Náboženství

Autor hry Šamhorodský proces Ellie Wiesel dostal nápad na její sepsání během svého uvěznění v Osvětimi. Stal se tam svědkem soudu, kdy tři rabíni obvinili Boha z toho, že dovolil, aby jeho děti byly masakrovány. Wiesel se poté rozhodl zpracovat téma Boží viny za lidské utrpení.

„Zatím se opatrně a tiše rozkoukávám,“ říká o své nové roli presbyterky sedmapadesátiletá Darina Bártová. V srpnu letošního roku se stala jednou ze dvou prvních žen s kněžským svěcením v české starokatolické církvi a prakticky tak naplnila rozhodnutí Synody této církve z loňského října, že je možné ženy světit kněze i biskupy.

Tragédie, která člověka potká, nemusí vůbec souviset s jeho hříchy. Nesuďme bez rozmyslu! Čas soudů a trestů ještě nenastal. Zatím žijeme v době trvající milosti. A i v tom nejhorším neštěstí stojí Bůh při těch, kteří o něj stojí.

Lze říci, že většina evangelikálních církví úplně nebojuje s přebytkem uchazečů o nové kazatele, pastory a vedoucí. Jednou z hlavních překážek a výzev je nedostupnost kvalitní přípravy na fungování v těchto rolích a příslušné vzdělání. Přitom kvalitní vzdělávání vedoucích je pro dlouhodobě stabilní život církve zcela klíčové. Jaké jsou možnosti takového studia v Česku?

V jakém vztahu je obyčejný věřící katolík vůči svému biskupovi? Jak by spolu měli komunikovat a co znamená účast laiků na říjnové celosvětové biskupské synodě? Debatu na tohle téma vedli tvůrci podcastu Týden bez filtru, k nimž se přidal David Macek, člen církevního hnutí Communione e Liberazione a organizátor festivalu Meeting Brno.

Věda o náboženství se věnuje různorodým tématům. Při výzkumu konkrétních společností jistě nelze opomenout umění. Platí to zcela jistě i o „světě islámu“.

Touha po žití v pravdě a lásce aneb zpověď farářky.

Volební preference slovenských voličů příliš neodpovídají představě o tradičně katolické zemi. Úspěch slaví populistické strany, doprovázené radikální pravicí. Biskupové balancují mezi touhou podpořit obhajobu křesťanských hodnot a pastí politického extrémismu.

Bylo jich patnáct a začínali v obýváku, dnes k nim do CityHouse na nedělní bohoslužby přijdou klidně tři stovky lidí. Chtějí být otevřenou a srozumitelnou církví: oslovit třeba i ty, kteří se křesťanství vysmívají. “Není pro nás měřítko, co dělají ostatní. Formu chceme přizpůsobit potřebám, které vnímáme ve společnosti,” říká o církvi CityHouse Michal Apetauer, který ji před pěti lety založil v rámci Apoštolské církve společně s manželkou Kamilou.

Tradice, provoz sboru a církve se nesmí stát cílem, ale pouze prostředkem k následování Ježíše. Není-li tomu tak, snadno upadneme do duchovní slepoty.

Egypťané dali světu propracovanou ideu posmrtného soudu, při němž se vážilo srdce člověka. Nové výzkumy odhalují detaily této zásvětní události, která nejspíš vůbec nebyla soudem.

Ježíš nikdy neukazuje na něčí slabosti, aby ho tím přivedl do úzkých, nebo do problémů s náboženskou či státní mocí. Dnešní "mravní deratizátoři" se však rozhořčují, že už ani nemohou veřejně pojmenovat hříšné chování druhých, aby se nestali terčem opovržení. Přitom nevědí o životě lidí, které ponižují, nic. Jejich hlasitá kritika se dotýká všech, kteří hledají vlastní duchovní identitu a místo ve světě.

Úkolem učitele je předávat nejnovější vědecké poznatky a učit studenty kultivované diskusi.

Sektářství ve společnosti může mít řadu podob. Lidé, kteří jsou nějakým způsobem „divní“ a snaží se od většiny společnosti oddělovat, vzbuzují kontroverze. Pokud se nejedná o introverty, kteří to mají prostě v povaze, řadí se mezi ně často členové různých sekt.

Usměvaví lidé ve vyžehlených košilích, kteří si s vámi chtějí povídat o Bohu a velice rádi vás pozvou do své komunity. Svědci Jehovovi jsou však velice striktní ve svých pravidlech - pokud se jim znelíbíte, přestanete pro ně doslova existovat.

Katolická církev pořád řeší, jestli se snažit dál zaujímat společensky autoritativní pozici a mluvit lidem do života, nebo spíš hledat příležitosti, jak moci být užitečná. Těm, kdo hledají Boha, ale třeba o tom vůbec nevědí, a kteří, když se na ně půjde autoritativně, se to ani nedovědí," říká publicista Pavel Kosatík. Vyjadřuje se také k odkazu osobností z okruhu Akademické Ymky a Křesťanské revue.

Když jsem si nedávno přečetla článek o tom, že se v Polsku žáci na základní škole učí krédo „lepší zemřít než zhřešit“, nedalo mi to napsat celkové zamyšlení o náboženství v 21. století.

Důraz na vnější projevy zbožnosti, jako jsou okázalé modlitby, drastické půsty a kvantita skutků, odvádí pozornost od skutečného niterného duchovního života. Vede k pojetí křesťanství, které si vystačí samo. A v závažnějších případech také ke vzniku sekt, jako tomu bylo v případě Mariiných bojovníků. Odpovědí na tento problém by měly být pravidelné supervize.

Není snad na světě člověk, který by nikdy nepotřeboval poradit. V církvi je běžné absolvovat „povinné kolečko“ po „autoritách duchovního života“. Bohužel následky takové poutě bývají neveselé. Jelikož v katolickém prostředí radí druhým výhradně muži, je naprostá většina žen odkázána na ně. V řadě případů však dané rady hraničí nejen s hloupostí, ale i s proradností.

Historik a kněz Tomáš Petráček ve 20 letech vážně onemocněl. Čtyři roky, které prožil doma a v nemocnicích, jej vedli k uvědomění, že zbývající roky svého života by chtěl využít naplno. I díky tomu se naučil v životě říkat a prezentovat své názory tak, jak je doopravdy cítí - i za cenu perzekuce. Ta přišla v nedávné době i v podobě vyhazovu z Katolické teologické fakulty.

„Duchovně i intelektuálně neplodných kulturních válek se trapně účastní i naši biskupové. Jde o snahu nalézt pevný řád ve složitém světě. Nebo o nostalgickou touhu po světě, který však nikdy neexistoval,“ dotýká se palčivého problému současnosti bývalá redaktorka Radia Proglas Hana Svanovská. V podobných debatách podle ní dotyčným o Boha ani víru vůbec nejde.

Význam slov se mění. Možná se brzy změní význam slova manželství a docela jistě i význam slovesa zamilovat se. Leckdo jím myslí, že dotyčného chce prostě mít, vlastnit nebo s ním uzavřít pomyslnou dohodu o společných aktivitách. Pořád ale existuje poetický význam tohoto slova, oslnění druhým člověkem, ochota být vlastněn a obětovat se pro druhého.

„Duchovní péče je součástí komplexní péče o pacienta.“ Tématu nemocniční duchovní péče se dnes věnovala redakce našeho magazínu.

Je mi bolestným zážitkem denně kontrolovat stavy počtů válečných obětí, zničených tanků, děl, letadel, lodí a dronů na rusko-ukrajinské frontě. Přemýšlím, jak to musí prožívat On? Jakou bolest musí cítit náš nebeský Otec? Každého z těch mužů a žen přece zná a miluje. Jeho srdce je nekonečně větší a citlivější než moje.

Kristovy uzdravující zázraky jsou události a příběhy spojené s Ježíšem Kristem, které jsou popsány v Novém zákoně Bible.

Fakulta by i pro církevní představitele měla být místem otevřeného dialogu a konstruktivní výměny názorů. Představení církve by proto měli respektovat akademické svobody. Autoritářské vyžadování poslušnosti k hledání porozumění nepřispěje. Naopak schopnost naslouchat a respektovat jeden druhého stojí sice hodně námahy, ale dlouhodoběji to přináší více stability než formalizované rozhodnutí od stolu.

Jednou z výrazných osobností, spojených s časopisem Křesťanská revue, byl evangelický teolog, religionista, básník a spisovatel Milan Balabán, profesor Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy.

Kardinál Dominik Duka srovnal hájení manželství svazku muže a ženy s utrpením Židů během nacistické diktatury. Jeho slova nejen pobouřila zástupce Židů v Česku, ale Dukovo tažení proti LGBT+ lidem může naopak připomínat přístup k homosexuálům za nacismu.

Kombinace nacionalismu, falešného konzervativismu a touhy po odplatě vytváří nebezpečný mix, který by naše východní sousedy mohl navrátit zpět do minulosti.

Papež František se v pátek 25. srpna prostřednictvím videa na dálku setkal s několika stovkami mladých Rusů, kteří se účastnili setkání katolické mládeže v Petrohradě. Popřál jim, aby „byli řemeslníky míru uprostřed tolika konfliktů a uprostřed tolika polarizací, které přicházejí ze všech stran a sužují náš svět.“

Stránkám rodiny Duggarových vévodí romantický nadpis „Láska, která se násobí”. Co se ale skrývá za jejich servilními úsměvy, fanatickou morálkou a nepřirozeně poslušnými dětmi?

Kritiku vyvolala papežova slova k mladým ruským katolíkům, aby se stali dědici velkého Ruska Petra Velikého a Kateřiny II., panovníků 17. a 18. století, kteří Rusko pozvedli mnoha reformami, ale také utlačovali obyvatele dobytých území. Záležitosti se věnuje podcast Týden bez filtru.

Když slyším hudbu a zpěv, když mají tu správnou frekvenci a intenzitu, v mé duši rezonují. Rozeznívají mou vnitřní strunu. Působí proti otupělosti, lhostejnosti, rozpouští zatvrdlost srdce a sedliny mysli.

Žijeme ve světě, ve kterém být vidět je velmi vysokou hodnotou. Odráží to jednu z našich základních lidských potřeb. Je to nástroj slávy, zisku, vlivu a dopaminu. Tato hodnota však zbytní a zdegeneruje ve chvíli, kdy velký počet lidí přestane věřit v Boha, který se dívá.

Vyhození prof. Petráčka z Katolické teologické fakulty hovoří o rozsáhlých problémech v církvi. Proč nás, obyčejné lidi, mají zajímat? Co je skutečně potřeba? Facka a restrukturalizace.

The Incorruptibles. Neporušená těla nejsou nijak balzamována ani chráněna před vlivy prostředí. Přesto nepodléhají rozkladu. Je to považováno za znamení svatosti a věda pro tento úkaz obvykle nemá vysvětlení. Pojďme se podívat na nejznámější případy.

KOMENTÁŘ. Odvolání Tomáše Petráčka z Katolické teologické fakulty UK a Prohlášení České biskupské konference k aktuálnímu dění ohledně manželství a rodiny nevypovídají jen o nesouhlasu církevních představitelů s Istanbulskou úmluvou a manželstvím pro všechny. Biskupové nedokáží projevit schopnost naslouchání reálným problémům společnosti a vyhledávat a vstřebávat relevantní informace. Místo toho se dopouští nekvalifikovaných a ideologických prohlášení, která pro společnost nemají konstruktivní přínos.

V historii lidé uctívali nejrůznější zvířátka. Optikou antropologie to mělo různá vysvětlení, která jsou ale nakonec… veskrze sympatická!

„Chtěl bych těm lidem připomenout, že zpátečnictví není k ničemu dobré. Musíme pochopit, že v chápání záležitostí víry a morálky probíhá náležitý vývoj,“ vysvětlil papež František.

Víra v Boha je jen pro staré a nemocné, moderní člověk ví, že žádný fousatý dědeček na obláčku neexistuje. Neviděl ho Gagarin ani Remek. Nebo?

Myslím si, že v následujících desetiletích nebude římskokatolická církev revidovat pojetí svátosti manželství jako svazku muže a ženy. Postupně se odváží přijít s konceptem žehnání dvěma lidem stejné sexuální orientace, kteří spolu v úctě, lásce a věrnosti žijí, a jsou proto důležitými stavebními kameny svého společenství.

Sonam Tsering má více než zajímavý život. Byl vybrán jako reinkarnace učitele, aby se stal duchovním. Z Tibetu utekl s matkou do Nepálu, pak se přesunul do Indie a z Indie do Přerova. Teď je z něj pražský kavárník

Období kolem sv. Bartoloměje se také říká Bartolomějské léto, pro které jsou typické výrazné výkyvy teplot. Horké dny se rychle střídají s výrazným ochlazením. Neméně typické jsou i intenzivní bouřky.

Před týdnem jsem podala přihlášku na obor Filosofie a etika na KTF UK. Skvělé načasování, já vím.

Bližního aby člověk (někdy dost zoufale) pohledal. Teprve v nouzi se ukáže, že bližními nejsou zdaleka všichni, na které by člověk spoléhal. Ani ti nejbližší.

Islámu v Německu, Rakousku a Švýcarsku se odborně věnuji už roky. Zajímají mě mešity jakožto multifunkční prostor. Bosenská komunita ve Štýrském Hradci je důležitým tématem na výzkum.

O víře, náboženství a skepsi v českých dějinách s historikem Jaroslavem Šebkem a politologem Stanislavem Balíkem. V rozhovoru pojmenovávají ty milníky českých dějin, které jsou spjaty s vírou či obecněji s náboženstvím. Přinášíme také ukázku z jejich nové knihy Český Bůh. Hovory o historii, víře a ateismu (Vyšehrad, 2023).

Do Rakouska jsem v květnu, červnu a červenci 2023 jezdil především kvůli muslimské pohřební kultuře. Pokud byla v nějakém městě pozoruhodná mešita, udělal jsem si na ni čas.

Amišové jsou náboženská komunita z velké části sídlící v mnoha částech Pensylvánie, Ohia a Indiany. Žijí jednoduše, bez moderních technologií a bez špetky módy. V jejich životě ale existuje výjimka, kterou je tradice Rumspringa.

Asi každý člověk občas trpí určitou slepotou. Žije dlouho na jednom místě, navštěvuje tentýž kostel, totéž farní společenství, tentýž sbor, a pomalu ztrácí citlivost k tomu, co je zde krásné a inspirující.

Starokatolická církev v Česku poprvé světí dvě ženy na kněží.

Vědomí poslání představuje jedno z klíčových slov synodálního procesu, jenž aktuálně probíhá  v katolické církvi. Můžeme si je představit jako nutkání, které nás vybízí, abychom společně s ostatními křesťany a věřícími z jiných náboženství vyšli ven. Tedy abychom do zájmu o druhého promítali duchovní zkušenost vycházející z našeho vztahu s Bohem.

V nejstarším a nejkrásnějším městě světa od hromovládce Hadada až k mešitě s Ježíšovým minaretem…

Kristina Ambrožová je ředitelkou Střediska humanitární a rozvojové spolupráce při Diakonii Českobratrské církve evangelické. V rámci své práce nedávno navštívila Ukrajinu. Nový díl Příběhů bez filtru tentokrát není tolik příběhem jedné ženy, ale spíše jedné země, zkoušené válkou. Připravil jej Jaroslav Tomáš.

K nebeskému království vede jednoduchá cesta – skrze bolest, utrpení a strach. O psychickém teroru v hnutí Sinčchondži se toho ví málo, její členové ale postupně promlouvají.

Tuaregové jsou mimořádně zajímaví lidé s fascinujícím (a velmi dramatickým) dějinným příběhem a vyznávaným náboženstvím.

Poté, co se filosofka Julia de Funès zabývala iluzemi o osobním rozvoji a kvalitě života, se nyní ve své nové knize věnuje pojmu identity. Mimo jiné navrhuje způsob, jak se vypořádat s paradoxem lidské potřeby „stát se sami sebou“ a současně nebýt posedlí hledáním vlastní identity. „Jedinou cestou vpřed je rozvíjet vědomí odlišností a obdiv k tomu, co je větší než my sami,“ myslí si.

Pokud jste někdy byli v Bangkoku nebo v jakémkoli jiném thajském městě, museli jste si nepochybně všimnout něčeho zvláštního – většina svatyní a chrámů je plná nejen jídla a květin, ale i lahví červené Fanty. I takové pohoštění se bohům nabízí a samozřejmě to má svůj důvod.

Během léta dochází k přesunům kněží mezi farnostmi. Co tyto změny znamenají pro vztahy duchovních s farníky? Umožňuje takový systém vůbec kněžím, aby se někde cítili být doma a navázali stabilní vztahy? Právě to bylo tématem nového dílu podcastu Bez filtru.

Moje práce je sice duševní, ale abych mohl přemýšlet, potřebuji k tomu tělo, které funguje. Jak stárnu, tak pozoruji u sebe, ale i u druhých následující moudrost: Od určitého věku začínáte být buď vyspělí, nebo vyčpělí – podle toho, jak dobře a jak rádi se pohybujete.