Walter Benjamin

Chrudim – Dům se proslavil díky slavnému románu Heleny Šmahelové s názvem Žena roku 1900, ale t ak dlouho se otálelo s opravu jeho historické fasády, až se zřejmě nepodaří bohužel téměř nic z její autentické podoby zachránit. Dům tak vinou systému přijde o svoji auru. Po složité rekonstrukci prý bude nejméně osmdesát procent původní fasády určitě pryč. „Vlastně se přišlo na to, že fasáda bude muset být asi z 80 procent otlučena,“ uvedl Zdeněk Karas z oddělení investic, jaké postupy budou u památkově chráněného domu v majetku města Chrudim následovat. Právě na něj vyšel Černý Petr, aby na kameru radniční Chrudimské TV 15. července vysvětlil, proč probíhalo složité skenování exteriéru historického domu, s naznačením, že možná z fasády nakonec nezbyde původního vůbec nic. „Protože má na sobě dům spoustu zdobných prvků, které se nepodaří zachránit, provádí se toto složité zaměření, aby mohl projektant správně navrhnout jejich obnovu,“ uvedl a ještě dodal: „Byť jsme si mysleli, že je fasáda hodně historická, při průzkumu se zjistilo, že je asi jen 125 let stará.“ [[img:chrn_fullwidth:26741:Dům s historickou fasádou proslavil román Žena roku 1900 od Heleny Šmahelové. Foto: Chrudimské noviny]] Budou se muset lidé smířit s imitací? Pro ty, co dovedou umění ocenit, byl právě touto autentickou fasádou dům výjimečný a mohl si ji zachovat, kdyby se jednalo včas. Umožňoval podívat se na svět do doby, o které podle deníku své babičky napsala slavný román spisovatelka Helena Šmahelová. To vše půjde i po opravě, namítnou někteří. Ale technicky správná kopie není to samé jako originál se svojí jedinečnou aurou, jak by řekl Walter Benjamin. Autentický zážitek bude pryč. [[img:chrn_fullwidth:26742:V den skenování 15. července 2025. Foto: Chrudimské noviny]] číst dál

KOMENTÁŘ / Jen něco přes dva měsíce nás dělí od podzimních parlamentních voleb. Tedy od voleb, jež mohou rozhodnout o osudu země na generaci, dvě nebo tři. Avšak většina těch, kdo se chystají hlasovat…

S katalánskou teoretičkou a spoluautorkou knihy Politically Red o masové mobilizaci, generální stávce a alternativní gramotnosti. Jak nám může v časech genocidy pomoci čtení klasiků marxismu?

Filozofický podcast Mysli a žij! s Petrem Fischerem a režisérem Janem Gogolou ml. zkoumá možnosti přivlastňování dějin ve filmovém obrazu.

„Zapadání“ Západu je jedním z hlavních témat knihy Terezy Matějčkové Bůh je mrtev, nic není dovoleno (Echo Media 2023), která získala cenu Magnesia Litera za publicistiku. Co se dnes s naším světem děje? V čem se mění způsob, jak o něm uvažujeme a jak v něm hledáme své místo? Čeho se můžeme obávat a co je zdrojem naděje?

Rusistka Alena Machoninová nechce, aby čtenáři její román Hella vnímali jako životopis Heleny Frischerové, která po vykonstruovaném procesu přežila deset let ve stalinském lágru, ale jako zpověď ženy, jež se nemůže vrátit do rodné země. Což je situace, již autorka se svou hrdinkou sdílí. Kniha ve čtvrtek získala hlavní cenu soutěže Magnesia Litera.

Nový seriál Josefa Vlčka popisuje konec éry, kdy hudba ještě v životě a společnosti znamenala „něco víc“. Druhý díl začíná historkou Jiřího Smetany, která dobře ilustruje, jak v hudebním byznysu nadšenectví postupně nahradily excelové tabulky.

Takřka třetině Slováků by nevadilo znova patřit do vlivové sféry imperialistického Ruska. Pravděpodobný vítěz slovenských voleb velebí Gustáva Husáka.

Možná to znáte lépe než já. Když kliknete na Facebooku nebo Instagramu na profilovku, občas se spustí krátké video zpravidla zachycující několik okamžiků ze dne daného uživatele. Jmenuje se to story, příběh. Příběhů je dost i jinde, třeba v akademickém světě. Člověka by sice napadlo, že akademický svět a sociální sítě nebudou mít mnoho společného. Což je pravda, ale pojmu „narativ“ se zde vyloženě daří, až tak, že se jeden zdráhá to slovo použít, i když by se zrovna hodilo.

To, že se dnes dá koupit vše kromě štěstí, lásky a přátelství, nejspíš víte. Člověk si to uvědomuje víceméně každý den. Do jaké míry ho to ale pohlcuje?

V newsletteru Pod čarou každou sobotu Matouš Hrdina popisuje společenské trendy, které sice vídáme všude kolem sebe, ale v přílivu každodenního zpravodajství trochu zanikají mezi řádky. Přečtěte si ukázku.

Hannah Arendtová myslela pomalu, přesně ale věděla, kdy utéct. Tři útěky Hanny Arendtové se jmenuje také komiks, který nedávno vyšel česky.

Cenu Toma Stopparda za původní esejistickou práci v českém jazyce dnes v rezidenci primátora v Praze převzala Josefína Formanová.

Provokativní snímek otevřel česká kina po koronavirové pauze a vnesl do nich spolu s explicitním sexem také nekompromisní kritiku společnosti.

V úterý 1. června zemřel vedoucí katedry žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, teoretik a fotograf Filip Láb.

Hnutí ludditů z 19. století má špatnou pověst. Prý šlo o nevzdělané vesničany, kteří nepochopili podstatu pokroku a moderní výroby. Co když ji ale pochopili až moc dobře?

Ačkoliv víme, že v životě to nechodí jako ve filmu, tak nějak tajně doufáme, že co se týče milostných vztahů, jedná se o výjimku. My přece jednou potkáme našeho prince na bílém koni, který bude naprotosto dokonalý, úžasný a jedinečný! Omyl. Pojďme si jednou provždy ujasnit, proč tomu tak není a nebude. A předem se omlouváme za všechny ztracené iluze.

Vyšla korespondence Hannah Arendtové s Gerhardem Scholemem. Slavná filozofka a profesor židovského mysticismu se lišili v názorech na sionismus, přesto usilovali o vzájemné porozumění.

Jste unavení stále stejným výhledem z okna? Osvěžte si oči nejkrásnějším uměním světa. Anebo si nechte rozšířit obzory podobami současného umění třeba z Berlína nebo New Yorku. Je na dosah ruky.

Jste unavení stále stejným výhledem z okna? Osvěžte si oči nejkrásnějším uměním světa. Anebo si nechte rozšířit obzory podobami současného umění třeba z Berlína nebo New Yorku. Je na dosah ruky.

Pandemie koronaviru odhalila dlouho přehlížený nesoulad. Události jako divadlo, koncert, tanec nebo performance, které je třeba sdílet spolu s ostatními lidmi, stále podléhají zkostnatělým představám o svých definičních znacích: živosti a přítomnosti jednotlivých aktérů. Podstata „bytí spolu“ se ale (nejen) díky internetu v posledních dvaceti letech natolik proměnila, že je nutné začít brát digitální kulturu vážně – se vším, co přináší.

Jan Novák napsal knihu o Milanu Kunderovi s takovou představou o literatuře, s jakou by prošel u maturity jen na těch nejzanedbanějších středních školách.

V dnešním výběru najdete glosy Matěje Stropnického o třech publikacích z nakladatelství Neklid: knížce berlínské umělkyně Bini Adamczak snažící se obnovit „touhu“ po komunismu, souboru přednášek Johna Hollowaye o krizi kapitalismu a manuálu klimatického aktivisty od Jeremyho Brechera.

V češtině vyšly dvě knihy vlivného myslitele, který brání „literátství“ před akademismem a bojuje za celistvost humanitního vzdělání.

Ano, protest doprovázený stávkou je vždycky jistým druhem vydírání a sociálního násilí. Tím jsou ale nedůstojné mzdy také. Stávka společnosti pomáhá. Otevírá jí oči.