Náboženství

Dvojice „pravoslaví“ a „lidská práva“ běžně dohromady nepatří. Ptá-li se čtenář proč, má celá řada pravoslavných autorit připravenu spoustu odpovědí. Uveďme aspoň některé.

Když se řekne, že se moře rozestoupilo, každému z nás se vybaví Mojžíšův zázrak. Příběh o tom, jak Mojžíš rozdělil vody Rudého moře, aby mohl spolu s Izraelity uprchnout z Egypta a vydat se na cestu do zaslíbené země, je jedním z nejznámějších příběhů Starého zákona. Jedni o přechodu moře hovoří jako o božském zázraku, vědci se však pokoušejí jej skutečně vysvětlit. Podívejme se na novou, ověřenou hypotézu.

Česká republika se stala předsednickou zemí rady Evropské unie, a na půl roku tak předsedá největšímu demokratickému společenství na světě. Je to odpovědný úkol a zároveň příležitost k zamyšlení nad hodnotami a duchovními aspekty evropského projektu.

Když někdo sám sebe nazývá ateistou, co tím vlastně sděluje o svém přesvědčení?

Postoj a role Ruské pravoslavné církve (RPC) ohledně války na Ukrajině vyvolaly ostré debaty v mezinárodních ekumenických kruzích. I v Nizozemí se vede diskuze, která se m.j. soustředí i na otázku, zdali by nemělo být pozastaveno členství RPC ve Světové radě církví. V následujících řádcích shrnujeme proruskou teologickou argumentaci a její analýzu z pera teologa a znalce pravoslaví z Nijmegenu a ptáme se na to, co mohou dělat české církve.

Ačkoliv se situace v posledních letech mění, stále mám pocit, že jeden z největších hříchů, které můžete v církvi udělat, je se rozvést. Když jsem se v roce 2012 rozváděl já, pocítil jsem to dost tvrdě. A i když jsem v Boha stále věřil, měl jsem pocit, že se mnou skočila nejen církev, ale i On, a že už nikdy nebudu moct sloužit.

S Felixem Kolmerem o audienci u papeže, útěku z Osvětimi a o tom, že si musíme pomáhat

U Nové orientace se zdůrazňuje, že její hlavní učitel byl J. L. Hromádka, méně se už mluví o tom, že další učitel byl J. B. Souček. Můj otec Jan Šimsa s oblibou opakoval, že Souček Novou orientaci označil za „radikalizovaného Součka“, ale ještě méně se mluví o tom, že její neméně významnou učitelkou byla Božena Komárková. A ta do Nové orientace vnesla téma lidských práv.

Případy sexuálního zneužívání v náboženském prostředí byly po dlouhou dobu v České republice na okraji pozornosti jak samotných náboženských komunit, tak širší veřejnosti. I když občasně probleskla médii zpráva o některém českém nebo zahraničním případu, málokdo se tomuto fenoménu věnoval hlouběji nebo soustavněji.

Zásadní otázka v souvislosti s lidskými právy se týká opodstatnění jejich platnosti. Proč by měly být směrnice založené na Všeobecné deklaraci lidských práv trvale závazné? Proč by nově zvolená vláda…

V západním světě jsme vyrostli s představou démonů a ďáblů, zlých bytostí z duchovního světa podle tradiční křesťanské víry.

Česká republika platí za národ nevěřících. Potvrzují to i data ze Sčítání lidu, domů a bytů z minulého roku i předchozí sčítání z roku 2011. Češi a Češky nejčastěji uvádí, že ničemu nevěří, případně na otázku vůbec neodpovídají. Oproti roku 2011 ale věřících ubylo.

Z posledních sil jsem vyslala střelnou modlitbu k nebi: „Jestli pro mě něco, Bože, máš, musíš do mě asi kopnout, až to přijde. Vidíš sám, v jakém jsem stavu.“ Skoro jsem byla zvědavá, jak to zařídí.

Chtít se vrátit k tomu, jak to bylo v minulosti, není křesťanské, řekl papež František. Podle něj je rozdíl mezi tím, když se chceme vrátit v čase, a úsilím čerpat inspiraci ze svých kořenů, abychom mohli jít s Kristem vpřed.

Život běží rychle. Z každé strany se valí termíny, požadavky, zadání, úkoly, odpovědnosti. Vždy, když mluvíme jedné věci ano, všem ostatním říkáme ne. A to nás dostává pod tlak, stres či nepohodu. Není snadné tomu všemu čelit. Potřebujeme zpomalit. V následujících řádcích nabízíme 4 tipy, jak můžeme zpomalit (nejen během letošního léta.)

Rozhovor Evy Čejchanové z časopisu Brána s profesorem Pavlem Hoškem nad starozákonní pasáží, která se stala motivem pro to, jak lze v současnosti chápat proroctví v kontextu nejen starověkého Izraele.

Papež František se veřejně omluvil domorodým obyvatelům v Kanadě. Katolická církev totiž před desítkami let hrála významnou roli v násilné asimilaci dětí původních amerických obyvatel. To ale nebylo to jediné zlo, které tato instituce spáchala.

Papež František se osobně omluvil za to, jakou roli sehrála katolická církev při brutálním zacházení s potomky původních obyvatel v kanadských internátních školách. V jedné z nich zároveň kanadské domorodce požádal o odpuštění.

Návštěva Kanady bude zahrnovat i další místa v provincii Alberta, jakož i setkání a akce ve městech Québec a Iqaluit, hlavním městě kanadského teritoria Nunavut.

Koncem 19. století procházela česká společnost hlubokou duchovní krizí. Mezi těmi, kdo si tuto skutečnost uvědomovali, stál kromě Masaryka také literární kritik Hubert Gordon Schauer. Od jeho úmrtí si dnes/letos připomínáme 130 let.

Hostem na Rádiu ZET byla tisková mluvčí České biskupské konference Monika Klimentová. Jaký je papež František osobně? Je otevřený okolnímu světu více, než jeho předchůdci? Proč lidé v dnešní době už tolik nevěří?

Rád bych vás dnes seznámil se starověkým prorokem Abakukem. Dochoval se nám jeho dialog s Bohem a jedna píseň. Nic víc o něm nevíme, ale i to málo stačí, abychom si jistý obrázek udělali.

Stará církev předreformační to měla o mnoho jednodušší než my – obcování svatých bylo láskyplné souručenství jedněch s druhými, při kterém smrt nehrála žádnou nebo jen minimální roli.

Považuji papeže Františka za největší morální autoritu našeho světa, za opravdu prorockou postavu. Bude-­li mu dopřáno, aby dál pokračoval v tolik důležité reformě církve, myslím, že se zařadí mezi velké postavy křesťanských dějin.

Neznámá jeptiška, oblečená celá v bílém, zřejmě viděla rudě, když procházela kolem Sereny de Ferrariové a Kyshany Wilsonové, které se účastnily natáčení v neapolské postranní uličce.

Objevitelem základních principů genetiky se kupodivu nestal žádný uznávaný univerzitní profesor v oboru biologie, ale augustiniánský mnich. Mimo jiné pilně studoval matematiku, experimentální fyziku a přírodní vědy. Byl to Gregor Johann Mendel, od jehož narození dnes uběhlo právě 200 let.

Náboženství má skutečně mnoho podob a společenství. Jednou z veřejností kontroverzně vnímaných skupin jsou svědci Jehovovi. Kolem jejich životů a víry panuje mnoho dohadů a nepřesností. Jaký je ale život přímo v epicentru? O tuto část svého života se s námi podělil Petr.

Neexistuje nic, co by mohlo ospravedlnit útočnou válku. Ani Bůh, ani životní prostory, ani rasa, ani sdílené dějiny, prostě nic. Válka byla, je a bude zlo. To však neznamená, že není možné se takovému útoku přiměřeně bránit.

Modlitby jsou spojením, vycházejí z ticha a jejich základem je sice slovo, ale pocházející ze spojení s duchovním srdcem.

Každý mystik má svou pravdu, o které je bezmezně přesvědčen na základě svých vizí a nadsmyslových zkušeností. Pokud se z něj ale stane guru, který za sebou táhne davy lidí jako špagety, nikdy to není dobře. Obzvláště, pokud by se o jeho duchovní čistotě a osvícenství dalo pochybovat. Je velmi těžké odhadovat zdravé hranice a držet se jich, když v určitém sektářském fanatismu žádné neexistují, anebo jsou jen úzce vymezeny sektářským vůdcem, který chce spíše manipulovat s lidmi. Takovým kontroverzním člověkem byl i duchovní guru Osho. Ovlivnil celé generace, ale mnozí lidé na něj nevzpomínají zrovna v dobrém.

Manipulace je v dnešním světě běžným jevem. Je neuvěřitelné, jak často dochází v církvi a křesťanských organizacích k duchovnímu zneužívání. Bohužel se o tom příliš nemluví, takže si lidé ani neuvědomují, o jak závažný problém se jedná.

Před několika týdny vyvolala nečekanou rozpravu na Facebooku členka ekumenického společenství Iona Community, když o velikonoční neděli napsala: „Do kostela nejdu. Nevěřím ve vzkříšení mrtvých.“

Na Rádio Zet dorazila Kamila Kopřivová, rabínka v zácviku, doktorka teologie a studentka rabínského semináře v německé Postupimi. Ta se nyní vrátila z ročního pobytu v Izraeli. Co jí pobyt dal? A jak vnímá česká společnost náboženství?

Fenomén sexuálního zneužívání je starý jako lidstvo samo a je součástí každé komunity. Nemáme žádné důvody si myslet, že v některém období se takovéto věci neděly a že se nějaké komunitě lidí vyhýbaly. Již církevní koncil v Elvíře roku 306 řešil tresty pro rodiče a ostatní křesťany vydávající děti k sexuálním aktivitám. Koncil řešil také tresty pro biskupy, kněze a jáhny, kteří se proviní proti sexuální morálce.

Patriarcha Kirill se v českých médiích objevuje jako zapálený příznivec ruské invaze na Ukrajinu, který s oblibou žehná různým raketám, tankům a dělům. Už méně se ví, že hlava ruské pravoslavné církve je extrémně bohatý muž, a to i na ruské poměry. Jeho majetek je astronomický, přestože oficiálně je, jak jinak, chudý, tvrdí ve svém rozboru spisovatel Chris Owen.

Při čtení Bible – zběžném méně často, poctivém a detailním častěji – narazíme na pasáže, které v nás vyvolají otazníky. Nikoliv proto, že bychom nerozuměli, o čem dané pasáže pojednávají, nýbrž proto, že se začnou v naší mysli bít s jinými, které jsme si do ní uložili dříve. Jinými slovy narazíme na rozpory.

V sedmatřiceti letech se neurovědkyně Jill Bolte Taylorová, absolventka Harvardu, jednoho rána probudila s bolestí hlavy. Když se snažila připravit do práce, její vědomí se během čtyř hodin začalo zhoršovat do té míry, že nemohla chodit, mluvit, číst, psát ani si vybavit nic ze svého života.

Příběh Adama a Evy je jedním z nejoblíbenějších v Bibli. Je totiž základem kreacionismu (víra ve stvoření světa přes nadpřirozený akt) a zahrnuje pojmy jako prvotní hřích. Zatímco mnozí lidé jej vykládají jako metaforu, podobně jako mnoho dalších příběhů použitých v Bibli, jiní věří, že tento příběh z knihy Genesis je doslovný. Server Starsinsider dal dohromady několik faktů a mýtů, které jste nejspíš o Adamovi a Evě nevěděli.

Ježíš vedl své učedníky ke svobodě nikoli skrze vítěznou válku, která porazí imperiální vojska, ale skrze multikulturní společenství, které se postaví imperiálním způsobům myšlení svou radikální láskou a absencí násilí.

Před deseti lety se mi zdálo, že české církve nemají kam klesat. Omyl. Zaznamenali jsme opětovný propad počtu lidí hlásících se k nějaké církvi. Výsledky by měly být podrobeny důkladnému rozboru, přesto je tento trend jednoznačný.

Před nějakou dobou jsem napsal blog na téma křesťan a pacifismus s tím, že pacifismus není křesťanský postoj. Překvapilo mě, s jakou vehemencí se do mě pustili někteří zastánci pacifismu.

Místo Dominika Duky Jan Graubner. Při mši v katedrále sv. Víta na Pražském hradě usedl do křesla symbolizujícího arcibiskupský stolec dosavadní olomoucký arcibiskup.

Mons. Jan Bosco Graubner je 37. arcibiskup pražský a 25. primas český. 2. července 2022 byl slavnostní intronizací v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze uveden do úřadu arcibiskupa pražského a primase českého.

Jednota Božího lidu je vzácná věc. Ježíš Kristus ve své modlitbě prosil „aby všichni byli jedno“ (J 17,21) a propojil jednotu s misijní službou, aby svět uvěřil. Jednota je pro nás lidi nesnadná. Kdykoli se spolupráce daří, je to vždy ovocem podřízení se Božímu slovu a vedení Duchem svatým.

Hlavní nádraží již léta zdobí socha sira Nicolase Wintona, zachránce židovských dětí. Postava malého muže s kufrem a dvěma dětmi stojí nenápadně na nástupišti u první koleje. Když jsem před nedávnem procházel kolem sochy, všiml jsem si, že upoutala zájem tří dětí – asi desetileté romské uprchlické dívky a jejích dvou menších bratrů.

Projekt Otevřené chrámy je pro zájemce o sakrální stavby k dispozici již od roku 2017. Kostely jsou v českých obcích obvykle nepřehlédnutelnými stavbami, které jsou nejčastěji známé zvenku. Kvůli zavřeným dveřím mimo den bohoslužeb se s jejich vnitřkem málokdy lze seznámit. Projekt Otevřené chrámy si vzal za cíl přiblížit kostely těm, kteří mají opravdový zájem o architekturu, umění, historii, protože to vše v kostele najdete.a

Přemýšleli jste někdy o tom, jak doopravdy vypadal Ježíš Kristus? Pokud jste věřící, tak pravděpodobně ano a určitě máte v hlavě konkrétní představu. Kde se ta vize vzala? A není náhodou mylná? O tom se pokusili vědci přesvědčit při rekonstrukci tváře z tzv. Turínského plátna.

Máří Magdalena patří mezi nejkontroverznější biblické postavy. O jejím životě koluje mnoho mýtů a legend. I přesto, že ji zvěčnila spousta slavných umělců, nikdo netušil, jak vlastně vypadala. Až do dnešních dnů.

Kříž a jeho stud, dřevo a bolest, je tentýž proces v nás. Kdyby se tato událost nestala, pak bychom byli navždy všichni zcela sami na místě šerého výsměchu temných hlasů. Věřím, že Ježíš to vše podstoupil právě proto, abychom jako lidstvo nemuseli už nikdy nic takového opakovat.

Málokteré téma v posledních letech dokázalo konstantně vyvolávat v politice a ve společnosti takové vášně a rozdělení jako otázka uprchlické krize. Autentické svědectví o dobrovolnictví na hraničním přechodu Berkasovo-Bapska z října roku 2015 ve své nedávno vydané knize Berkasovo: Příběh dobrovolníka na balkánské trase přináší Dominik Obruča.

Víte, jak vypadal život člověka, který si jako malý hrál se samotným Ježíšem? Pokud Bibli moc dobře neznáte, možná vás trochu překvapí jeho jídelníček. Jeho konec byl však biblicky chmurný.

Osobní rozvoj ukrývá past. Vláká muže do přesvědčení, že když si přečtou ještě jeden článek, knihu, nebo vyslechnou jeden podcast, tak budou mít odpověď. Toto přesvědčení prioritizuje znalosti před činem. Ale nikdo z nás nemá hodnotu v tom, co ví. Ne, aniž by se to přetavovalo do skutků.

Náboženství jako takové budí vášně od prvopočátků lidské společnosti. Na jedné straně poskytuje lidem útěchu a na straně druhé se v historii mnohokrát vedly a stále vedou války „ve jménu Boha“. Kdy ale končí náboženská pospolitost a láska k bližnímu svému a začíná nebezpečné ovlivňování druhých a doslova násilné chování? Jedním z takových případů je i jedna z nejznámějších náboženských sekt – Dignidad.

Devatenáctiletá těhotná žena z Ukrajiny, který prchla do naší země před vybuchujícími bombami a raketami, se vrací domů. Viděla jsem ji všeho všudy jednou, ale otiskla se do mého srdce. Prožívala jsem závěr jejího těhotenství a hodiny porodu, jako by to byla moje blízká přítelkyně.

Chudoba má mnoho tváří, s nimiž se setkáváme i v našem prostředí. Vnímám je jako výzvu pro naši výchovnou a pastorační činnost. Vedle chudoby materiální jde zejména o chudobu ve vzdělání a výchově, o chudobu morální a duchovní.

Tak šílené a zvrhlé, až se to může zdát neuvěřitelné. I tak by se dal popsat nový dokument na Netflixu Modlit se, poslouchat, neodmlouvat, který odhaluje tajemství fundamentalistického mormonského kultu, jehož hlavní sídlo bylo v arizonském Short Creeku. Čtyřdílný dokument odhaluje děsivé skutečnosti žen i dívek, které byly nuceny se vdávat ve čtrnácti letech a musely si brát své bratrance i muže, kterým bylo mnohonásobně více.

Mezi starověkými literárními památkami celého světa nenajdeme tradici, která by nějakým způsobem nevyužívala motiv triády. Číslo tři nebylo ve starověku vnímáno jako pouhé určení kvantity umožňující kupecké počty. Neslo v sobě symbolickou hloubku a vyjadřovalo specifickou kvalitu.

Tak se mi zda, že manželství je s křesťanskou církví po stránce právní a procesní spoutáno minimálně. Nicméně, manželství je velice silně provázáno s křesťanstvím po stránce významu a obsahu.