Náboženství

Evangelický kostel v německém Heidelbergu se snaží nalákat mladé na nedělní bohoslužby a daří se mu to pomocí písní americké zpěvačky Taylor Swiftové. Skladby nejúspěšnější popové zpěvačky současnosti sice zazní živě, jejich interpretkou ale bude místní učitelka popové a církevní hudby Tine Wiechmannová, informovala agentura DPA.

Filozofka se ve své knize nominované na Magnesii Literu dopouští argumentačních faulů, a ačkoliv budí zdání racionality, ráda naopak rozdmýchává emoce. Je si vědoma citlivých míst české společnosti a přesně s nimi operuje. O tom, že se snaží popsat a překonat názorovou nesmířlivost, nemůže být vůbec řeč.

Čaroděj může podle přesvědčení Afričanů člověka nejen zabít, ale může jej také uvést do stavu „zotročeného žijícího mrtvého“.

Jak sarkasticky připomíná jeden z protagonistů dokumentu režisérky Madeleine Gavinové, dynastie Kimů zakazuje Bibli hlavně z toho důvodu, aby se lidé nedozvěděli, kolik z ní Kimové opsali. Důvodem je také umlčování těch, kdo díky své víře získávají vnitřní nezávislost. Křesťané čerpají ze své víry, důvěřují Bohu a jsou odolnější proti ideologické masáži.

Teoložka Jana Šídlová provedla výzkum, v němž se zaměřuje na zkušenost mladých lidí s církevními společenstvími. Ten jí odhalil, jaké problémy mladí lidé v církvi nejčastěji spatřují a jak svou víru prožívají. Podrobnosti svého zkoumání popisuje v rozhovoru se Zdeňkem A. Emingerem.

Legendární Noemova archa byla podle všeho skutečná. Její vrak byl objeven v tureckých horách a s mýtickým plavidlem má mnoho společného.

S podporou našich nejvyšších zastupitelů se chystá akce nazvaná Kulturou proti antisemitismu. Nastala tedy vhodná chvíle podívat se, co k antisemitismu může říct Turínské plátno.

Domnívali jste se, že svět svatých a světic je dávno uzavřený, že už jde jen o relikty bez přímého vztahu k současnosti? Mýlíte se.

Olomoucký arcibiskup Josef Nuzík se v sobotu dopoledne v katedrále svatého Václava v Olomouci před zraky několika tisíc věřících ujal svého úřadu, do kterého jej při bohoslužbě uvedl apoštolský nuncius v ČR Jude Thaddeus Okolo.

Kampaň před slovenskými prezidentskými volbami provázela podobně jako tu českou ostrá názorová polarizace. Mnozí Češi jsou teď výsledkem zklamaní a mají tendenci se na své sousedy dívat trochu blahosklonně. Jak ale jako křesťan žít v polarizovaném světě, který jej nutí vybrat si „svou“ stranu?

Předpokládá se, že první části hebrejské Bible byly napsány již v 10. století př. n. l. Ale i když svatá kniha není tak stará, mnoho odborníků tvrdí, že nejstarší verše Bible pocházejí z doby před více než 2 000 lety.

Ticho, světlo, oltář, kříž, schrána Nejsvětější svátosti. Místo, kam si nejdete odbýt své náboženské povinnosti. Místo, kde se neuspokojují náboženské potřeby jako v nějakém duchovním supermarketu. Místo, kde se není třeba blýsknout znalostmi, tituly, známostmi. Místo, kde si můžete najít své vlastní, osamocené místečko a sundat si masku, kterou nosíte venku proto, abyste přežili.

Kdykoliv se zeptám křesťanů na spokojenost s modlitebním životem, dozvím se o jeho nedostatečnosti anebo přímo selhání v této oblasti křesťanského života. Není to škoda? Není škoda nechat spokojenost s modlitebním životem jiným náboženstvím?

Vatikán v pondělí vydal nový dokument, podepsaný papežem Františkem, ve kterém církev označuje změnu pohlaví a náhradní mateřství jako ohrožení lidské důstojnosti.

Zatímco podle gregoriánského (našeho) kalendáře byla letos Velikonoční neděle 31. března, v ortodoxních církvích, které se řídí juliánským datováním, připadne až na 5. května.

Každé Velikonoce se snažím najít na událostech, které si připomínáme, něco nového. Ne snad, že by ten příběh byl nudný! Dělám to proto, že mi v něm vždycky zazáří něco, co v něm samozřejmě bylo, jen já jsem to neviděla. Prostě jsem si toho nevšimla.

Vědomí, že každý lidský život je vzácný a skrývá v sobě hluboký smysl, mne naplňuje nadějí. Zlo ovšem existuje a projevuje se i skrze porušenou lidskou přirozenost. To, co občas označujeme jako „nelidské“, všechnu tu krutost a barbarství, jichž je svět plný, je ve skutečnosti až příliš lidské,“ uvádí v rozhovoru Zdeněk Hlaváček, ředitel Odboru výzkumu a vzdělávání v Ústavu pro studium totalitních režimů.

V životě je mnohokrát potřebné předat si informace, popsat situaci, nastínit plány. Zbytečná jsou ale mezi skutečnými přáteli slova popisující vnitřní stavy, nálady a pocity. Zbytečná bývají i slova všelijak hodnotící.

Kříž se stal v západní civilizaci poměrně běžným symbolem křesťanství či ochrany, ačkoli šlo původně o popravčí nástroj. Zatímco první křesťané dávali přednost symbolice ryby nebo páva, postupně převládl kříž. Ježíš nepřišel s poselstvím typu „jsem mocný, úspěšný a schopný – tak se vzchop a buď jako já“, přišel si s námi vyměnit místo. Přišel zemřít, jak jsme měli zemřít my. Přinesl nám odpuštění, smíření a nový život.

Žijeme v těžké době zkoušené válkami, pandemiemi a dalšími katastrofami. Někteří věřící tak přijali narativ, že náš svět musí být Božím hněvem očištěn. Ježíš je ale Pánem nade vším. Nepotřebuje vyčištěný a hygienicky nezávadný svět, aby se do něj odvážil vstoupit. Jeho moc, provázená milosrdenstvím a odpuštěním, se vždycky nejvíc ukazuje na nás, na lidech hříšných.

Již v některém z předchozích příspěvků jsme našli ne náhodnou podobnost mezi Simonem Magusem (Šimonem Mágem) a literární postavou tzv. apoštolem Pavlem.

Král David je jednou z nejúžasnějších postav Starého zákona. Šlechetný, i k nepřátelům se choval s úctou, statečný, spravedlivý, odvážný. Slavná Michelangelova socha z něj navždy udělala symbol mužské krásy.

Jak se dnes Češi vztahují k tomu, co je přesahuje? Lze skrze pohled na české dějiny toto vztahování přiblížit, případně vysvětlit? O to se pokouší kniha rozhovorů Český bůh: hovory o historii, víře a ateismu. Poodhaluje odpor Čechů k institucionalizované víře, provokuje nepotvrzováním představy „nejateističtějšího národa“ a rozebírá pojmy jako „něcismus“, lhostejnost či náboženský analfabetismus.

V západoafrickém vodunu jsou nahá dvojčata opačného pohlaví častým námětem fetišových figur obsahujících okultní sílu zvanou àzě.

Co je spiritualita a jaký má vztah k náboženství a vědeckému poznání? Je spiritualita ryze individuální?

Dvacátého sedmého března 2024 si pravoslavná církev schválila, k jaké vizi Ruska by chtěla směřovat. A je to taková kombinace nesmyslů a touhy po krvi, že se to vidí málokdy.

Papež František při katechezích o duchovním rozlišování kladl svým posluchačům na srdce, že nejde jen o nějakou čistě lidskou dovednost. Správně rozlišovat umí jen ten, kdo se otevře působení Božího Ducha. Vyžaduje důvěrný vztah k Pánu. Bůh chce, abychom ho milovali, nikoli abychom se ho obávali. Chce, abychom byli jeho svobodnými dětmi, nikoli otroky.

Celý svět byl doslova šokován zprávou, která nedávno otřásla všemi členy katolické církve a již se Vatikán snažil před veřejností dlouho tajit. Ve vatikánském archivu byl pod zaprášenými a místy propálenými listy se záznamy z kostnického koncilu nalezen svitek, který měl zůstat navěky skrytý před zraky veřejnosti.

Četla jsem takovou knížku o křesťanské lásce. Psali tam, že se máme zdravit, dávat si přednost, nepomlouvat se, pomáhat si, povzbuzovat se a tak. Nejprve jsem si říkala, že to snad samozřejmě každý ví. Takové věci nás přece doma učili od malinka. Co na tom je? A co na tom je křesťanského? S lehkým opovržením jsem knížku dočetla (a trochu přitom přeskakovala) a jako nudnou odložila.

Dokumenty Takenouchi odhalují nevšední pohled na světové dějiny, kde Japonsko hraje klíčovou roli. Archeologické nálezy podporují teze o prastarých civilizacích a překvapivém osudu Ježíše Krista.

Ukrajinsko-ruská sekta Allatra prý úspěšně publikuje i v Česku. Má tu své vydavatelství a ovečky, neřkuli ovce. Ptám se, co k tomu ty lidi vede, jít jako ovce na porážku. A mám pocit, že znám odpověď.

Co se skrývá za pečlivě budovanou fasádou organizace svědků Jehovových? Jak probíhají shromáždění a co pohání jejich naprostou oddanost? Redaktorka Refresheru se vydala prozkoumat, jak funguje organizace, která je známá pro svá „podomní kázání“.

Unikátní harappská civilizace, védská náboženství a islám na Indu.

Dnes je Bílá sobota, den modliteb, rozjímání a půstu. Podle křesťanské tradice je to druhý den takzvaného velikonočního třídenní, které začíná Velkým pátkem a vrcholí nedělním Božím hodem velikonočním. Velký pátek připomíná den, kdy byl Kristus umučen a zemřel na kříži. Bílá sobota je připomínkou dne, kdy Kristus ležel v hrobě, a nočními obřady přechází v neděli, kdy se slaví zmrtvýchvstání. Velikonoce jsou vrcholem církevního roku a největšími křesťanskými svátky.

Emoce jsou starší, první, jimi se ve světě orientujeme ještě dříve, než pobereme rozum, tak nás zkrátka Bůh stvořil. Takže podle mě je důležitou součástí víry věnovat jim pozornost, všímat si, kde se berou, co značí o našem porozumění světu a co do toho vnáší evangelium," zmiňuje v rozhovoru pro Český Bratr farářka Jana Hofmanová.

Ježíšovo zmrtvýchvstání, po němž se zjevil učedníkům, aby jim nakonec před očima vystoupil do nebe a vrátil se zpátky ke svému Otci, je, jak se dnes říká, megazázrak, hodnocený jako dvanáct z deseti.  Řada bohoslužeb v mé církvi připomíná napříč liturgickým rokem spíše smuteční procesí.

Náboženství, ať chcete, nebo nechcete, nabízí tmel, který drží společnost pohromadě.

Když se nám někdo svěří, že se mu zjevil Bůh nebo že s Bohem dokonce mluvil, nejspíš pojmeme podezření, že si dotyčný buď vymýšlí, anebo se u něj začíná projevovat duševní onemocnění. V evangelické tradici převládá názor, že Bůh se sice „mnohokrát a mnohými způsoby“ (Žd 1,1) zjevoval v biblických dobách, ale poté se odmlčel, a jediný způsob, jak k nám dnes promlouvá, je skrze slova Bible, tedy pouze zprostředkovaně.

Prožíváme velikonoční týden, podle řady křesťanů nejvýznamnější část roku. O čem dnes mluvit? Co glosovat? Jaká aktuální událost by mohla zastínit skutečnost, že Ježíš z Nazareta řečený Kristus zemřel na golgotském kříži, aby vykoupil lidstvo z jeho vin?

ROZHOVORY NA OKRAJI Stanislava Veselková (*27. 7. 1964, Ústí nad Labem) je duchovní veřejně málo známé Obce křesťanů, která patří do kategorie menších českých církví. Více nám o ní v době Velikonoc prozradí v následujícím rozhovoru.

V souvislosti s nedávnou volbou nového děkana Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy a jí předcházejícím vzrušeným diskusím začaly zaznívat mezi věřícími také obecnější dotazy po vztahu vysokých škol, teologických fakult a církve – resp. jaký je nebo by měl být rozsah pravomocí církví nad těmito fakultami. Církevní právnička Marie Kolářová ve svém komentáři přibližuje, jak systém funguje a jak probíhá především vzdělávání nových kněží.

Každý pátek v průběhu celého roku procházejí lidé slavnostně všech čtrnáct zastavení Křížové cesty v Jeruzalémě.

Přicházejí svátky, při kterých slavíme jednu z největších osobností historie lidstva. Je snad naší smyšlenkou, geniálním podvodníkem nebo nějakým kouzelnickým pomatencem?

Starověcí Egypťané uctívali velké množství bohů. Postupně se však objevila tendence klást důraz zejména na jednoho a tato snaha nakonec vyústila v krvavou náboženskou revoluci.

Král Karel III. plní své povinnosti i přes to, co se v královské rodině děje. Uprostřed své léčby rakoviny a po oznámení stejné diagnózy u Kate Middleton britský král stále pracuje na soudržnosti mezi komunitami.

Buddhističtí meditační mistři, bönští mágové, jógini, hinduističtí svatí muži, muslimští mystikové, ale – možná překvapivě – také řečtí filozofové nebo Moravští bratři…

Teologové v průběhu staletí vytvořili takřka ucelený návod na život podle toho, jak v té které době rozuměli jádru Kristova vykupitelského příběhu. Neexistuje skoro nic, na co bychom nenašli odpověď v příručkách křesťanské morální teologie. Má ale smysl Ježíšův příběh číst jako návod na to, jak žít ten svůj?

Velikonoce nastávají v neděli po prvním jarním úplňku. Na rozdíl od Vánoc, jsou svátkem pohyblivým. Křesťané na celém světě si připomínají ukřižování a následné zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Bibli lze zneužívat rozličnými způsoby, ať už jako talisman nebo vytrháváním pasáží z kontextu. Biblický text tak v rukou manipulátorů může sloužit k zastrašování nebo dezinterpretaci ve prospěch určité agendy. Texty je proto potřeba vždy číst v dobovém, ale i literárním kontextu a zachovat si kritické myšlení, a to i vůči církevním představitelům.

Celkem 2024 lahví ležáku Pilsner Urquell požehnal plzeňský biskup Tomáš Holub a se zástupci Prazdroje je odeslali do Vatikánu. Posílání plzeňského ležáku do Vatikánu má svůj původ na přelomu 19. a 20. století, kdy si ho nechal dovážet na doporučení svých lékařů papež Lev XIII.

Nic nemůže být zničeno, aby to Bůh nemohl obnovit. A pokud tomu obnovu nedopřeje, možná nám místo toho dá něco jiného. Menšího, živějšího. Bez nutnosti směňovat to, co máme, za to, co smí být předloženo Bohu.

Některé filmy vidíte a už je nikdy neuvidíte. Nad některými snímky přemýšlíte, jak a v čem se vás dotkly, ale jednoznačný nereflektovaný estetický soud: "To se mi líbilo!" hned po shlédnutí z úst nevypustíte. Možná až později. A pak jsou filmy, které na vás zapůsobí tak intenzivně, že tuto větu řeknete okamžitě. Tím byl pro mě po dlouhé době film americké režisérky Grety Gerwig (1983) Barbie.

V městě Nazaret se věnoval tesařskému řemeslu. A to tak poctivě a dobře, že stal se patronem dělníků a tesařů. Vtipem se klade otázka, který svatý má zuby na zádech, neboť k jeho atributům patří pila.

Kdyby o České biskupské konferenci vznikala sci-fi série, aktuální období by si zasloužilo název ČBK: NOVÁ GENERACE. Pět z osmi římskokatolických diecézí v Česku má totiž biskupa do 60 let, Prahu čeká výměna v příštích měsících nebo letech také. V období, kdy sledujeme první dny ve funkci nového litoměřického biskupa Stanislava Přibyla a nového olomouckého arcibiskupa Josefa Nuzíka, vám Ondřej Havlíček v Týdnu bez filtru přináší debatu o roli biskupa ve 21. století; o nové generaci a výzvách, které ji čekají.

Mnozí lidé, kteří mají srdce na správném místě, byli nedávno opět pobouřeni pohledem papeže Františka na ukončení války na Ukrajině. Nelze jim nerozumět. Jen to teď vypadá, jako by byl ztělesněním samotného zla. A to je samozřejmě nehorázný nesmysl.

Před časem jsem viděl boxera, který měl na hrudi vytetované „Všechno můžu v Kristu, který mě posiluje.“ Měl však apoštol Pavel na mysli vítězství v bojových sportech, když psal svým přátelům do filipské církve v 1. století?" Nad tím se zamýšlí mládežnický vedoucí a teolog Šimon Evin.

Zákon o partnerství, poskytující homosexuálním párům většinu práv, jaká náleží manželským svazkům, prošel ve středu 28. února ve Sněmovně Parlamentu České republiky třetím čtením. Prošel ale ve značně pozměněné podobě.

Přátelství je „hodnotou svého druhu“, napsal teolog Bonhoeffer z nacistického vězení příteli. „Na rozdíl od manželství nebo příbuzenství se netěší žádným uznaným právům“ ani není na rozdíl od manželství či státní moci založeno Božím přikázáním; přece však patří k člověku. Je jako „květy chrpy v obilném poli“, jako závan z říše svobody, jež obklopuje lidské povinnosti.

Na otázce svěcení žen v rané církvi se badatelé dodnes neshodnou, jeden ze směrů však předpokládá, že až do pátého století přístup k oltáři měly. Ivan Foletti ve své knize Ženy u oltáře předkládá důkazy o aktivním zapojení žen do liturgie a služby v antické církvi pomocí interpretace některých výtvarných děl či doložených zákazů ženského svěcení a bere tuto skutečnost jako výzvu církvi současné. Ta totiž svěcením žen nic neztratí, neutrpí, nezeslábne. Spíš naopak.

Akkadský bůh Šamaš, sumerská sexuální bohyně Inanna, řecký bůh Zeus, Trojjediný Bůh křesťanů či Alláh muslimů… – ti všichni (a mnozí další) mají na Blízkém východě jednu významnou spojnici: slavnou řeku Eufrat.