Před 21 dny
V SSD se prosadily paměti QLC, ale pořád tvoří menšinu modelů a TLC zůstává (lepším) standardem. Zvyšování kapacity pomocí vícebitového záznamu v jedné buňce se tím zdá se vyčerpalo a PLC NAND (s 5 bity na buňku) se dosud neobjevila. Možná ale v budoucnu nastoupí nový přístup s tzv. Multi-Site Cell uspořádáním. Hynix teď tuto technologii představil na čipech, které mají dosáhnout kapacity PLN NAND, aniž by měly její nevýhody. Multi-Site Cell místo vícebitového škálování NAND? Problém s přidáváním kapacity pomocí kódování více bitů v jedné buňce je, že tento princip rychle přestává „škálovat“. Je to z principu fungování – NAND ukládá data pomocí napětí, zafixovaného (i když ne úplně trvale a stabilně) v buňce. Aby se dal uložit více než jeden bit, je třeba, aby buňka rozlišovala více úrovní napětí než jen stavy 1 a 0. Jenže počet nutných stavů roste kvadraticky a kapacita ani ne lineárně. Zatímco paměti MLC uložily dva bity pomocí čtyř úrovní napětí, TLC potřebuje na tři bity osm úrovní a QLC na čtyři bity už 16. PLC NAND by na jeden další bit (+ 25 % kapacity) potřebovala 32 úrovní napětí – protože hodnoty napětí musí rozlišit všechny možné kombinace hodnot, kterých může dosáhnout pětimístné binární číslo (00000, 00001, 00010 a tak dále). Současný výzkum ukazuje, že 32 různých hodnot napětí je již příliš těžké udržet v buňce stabilně a poté je spolehlivě přečíst. Mělo by to samozřejmě také další negativní dopad na výkon (čím více úrovní, tím déle trvá programování buňky) a na výdrž (čím vyšší jsou nároky na přesnost uložení a čtení hodnoty napětí, tím méně přepisovacích cyklů NAND vydrží, než se stane nespolehlivou). Proto to zatím nevypadá na to, že by konvenční PLC NAND v dohledné době byla realizovatelná. Hynix teď navrhl alternativní způsob, jak zlepšit množství dat, které lze uložit do jedné buňky. Tzv. MSC NAND používá „Multi-Site“ buňku, což znamená, že buňka je rozdělená na více sekcí – v aktuálním návrhu na dvě. V běžném návrhu 3D NAND má buňka půdorys prstence, což Hynix využil a rozdělil ji vytvořením dvou „přepážky“ v struktuře buňky. Ta je současně trochu zmáčknutá do elipsy, takže po rozdělení dostanete cosi jako dva půlměsíce.