Před 1 měsícem
Kousek od novoměstské Vysočina arény, doslova pár kroků od lyžařských tras a singltreků, můžete narazit na krásný žulový náhrobní kámen se zajímavým osudem. Zachoval se díky tomu, že byl po zrušení hrobu použit na horní desku ohradní zdi. Za tímto účelem byly do lícové strany vytesány dva otvory pro železné čepy a kámen tak přečkal, otočen rubovou stranou nahoru, až do dnešní doby. Při úpravě zdi v roce 2020 byl snesen a měl to štěstí, že se jej podařilo několik nadšencům na poslední chvíli zachránit. Ostatní staré mramorové náhrobníky s hůře čitelnými nápisy, které byly na stejné hromadě, takové štěstí neměly a skončily zanedlouho na městské skládce. Tato deska byla opravena a umístěna vedle cesty v lokalitě tzv. Zahradníkova kouta na pozemku, který dodnes potomkům tohoto starobylého rodu patří. Velmi dobře zachovalý, kvalitně a hluboce vytesaný dlouhý text v krásné staré češtině byl pouze drobně poškozen v místech upevnění čepů a obsahuje plně čitelný text: ZESNULA W PANU KA TERINA ZAHRADNIK DNE 18 RZIGNA 1842 W STARJ 63 LETECH ZESNULAS WJCE TE NEGNI, W TI- CHEM NYNÍ HROBE SPIS TRAWBI AZ ZASLECH NES ZNENJ K NEBY AT SE WHVRV PNJS. Nápis sám dokládá proměny českého pravopisu, případně jeho nestálost v době vzniku, kdy je standardně používáno pouze dvojité W, jednoduché V je používáno namísto U, namísto J je používáno písmeno G, naopak J je použito ve funkci dlouhého Í, ve slově říjen se objevuje spřežka RZ=Ř, interpunkce je pouze tečkou atd. Mezi samotnými obrozenci totiž až do roku 1840 probíhaly vášnivé spory o českou gramatiku. Teprve v roce 1842 došlo k záměně J za dlouhé Í a dvojité w bylo nahrazeno jednoduchým až v roce 1849, kdy se pravopis poprvé přiblížil dnešní podobě. Navíc místní kamenický mistr asi neovládal plně psaní, neboť si moc nelámal hlavu s dělením slov a ve slově vzhůru vytesal diakritiku nad písmenem H. Samotná deska o rozměrech 102x62x14 cm je krásnou kamenickou prací, která svým provedením se zcela totožným druhem písma ukazuje na možný původ ze stejné kamenické dílny jako známé Tři kříže z roku 1832 na nedalekém vrchu Kaplisko. Podobný je i monumentální centrální kříž na katolickém hřbitově, který dal v roce 1842, tj. ve stejném roce jako zemřela Kateřina, postavit její švagr Jakub Zahradník (+1845) a u kterého je se svojí manželkou i pochován. Kořeny rodu Zahradníků sahají až do počátku 17. století, kdy Krištof, zahradník zámku klášterského, zakoupil roku 1642 dům č.p. 90. Jeho potomci se věnovali řemeslu tkalcovskému a po vydání tolerančního patentu se přihlásili, stejně jako mnoho jeho sousedů, k helvétské víře, která rodinu provázela několik desetiletí. Kateřina Zahradníková se narodila 18. dubna 1779 sedlákovi Františku Sedmerovi z Dolní Rozsíčky č.p. 2 a jeho ženě Alžbětě. Pokřtěna byla v nedaleké Zvoli. V roce 1802 se vdala za Josefa Zahradníka. Vzhledem k tomu, že Kateřina byla křtěná katolička a její nastávající evangelík, neobešlo se to v té době bez komplikací. Každopádně byla oddána již jako evangelička a rodina byla helvétského vyznání, stejně jako její tři děti. Kateřina zemřela v 63 letech (chyba na náhrobku) osm měsíců po svém manželovi a přežil ji pouze jeden ze synů. Po jeho smrti roku 1886 prodal Kateřinin vnuk rodný dům a odstěhoval se do Vídně. Hrob tak osiřel koncem již koncem 19. století a deska se ocitla na ohradní zdi hřbitova ve funkci stavebního materiálu. Dnes už se asi nedozvíme, jaký náhrobek měl její manžel, ani kdo inicioval výrobu toho, na tu dobu poměrně okázalého, náhrobku paní Kateřiny či kdo byl autorem textu, vzbuzujícím v čtenáři pocit, že jeho autor prosí za návrat zbloudilé ovečky do stáda nebeského, protože třeba opustila tu „správnou víru“. Každopádně je náhrob