Náboženství

Film, který nastoluje otázky okolo náboženství, Boha nebo osudu. Je vše jen náhoda, nebo za tím vězí ještě něco jiného? Co když vše řídí někdo, kdo s námi má konkrétní plány?

Jedna z nejčastějších otázek, které známí pokládají propuštěným vězňům, se týká stravy ve věznicích. Řada odsouzených má problémy se žaludkem, játry či jsou diabetici, alergici, vegetariáni nebo vyznávají taková náboženství, která jim neumožňují příjem stravy z vepřového masa. Zajímají-li i vás otázky týkající se poskytování specifické stravy v tuzemských věznicích a s tím spojená úskalí, pak je následující díl našeho seriálu určen právě vám.

Obrovské stavby vybudované v nehostinných koutech Země nás dodnes udivují vynaloženým úsilím svých architektů. Mnohé z nich jsou stále posvátnými místy s neopakovatelnou atmosférou a často také dějištěm nevysvětlitelných jevů.

Poslední střípek původní slovanské víry, chrám boha Svantovíta na Rujáně, zničila křesťanská vojska roku 1168. Dnes se však objevuje stále více slovanských „rodnověrců“, kteří se chtějí navrátit k víře svých předků. V současné době navíc do médií pronikla zpráva, že v Polsku se chystá stavba chrámu.

Arkona – mys na ostrově Rujána se dvěma majáky nebo též synonymum pro odvrácenou tvář křesťanství. Před 852 lety bylo totiž původní slovanské obyvatelstvo ostrova poníženo a chrámové město vyplundrováno křesťanskými vojsky. Barbarským činem tak byla zničena poslední výspa slovanského náboženství.

Zdobná a honosná svatojánská pouť prošla poloprázdným cetrem Prahy. Poprvé však bez davů turistů. Procesí předcházela mše sloužená kardinálem Dukou.

Ze začátku se zdají být nevinní, nebo dokonce spíš i „vyvolení“. Nosí dlouhé vlasy a prostě vědí, co hlásat a kam sáhnout.

Na pražském Barrandově stavebníci dokončují hrubou stavbu nového kostela Krista Spasitele. Kostel vzniká kvůli zvyšujícímu se zájmu obyvatel Barrandova o aktivity tamní farnosti.

Příběhy postav z historie skrývají mnohá tajemství a utrpení. Jednou z nich je svatá Dorota, která byla ve svém přesvědčení jistá i za cenu vlastního života.

Nikdy nespojovali svůj domov na březích jezera s okolním světem cestami nebo mosty. Dodnes praktikují animistické rituály,věštění a víru v tondi - poplašenou duši,kter á utekla z hlavy a volně se potuluje po krajině. Její útěk způsobuje onemocnění těla, které vyléčí pouze guru zvláštním obřadem. Uchovávají si i prastaré zvykové právo. Tito lidé jsou Batakové.

Když se řekne jméno Bob Marley, všem se automaticky vybaví pojmy jako reggae, Jamajka a marihuana. Zároveň bychom neměli zapomínat na to, že se jednalo a stále jedná o globální hudební a kulturní ikonu, která nás opustila před 39 lety. Dodnes jsou Marleyho písně i jeho odkaz aktuální, na což bychom neměli zapomínat.

Od Nového zákona po deklaraci první série dogmat („článků víry“): pochopení církve a křesťanské zvěsti, bohoslužba, vsuvky do kánonu, proces dogmatizace, částečná symbióza s filosofií, problémy těla, zříkání se moci a touha po ní, problémy „duchovní moci“ a odcizení světu.

Milan Sobotka (1927) je emeritním profesorem filosofie, od roku 1954 působí na FF UK, podílel se na řadě knih a odborných článků, naposledy na novém překladu Hegelovy Fenomenologie ducha (Filosofia 2019). Pro mnoho bývalých žáků je ale hlavně člověkem, který ztělesňuje filosofii jako způsob žití, zahrnující intelekt i lidskost.

Rozvolňování vládních opatření je v plném proudu a mezi šťastlivce, kteří otevřeli své provozovny se řadí i sám Bůh, respektive kostely, kde jsou povoleny bohoslužby. Ovšem, jak už je u nás zvykem, bohoslužby jsou povoleny pod podmínkou dodržení nových pravidel.

Vládní opatření proti koronavirové nákaze drasticky zasáhla do života společnosti. Nenechali jsme se ale strachem až příliš ovládnout? Jak se s přísnými omezeními vypořádala katolická církev?

S nenávistí se na internetu setkávají české děti častěji než jejich evropští vrstevníci. Zjistili to brněnští vědci, kteří se zapojili do výzkumu kybernenávisti v jedenácti zemích.

Zkusme se na křesťanství 1. století podívat tak, jako když popisujeme údajně „mrtvá“ náboženství. Budeme hledat typologické znaky pro začlenění do svého druhu paleontologie různých náboženství.

"Do země zdevastované ideologií nenávisti přijíždí posel lásky," prohlásil Václav Havel, když do Československa poprvé v historii přijel papež.

Uvolňování karanténních opatření je bezesporu povzbudivou známkou toho, že se život začíná pomalu vracet do normálu. Bohužel se ale při něm zapomínalo na kostely, což nakonec připustil před pár dny i premiér Andrej Babiš a s ním i vicepremiér a předseda Ústředního krizového štábu Jan Hamáček. Nakonec se rozhodlo, že bohoslužby mají být opět bez omezení až od 8. června. Předcházela tomu ale skutečně trapná přehlídka neznalosti!

Inspiraci k naší tvorbě můžeme hledat všude kolem nás. Česká návrhářka Tereza Vu se v nové kolekci zaměřuje na politické změny i náboženství.

Koronavirus se stává náboženstvím 21. století. Každé náboženství má svá pravidla.

Vyšší zájem o náboženské vysílání se neodráží jen v samotné sledovanosti, ale i ve větší ochotě lidí přispívat na dobročinné účely.

Nevíte, čemu máte věřit? Zkuste Matrixismus!

Vládní plán na rozvolňování vládních opatření příliš nemyslel na věřící. Nijak se totiž nezmiňuje o znovuotevření kostelů pro bohoslužby. Na dodatečné dotazy však vládní představitelé odpovídají, že se mše řadí pod „kulturní, společenské či sportovní akce do 50 osob“, které se otevřenou 8. června. V kostelech však během bohoslužeb bývá pravidelně více než 50 lidí a vláda zatím nijak nespecifikovala, jak přesně bude otevírání kostelů pro více lidí probíhat.

Pro Guilherma Peixota z Portugalska je hudba stejně důležitá jako náboženství. V pátek a v sobotu večer tak přenáší svůj DJ set přes Facebook.

Hranice mezi „věřícími“ a „nevěřícími“ padla. Je jen jedna skutečná hranice: mezi lidmi otevřené mysli a srdce a lidmi uzamčenými a zabarikádovanými ve svém vlastním světě, píše ve své úvaze pro Seznam Zprávy Tomáš Halík.

Epicentrem koronavirové epidemie v Izraeli se stalo město Bnei Brak. Ultraortodoxní židé, kteří zde žijí podobně jako v 19. století, doporučení úřadů dlouho ignorovali.

Teď popíšu jen obecný výkladový rastr: Čím se liší od křesťanství nebo islámu a čím od pomyslného průměru „typičtějších“ náboženství. K tomu obecný charakter řeckých bohů a bohyň, plus problémy s nekonzistencí mýtů a se zobrazováním.

Církev tradičně získává velkou sílu díky věřícím ženám, přesto je pro řadu církví žena na místě faráře nepřijatelná. Proč tomu tak je, nad tím se zamýšlí článek z roku 1873. Myslíte, že se za těch téměř sto padesát let situace zbožných žen ochotných sloužit svému Bohu jako kněží změnila k lepšímu?

Podobně jako často proklínaný satanismus i voodoo prošlo řadou obměn. Jeho extrémní chápání je však spíše dílem tvůrců hororů, než odrazem reality. Propíchané panenky, zakrvácené oltáře a zlo, coby důsledek kletby, tak se voodoo většinově neprezentovalo. Přesto však čas mnohé pozměnil.

Granty ve výši desítek milionů korun získala trojice vědců z Univerzity Karlovy. Jejich projekty uspěly v soutěži ERC CZ vyhlašované Ministerstvem školství. Peníze přispějí k výzkumu tání ledovců či zkoumání náboženství ve střední Evropě. Ministerstvo rozdělilo mezi osm projektů z různých univerzit a akademických pracovišť téměř 277 milionů korun. V tiskové zprávě to dnes uvedl mluvčí univerzity Václav Hájek.

S úpadkem křesťanské víry mizí z veřejného života Bůh, nikoliv však samotná víra. Ideologie, jež se zrodily v 19. století, se liší v tom, co zaujme uprázdněné místo. Shodují se však v představě, že to něco dokážou identifikovat, že nesou vyšší pravdu a že za tuto víru je potřeba bojovat proti ostatním.

Tisícimetrové převýšení zdoláváme v pohodlí kabiny náklaďáku s cisternou vody. Těch 17 km zatáček ale poutníci dodnes procházejí pěšky - z údolí Čepelarské řeky až na ostrý vrchol vysoko nad lesy Rodop.

S dějinami náboženství si rozumní lidé většinou moc neví rady, přitom by byla škoda tuhle tradiční součást religionistiky nezmínit. Napřed popíšu část problémů, ale místo řešení nabídnu jen stručný výčet reliktů starých náboženských tradic v naší kultuře, lhostejno zda křesťanské nebo ateistické.

Nový díl pořadu „My,“ reportérky Šárky Kabátové odhalil, jak vypadá „modernější“ společenství svědků Jehovových v Česku. Přesto si však tato komunita mezigeneračně neumí udržet své členy. „Zkrátka přestává být pro potenciální členy atraktivní,“ komentuje situaci religionista Zdeněk Vojtíšek v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Zajímá vás, jak byly před více jak sto lety děti v našich zemích vedeny k víře v boha? Článek z roku 1904 vás s náboženskou výchovou dětí seznámí.

Většina společnosti vnímá Svědky Jehovovy skrze podomní kázání a jako ty, kteří v ulicích nabízejí tiskoviny Strážná věž či Probuďte se. Často o nich lidé hovoří jako o sektářích, třebaže oni sami takové označení rázně odmítají.

Jeruzalém je magnetem pro mnoho věřících a poutníků. Muslimové, židé i křesťané jsou k němu přitahováni magickou silou tisícileté historie i tajemnem náboženských tradic.

Brazilská vláda se novou kampaní snaží přimět teenagery, aby odložili začátek sexuálního života. Podle kritiků jim však chybí spíše sexuální výchova.

Tak jako byla ideálem pro jejich autora, českého českobratrského evangelického faráře, Jana Karafiáta (4. 1. 1846 - 31. 1. 1929), jehož víra vycházela z původního přísného kalvínského vyznání. Pokud se Broučci zdají nepochopitelní i vám, tak možná už konečně víte proč.

Poblíž severních hranic indického státu Mahdjapradéš, na cestě z Džhánsí do populárního a turisty hojně navštěvovaného místa Khadžuráho, leží podivuhodné a donedávna opomíjené městečko Órčha. V překladu znamená toto jméno „skryté místo“ a opravdu překvapí svou tajemnou atmosférou.

Současná nová fáze krize na Blízkém východě soustředila pozornost na Írán a jeho roli a ambice v celém současném dění v tomto regionu. V záplavě článků, komentářů, hodnocení a analýz, které se na téma dnešního Íránu vyrojily v našich i zahraničních médiích, se ukazuje, jak přes empatii stavěnou na odiv, respekt a okázalou vstřícnost k asijským a africkým zemím a jejich obyvatelům převládá většinou v západních pohledech arogantní ignorance, neznalost a předsudky.

Současná nová fáze krize na Blízkém východě soustředila pozornost na Írán a jeho roli a ambice v celém současném dění v tomto regionu. V záplavě článků, komentářů, hodnocení a analýz, které se na téma dnešního Íránu vyrojily v našich i zahraničních médiích, se ukazuje, jak přes empatii stavěnou na odiv, respekt a okázalou vstřícnost k asijským a africkým zemím a jejich obyvatelům převládá většinou v západních pohledech arogantní ignorance, neznalost a předsudky.

Jednou za rok se v úchvatné přírodě lesostepí a hor severovýchodního Mongolska odehraje slavnost plná barev, hudby a tance: cam. Bohové tu bojují s démony a silami zla. Rudý ochránce, Bílý stařec i pán camu v masce modrého býka mají co dělat, aby na další období očistili prostor od všech podob zla a získali pro lidi náklonnost „vyšších mocností“.

Že to bude šílenství, bylo zřejmé už ve Woldii, městě vzdáleném od Lalibely asi pět hodin jízdy. V minibusu určeném pro devět lidí jich bylo už šestnáct, když jsme nasedali. Za tuhle jízdu hrůzy jsme všichni zaplatili trojnásobek ceny.

Co přesně stálo u zrodu této velmi specifické církve se dodnes nepodařilo objasnit ani částečně. Byly to jen vize jejího zakladatele Josepha Smithe, když hmatatelné důkazy chybí? On sám byl o jejich opravdovosti přesvědčen natolik, že ho dodnes následují miliony lidí – mormonů.

Tento osud stihl ve 4. st. n. l. rodinu sv. Flaviána, původně římského prefekta (starostu) křesťanského vyznání, který svou funkci vykonával za císaře Konstantina Velikého. Kruté časy celé rodině nastaly, když se císař roku 351 přidal k sektě ariánů.

Velká francouzská revoluce přinesla na konci 18. století nové vlastenecké myšlenky, ale i nový druh teroru. Odpůrci vzniklého režimu byli nemilosrdně pronásledováni. Jakobíni, v čele s Maximilienem Robespierrem, si však libovali. Přijali totiž, dle jejich názoru, naprosto milosrdný nástroj smrti. Dnes jej známe pod názvem „Gilotina“.

Dne 6. září 1620 podle juliánského kalendáře nebo 16. září podle gregoriánského kalendáře opustila loď Mayflower anglický přístav Plymouth se 102 cestujícími a 25 - 30 členy posádky na palubě a zamířila s nimi k severoamerickým břehům. Jaké byly jejich další osudy?

Církev, nebo politické hnutí? Samozvaná Církev husitská (Jana Žižky z Trocnova) nebyla přes opakované žádosti státem uznána. A to ani přes změny názvu. Dnes působí jako Vlastenecký spolek Mistra Jana Husa pro "dobré Čechy a vlastence". A kolem její modlitebny v Teplicích se scházejí představitelé rusofilní scény. Pod rouškou modliteb se zde konají politické mítinky oslavující pohraničníky a "odhalující" světová spiknutí proti České republice, píše Robert Malecký na webu Hlídací pes.

Mojžíš Maimonides mu říkali v Evropě, on sám používal akronym Rambam. Patřil k největším židovským vědcům všech dob. Zapsal se do historie jako filozof, právní kodifikátor, vynikající lékař, politický poradce a místní právní autorita.

Sám sebe považoval za Spasitele, čili Mesiáše, příznivci jeho učení zakládali komunity jevící znaky sektářství. Byli nepohodlní nacistickému i komunistickému režimu, dnes u nás žije asi 1500 osob, které Abd-ru-shinovy ideje stále oslovují. O oficiální registraci ale nestojí.

Zajímá vás původ oslav svatého Mikuláše, který spolu s čertem a andělem rozdává dětem dárky? To vám spolu s popisem rozdílů oslav svatého Mikuláše v různých slovanských zemích popíše historický článek z roku 1860.

Na západním pobřeží Turecka se k nebi vypíná kopec s poetickým názvem Bülbül, tedy Slavičí. Od ostatních pahorků v okolí se liší nejen jménem, ale i takřka mystickým tajemstvím. Ukrývá totiž dům, kde údajně žila na sklonku života Panna Marie, Ježíšova matka. Právě tady, v okolí starověkého města Efesos, navíc pobývala nejedna biblická postava.

Ukazovat Ježíše znásilňujícího muslimku není svoboda, tu jsme získali díky křesťanství, nemůžu být pronásledován za svoji víru. Soudy musí být schopny zabezpečit, abychom k sobě měli respekt. kdyby šlo o jiné náboženství, omluva by přišla, říká právník Ronald Němec k rozhodnutí soudu, že se brněnská divadla nemusí omluvit za uvedení dvou kontroverzních her, v jedné z nich Ježíš znásilňuje muslimku.

Obyvatelé Ženevy si mohli vybrat. Buď přijmout Kalvínovu věrouku i se všemi omezeními, anebo raději město opustit. Vzhledem k tomu, že v Ženěvě čas od času došlo i na upalování kacířů, rozumnější byla určitě ta druhá možnost