Naštěstí mi je jedno, když mě někdo soudí podle vzhledu. Měla jsem za sebou stresový rok, kdy jsem ukončovala magistra i velký projekt. Většinu času jsem trávila v práci nebo nad učením, takže jsem nabrala na váze a rozhodně nenosila „esko“. Když jsem se ale rozhodovala, jestli miss z časových důvodů neopustit, došlo mi, že do ní můžu vnést větší diverzitu. Krása je přece široký pojem a není omezená mírami 90–60–90! Soutěž jsi zpestřila i svým zaměřením – vědkyni v ní asi ještě neměli. Ve finálové desítce ne. Měla jsem tedy i možnost trochu nabourat představy lidí o vědcích jako nudných zamračených pánech v bílých pláštích. To se ti bezesporu povedlo. Fandili ti kolegové? Moc! Podpořilo mě i vedení ústavu. Když jsem se dostala do semifinále, šla jsem to nahlásit tehdejší ředitelce a mé vedoucí Mirce Anděrové. Byla jsem připravená odstoupit, kdyby se jí to nezdálo, ale byla nadšená. Tak jsem pokračovala, ačkoli jsem po korunce nijak výrazně neprahla. Strašák jménem ALS Amyotrofická laterální skleróza je vzácné, zatím neléčitelné neurodegenerativní onemocnění, při němž postupně odumírají motorické neurony ovládající pohyb svalstva. Pacient tedy postupně ochrne, v pokročilých stadiích nemůže bez pomoci přístrojů ani dýchat nebo polykat. Kognitivní funkce však mnohdy zůstávají zachované. Choroba se objevuje zejména mezi 40. a 70. rokem života, může ale postihnout i výrazně mladší jedince. Častěji se vyskytuje u mužů. Jen v Česku lékaři každoročně diagnostikují asi dvě stovky nových případů. „Průběh nemoci je u každého jiný, obvykle však pacienti umírají do dvou až pěti let od určení diagnózy,“ upozorňuje Monika Kubísková, která se výzkumem ALS zabývá. Toužila jsi po ní jako malá? Ne, přenos jsme doma sice vždycky sledovali v televizi a o přestávkách ve škole p
