Zavřít
World Press Photo

World Press Photo

Nejnovější články na Seznamu na téma World Press Photo
  • Seznam Zprávy

    Palác v plamenech i trpící rodičky. Asie očima nejlepších fotografů

    Před 3 dny
    Fotografická soutěž World Press Photo vyhlásila vítěze. Snímky z oblasti západní, střední a jižní Asie ukazují špatné zdravotní podmínky žen v Afghánistánu, válku v Gaze nebo protesty generace Z v Nepálu.
    V kategorii samostatných snímků zvítězil Saber Nuraldin (EPA Images) s fotografií z Gazy. 

V roce 2025 propukl v Gaze hladomor. Izraelské úřady v březnu zavedly úplnou blokádu humanitární pomoci. OSN uvádí, že mezi 27. květnem a 31. červencem bylo při distribuci pomoci nebo v její blízkosti zabito nejméně 1 373 Palestinců. Navzdory dohodě o příměří z října stále více než 75 % obyvatelstva čelí hladu a podvýživě. Izrael údaje zpochybňuje a viní teroristy z Hamásu z rozkrádání pomoci. Oceněný fotograf se narodil v Gaze a od roku 1997 dokumentuje tamní život.

(Palestinci lezou na nákladní vůz s humanitární pomocí a moukou, který vjíždí do Pásma Gazy přes hraniční přechod Zikim. Snímek vznikl v období, které izraelská armáda označila za „taktické pozastavení“ operací s cílem umožnit průjezd humanitární pomoci, 27. července 2025.)
    Dalším oceněným v kategorii Samostatná fotografie se stal Narendra Shrestha (EPA Images) za snímek demonstrace v Nepálu. 

Vládní zákaz 26 internetových platforem ze 4. září 2025 byl pro nepálskou mládež poslední kapkou. O čtyři dny později vyšly do ulic tisíce lidí. Během dvou dnů zemřelo 76 lidí, z nichž většinu tvořili mladí zabití policií. Další tisíce lidí byly zraněny. Další den, po rezignaci premiéra KP Sharmy Oliho, demonstranti vtrhli do historického komplexu v srdci nepálské vlády - Singha Durbaru - a zapálili jej.

(Oheň a kouř zahalily budovu Singha Durbar poté, co demonstranti vtrhli do vládního komplexu a zapálili jej. Káthmándú, Nepál, 9. září 2025.)
    Posledním oceněným fotografem v kategorii Samostatná fotografie je Yasir Iqbal (Outlook India Magazine). 

O oblast Kašmíru se Indie a Pákistán přou od rozdělení Britské Indie v roce 1947. 22. dubna 2025 si útok na turisty v Pahalgamu vyžádal 26 obětí. Indie obvinila militantní skupiny podporované Pákistánem a 7. května reagovala údery. Následovaly čtyři dny intenzivního přeshraničního ostřelování, útoků dronů a leteckých úderů. Tisíce civilistů byly vysídleny, desítky zabity a domy a infrastruktura podél kontrolní linie (de facto hranice) byly zničeny. Příměří uzavřené 10. května po mezinárodním tlaku zabránilo další eskalaci.

(Sanam Bashir, 21, se při pohřbu své matky zhroutila žalem. Nargis Begum, 45, zemřela na zranění způsobená střepinami poté, co je při útěku z domova zasáhl minometný granát. Uri, Džammú a Kašmír, Indie, 9. května 2025.)
    Oceněnou v kategorii Příběh je Elise Blanchard za svou práci pro časopis Time.

Těhotné ženy v afghánské provincii Dájkundí ztratily kvůli snížení americké humanitární pomoci přístup ke zdravotní péči. Musí teď často rodit doma, a to v zemi, která má jednu z nejvyšších mateřských úmrtností na světě. 

(Porodní asistentka Gulshaman na návštěvě u Fatemah, jejíž dcera Yasmin se narodila předchozí den. Waras, provincie Dájkundí, Afghánistán, 27. července 2025.)
    Škrty vedly k pozastavení činnosti nebo uzavření 422 zdravotnických zařízení po celé zemi, včetně malých komunitních klinik, kde pracuje pouze jedna porodní asistentka. Lidé v mnoha těchto zařízeních pracují bez platu a bez zásob.

(Ženy čekají na Gulshaman, jedinou porodní asistentku v rodinném zdravotním středisku ve Warasu, která pracuje, aniž by dostávala plat. Provincie Dájkundí, Afghánistán, 20. července 2025.)
    Tato krize ještě zhoršuje již tak kritickou situaci pod vládou radikálně islamistického hnutí Tálíbán. Dívky nesmějí po dokončení základní školy studovat, a tak se mladá generace už nemůže stát zdravotnicemi.

(Atifa pomáhá při porodu, o kterém říká, že bude jejím posledním. V jejím středisku totiž došly léky a prostředky. Provincie Dájkundí, Afghánistán, 22. července 2025.)
    Zahira se vrací z návštěvy těhotné ženy, která se obává, že bude muset rodit bez porodní asistentky. Dahan-e-Tokhomak, provincie Dájkundí, Afghánistán, 24. července 2025.
    Dalším oceněným v kategorii Příběhy se stala Nicole Tung (The New York Times).

Město Dajr az-Zaur syrský stát dlouho opomíjel, v roce 2011 se jako jedno z prvních zapojilo do povstání proti režimu Bašára Asada. Následovalo dlouholeté obléhání, bombardování a pak postupně okupace vládními silami, teroristy z tzv. Islámského státu a kurdskými bojovníky.

(Abdelatif Daham Al Hummada sedí se syny a synovcem na ulici před svým těžce poškozeným domem, kde rodina často přespává. Dajr az-Zaur, Sýrie, 20. srpna 2025.)
    V důsledku konfliktu bylo přibližně 75 % městské infrastruktury poškozeno nebo zničeno.

(Pastýř pase stádo ovcí na břehu řeky Eufrat. Řeka odděluje jednotky loajální nové syrské vládě. Dajr az-Zaur, Sýrie, 21. srpna 2025.)
    V roce 2025 se řeka Eufrat stala hranicí; vláda kontrolovala jeden břeh, kurdské Syrské demokratické síly (SDF) druhý, což komplikovalo každodenní pohyb, obchod a přístup ke službám. Obnova města ale pokračovala.

(Syn Abdelaatifa Dahama Al Hummady vylezl kuchyňským oknem do silně poškozeného rodinného domu, z něhož lupiči odnesli měděné rozvody, dlaždice i vybavení. Dajr az-Zaur, Sýrie, 20. srpna 2025.)
    Dělníci vedle zničených budov připravují cement na staveniště. Dajr az-Zaur, 21. srpna 2025.
    Poslední oceněný příběh pochází od Sahera Alghorra, který v Gaze pracuje pro americký deník The New York Times.

(Věž Mushtaha se zřítila při vojenském útoku. Stála u stovek provizorních stanů, v nichž našli útočiště vysídlení Palestinci. Pásmo Gazy, 5. září 2025.)
    V roce 2025 trpěli civilisté v Gaze hladem a neustálým bombardováním, počet obětí celé izraelské války proti teroristům z Hamásu přesáhl podle palestinských údajů 75 tisíc.

(Tamer Hassan al-Shafei a jeho rodina v troskách svého domu přerušují ramadánový půst. Kvůli nedostatku potravin se podávaly pouze základní potraviny. Bajt Lahíja, Pásmo Gazy, 4. března 2025.)
    Izraelské úřady loni výrazně omezily přísun humanitární pomoci. Říjnová dohoda o příměří nepřinesla významnou úlevu.

(Palestinci v uprchlickém táboře Al-Mawasi čekají na jídlo. Místní charitativní jídelny byly pro mnoho vysídlených obyvatel Gazy jedním z mála zdrojů potravy. Chán Júnis, Pásmo Gazy, 21. září 2025.)
    Fotograf pracoval v obrovském nebezpečí. „I když mi všechno kolem říkalo, abych přestal, nemohl jsem – mlčení by znamenalo kapitulaci,“ řekl.

(Palestinští vězni přicházejí do Násirovy nemocnice poté, co je Izrael na základě dohody o příměří propustil. Chán Júnis, Pásmo Gazy, 13. října 2025.)
    V kategorii Dlouhodobý projekt byl oceněn Diego Ibarra Sánchez, který od roku 2011 dokumentuje krizi vzdělávání dětí v devíti zemích, od západní a jižní Asie po Evropu a Jižní Ameriku. 

(Dívky navštěvují neformální školu pod širým nebem v okrese Chaparhar. Zákaz vzdělávání dívek postihuje téměř 2,2 milionu žákyň v Afghánistánu, vyfoceno 12. listopadu 2025.)
    Války po celém světě, extremismus a vysídlování upírají dětem právo na vzdělání. Školy jsou zničené, učitelé zabíjeni nebo nuceni k přesídlení, učebnice spálené a třídy se mění v kasárny.

(Yousef, 12, sní o tom, že se stane policistou. Jeho škola byla těžce poškozena během bojů o Mosul v letech 2016 až 2017. Mosul, Irák, 6. března 2022.)
    OSN odhaduje, že 85 milionů z celkových 234 milionů dětí školního věku postižených konflikty po celém světě nemá ke vzdělání vůbec žádný přístup. 

(Ukrajinský voják z praporu Ares, 129. brigády územní obrany, hledí z okna mateřské školy na jižní frontě. Doněcká oblast, Ukrajina, 2. srpna 2023.)
    Důsledky sahají daleko za hranice učeben a ovlivňují fyzický, emocionální, sociální i kognitivní vývoj. 

(Učitelka Nora Nancy vyfotografovaná ve své škole v kolumbijském Samaniegu. V roce 2008 gerilová organizace FARC zavraždila nedaleko čtyři učitele, což ji donutilo odejít z domova. Kolumbie, 25. července 2016.)
    Žákyně během výuky ve škole, na kterou 21. prosince 2012 zaútočilo radikální hnutí Tálibán v rámci kampaně zaměřené na to, aby dívkám znemožnil přístup ke vzdělání. Swabi, Khyber Pakhtunkhwa, Pákistán, 4. června 2013.
    Stovky učebnic spálených extremisty z tzv. Islámského státu ve škole Hani Hakufa. Nejméně čtvrtina syrských škol byla poškozena nebo zničena. Al-Shaddadi, Sýrie, 11. dubna 2016.
    Mladý syrský uprchlík během výuky na předměstí Arsalu. Omezené zdroje, problémy s pobytem a pracovní omezení rodičů brání mnoha dětem uprchlíků v přístupu ke vzdělání. Libanon, 31. října 2017.
    Žáci kráčí do základní školy Miadad ve vesnici Khartanai. Stovky dětí po celém Afghánistánu musí pěšky urazit dlouhé vzdálenosti, aby se dostaly na vyučování. Okres Haska Meyna, Afghánistán, 13. listopadu 2025.
    Žáci kráčí do základní školy Miadad ve vesnici Khartanai. Stovky dětí po celém Afghánistánu musí pěšky urazit dlouhé vzdálenosti, aby se dostaly na vyučování. Okres Haska Meyna, Afghánistán, 13. listopadu 2025.
    +
     Komentáře
  • Seznam Zprávy

    Zmar v Súdánu i naděje na Madagaskaru. Tohle jsou nejlepší fotky z Afriky

    Před 4 dny
    Fotografická soutěž World Press Photo vyhlásila vítěze. Snímky z afrického kontinentu ukazují odstřel afrických slonů, zdravotní problémy lidí žijících poblíž cementárny či jízdy ženských jezdkyň na nezkrotných koních v Maroku.
    V kategorii Samostatná fotografie uspěl Halden Krog (Daily Mail) se snímkem, na němž profesionální lovci zastřelili rodinu slonů. Zimbabwská vláda loni kvůli regulaci populace povolila usmrcení 50 slonů v přírodní rezervaci Savé Valley. Rozhodnutí navázalo na selekci 200 slonů o rok dříve. Úřady tvrdí, že území nedokáže uživit rostoucí populaci chobotnatců, což zhoršuje konflikt mezi lidmi a divokými zvířaty. Organizace na ochranu divokých zvířat tvrzení zpochybňují. (Sango, Savé Valley, Zimbabwe, 23. října 2025)
    Dalším oceněným snímkem je od Ihsaana Haffejeho (GroundUp). V Jihoafrické republice patřil balet za dob apartheidu výhradně k bílé kultuře. Dnes nabízí Joburg Ballet School dotované kurzy pro děti z historicky znevýhodněných prostředí, a to v lokalitách Soweto, Alexandra a Braamfontein. Na snímku stojí tanečnice v zákulisí divadla Soweto Theatre během závěrečného představení. (7. prosince 2025)
    Poslední oceněný snímek je od Kanaďanky Kiany Hayeri (The New York Times). Desítky tisíc Keňanek odcházejí do Saúdské Arábie za prací v domácnosti. Mnohé čekají kruté podmínky, včetně zabavení pasů a zadržování mezd. Edith Magomere Ingasiani musela skrývat své těhotenství, jinak by jako svobodná riskovala zatčení. V lednu 2016 bez pomoci porodila dceru Blessings a roky ji vychovávala v utajení. Když se pokusila vrátit domů do Keni, absence dceřina rodného listu je uvěznila v byrokratickém limbu. Předloni se konečně dokázaly vrátit. „Domov je vždycky odpověď. Trvalo osm let, než jsme se tam dostaly.“ (Edith s devítiletou dcerou Blessings ve svém domě v keňském okrese Vihiga, 30. srpna 2025.)
    Porota ocenila příběh od Abdulmonama Eassy pro Le Monde. Revoluce v roce 2019 svrhla v Súdánu desetiletí trvající diktaturu, demokratické naděje ale v roce 2021 utnul vojenský převrat. O dva roky později se armáda a polovojenské síly obrátily proti sobě a rozpoutaly válku, z níž se stala jedna z nejhorších humanitárních krizí na světě. (Vysídlená žena z Bary ukazuje jizvy, které jí zůstaly po požáru v táboře Al-Mohad. Polovojenské jednotky zapálily několik táborů pro vysídlené osoby. 10. prosince 2025.)
    Zatímco se šíří hladomor a hroutí se základní služby, zahraniční mocnosti konflikt nadále podněcují dodávkami zbraní. (Skupina vojáků prochází poškozeným tržištěm ve druhém nejlidnatějším městě Omdurmánu, kde od dubna 2023 probíhají neustálé boje. 25. října 2024.)
    Více než 13 milionů lidí bylo vysídleno a nejméně 150 tisíc jich bylo zabito. OSN uvádí, že počet zabitých civilistů se v roce 2025 ve srovnání s předchozím rokem více než zdvojnásobil. (Voják sestupuje z budovy za pokračujícího boje. Snímky z frontové linie, jako je tento, jsou vzácné, protože přístup novinářů je silně omezen. 1. listopadu 2024.)
    Studenti skládají zkoušky na válkou poškozené Islámské univerzitě v Omdurmánu. Školy a univerzity byly od začátku bojů napadeny a většinou uzavřeny. (4. prosince 2025)
    Chantal Pinzi (Panos Pictures) byla oceněna za příběh zachycující marockou jezdeckou tradici Tbourida. (Ghita Jhiate zvládá svého nezkrotného hřebce. Její otec jí účast na Tbouridě dlouho zakazoval, ale v roce 2025 si konečně splnila sen a jela po boku průkopnice Zahie Aboulait. Vyfoceno v Sidi Rahal 6. srpna 2025.)
    Tbourida je marocká jezdecká tradice zapsaná na seznamu UNESCO, jejíž počátky sahají až do 16. století. Skupiny jezdců cválají v synchronizovaném rytmu a střílejí z pušek v choreografovaném představení znázorňujícím jezdecké boje. (Soubor Bouchry Nabaty, který jako jeden z prvních pomohl připravit cestu pro sedm čistě ženských uskupení, která dnes existují. Vyfoceno 13. srpna 2025 v Rabatu.)
    Jezdkyně, které byly v minulosti z této tradice vyloučeny, bojují za své začlenění od roku 2004, kdy reformy marockého rodinného zákoníku posílily práva žen. (Žena se snaží ovládnout svého koně po výstřelu, což je nejnebezpečnější část představení. Jezdci riskují zranění od střelného prachu, pádu či ušlapání. Vyfoceno 8. srpna 2025 v marockém Sidi Rahal.)
    Souborů je v Maroku na 300, čistě ženských sedm. Farīsāt (jezdkyně) nesou značné osobní náklady, protože si samy platí koně, kostýmy a povolení k držení střelného prachu. Jejich vytrvalost je silným důkazem nároku žen na jejich právoplatné místo v marockém kulturním dědictví. (Festival Tbourida v Sidi Rahal, 8. srpna 2025.)
    Luis Tato (AFP) získal ocenění za svůj příběh protestu madagaskarské Generace Z. (Student drží vlajku Gen Z. Symbol pochází z japonské mangy One Piece, v níž se piráti staví proti zkorumpovaným vládcům. Antananarivo, Madagaskar, 9. října 2025.)
    V září 2025 začali studenti po celém Madagaskaru protestovat proti nefunkčním veřejným službám, korupci a ekonomickým těžkostem. Když prezident Andry Rajoelina rozpustil vládu, ale sám odmítl odstoupit, demonstrace se zintenzivnily. (Členové četnické jednotky táhnou těžce zbitého demonstranta. Během  střetů zahynulo nejméně 22 lidí a více než 100 dalších bylo zraněno. 9. října 2025.)
    11. října se k protestujícím přidala vojenská jednotka CAPSAT, která Rajoelinu dosadila při převratu v roce 2009. O několik dní později se armáda chopila moci a slíbila uspořádání voleb do dvou let. (Demonstranti oslavují příjezd členů CAPSAT, 11. října 2025.)
    Podobně jako při povstáních Gen Z v Bangladéši, Nepálu či Bulharsku donutila madagaskarská mládež ke změně režimu, ale byla vyloučena z utváření následného politického přechodu. (Demonstranti jásají a mávají vlajkami před radnicí v Antananarivu. 11. října 2025.)
    Za africký dlouhodobý projekt byl oceněn Mohamed Mahdy (Arab Documentary Photography Program). (Prach na podlaze v domě v egyptském Wadi El-Qamar. Jakmile se okna nechají otevřená byť na půl hodiny, nahromadí se na podlaze téměř centimetr prachu. Alexandrie, 18. března 2018.)
    Více než 30 tisíc obyvatel čtvrti Wadi El-Qamar, známé také jako Měsíční údolí, žije méně než 15 metrů od cementárny, která plní jejich domovy toxickým prachem. (Amal drží rentgenový snímek svých plic. Do Wadi El-Qamar se přestěhovala ve třech letech a během několika měsíců u ní propuklo astma. 31. ledna 2018.)
    V celém Wadi El-Qamar jsou okna zakrytá plastovými pytli. Jedná se o běžné opatření, které místní používají, aby zabránili vnikání cementového prachu do svých domovů. (11. prosince 2025)
    Děti se v silně znečištěné oblasti rodí s astmatem. Rodiny trpí plicními chorobami a nevratným poškozením dýchacích cest. V roce 2016 začal fotograf, který bydlí nedaleko a sám trpí astmatem, dokumentovat jejich příběhy a probíhající soudní spory. (Na snímku 11letý Ahmed se svým otcem Sajídem. Narodil se s astmatem a třikrát denně používá ventilátor. Hraje fotbal na pozici brankáře, protože to vyžaduje menší fyzickou zátěž. 31. ledna 2017.)
    Nyní je Ahmedovi 20 let a loni s otcem uspěli u soudu. Šlo o vzácné vítězství a první vyhraný případ týkající se životního prostředí v Egyptě. (13. prosince 2025)
    Rovněž Avadí se narodil s astmatem. Jeho koníčkem je chov holubů. (14. února 2018)
    Abdelrahmán se připravuje na odsátí tekutiny z plic. (9. ledna 2018)
    I dvaačtyřicetiletý muž, který na snímku hovoří se svým právníkem, vyhrál dva soudní spory. Po letech nemoci a soudů mu bylo přiznáno odškodné ve výši 200 tisíc egyptských liber, tedy necelých 89 tisíc korun. (11. prosince 2025)
    I dvaačtyřicetiletý muž, který na snímku hovoří se svým právníkem, vyhrál dva soudní spory. Po letech nemoci a soudů mu bylo přiznáno odškodné ve výši 200 tisíc egyptských liber, tedy necelých 89 tisíc korun. (11. prosince 2025)
    +
     Komentáře
  • Seznam Zprávy

    Svatba v zatopeném kostele i 60letá rodička. Nejlepší fotky z Asie a Pacifiku

    Před 5 dny
    Fotografická soutěž World Press Photo vyhlásila vítěze za jednotlivé kontinenty. Podívejte se na snímky z východní Asie a Pacifiku.
    Oceněným v kategorii Samostatná fotografie se stala Edwina Picklesová (The Sydney Morning Herald), která zachytila následky teroristického útoku na pláži Bondi Beach, kde během oslavy chanuky dva muži motivovaní ideologií ISIS zavraždili 15 lidí. Premiér Anthony Albanese označil masovou střelbu za antisemitský útok a nejkrvavější teroristický incident v historii Austrálie. (Policista se sklání nad těly Borise a Sofie Gurmanových, kteří se snažili jednoho ze střelců odzbrojit. Sydney, 14. prosince 2025.)
    Rob G. Green (National Geographic Society,Henry Luce Foundation) fotopastí zachytil pandu velkou v Národní přírodní rezervaci Wanglang v čínské provincii S'-čchuan. Podle nejnovějších odhadů žije ve volné přírodě méně než 2000 pand a na území rezervace Wanglang (jedné z nejstarších v Číně) se na 323 km² vyskytuje pouze několik desítek jedinců. (11. listopadu 2025)
    Tyrone Siu (Reuters) byl oceněn za snímek hořícího bytového komplexu Wang Fuk Court v Tai Po v Hongkongu. Obrovský požár si vyžádal 168 životů a stal se tak nejtragičtějším požárem v Hongkongu od roku 1948. Vyšetřování ukázalo, že bambusové lešení, stavební sítě a hořlavé polystyrenové desky na oknech působily jako urychlovače hoření a uvěznily obyvatele uvnitř. (Wong Jen jen o chvíli dříve telefonoval se svou ženou, která uvízla v budově, a vyměnili si slova, která se stala jejich posledními. 26. listopadu 2025.)
    Oceněným v kategorii Příběh se stal Aaron Favila (Associated Press) za snímky svatby během povodně. (Jamaica Aguilarová se připravuje na vstup do zaplaveného kostela Barasoain, kde se bude konat její svatba. Kostel se nachází v oblasti, kde je téměř 75 % obyvatelstva vystaveno riziku povodní. Malolos, provincie Bulacan, Filipíny, 22. července 2025.)
    Když na Filipíny udeřil tajfun Wipha, stáli Jade Rick Verdillo a Jamaica Aguilar před těžkým rozhodnutím: zda svatbu zrušit, nebo ne. (Hosté pozorně sledují dění v kostele. Intenzita tropických cyklónů a s nimi spojených srážek, které zasáhly Filipíny, se od roku 2012 výrazně zvýšila. 22. července 2025.)
    Pár se rozhodl pokračovat i přes vysokou hladinu vody ve svatostánku. (Svědci a hosté v barong tagalog, filipínském národním oděvu, stojí v povodňové vodě. Místní aktivisté stále častěji spojují povodně se systémovými selháními v infrastruktuře a hospodařením se zdroji. 22. července 2025.)
    Provincie Bulacan, který leží v deltě, je náchylná k častějším a extrémnějším povodním způsobeným stárnoucími odvodňovacími systémy, bagrováním, nadměrným čerpáním podzemní vody a klimatickými změnami. (Novomanželský polibek za jásotu hostů. Pár je spolu již deset let. Podle Verdilla „je to jen jedna z překážek, které jsme překonali“. 22. července 2025.)
    Jes Aznar (The New York Times) uspěl se sérií snímků z Myanmaru. 21. listopadu 2025 obsadila Karenská národní osvobozenecká armáda Shunda Park, obrovský komplex sloužící k provozování internetových podvodů v myanmarském státě Karen. (Narychlo opuštěné kanceláře po vlně bojů mezi myanmarskou armádou a opozičními milicemi v okolí. Min Let Pan, Myanmar, 5. prosince 2025.)
    S eskalací občanské války v zemi se pohraniční oblasti staly centry lukrativního průmyslu internetových podvodů. (Fotografie a rekvizity používané k vytváření falešných online identit a navazování vztahů s oběťmi. 5. prosince 2025.)
    Statisíce lidí z celého světa byly přivezeny do jihovýchodní Asie a nuceny k práci pro tyto nelegální podniky. Když povstalecké síly vyhnaly s juntou spojené milice, které park střežily, v zemi uvízly tisíce pracovníků z 30 zemí. (Pracovníci v provizorním úkrytu poblíž řeky Moei. Mnohým z nich šéfové podvodného centra zabavili doklady, proto nemohli překročit hranici do Thajska. 5. prosince 2025.)
    Voják Karenské národní osvobozenecké armády hlídkuje v areálu Shunda Park. Přibližně 900 čínských zaměstnanců zde po razii zůstalo několik týdnů zabarikádováno, protože se obávali, že repatriace by mohla vést k okamžitému zatčení čínskými úřady. (5. prosince 2025)
    Dalším oceněným v kategorii Příběhy je Matthew Abbott (The New York Times). (Ostrov Fanalei byl stoupající hladinou moře zredukován na úzký pruh písku a korálů. Obyvatelé věří, že osada, která kdysi byla domovem desítek rodin, se v blízké budoucnosti stane neobyvatelnou. Jižní Malaita, Šalamounovy ostrovy, 6. února 2025.)
    Fanalei, nízko položený ostrov v souostroví Šalamounových ostrovů, se nachází na křižovatce mezi spornou tradicí a měnící se ekonomikou. Po celé generace poskytoval lov delfínů obživu a příjem, přičemž delfíní zuby sloužily jako rituální měna pro výkupné za nevěstu a jiné formy místního obchodu. (Mladý muž táhne delfína ke břehu. Zatímco Fanalei se v této sezoně potýkal s obtížemi, větší sesterská komunita Walande úspěšně vylovila úlovek, o který se podělila s celým zálivem Surodo. Ostrov Maramasike, 11. února 2025.)
    Dnes, kdy stoupající hladina moře vytlačuje komunitu a ohrožuje její budoucnost, představuje pěstování mořských řas ekonomickou alternativu k sezonnímu lovu. (Eddie Sua je již dva roky upoután na lůžko v chatrči, kterou při přílivu zaplavuje voda. Upozorňuje, že bez potravy a příjmů z prodeje delfíních zubů by komunita hladověla. Vesnice Fanalei, ostrov Fanalei, 16. února 2025.)
    S pěstováním mořských řas ubývá lidí, na nichž lov delfínů závisí. Tento příběh zachycuje komunitu, kterou přetvořily tlaky na životní prostředí a měnící se tradice. (Dav lidí ve Fouele diskutuje s poslancem Rickem Houenipwelou o pěstování mořských řas. Nový zdroj příjmů nabízí cestu ven od tradičního lovu delfínů a spolehlivější způsob obživy. Vesnice Fouele, ostrov Maramasike, 12. února 2025.)
    V kategorii Dlouhodobý projekt byl oceněn Wu Fang za dokument mapující mateřství v šedesátce. (Šedesátiletá Šeng Chaj-lin se v nemocnici v Che-fej připravuje na porod v sedmém měsíci těhotenství. Aby přivedla na svět své dvojčata, čelila bolestem, krvácení a dalším fyzickým útrapám. Che-fej, provincie An-chuej, Čína, 25. května 2010.)
    Po smrti svého jediného dítěte se důchodkyně a bývalá lékařka rozhodla podstoupit umělé oplodnění. Porodila dívky Č'-č' a Chuej-chuej. (Po návratu ze služební cesty vítá Šeng Chaj-lin svou dceru Chuej-chuej. Aby uživila svou mladou rodinu, vrátila se tato lékařka do práce a cestuje po Číně, kde přednáší o zdraví. 5. března 2012.)
    Příběh sleduje rodinu po dobu 15 let a nabízí portrét, který je zároveň neobyčejný i všední, ale vždy naplněný trvalou láskou. (Č'-č' se svým otcem Wu Ťing-čouem ve školce. Rozhodnutí páru mít děti v 60 letech vyvolalo na internetu debatu o etice a odpovědnosti rodičovství v pokročilém věku. 7. září 2013.)
    Šeng Chaj-lin patří mezi mnoho rodičů, kteří přišli o potomka narozeného v době čínské politiky jednoho dítěte. (Šeng Chaj-lin češe dcery před odchodem do školy. Jak dívky rostly, matka čelila stále většímu náporu, jak zvládat jejich každodenní potřeby a zároveň se vyrovnávat s vlastními ubývajícími fyzickými silami. 21. května 2018.)
    Dívky na tanečním tréninku. Náklady na jejich vzdělání a mimoškolní aktivity představovaly pro stárnoucí rodinu značnou finanční zátěž. (23. května 2021)
    Č'-č' a Chuej-chuej nesou portrét otce během pohřebního průvodu. Wu Ťing-čou zemřel koncem roku 2022 a zanechal 72letou Šeng Chaj-lin, aby sama vychovávala jejich dospívající dcery. (8. prosince 2022)
    Č'-č' a Chuej-chuej slaví 15. narozeniny. (12. června 2025)
    Šeng Chaj-lin předává dcerám květiny po absolvování přijímacích zkoušek na střední školu. I ve svých 75 letech žena nadále dokumentuje svůj život online, aby zajistila budoucnost rodiny. (16. června 2025)
    Šeng Chaj-lin předává dcerám květiny po absolvování přijímacích zkoušek na střední školu. I ve svých 75 letech žena nadále dokumentuje svůj život online, aby zajistila budoucnost rodiny. (16. června 2025)
    +
     Komentáře
  • Seznam Zprávy

    Protesty seniorů i smutný život samoživitelek. Nejlepší fotky z Jižní Ameriky

    Před 6 dny
    Fotografická soutěž World Press Photo vyhlásila vítěze za jednotlivé kontinenty. Nabízíme oceněné snímky z Jižní Ameriky.
    Oceněnou se v kategorii samostatných fotografií stala Priscila Ribeiro se snímkem rodiny, která od roku 2013 žije v osadě Parque dos Lagos v brazilském městě Colombo a usiluje o legalizaci pozemků, aby si zajistila přístup k základní infrastruktuře. V Brazílii chybí na šest milionů domů, takže přibližně 16,4 milionu lidí žije v neformálních osadách. Parque dos Lagos je domovem pro 200 rodin bez oficiálního přístupu k vodě, kanalizaci nebo elektřině. (15. listopadu 2025)
    Santiago Arcos (Reuters) zachytil truchlící nad smrtí 15letého Ismaela Arroya, kterého mučili a zavraždili příslušníci ekvádorského letectva. (Vojenský zásah proti nadnárodním gangům proměnil zranitelné komunity v terče státního násilí. V prosinci 2024 zmizeli po fotbalovém tréninku čtyři afroekvádorští chlapci ve věku od 11 do 15 let. Vláda zprvu popírala svou účast, poté se pokusila označit děti za zločince. Objev jejich spálených ostatků poblíž letecké základny otřásl komunitou Las Malvinas a odhalil nebezpečí bezpečnostních opatření, která rasově profilují a kriminalizují marginalizovanou mládež. Guayaquil, Ekvádor, 1. ledna 2025)
    Tadeo Bourbon (Revista Mu) zachytil protest důchodců proti zmrazení důchodů a škrtům v základní zdravotní péči. Na snímku se k demonstraci, která trvala zhruba týden, připojili i členové duchovního hnutí „Opción por los Pobres“ (Volba pro chudé). (Buenos Aires, Argentina, 14. května )
    Oceněným fotografem v kategorii Příběhy se stal Eduardo Anizelli (Folha de S.Paulo), který v říjnu 2025 zachytil policejní operaci ve favelách Complexo do Alemão a Penha v brazilském Rio de Janeiru, která byla zaměřena proti zločineckému syndikátu Comando Vermelho. (Podezřelí se snaží na snímku skrýt svou totožnost, 28. října 2025.)
    Do zásahu bylo nasazeno rekordních 2500 místních a vojenských policistů, což z něj učinilo nejkrvavější policejní operaci v brazilské historii. (Žena se zhroutila poté, co mezi mrtvými našla svého manžela. 17hodinová operace si vyžádala 122 životů, čímž překonala masakr ve věznici Carandiru z roku 1992 a stala se nejkrvavější policejní akcí v Brazílii, 29. října 2025.)
    Z celkem 122 zabitých tvořili drtivou většinu Afrobrazilci. V návaznosti na tuto událost úřady neposkytly forenzní týmy, což donutilo komunitu nést fyzickou i emocionální zátěž spojenou s pohřbem vlastních mrtvých. (Městští pracovníci odstraňují krev z náměstí São Lucas. Navzdory bezprecedentnímu počtu obětí a neúspěchu při zadržení klíčových vůdců gangů prohlásila státní vláda operaci za úspěšnou, 29. října 2025.)
    Oceněným se stal i příběh od Evera Andrése Mercado Puentese. Zachytil komunitu lidí afrického původu Juntas, která žije hluboko v kolumbijském deštném pralese na pobřeží Tichého oceánu a je přístupná pouze po desetihodinové plavbě lodí po řece Yurumanguí. (Na snímku Eider Calimeño, který je jedním z 33 mužů, jenž vystupují jako Matachín: ti, kteří se zavázali k účasti na Manacillos. Tato povinnost se dědí po blízkých mužských příbuzných a slouží k uctění zesnulých nebo vysídlených předků. Juntas, Buenaventura, Kolumbie, 29. března 2024.)
    Komunitu, kterou tvoří potomci afrických otroků přivezených v 18. století, ohrožuje nelegální těžba, kácení lesů a ozbrojené konflikty. (Lidé nesou vyčerpaného Manacilla. Tradice velí, že Manacillos nesmějí během prvních 48 hodin rituálu spát. Ti, kteří usnou, jsou rituálně bičováni. 19. dubna 2025.)
    Fiesta de los Manacillos je tradiční rituál, který komunita pořádá během aktivit Svatého týdne a který spojuje katolicismus s africkými duchovními tradicemi. Pro diasporu jde o pomyslný návrat domů, který představuje hluboké potvrzení jejich kulturní odolnosti. (Mercedita a další zpívají tradiční písně během obcházení domů. Zpěv navozuje transový stav, který vyvolává přítomnost předků. 30. března 2024.)
    Účastníci se na snímku vrací ke svému běžnému životu. Pro komunitu původních obyvatel z Yurumanguí je tato akce politickým činem, který znovu stvrzuje jejich pouto k území jejich předků. (26. března 2024)
    Dalším oceněným v kategorii Příběhy je Ferley A. Ospina. Pětiletá Valeria si hraje za záclonou v domě své tety, kde ji vychovává výhradně její matka. V tomto regionu je 30 % domácností vedeno výhradně ženami. (Los Patios, Norte de Santander, Kolumbie, 10. září 2025.)
    Kolumbie má nejvyšší podíl svobodných matek na světě. Fotograf a jeho rodina tuto realitu nevnímají jako pouhou statistiku, ale jako „neustále se otevírající ránu“. V roce 1999 byl otec Ferleyho Ospiny zavražděn v pohraniční oblasti Norte de Santander, což ho donutilo uprchnout s matkou. (Fotografie otce oceněného fotografa, který dezertoval z kolumbijské armády, aby mohl vychovávat syna. Během masakrů paramilitárních skupin v roce 1999 v Norte de Santander byl zavražděn. 18. prosince 2025.)
    Fotografováním žen ve své širší rodině se Ospina snaží pochopit „tíhu absence“ a systémový i osobní dopad „neúplného dětství“.(Ospinova 20letá sestřenice María sleduje s babičkou Orfelinou televizi. V Ospinově rodině je 12 žen, včetně matek, sester a dcer, ale pouze tři dospělí muži. 9. prosince 2025.)
    Dvanáctiletá Gabriela se schovává za látkou v domě své babičky. Dům postavili její dědeček a strýc, kteří zemřeli v letech 2016 a 2023. (22. září 2025)
    V kategorii Dlouhotrvající projekt zvítězil Pablo E. Piovano-Manuel Rivera (Ortiz Foundation, Philip Jones Griffiths Foundation, Lawen.doc) za svůj  dokument o pěstování sóji v Argentině. (Bývalý zemědělský pracovník Alfredo Cerán ukazuje své spálené nehty. Po letech míchání chemických přípravků bez odpovídající ochrany u něj vznikla nealkoholická cirhóza jater. Muž musel podstoupit transplantaci. Córdoba, Argentina, 23. září 2015.)
    V roce 1996 schválila Argentina geneticky modifikovanou sóju odolnou vůči herbicidům, určenou pro použití s herbicidy na bázi glyfosátu, a to bez předchozího nezávislého výzkumu. (Anita Sosa se narodila s hydrocefalem a vrozenou spinou bifidou. Lékaři její stav přisuzují pesticidům na sójových polích, která obklopují její město s 3000 obyvateli. Chaco, Argentina, 29. listopadu 2014.)
    Během tří desetiletí se spotřeba pesticidů zvýšila ze 40 milionů na 580 milionů litrů ročně. Dnes je postřikováno 60 % argentinské orné půdy, což má dopad na 14 milionů lidí. (Sedící Maribella Alexandra Duarte se narodila s vrozenými vadami. Její rodina žije 30 metrů od sójových polí. Entre Ríos, Argentina, 22. listopadu 2014.)
    Navzdory nezávislým studiím, které spojují expozici s vyšším rizikem rakoviny a vrozených vad, se předpisy nadále uvolňují, i když se používání agrochemikálií přibližuje k lidským sídlům. (Biolog Rafael Lajmanovich studuje deformované žáby na Národní univerzitě v Littoral. Jeho výzkum odhalil vyšší výskyt vrozených vad u zvířat v blízkosti zemědělských lokalit, kde se intenzivně používají agrochemikálie. Santa Fe, Argentina, 1. října 2025.)
    Tento projekt dokumentuje lidské náklady ekonomického modelu, který upřednostňuje zisky agroprůmyslu před životy obyvatel venkova. (Fabián Tomasi, bývalý pracovník v agrochemickém průmyslu, trpěl těžkou toxickou polyneuropatií a stal se celosvětovým symbolem boje proti agrotoxinům. Zemřel v roce 2018. Entre Ríos, Argentina, 25. října 2016.)
    Dělníci sklízejí brambory v Córdobě. Pěstování brambor je v Argentině velmi intenzivní; podle oficiálních zpráv se při něm používá až 40 různých agrochemikálií. (Córdoba, Argentina, 17. září 2015)
    Koalice „Basta es Basta“ (Dost už!) protestuje v provincii Entre Ríos. V roce 2024 přijala tato provincie zákony, které povolují postřik pesticidy až do vzdálenosti 10 metrů od obytných domů. (Entre Ríos, Argentina, 30. září 2025)
    Mirta María Velzi jde k hrobu své dcery, která zemřela v 17 letech na nádor na mozku. Její otec pracoval dlouhá léta na farmách, kde byl vystaven působení mnoha chemických látek. (Entre Ríos, Argentina, 21. listopadu 2014)
    Mirta María Velzi jde k hrobu své dcery, která zemřela v 17 letech na nádor na mozku. Její otec pracoval dlouhá léta na farmách, kde byl vystaven působení mnoha chemických látek. (Entre Ríos, Argentina, 21. listopadu 2014)
    +
     Komentáře
  • Seznam Zprávy

    Strach z ICE i boj s klimatickou změnou. Nejlepší fotky ze severu Ameriky

    Před 7 dny
    Fotografická soutěž World Press Photo vyhlásila vítěze. Snímky z amerického kontinentu vynášejí na světlo agresivní taktiky úřadu ICE, zničující dopady klimatických změn či ničivé požáry v Los Angeles.
    V kategorii samostatných fotografií vyhrál Alex Kent z The New York Times. Jeho snímek zachycuje absolventku Barnard College Jesse Pearceovou, která byla zadržena před budovou Kolumbijské univerzity během slavnostního předávání diplomů. Se studenty protestovali proti přetrvávajícím finančním vazbám této instituce na Izrael. Vzhledem k silnému politickému tlaku na omezení propalestinských demonstrací se mnoho amerických univerzit stalo ohniskem celonárodního sporu o svobodu projevu a institucionální nezávislost. (21. května 2025)
    Dalším oceněným fotografem v kategorii samostatných fotografií se stal Jan Sonnenmair, který zachytil, jak agenti ICE bojují s protestujícími. (Oregon, 24. června 2025)
    Posledním oceněným v kategorii samostatných fotografií se stal Victor J. Blue (The New York Times Magazine), který zachytil ženy kmene Achi před soudem v Guatemala City. To odpoledne byli tři bývalí členové civilní obrany shledáni vinnými ze znásilnění a zločinů proti lidskosti a odsouzeni k 40 letům vězení. Vyfoceno 30. května 2025 v hlavním městě Guatemaly. 
(Po čtyři desetiletí žila skupina domorodých žen z kmene Maya Achi v Rabinalu ve stejných komunitách jako muži, kteří je znásilnili. Guatemalská občanská válka vedla k genocidě tisíců Mayů Achi ze strany armády a místních paramilitárních sil podporovaných státem, které používaly sexuální násilí jako systematickou zbraň k podrobení domorodých komunit. V roce 2011 36 žen prolomilo mlčení, zahájilo a vyhrálo 14letý soudní spor proti svým násilníkům. Jejich kolektivní odolnost mění dědictví válečné beztrestnosti v historické vítězství spravedlnosti.)
    V kategorii Příběhy získal ocenění Carol Guzy (ZUMA Press, iWitness, Miami Herald), který zachytil praktiky Imigračního a celního úřadu USA (ICE). Maskovaní agenti zadržovali migranty bez dokladů bezprostředně po jejich slyšeních, což často vedlo k traumatizujícímu rozdělování rodin. (Dívky se tisknou k zadrženému otci Luisovi, jedinému živiteli rodiny, New York City, 26. srpna 2025.)
    Agresivní praktiky ICE, spolu s extrémně přeplněnými a nehygienickými podmínkami v zadržovacích zařízeních, vyvolaly bouřlivé protesty a hromadné žaloby. (Maskovaní agenti čekají před soudními síněmi s fotografiemi hledaných, New York City, 8. července 2025.)
    Žena v poutech v 10. patře budovy Jacob Javits. Soudní příkaz z roku 2025 nařídil ICE zlepšit „otřesné“ podmínky v tomto zařízení, kam měli inspektoři až do 19. prosince zakázaný vstup. (New York City, 2. října 2025)
    Ostraha je svědkem rozdělení rodiny. Bezpečnostní personál se v čím dál nestabilnějším prostředí soudní budovy často ocitá v kleštích mezi federálními agenty, zoufalými rodinami a demonstranty. (New York City, 20. srpna 2025)
    Dalším oceným fotografem v kategorii Příběhy se stal Ethan Swope z agentury Associated Press, který zachytil loňské ničivé požáry v oblasti Los Angeles. (Obyvatelka domova pro seniory je evakuována před blížícím se požárem Eaton Fire, 7. ledna 2025, Altadena)
    Loni v lednu vyvolalo závažné sucho a silný vítr o rychlosti až 160 km/h v oblasti Los Angeles čtrnáct ničivých lesních požárů. (Požár čtvrti Pacific Palisades. Oheň napáchal škody ve výši až 53,8 miliardy dolarů a narušil provoz tisíců místních podniků, 7. ledna 2025.)
    Zničeno bylo přes 18 000 budov, domov opustilo na 200 tisíc obyvatel. (Muž prochází kolem podniku zničeného požárem Eaton Fire, který silně zasáhl dělnické čtvrti. Tamních mnoho nedostatečně pojištěných majitelů domů čelí gentrifikaci a vystěhování, Altadena, 8. ledna 2025.)
    Zatímco úřady hlásily 31 přímých obětí, studie v oblasti veřejného zdraví odhadují 440 nadměrných úmrtí souvisejících s toxickým kouřem a narušenou lékařskou péčí. Lidé s nižšími příjmy čelili poté vysídlení, zatímco bohatší komunity využívaly své soukromé zdroje k obnově. (Západ slunce v Los Angeles, 14. ledna 2025.)
    Dalším oceněným v kategorii Příběhy se stal Jahi Chikwendiu z The Washington Post. Svoji sérii nazval Tannerova píseň a zachytil příběh Shay a Tannera Martinových. (Budoucí rodiče si během prenatální prohlídky prohlížejí ultrazvukové snímky své dcery. Provo, Utah, 15. dubna 2025.)
    Tannerovi diagnostikovali ve věku 25 let rakovinu tlustého střeva ve čtvrtém stadiu. Navzdory prognóze se s manželkou snažili co nejrychleji založit rodinu. Mužovým posledním přáním bylo spatřit své dítě. (Tanner a Shay se po rodinné večeři drží za ruce. Ačkoli rakovina postihuje především osoby starší 65 let, počet případů u občanů USA mladších 50 let od konce 90. let minulého století roste. South Jordan, Utah, 9. února 2025.)
    Intimní příběh dokumentuje poslední měsíce Tannerova života, které vyvrcholily narozením jeho dcery AmyLou pouhých 41 dní před jeho smrtí. (Tanner chová AmyLou dva dny po jejím narození. Byl příliš slabý na to, aby stál, a tak držel dceru na klíně, zatímco Shay natáčela tyto momenty pro dceru. American Fork, Utah, 17. května 2025.)
    Tannerovu rakev pokryly samolepky s motivy Hvězdných válek, které tam nalepili jeho příbuzní a přátelé. Muž zemřel ve věku 30 let. (American Fork, Utah, 3. července 2025)
    V kategorii Dlouhodobý projekt byl oceněn César Rodríguez (Norwegian Red Cross, SNCA, The New York Times), který se věnoval dopadu klimatických změn na Mexiko. (Antonio Mayoral a Guadalupe Cobos patří mezi poslední obyvatele El Bosque. Více než 60 rodin se již přestěhovalo do vnitrozemí, čímž přišly o přístup k moři a o své tradiční živobytí založené na rybolovu. El Bosque, Tabasco, 13. prosince 2024.)
    Mexiko je obzvláště citlivé na klimatické extrémy, neboť 52 % jeho území leží v suchých nebo polosuchých oblastech. (Pes bloudí po mizejícím pobřeží Las Barrancas. Rybáři a rodiny, které jsou závislé na moři, bojují o přežití; mnozí jsou nuceni se přestěhovat. Veracruz, 10. března 2025.)
    Během posledních dvou desetiletí způsobily přírodní katastrofy vnitřní vysídlení přibližně 2,7 milionu lidí a podle odhadů by tento počet mohl do roku 2050 vzrůst až na osm milionů. (Rybář Enrique stojí před svým domem. Oteplování moří donutilo rybářské komunity vydávat se mnohem dále na moře, protože tradiční druhy ryb migrují na sever do chladnějších vod. Las Barrancas, Veracruz, 10. března 2025.)
    Rodríguezův projekt dokumentuje obrovské náklady těchto změn v lidském měřítku: od rychlé eroze pobřeží v Tabascu, kde hladina moře stoupá třikrát rychleji, než je globální průměr, až po systémový nedostatek vody v Monterrey a ve státě Mexiko, kde dostupnost obnovitelných vodních zdrojů od roku 1950 klesla o 81 %. (Část Enriqueho úlovku. Las Barrancas, Veracruz, 12. března 2025.)
    Turistická loď na snímku uvázla na mělčině poté, co se v roce 2022 hladina přehrady La Boca snížila na 8,5 % kapacity. Monterrey zůstává v pasti mezi extrémním nedostatkem vody a katastrofickými povodněmi způsobenými klimatickými změnami. (Santiago, Nuevo León, 20. června 2022)
    Obyvatelé Monterrey stojí ve frontě na vodu. Někteří z nich zablokovali ulice, aby vláda zintenzivnila dodávky vody. V reakci na to velké nákladní vozy denně rozvážely vodu do nejzranitelnějších čtvrtí města.  (Nuevo León, Mexiko, 21. června 2022)
    Dítě běží do druhého patra částečně zaplaveného domu. Povodně v roce 2024 postihly 7000 obyvatel Mexika. Vyfoceno  (Chalco, 19. srpna 2024)
    Na hoře Cerro de San Juan zuří lesní požár. Požáry, které se šířily v důsledku sucha, zničily více než 950 hektarů. (Tepic, Mexiko, 17. dubna 2023)
    Na hoře Cerro de San Juan zuří lesní požár. Požáry, které se šířily v důsledku sucha, zničily více než 950 hektarů. (Tepic, Mexiko, 17. dubna 2023)
    +
     Komentáře
  • Seznam Zprávy

    Tanečnice s těžkou anorexií i robot-společník. Nejlepší evropské fotky roku

    Před 10 dny
    Fotografická soutěž World Press Photo vyhlásila vítěze za jednotlivé kontinenty. Snímky evropských fotografů nabízejí příběhy z francouzských předměstí, války na Ukrajině či lesních požárů ve Španělsku.
    Třetí oceněný samostatný snímek od Roie Galitze zachycuje samici ledního medvěda, která se živí mršinou vorvaně, vyfoceno 8. července 2025, severně od norského souostroví Špicberky. 

Nejčastější potravou ledních medvědů jsou tuleni, ale s tím, jak v létě ustupuje led, je lov pořád obtížnější, a šelmy se tak stále častěji uchylují k příležitostnému mrchožroutství. V okolí Špicberků se sezóna bez ledu za posledních 30 let prodloužila o 20 týdnů.
    Další oceněnou je Paula Hornickel. Porotu zaujal její snímek z domova seniorů, kde nedostatek personálu řeší robotická společnice Emma. Studie z roku 2023 zjistila, že jeden z pěti lidí ve věku 80 let a více říká, že je „velmi osamělý“. To vedlo k testování společenských robotů, jakým je Emma, které vyvinul mnichovský startup.

(Waltraud si povídá s Emmou, která rozpoznává tváře a pamatuje si předchozí rozhovory. Navzdory počátečnímu skepticismu se Waltraud s Emmou postupem času sblížila, byť zdůraznila, že lidský kontakt je vždy lepší. Vyfoceno 3. července 2025 v německém Albershausenu.)
    V kategorii Příběhy získal ocenění Brais Lorenzo, který pracuje pro agenturu EFE, server Revista 5W a deník El País. Porota ocenila jeho reportáž z požárů ve Španělsku. 

(Muž bojuje proti lesnímu požáru, Ourense, Galicie, Španělsko, 15. srpna 2025.)
    Vědci stále častěji popisují anorexii jako onemocnění těla i mysli. Její příčiny – dosud ne zcela objasněné – pravděpodobně zahrnují neurobiologické, genetické a environmentální faktory. 

(Asistentka pomáhá bývalé tanečnici Engle Louise pít brčkem. Dříve ji denně navštěvovaly zdravotní sestry, nyní je její péče zajištěna na základě zvláštní dohody mezi zdravotníky a městem. Vyfoceno 2. května v Linköpingu.)
    Stále závažnější požáry v této oblasti jsou připisovány suchu a vedru, které se zintenzivnily v důsledku klimatických změn. Situaci zhoršuje i vylidňování venkova a špatné hospodaření s lesy, včetně vysazování vysoce hořlavých nepůvodních druhů.  

(Nejhorší zaznamenaný lesní požár v Laroucu dosahuje na snímku až k pohoří O Courel, horskému masivu s velkou biologickou rozmanitostí. Vyfoceno 19. srpna 2025 ve španělské Galicii.)
    Rok 2025 byl v Evropě rekordním rokem, co se týče lesních požárů. Během nejhorší sezóny požárů ve Španělsku za posledních zhruba třicet let shořelo v Galicii více než 200 tisíc hektarů. 
(Hašení lesního požáru v Carballeda de Avia v Galicii, vyfoceno 17. srpna 2025.)
    V kategorii samostatných fotografií vyhrál Jevhen Maloljetka (Associated Press). Jeho snímek ukazuje následky ruského útoku na Kyjev z 24. dubna 2025. Úder nastal jen několik hodin poté, co mezinárodní mírová jednání uvázla na mrtvém bodě. Ruské rakety a drony zasáhly nejméně pět obytných čtvrtí, přičemž zabily 13 lidí a 90 jich zranily. Jednalo se o jeden z nejničivějších útoků na Kyjev od začátku invaze na Ukrajinu v roce 2022. Duben 2025 byl pak za tři roky nejhorším měsícem co do počtu dětských obětí.

(Valeria Synjuková, 65, sedí poblíž svého těžce poškozeného domu. Spala, když ruská raketa zasáhla budovu naproti jejímu domu, 24. dubna v Kyjevě.)
    Brais Lorenzo se narodil v Ourense a každé léto vyrůstal s vůní kouře, od roku 2011 dokumentuje galicijské lesní požáry.

(Letecký pohled na San Vicente de Leira, jednu vesnic poškozenou požáry, vyfoceno 21. srpna 2025 v Galicii.)
    Dalším oceněným fotografem v kategorii Příběhy se stal David Guttenfelder, který pro The New York Times nafotil „portrét“ války na Ukrajině.  

(Voják z ukrajinské 93. brigády vyhlíží ruské drony, 19. června v Kosťantynivce.)
    Ukrajinský boj proti ruské invazi mění podobu moderního válčení. Modelářské drony se přetvářejí na dálkově ovládané zbraně a sériově vyráběné drony jsou ovládány ze vzdálenosti několika kilometrů se smrtící přesností. 

(Ukrajinští civilisté sestavují FPV drony v suterénní továrně. Ukrajina i Rusko nyní vyrábějí miliony bojových dronů ročně. Vyfoceno v oblasti „střední“ Ukrajiny, 6. září 2024.)
    Tyto vývojové trendy vyvolaly neúprosný závod ve zbrojení v oblasti dronů a proměnily rozsáhlé oblasti Ukrajiny v „zóny smrti“. Civilisté se stávají terčem útoků a jsou nuceni opouštět své domovy, zatímco vojáci tráví většinu času v podzemních bunkrech nebo sklepech, odkud není možné zajistit zásobování ani evakuaci zraněných. Tato reportáž dokumentuje snahy Ukrajiny o posílení svých dronových kapacit a dopady ruských dronových útoků na civilisty.

(Ukrajinský voják drží svou částečně amputovanou rukou dron, na který se právě montuje granát. V roce 2022 muž utrpěl zranění a nyní cvičí rekruty v ovládání dronů. Vyfoceno v Doněcké oblasti, 5. srpna 2024.)
    Třetím oceněným Příběhem je ten o bývalé tanečnici, která trpí anorexií. Pro švédský deník Corren jej nafotila Sanna Sjöswärd.

(Bývalá tanečnice Engla Louise oslavuje své 46. narozeniny na jednodenním výletě na hrad Löfstad, na snímku se svým otcem Hansem Ericssonem. „Pacienti s těžkou anorexií nedostávají ve Švédsku náležitou péči,“ říká. Vyfoceno 28. září 2025 v Norrköpingu ve Švédsku.)
    Engla Louise trpí od deseti let těžkou formou mentální anorexie. Ve 46 letech váží méně než 25 kilogramů a od roku 2019 je krmena sondou. 

(Engla Louise sbírá šeříky v parku Linköpingského zahradnického spolku vedle svého domu. Je pro ni důležité být obklopena krásou. Linköping, Švédsko, 14. května 2025.)
    Po desetiletích léčby je Engla Louise nyní považována za rezistentní a doma jí poskytují paliativní péči.

(Engla Louise si díky pohybům prováděným v leže udržuje spojení s tancem. Každý den sleduje balet na svém iPadu. Vyfoceno 22. prosince 2025 v Linköpingu.)
    V kategorii Dlouhodobý projekt získal ocenění William Keo (La Bibliothèque Nationale de France a časopis Die Zeit).

(Mladí muži se shromáždili na střeše v Briques Rouges, jednom z největších komplexů sociálního bydlení, 21. července 2023 ve francouzském Verneuil-sur-Seine.)
    V okrajových čtvrtích francouzských předměstí se rodiny migrantů potýkají s postkoloniálním dědictvím, vyšší mírou nezaměstnanosti a strukturální nerovností.

(Younes a Sandra se objímají v autě, 18. dubna 2024 v Seine-Saint-Denis, Francie.)
    Francouzský integrační systém vyžaduje, aby se migranti kulturně asimilovali, ale některé předsudky v zemi přetrvávají. Někteří imigranti pak mají rozporuplné pocity, jsou zároveň vyloučení a zároveň cítí sounáležitost.

(Sídliště Chêne Pointu, kde v roce 2005 vypukly nepokoje po smrti Zyeda Benny a Bouny Traorého. Dva teenageři maghrebského a západoafrického původu zemřeli na následky úrazu elektrickým proudem při útěku před policií. Clichy-sous-Bois, Francie, 16. dubna 2022.)
    Oceněný fotograf, jehož rodiče jsou kambodžští uprchlíci, dokumentuje životy svých přátel a rodiny a zachycuje v nich, jak jsou komunita a solidarita nejvýraznějším znakem jejich identity.

(Mehdi, jenž pochází ze sídliště Bosquets v Montfermeilu, se účastní pouličního zápasu pořádaného místní iniciativou, která propaguje box jako prostředek k potlačení násilí. 27. července 2024 v Marseille.)
    Místní žena Ysnear sedí na střeše základní školy École élémentaire Paul Langevin na sídlišti La Zup. 19. července 2023 ve Fontenay-sous-Bois.
    Súdánští migranti hrají karty v táboře Ecluse naproti Stade de France. 12. listopadu 2020 v Saint-Denis.
    Mladí lidé se hádají s policisty, kteří jim nařídili rozejít se kvůli „nelegálnímu shromáždění“. Vyfoceno 10. května 2024 v Creil.
    V komunitách migrantů zároveň vzniká prostor kreativity a odolnosti, které formují současnou francouzskou kulturu.

(Mladý boxer alžírského původu Mehdi s přáteli v sídlišti Bosquets. 6. července 2024 ve francouzském Montfermeil.)
    V komunitách migrantů zároveň vzniká prostor kreativity a odolnosti, které formují současnou francouzskou kulturu.

(Mladý boxer alžírského původu Mehdi s přáteli v sídlišti Bosquets. 6. července 2024 ve francouzském Montfermeil.)
    +
     Komentáře
  • El País
    Zdroj ve španělštině

    Světová fotografická cena oceňuje snímky globálních konfliktů a dopad klimatické krize

    Před 11 dny

    ·

    Španělé Brais Lorenzo, Luis Tato a Diego Ibarra Sánchez jsou mezi 42 regionálními vítězi celosvětové soutěže fotožurnalistiky
     Komentáře
    Chcete dostávat články ze španělských zdrojů?
  • Lucie Soukupová
    naMédium

    Policista zabil kapitána Vietkongu. Brutální poprava šokovala svět, reportér se za fotku omlouval

    Před 2 měsíci
    Na první pohled se může zdát, že policejní šéf zastřelil nevinného civilistu. Mladý Vietnamec má na sobě košili a ruce spoutané za zády. Ve skutečnosti se ale jednalo o člena Vietkongu, který tajně obchodoval se zbraněmi a vraždil policisty.
     Komentáře
  • Příběhy od Veroniky
    naMédium

    Nejnebezpečnější práce světa? Internet slibuje miliony, maják La Jument je ale dávno prázdný

    Před 3 měsíci
    Nabízí plat 1,2 milionu dolarů ročně, přesto nikdo místo nechce. Zní to jako scénář hororu, který v posledních letech zaplavil sociální sítě. Realita majáku La Jument je však jiná. Přečtěte si skutečný příběh tohoto místa.
     Komentáře
  • Sláva naruby
    naMédium

    Omayra Sánchez: Umírala 60 hodin v bahně. Proč jí fotografové nepomohli?

    Před 4 měsíci
    Třináctiletá Omayra Sánchez strávila po erupci sopky více než 60 hodin uvězněná v bahně. Fotografové si její utrpení chodili fotit, jeden dokonce získal za svůj snímek cenu. Proč jí nikdo nepomohl?
     Komentáře
  • Aktuálně

    Zpívala, i když umírala. Omayru bahno svíralo 60 hodin, stala se symbolem zkázy

    Před 5 měsíci
    Tři dny čekala na pomoc, která nepřišla. Její příběh se v přímém přenosu stal symbolem utrpení. Byla zaklíněná a nebylo jí pomoci.
     Komentáře
  • Petra Pavlíčková
    naMédium

    Drsná fotka ztýrané černošky ukazuje syrový rasismus v USA. Dívka šla do školy, běloši ji poplivali

    Před 5 měsíci
    Proslavená fotografie patnáctileté černošské dívky jménem Dorothy Counts ze Severní Karolíny obletěla bez nadsázky celý svět. Zobrazuje totiž opravdu syrovou a drsnou scenérii posměchu a šikany. Černá dívka šla do zcela „bílé“ školy uličkou hanby.
     Komentáře
  • Deucze
    naMédium

    Když média tvoří dějiny: Našly se Hitlerovy deníky

    Před 5 měsíci
    V dubnu 1983 se časopis Stern chystal přepsat dějiny. Oznámil, že získal Hitlerovy deníky – 62 tajných svazků, které měly odhalit dosud neznámou tvář Vůdce. Největší odhalení se ale brzy zvrhlo v největší tiskový skandál s milionovými škodami.
     Komentáře
  • Filip Král
    naMédium

    Friedland 1955: Poslední zajatci wehrmachtu. Stačilo překročit hranici a byli z nich hrdinové

    Před 6 měsíci
    V říjnu 1955 přijížděly do Friedlandu poslední vlaky s muži ze sovětských lágrů. Fotograf Helmuth Pirath zachytil okamžik, který ukázal, co udělala válka s rodinami i s tím, jak Západní Německo chápalo vlastní vinu a utrpení.
     Komentáře
  • Heroine

    Spící dívce napsali na čelo, že je tlustá. Fotografka zachytila dospívání dětí, které jsou obézní

    Před 7 měsíci
    V Česku podobně jako ve většině západního světa roste počet dětí a dospívajících, kteří trpí obezitou. Mnohdy se setkávájí s šikanou a nepochopením, a to nejen od svých spolužáků, ale i od příbuzných nebo zdravotníků. Takovou zkušenost má i britská fotografka Abbie Trayler-Smith, která se kvůli nadváze jako teenagerka za své tělo styděla. V dospělosti se pak rozhodla životy dětí s nadváhou zdokumentovat, aby společnost lépe pochopila, jak se cítí. „Takoví lidé chtějí, aby jim někdo pomohl, nikoliv aby je odsuzoval,“ řekla před časem v rozhovoru pro Heroine.cz.
     Komentáře
  • Aktuálně

    Kdo stiskl spoušť? Nové důkazy zpochybňují autorství ikonické "napalmové dívky"

    Před 11 měsíci
    Podle World Press Photo je nyní autor neznámý.
     Komentáře
  • iRozhlas

    Hledá se fotograf ‚napalmové dívky‘. Odborníci zpochybnili autorství ikonického snímku

    Před 11 měsíci
    Kdo vyfotil „napalmovou dívku“? Ikonická fotografie z vietnamské války se na dobu neurčitou ocitá bez autora. Malou popálenou holčičku na útěku před bombou měl v červnu 1972 vyfotit Huỳnh Công „Nick“ Út, a změnit tím svět. Nyní ale organizace World Press Photo, která ho dříve za snímek ocenila, jeho autorství pozastavila. Učinila tak v reakci na analýzu popsanou ve filmovém dokumentu neziskové novinářské organizace The VII Foundation.
     Komentáře
  • Novinky

    Odborníci zpochybnili autorství jedné z nejslavnějších fotografií, dívky popálené napalmem

    Před 11 měsíci
    Devítiletá holčička běží nahá po ulici, je těžce popálená. Zachycuje ji fotografie The Terror of War (Hrůza války) z roku 1972, která je mementem shození napalmové bomby jihovietnamským letectvem u vietnamského města Trảng Bàng. Autorství se připisuje americko-vietnamskému fotografovi Nickovi Útovi, který za snímek obdržel Pulitzerovu cenu. Organizace World Press Photo, jež mu rovněž udělila ocenění, to teď zpochybnila.
     Komentáře
  • Proboha

    Papež František. Muž, který připomněl světu, co znamená být člověkem

    Před 11 měsíci
    Papež František odešel symbolicky v den po Slavnosti Zmrtvýchvstání Páně, v čase, kdy si celý svět připomíná naději na nový život. Za sebou zanechal odkaz hluboké lidskosti, důrazu na solidaritu a mír, který ukazoval zejména svým přístupem k lidem trpícím válkami či sociálním vyloučením. „Jsme chudáci, když přestaneme snít,“ napsal kdysi básníkům. Jakou budoucnost nám jeho poselství ukazuje?
     Komentáře
  • Refresher

    World Press Photo zná svého vítěze. Stala se jím fotka malého Palestince, který během války přišel o ruce

    Před 1 rokem
    Vyfotila ho fotografka, která také pochází z pásma Gazy a fotografuje lidi zasažené válkou.
     Komentáře
  • ČT24

    Vítězným záběrem World Press Photo je snímek palestinského hocha bez rukou

    Před 1 rokem
    Vítězným snímkem letošního ročníku fotografické soutěže World Press Photo se stala fotografie devítiletého palestinského chlapce, který přišel při útěku před izraelským úderem v Pásmu Gazy o obě ruce. Porota také představila další dvě finálové fotografie. První z nich pořídil mexický fotograf Musuk Nolte pro Panos Pictures a nadaci Bertha a nese název Amazonské sucho. Dalším finálovým snímkem je Noční přechod, který pořídil John Moore pro Getty Images.
    Vítězná fotografie World Press Photo 2025
    Oceněný snímek ve World Press Photo 2025
    Oceněný snímek ve World Press Photo 2025
    Oceněný snímek ve World Press Photo 2025
    Oceněný snímek ve World Press Photo 2025
    Oceněný snímek ve World Press Photo 2025
    Oceněný snímek ve World Press Photo 2025
    Oceněný snímek ve World Press Photo 2025
    Oceněný snímek ve World Press Photo 2025
    Oceněný snímek ve World Press Photo 2025
    Oceněný snímek ve World Press Photo 2025
    Oceněný snímek ve World Press Photo 2025
    Oceněný snímek ve World Press Photo 2025
    +
     Komentáře
  • Aktuálně

    Palestinský chlapec bez rukou. Tichá fotografie, která vyhrála World Press Photo

    Před 1 rokem
    Autorkou snímku je palestinská fotografka Samar Abú Al-Úfová, která jej pořídila pro americký deník The New York Times.
     Komentáře
  • iRozhlas

    Vítězkou World Press Photo je ‚tichá fotografie, která hovoří hlasitě‘. Je na ní palestinský chlapec bez rukou

    Před 1 rokem
    Vítězným snímkem letošní fotografické soutěže World Press Photo se stala fotografie devítiletého palestinského chlapce, který přišel při útěku před izraelským úderem v Pásmu Gazy o obě ruce. Informuje o tom agentura AFP.
     Komentáře
  • Seznam Zprávy

    Fotografií roku je snímek zmrzačeného chlapce z Gazy

    Před 1 rokem
    59 320 snímků od 3778 fotografů ze 141 zemí. Taková je letošní bilance prestižní soutěže World Press Photo, která představuje výběr nejlepších světových fotožurnalistických a dokumentárních fotografií.
     Komentáře
  • Novinky

    FOTO: Snímkem roku je portrét palestinského chlapce s amputovanýma rukama

    Před 1 rokem
    Soutěž World Press Photo vyhlásila ve čtvrtek nejlepší snímek za uplynulý rok. Stal se jím portrét devítiletého chlapce Mahmouda Ajjoura, který přišel o obě ruce při izraelském náletu na město Gaza v březnu 2024. Porota dále ocenila dva finalisty, kteří se tematicky zabývali migrací a klimatickou změnou. Na pomyslné druhé a třetí příčce se umístili migranti na mexicko-americké hranici a sucho v Amazonii.
    Vítězný snímek. Chlapec Mahmoud Ajjour, jemuž je 9 let, byl zraněn při izraelských útocích na město Gaza v březnu 2024. Spolu s rodinou se poté evakuoval do Kataru. Jeho přáním je dostat protézy, aby mohl fungovat normálně jako ostatní děti.
    Finalista/Noční přechod. Čínští migranti se zahřívají poté, co přešli americko-mexickou hranici. Imigranti z této země tvoří třetí největší skupinu přistěhovalců v USA. Setkání mezi nelegálními čínskými státními příslušníky a americkou celní a hraniční správou na americko-mexické hranici vzrostla ze zhruba 2 200 v roce 2022 na 38 200 v roce 2024.
    Finalista/Sucho v Amazonii. Mladý muž nese jídlo své matce do vesnice Manacapuru. Do vesnice se dřív šlo dostat lodí, ale kvůli suchu už to není možné. Hladiny řek v Amazonii pravidelně fluktuují mezi obdobím dešťů a sucha, ale to loňské bylo abnormální.
    Porota nejdříve vyhlašovala finalisty za jednotlivé regiony a ve čtvrtek 17. dubna zvolila vítěze a další dva celkové finalisty. Tento snímek je finalistou za Evropu. Mika/Osoba procházející tranzicí.
    Evropa/Podzemní nemocnice. Ukrajinec z Luhaňské oblasti, kterého dva dny před začátkem války zrekrutovala separatistická vojska.
    Evropa/Protesty v Gruzii. Fotografie z listopadu 2024, když bylo oznámeno místním parlamentem, že Gruzie přerušuje jednání o vstupu do EU.
    Evropa/Maria. Snímek odkazuje na čtyři dekády práce služebnice Portugalky Marii, která byla ve svých devíti letech dovezena do Portugalska z Angoly pod příslibem vzdělání.
    Evropa/Mimo zákopy. Traumatizovaná šestiletá dívka Anhelina se musela spolu s rodinou evakuovat z vesnice poblíž Kupjansku k babičce do Borščivky. Dívka nyní trpí panickými atakami.
    Severní a střední Amerika/Atentát na Donalda Trumpa. Porota nakonec vybrala do nominace na World Press Photo tento snímek z atentátu na Donalda Trumpa, což může být překvapením, jelikož mnoho lidí tipovalo spíše snímek, kde prezident zvedá ruku v pěst.
    Severní a střední Amerika/Život a smrt v zemi bez konstitučních práv. Zatýkání v Salvadoru během akce proti místním gangům, kterou odstartoval bezprecedentní počet zabití během jednoho dne v březnu 2022.
    Severní a střední Amerika. Krize na Haiti. Lidé procházejí kolem mrtvého těla muže, který byl zabit při válce gangů.
    Asie a Oceánie/Gabriel Medina na Olympijských hrách v Paříži. Tato fotografie obletěla svět během olympijských her. Zachycuje jednoho ze surfařů během soutěže ve Francouzské Polynésii v neobvyklé pozici.
    Asie a Oceánie/Korejský adopční podvod. Setkání otce a jeho pokrevní dcery, která byla dána do adopce do USA, po 40 letech.
    Asie a Oceánie/Konec opičí mánie v thajském městě. Muž stříká alkohol na makaky, kteří kradou zboží poblíž místního chrámu.
    Asie a Oceánie/Te Urewera - Žijící předek kmene Tuhoe. Představení haky na Novém Zélandu během ceremoniálu.
    Asie/Země, která není pro ženy. Čtrnáctiletá Muska byla přislíbena synovi jejich domácího výměnou za solární panely a studnu, kterou bude moci jejich rodina mít.
    Asie/Gaza pod izraelským útokem
    Asie/Náboje nemají hranice. Nosič zásob putuje přes hory v Kurdistánu.
    Asie/Dronový útok v Bejrútu
    Jižní Amerika/Poslední naděje. Opoziční lídryně Venezuely María Corina Machado zdraví své podporovatele.
    Jižní Amerika/Letadlo na zaplavené ranveji. Opuštěné letadlo během záplav v regionu Rio Grande do Sul.
    Jižní Amerika/Fanoušci Botafoga: Pýcha a sláva. Fanoušci brazilského fotbalového klubu Botafogo oslavují vítězství.
    Afrika/Slon šeptá o Livingstonovi. Slon pasoucí se u vojenské základny Livingstone v Zambii.
    Afrika/Jezero utichlo. Mladý rybář u jezera Kivu v Demokratické republice Kongo.
    Afrika/Život se nezastaví. V Súdánu je tradicí oznamovat svatbu střelbou ze zbraně. Zbraň symbolizuje štěstí ze svazku a realitu války.
    Afrika/Tamale Safalu. Snímek profesionálního bodybuildera, který v roce 2020 přišel o nohu při nehodě na motocyklu.
    Afrika/Ženská těla na bojištích. Autorka od roku 2017 dokumentuje život eritrejských žen, které odchází ze země a hledají útočiště v Etiopii. Mnoho žen je na hranici chyceno a jsou buď znásilněny, nebo zbity policií.
    Afrika/Ženská těla na bojištích. Autorka od roku 2017 dokumentuje život eritrejských žen, které odchází ze země a hledají útočiště v Etiopii. Mnoho žen je na hranici chyceno a jsou buď znásilněny, nebo zbity policií.
    +
     Komentáře
  • Aktuálně

    Dětský masový hrob, který se nikdy nenašel. Výsledky vyšetřování budí obří rozpaky

    Před 1 rokem
    V roce 2021 pobouřila svět zpráva o masovém hrobu 215 dětí ve škole v kanadském Kamloops, žádné ostatky se však během čtyř let vyšetřování nenašly.
     Komentáře
  • Novinky

    Glosa: World Press Photo jde poněkud mimo nás

    Před 1 rokem
    Má v propojeném světě, kde téměř všichni disponují možností fotit a publikovat, ještě smysl a důležitost soutěž World Press Photo (WPP)? Tento týden vyhlášené kontinentální výsledky letošního ročníku – lze je volně vidět na worldpressphoto.org – případné pochybnosti suverénně rozptylují.
     Komentáře
  • Seznam Zprávy

    Virální surfař i agresivní opice mezi nejlepšími snímky Asie a Oceánie

    Před 1 rokem
    Fotografická soutěž World Press Photo vyhlásila vítěze za jednotlivé kontinenty. Snímky z východní Asie a Tichomoří ukazují tajfuny na Filipínách a snahy o urovnání křivd s domorodými obyvateli Nového Zélandu.
    Kategorie Jednotlivá fotografie: Jae C. Hong (Associated Press).

Nicole Motta a její biologický otec Jang Dae-chang si utírají slzy po emotivním setkání po 40 letech odloučení, Soul, 31. května 2024. Nicole si v roce 1985 adoptovali Američané z korejského sirotčince poté, co byla v péči sousedů. Její otec vyprávěl, že rodina byla rozdělena, když mu nevyšlo povolání. Když se dceru snažil najít, dozvěděl se, že ji dal pryč jeden z příbuzných. Od 50. let 20. století bylo do USA adoptováno přibližně 200 000 korejských dětí, často to umožnila podvodná dokumentace.
    Kategorie Jednotlivá fotografie: Jerome Brouillet (AFP). 

Brazilský surfař Gabriel Medina během olympijských her, Teahupo'o, Tahiti, Francouzská Polynésie, 29. července 2024. Medina získal v rozjížďce téměř dokonalý výsledek 9,9 a dojel si pro bronz, přičemž jeho fotografie se stala na internetu virální. Surfování mělo premiéru na olympijských hrách v Tokiu v roce 2021. Na hrách v Paříži se soutěže v surfování konaly téměř 26 000 kilometrů od Francie - na Tahiti v poloautonomní Francouzské Polynésii.
    Kategorie Jednotlivá fotografie: Mas Agung Wilis Yudha Baskoro pro China-Global South Project.

Dělníci jedou směrem k továrně, kterou po silných deštích zaplavila voda. Zátoka Weda, Halmahera, Indonésie, 12. srpna 2024. V této oblasti se aktuálně těží asi 17 % celosvětové produkce niklu, který je nezbytný pro baterie do elektromobilů a skladování energie z obnovitelných zdrojů. Výzkumy ukazují, že odlesňování v důsledku těžby vede k horším a častějším záplavám. Prudce vzrostlo také znečištění ovzduší z tavení niklu a výroby energie z uhlí, což se podepisuje na zdraví místních.
    Kategorie Příběh roku: Chalinee Thirasupa, Reuters. 

Makakové, o nichž se věří, že přinášejí štěstí, jsou součástí identity „opičího města“ - Lopburi, severně od Bangkoku v Thajsku. Turisté se na ně hrnou a krmí je ovocem. 

(Muž stříká alkohol směrem k makakům dlouhoocasým, aby jim zabránil krást zboží poblíž chrámu Phra Prang Sam Yot. Lopburi, Thajsko, 25. května 2024.)
    V roce 2020 žilo v Lopburi 3 121 opic. Během pandemie turisté zmizeli a opice se staly agresivnějšími, kradly jídlo a praly se.

(Makak dlouhoocasý se dívá do bočního zrcátka motorky poblíž chrámu Phra Prang Sam Yot. Lopburi, Thajsko, 3. února 2024.)
    Lidé se je snažili odradit praky. Nepovedlo se. Od dubna loňského roku úřady zahájily sterilizační program, aby situaci dostaly opět pod kontrolu.

(Makak dlouhoocasý útočí na zaměstnance obchodu u chrámu Phra Prang Sam Yot. Lopburi, Thajsko, 3. února 2024.)
    Mládě makaka dlouhoocasého leží pod sedativy, zatímco ho veterináři sterilizují, Lopburi, Thajsko, 25. května 2024.
    Kategorie Příběh roku: Noel Celis (Associated Press).

Čtyři po sobě jdoucí tajfuny a bouře zasáhly Filipíny během několika dní na přelomu října a listopadu 2024. Zanechaly za sebou zkázu především na největším filipínském ostrově Luzon. 

(Lidé nesou své věci podél rozvodněné řeky. Tajfun zablokoval silnice naplavenými troskami, což zkomplikovalo záchranářské práce. Město Ilagan, Filipíny, 11. listopadu 2024.)
    Zpráva filipínských úřadů poukazuje na 210% nárůst počtu tajfunů, které souostroví zasáhlo od roku 2012, a další studie naznačují, že klimatická krize zintenzivňuje srážky a záplavy po celém světě. 

(Muž se brodí zaplavenou ulicí. Město Ilagan, severní Filipíny, 12. listopadu 2024.)
    Lidé zachraňují krávu, kterou uvěznily naplavené trosky. Gonzaga, severní Filipíny, 15. listopadu 2024.
    Sušení rodinných fotografií. Město Naga, severní Filipíny, 25. října 2024.
    Kategorie Příběh roku: Ye Aung Thu.

Různé civilní milice už od roku 2021 bojují proti vojenské juntě, která vládne Myanmaru. Loni svůj odpor vystupňovaly.

(Povstalci z různých opozičních skupin se shromažďují v džungli před útokem na základnu junty v obci Hpasawng. Karenský stát, Myanmar, 22. ledna 2024.)
    Když bylo fotografovi šest let, zažil vojenský převrat v roce 1988. Nyní viděl, jak se historie opakuje, neboť jeho syn zažil v roce 2021 to samé. Od té doby cestuje po celé zemi, dokumentuje různé povstalecké skupiny a pozoruje, jak jejich odhodlání přináší naději v temných časech.

(Příslušníci speciálních povstaleckých sil kopou hroby čtyř odbojářů, kteří zahynuli při útoku na vojenský tábor junty. Taung Soon, Karenský stát, Myanmar, 26. dubna 2024.)
    Bojovníci Karenské národní osvobozenecké armády (KNLA) a dalších skupin útočí na vojenský tábor junty. Taung Soon, Karenský stát, Myanmar, 21. dubna 2024.
    Khu Reedu (27 let, uprostřed), velitel karenských sil, a jeho spolubojovníci oslavují vítězství nad vojenskou jednotkou věrnou juntě. Shadaw, Karenský stát, 14. února 2024.
    Kategorie Dlouhodobý projekt: Tatsiana Chypsanava, (Pulitzer Center, New Zealand Geographic).

Maorský kmen Ngāi Tūhoe z oblasti Te Urewera na Novém Zélandu si zachoval pevnou nezávislost. Tūhoe nikdy neztratili spojení se svým jazykem a kulturní identitou a v průlomové dohodě z roku 2014 jim novozélandská vláda otevřela cestu ke správě některých vnitřních záležitostí.

(Tāme Iti, významná aktivistka z kmene Tūhoe s tradičním tetováním na obličeji, během slavnostního ceremoniálu Dne osídlení kmene Tūhoe, kde se vláda oficiálně omluvila za historické křivdy. Tāneatua, Nový Zéland, 22. srpna 2014.)
    Nedávná změna vlády na Novém Zélandu přinesla pro Maory zvrat, konzervativci chtějí některá vydobytá práva zrušit. Na snímku farma Tataiwhetu Trust v Te Urewera, která nabízí oživující životní model pro mladší generaci. Maungapohatu, Nový Zéland, 21. dubna 2024.
    Ruiha Te Tana (12) odpočívá v domě svého dědečka. Usedlost postavená předky v roce 1916 slouží jako živý archiv historie Tūhoe. Ruatoki, Nový Zéland, 26. ledna 2022.
    Carol Teepa sedí v kuchyni se svým nejmladším vnoučetem Miou a synem Waneou, jedním z více než 20 dětí, které adoptovala podle maorského zvyku, aby upevnila tradice a rodinné vazby. Ruatoki, Nový Zéland, 2. září 2017.
    Mihiata Teepa (16) a její spoluhráči z Tūhoe Māori Rugby League U16 předvádějí tradiční maorský tanec haka během tréninku před zápasem. Rotorua, Nový Zéland, 12. ledna 2025.
    Děti rodiny Teepa odvážejí mladší sourozence domů po koupání v řece. Děti Tūhoe se učí samostatnosti a péči o ostatní členy rodiny. Ruatoki, Nový Zéland, 27. ledna 2022.
    Učni z místní školy se učí základním zemědělským dovednostem na ekologické mléčné farmě Tataiwhetu Trust, která je společným dílem šesti rodin. Ruatoki, Nový Zéland, 14. ledna 2022.
    Děti z rodiny Teepa se dělí o meloun. John Rangikapua Teepa a jeho žena Carol vychovali více než 20 dětí adoptovaných podle maorského zvyku whāngai, aby posílili tradice a rodinné vazby. Ruatoki, Nový Zéland, 27. ledna 2022.
    Děti z rodiny Teepa se dělí o meloun. John Rangikapua Teepa a jeho žena Carol vychovali více než 20 dětí adoptovaných podle maorského zvyku whāngai, aby posílili tradice a rodinné vazby. Ruatoki, Nový Zéland, 27. ledna 2022.
    +
     Komentáře
  • Seznam Zprávy

    Tichý vzdor Afghánek nebo horští kurýři: nejlepší fotky západní a jižní Asie

    Před 1 rokem
    Fotografická soutěž World Press Photo vyhlásila vítěze za jednotlivé kontinenty. Snímky z Asie ukazují svědectví přeživších z nechvalně známé syrské věznice Sajdnájá, útrapy afghánských žen či válku v Gaze.
    Kategorie Jednotlivá fotografie: Murat Şengül (Anadolu Agency).

Lidé s obavami hledí vzhůru během útoku izraelského bezpilotního letounu na libanonský Bejrút, 29. září 2024. Izrael tehdy zahájil operaci s cílem zlikvidovat libanonskou militantní skupinu Hizballáh, což se mu později do značné míry povedlo. Kvůli válce opustily své domovy statisíce Libanonců.
    Kategorie Jednotlivá fotografie: Samar Abu Elouf pro The New York Times.

Devítiletý Mahmúd Adžúr byl zraněn při izraelském útoku na město Gaza v březnu 2024. Když jeho rodina prchala před izraelským útokem, Mahmúd se obrátil zpět, aby povzbudil ostatní k dalšímu postupu. Výbuch mu usekl jednu ruku a druhou zmrzačil. Na snímku během pobytu v Kataru, kde se dočkal lékařské pomoci, 28. června 2024. Mahmúd se po ošetření učí hrát hry na telefonu, psát a otevírat dveře nohama.

Fotografka Samar Abu Elouf pochází z Gazy a sama byla evakuována v prosinci 2023, žije ve stejném bytovém komplexu v katarském Dauhá jako Mahmúd. Sblížila se tam s některými rodinami a zdokumentovala jejich osudy.
    Kategorie Jednotlivá fotografie: Suvra Kanti pro The Daily Prothom Alo.

Lidé ničí sochu bývalého bangladéšského prezidenta šejka Mudžíbura Rahmána, otce premiérky šajch Hasíny Vadžídové, která po týdnech nepokojů odstoupila. Dháka, Bangladéš, 5. srpna 2024.
    Kategorie Příběh roku: Ali Jadallah (Anadolu Agency).

Izrael pokračoval ve válce proti Gaze i v roce 2024 a zanechal její velkou část v troskách. Podle OSN bylo zničeno více než 60 % domů a 95 % nemocnic je nefunkčních. Téměř dva miliony lidí byly kvůli izraelským omezením vysídleny, velká část z nich nemá dost potravin, čisté vody a léků.

(Obyvatelé se vracejí do svých domovů v Chán Júnisu, 7. dubna 2024.)
    Vzhledem k tomu, že mezinárodním novinářům byl vstup do Gazy fakticky zakázán, válku dokumentují místní fotografové.

(Zraněný chlapec je ošetřován v nemocnici al-Aksá v Dajr al-Balah po izraelském útoku, 1. ledna 2024.)
    Fotograf, který také přišel o členy své rodiny, uvedl: „Pokaždé, když fotografuji zničený dům, vzpomenu si na ten svůj. Pokaždé, když z trosek vytahují zraněné a umučené, vzpomenu si na svého otce a sourozence.“

(Lidé sledují, jak nad budovou stoupá kouř a plameny po izraelském útoku na Dajr al-Balah, 6. června 2024.)
    Příbuzní lidí zabitých při útoku na uprchlický tábor truchlí při převozu těl do nemocnice al-Aksá. Dajr al-Balah, 9. srpna 2024.
    Kategorie Příběh roku: Kiana Hayeri (Fondation Carmignac).

Vláda radikálně islamistického hnutí Tálibán v Afghánistánu odpírá ženám přístup ke vzdělání. Po základní škole jim zakazuje většinu prací mimo domov a v některých regionech jim zakazuje vycházet z domu bez mužského doprovodu nebo s nezahalenou tváří. 

(Na tomto soukromém institutu studuje přibližně 700 mladých žen. Stále však nemohou získat oficiální afghánský diplom ani pokračovat ve studiu na univerzitě. Kábul, Afghánistán, 17. února 2024.)
    Prostory, kde se ženy dříve volně scházely - školy, parky, tělocvičny, kosmetické salony a kanceláře - jsou nyní zakázané.

(Wazhmah sedí doma se svou dcerou devatenáctiletou Tahmeenou. Wazhmahino vlastní vzdělávání zastavil Tálibán během své první vlády v 90. letech, teď žena vidí, že se historie opakuje. Kábul, Afghánistán, 6. února 2024.)
    Navzdory těmto omezením nacházejí afghánské ženy nenápadné, ale účinné způsoby, jak se bránit. Jejich vzdor se odehrává tiše, za zavřenými dveřmi: v domácnostech, tajných třídách a na soukromých oslavách.

(Plastové pytle zakrývají hlavy figurín ve svatebních šatech. Ženské tváře na reklamách, plakátech a dalších veřejných místech jsou zakázané. Kábul, Afghánistán, 6. února 2024.)
    Mladé ženy slaví narozeniny kamarádky. Tálibán zakázal hudbu a tanec, ale ženy i nadále tančí a slaví v soukromí. Kábul, Afghánistán, 2. března 2024.
    Kategorie Příběh roku: Samuel Nacar pro Revista 5W.

Dlouhá občanská válka v Sýrii dosáhla bodu obratu, když 8. prosince 2024 povstalecké síly bez většího odporu dobyly hlavní město Damašek a svrhly 24 let trvající režim prezidenta Bašára Asada.

(Příbuzní lidí, kteří jsou již několik let pohřešováni, se shlukují kolem muže převezeného z věznice Sajdnája do nemocnice. Zoufale čekají na zprávy, přestože muž sotva mluví. Damašek, Sýrie, 12. prosince 2024.)
    Povstalecké síly okamžitě začaly osvobozovat vězně z rozsáhlé sítě vězeňských středisek, jejímž jádrem byla obávaná vojenská věznice Sajdnájá.

(Chodba nechvalně proslulé věznice Sajdnájá, v níž bylo v určitém období umístěno až 20 000 vězňů a kde byli vojenští zběhové a disidenti vystaveni brutálnímu bití, elektrickým šokům a hladovění. Damašek, Sýrie, 14. prosince 2024.)
    Svědectví přeživších odhalila rozsah systematického zadržování, mučení a tajných poprav odpůrců Asadova režimu, který již tak brutální vězeňský systém proměnil ve válečnou zbraň. 

(Mohamed Khaled Krayem, který je na svobodě po sedmi letech věznění za držení marihuany, zjišťuje, že jeho svalová paměť instinktivně reprodukuje polohu, kterou byl nucen zaujmout při spánku v přeplněné cele. Damašek, Sýrie, 15. prosince 2024.)
    Osobní spisy uložené v nechvalně proslulém výslechovém a vazebním středisku „palestinské pobočky“. Skupiny na ochranu lidských práv odhadují, že za Asadova režimu bylo pohřešováno nejméně 150 000 lidí. Damašek, Sýrie, 18. prosince 2024.
    Kategorie Dlouhodobý projekt: Ebrahim Alipoor. 

Kolbaři (přeshraniční kurýři) převážejí na zádech zboží, jako jsou domácí spotřebiče, mobilní telefony a oblečení, přes zrádný terén z Iráku a Turecka do íránského Kurdistánu. 

(Na snímku jde kurýr po náročné horské stezce, jejich batohy mohou vážit kolem 50 kg. Přechod trvá v průměru 8 až 12 hodin. Kurdistán, Írán, 1. června 2019.)
    Íránská vláda zakazuje dovoz mnoha druhů tohoto zboží, aby ochránila místní výrobu a ušetřila devizové prostředky, kterých se jí nedostává kvůli západním sankcím. V íránském Kurdistánu bylo v letech 2011-2024 zabito nebo zraněno nejméně 2463 těchto kurýrů. (Kurdistán, Írán, 21. března 2023.)
    Desetiletí trvající marginalizace Kurdů způsobila, že v regionu je rozsáhlá nezaměstnanost, která mnohé z nich přivádí k tomuto povolání. 

(Dvaadvacetiletý Mohammad se loučí se svou matkou před cestou do Evropy za lepšími příležitostmi. Teherán, Írán, prosinec 2023.)
    Mnozí kurýři navíc považují tuto činnost za legitimní, protože cítí sounáležitost s ostatními Kurdy v dalších zemích. Kolbaři však riskují, že je bezpečnostní síly a pohraniční hlídky zastřelí. 

(Dvaatřicetiletému Khaledovi museli vyoperovat obě oči poté, co ho pohraničník střelil do hlavy. Má dvě děti ve věku dva a sedm let. Kurdistán, Írán, 21. srpna 2019.)
    Kolbaři podnikají nebezpečný výstup na přeshraniční trase známé jako „Průchod smrti“. Kurdistán, Írán, 1. června 2019.
    Díky některému zboží, které kolbaři pašují přes hranice, prosperuje v regionu černý trh.
Kurdistán, Írán, 1. června 2019.
    Přeshraniční transakce probíhají v amerických dolarech navzdory sankcím USA vůči Íránu. Mnoho přivezeného zboží končí v luxusních obchodech po celé zemi. Kurdistán, Írán, 14. ledna 2019.
    Při přechodu těchto hor přišly o život tisíce lidí. Kurdistán, Írán, 8. února 2019.
    Při přechodu těchto hor přišly o život tisíce lidí. Kurdistán, Írán, 8. února 2019.
    +
     Komentáře
  • Seznam Zprávy

    Nejlepší fotky z Afriky: Sportovní průkopník i konflikty se slony

    Před 1 rokem
    Fotografická soutěž World Press Photo vyhlásila vítěze za jednotlivé kontinenty. Snímky z Afriky ukazují konflikty slonů a lidí, násilí páchané na ženách, keňské protesty nebo dopady klimatických změn na jezero Kivu.
    Kategorie Jednotlivá fotografie: Marijn Fidder.

Tamale Safalu i přes amputaci nohy po těžké nehodě na motocyklu v roce 2020 pokračuje v závodní kulturistice. Stal se tak prvním hendikepovaným sportovcem v Ugandě, který soutěžil se zdravými sportovci. Boří tak stereotypy a inspiruje další lidi.

(Kulturista Tamale Safalu trénuje před svým domem. Kampala, Uganda, 25. ledna 2024.)
    Kategorie Jednotlivá fotografie: Mosab Abushama.

Fotografa v lednu 2024 požádal jeho přítel, aby mu zdokumentoval jeho svatbu v súdánském městě Omdurmán, které je neustále terčem leteckých útoků. Navzdory střetům a náhodnému ostřelování města se prostá svatba vyvedla. Válka v Súdánu začala v dubnu 2023.

(Ženich pózuje na svatební fotografii. V Súdánu je tradicí oznamovat svatbu slavnostní střelbou. Omdurmán, Súdán, 12. ledna 2024.)
    Kategorie Jednotlivá fotografie: Temiloluwa Johnson. 

Členové LGBTQI+ komunity v Nigérii čelí trestnímu stíhání, rozsáhlé společenské diskriminaci a fyzickému násilí. Jejich akce „Heavenly Bodies“ se proto musí konat na tajném místě.

(Účastníci akce „Heavenly Bodies“ oslavují vítězku soutěže „matka roku“. Lagos, Nigérie, 21. června 2024.)
    Kategorie Příběh roku: Aubin Mukoni.

U majestátního jezera Kivu na hranici mezi Rwandou a Demokratickou republikou Kongo, se proplétá mnoho příběhů. Krása místních vod a rybářských osad schovává neklid a nejistotu.

(Sardinky z jezera Kivu chycené v síti, jejich populaci ohrožuje několik faktorů, včetně nadměrného rybolovu a přítomnosti zařízení na těžbu plynu. Goma, Demokratická republika Kongo, 20. března 2024.)
    Klimatické změny přinášejí častější bouře, oteplování vody a snižování stavů ryb.

(Ženy prodávají sardinky na ulici v Gomě, 13. dubna 2024.)
    Znečištění plastovým odpadem a objev zásob metanu v jezerních sedimentech ohrožují budoucnost tohoto křehkého ekosystému.

(Emanuel Chabala (33), dohlíží na dvě ze svých pěti dětí při pletení sítí před svým domem, Goma, 17. dubna 2024.)
    Tento fotografický projekt z mnoha stran dokumentuje síť vzájemné závislosti, využívání a respektu, která propojuje lidi s jejich přírodním prostředím, hodnotí sérii komentář World Press Photo.

(Rybáři se vracejí na břeh. Goma, Severní Kivu, Demokratická republika Kongo, 20. března 2024.)
    Kategorie Příběh roku: Luis Tato (AFP).

V roce 2024 navrhla keňská vláda zvýšení daně na předměty denní potřeby, aby získala dodatečné příjmy a zmírnila vysoké zadlužení země.

(Protestující skandují hesla a tlačí provizorní barikádu, když se během protivládní demonstrace střetávají s keňskými policisty. Nairobi, Keňa, 2. července 2024.)
    Zejména mladí Keňané kvůli návrhu začali protestovat, organizovali se přes sociální sítě. Dne 25. června demonstranti vtrhli do parlamentu a střetli se s policií; mnoho lidí bylo zabito nebo uneseno a stovky byly zraněny. 

(Protestující zvedá pěst na znamení odporu. Růžové barvivo policie používá během protestů, aby označila účastníky a mohla je později identifikovat. Nairobi, Keňa, 20. června 2024.)
    Ačkoli prezident William Ruto návrh zákona stáhl, protesty přetrvávají i v roce 2025. Živí je ekonomické potíže Keni, korupce, policejní brutalita a nedůvěra v politiky.

(Dva demonstranti pomáhají lidem, kteří jsou zasaženi slzným plynem před keňským parlamentem, Nairobi, Keňa, 25. června 2024.)
    Keňští policisté a bezpečnostní pracovníci chrání keňský parlament před demonstranty, kteří se snaží vtrhnout do budovy. Zásah kritizovaly lidskoprávní organizace. Nairobi, Keňa, 25. června 2024.
    Kategorie Příběh roku: Tommy Trenchard (Panos Pictures) pro NPR.

Konfliktů mezi lidmi a divokými zvířaty v zambijském městě Livingstone přibývá. Je to i důsledkem sucha, kdy lidé stále častěji pronikají na území, která jsou sloni zvyklí využívat.

(Členové Elephant Response Team pozorují slona, 29. srpna 2024.)
    V období sucha vstupují sloni do města a hledají tam potravu. Při tom ničí zahrady, zeleninové záhony a ovocné stromy. Pokud je někdo vyplaší, mohou někoho ohrozit.

(Letecký pohled na nově postavené domy vedle oplocení národního parku Mosi-oa-Tunya. Počet obyvatel Zambie se od roku 1990 téměř ztrojnásobil. Livingstone, Zambie, 2. září 2024.)
    V roce 2024 sloni ve městě Livingstone zabili nejméně jedenáct lidí. O bezpečnost lidí a slonů se stará tříčlenná skupina dobrovolníků Elephant Response Team. Ačkoli je tato práce náročná a nebezpečná, členy týmu motivuje láska ke své komunitě i slonům.

(Obyvatelé na předměstí Livingstonu sledují stádo slonů. Livingstone, Zambie, 31. srpna 2024.)
    Mládež na snímku se na akci zaměřené na veřejnou bezpečnost dožaduje „chilli cihliček“. Ty jsou vyrobeny ze sloního trusu, použitého motorového oleje a chilli a při hoření vytvářejí škodlivý kouř, který pomáhá slony odradit. Livingstone, Zambie, 31. srpna 2024.
    Kategorie Dlouhodobý projekt: Cinzia Canneri (Association Camille Lepage).

V roce 2017 začala Cinzia Canneri dokumentovat zkušenosti eritrejských žen, které utíkají před represivní vládou.

(Yohanna (22) odpočívá vedle své matky poté, co podstoupila léčbu komplikací vzniklých po odoperování ledviny. Na hranicích ji postřelila eritrejská policie a probudila se až v nemocnici. Addis Abeba, Etiopie, 31. října 2017.)
    Od vypuknutí války v regionu Tigraj v severní Etiopii v roce 2020 se její záběr rozšířil o příběhy tigrajských žen prchajících před ozbrojenou invazí. 

(Zayid (23 let) ukazuje jizvu po kulce. Zayid byla znásilněna v uprchlickém táboře v Amhaře. Když s rodinou prchala do Addis Abeby, byla spolu se svou sestrou postřelena a zraněna amharskými vojáky. Addis Abeba, Etiopie, 30. listopadu 2022.)
    Ženy se staly terčem systematického sexuálního násilí –⁠⁠⁠ znásilňování, střelby, mučení, o němž média kvůli sociální stigmatizaci a omezenému přístupu novinářů stále informují zřídka.

(Přestože dívky prožily trauma, nacházejí sílu a podporu ve společných zkušenostech, což posiluje jejich odolnost, sebedůvěru a kolektivní sílu. Uprchlický tábor Um Rakuba, Gedaref, Súdán, 4. června 2021.)
    Předměty vystavené v muzeu Martyr's Memorial Monument patří ženám, které zde byly znásilněny. Muzeum původně připomínalo boje Tigrajců proti etiopským silám. Když v roce 2020 vypukla válka, etiopská armáda ho proměnila ve vězení, kde byly tigrajské ženy znásilňovány a mučeny. Mekelle, Tigraj, Etiopie, 25. prosince 2023.
    Tsigue (39 let) a její dcera (5 let) se objímají. Tsigue byla na začátku války znásilněna eritrejskými vojáky. Krátce poté ji opustil manžel, což se stává většině místních znásilněných žen. Adigrat, Tigraj, Etiopie, 12. prosince 2023.
    Marhawit (21 let) vede skupinu vojáků a vojákyň. Mnohé z nich jsou nezletilé. Do tigrajské armády vstoupily, aby si zajistily bezpečí. Neblet, Tigraj, Etiopie, 7. dubna 2024.
    Přestože čelí obrovským výzvám, věnují mladé tigrajské uprchlice čas péči o sebe a socializaci. Díky společenským vztahům získávají podporu, která je důležitá, aby zpracovaly svá traumata a zachovaly si normální život. Shire, Tigraj, Etiopie, 26. března 2024.
    Zhaynesh (38) a Salem (40) prezentují údaje, které shromáždily o sexuálním násilí během války v Tigraji. Vlády Etiopie a Eritreje nikdy nepřipustily, že by se jejich armády dopustily válečných zločinů nebo sexuálního násilí. Sheraro, Tigraj, Etiopie, 22. prosince 2023.
    Zhaynesh (38) a Salem (40) prezentují údaje, které shromáždily o sexuálním násilí během války v Tigraji. Vlády Etiopie a Eritreje nikdy nepřipustily, že by se jejich armády dopustily válečných zločinů nebo sexuálního násilí. Sheraro, Tigraj, Etiopie, 22. prosince 2023.
    +
     Komentáře
  • Seznam Zprávy

    Nejlepší fotky z Jižní Ameriky: Rekordní záplavy i strasti domorodců

    Před 1 rokem
    Fotografická soutěž World Press Photo vyhlásila vítěze za jednotlivé kontinenty. Snímky z amerického jihu poodhalují nárůst sebevražedných tendencí v domorodých komunitách v Bogotě či sucho i záplavy v Brazílii.
    Kategorie Jednotlivá fotografie: André Coelho

Fanoušci fotbalového Botafoga slaví vítězství svého týmu, Rio de Janeiro, Brazílie, 30. listopadu 2024. Družstvo vyhrálo ve finále klubového jihoamerického poháru Copa Libertadores nad brazilským Atléticem Mineiro poměrem 3:1. Ve finále se tak střetly dva nejstarší fotbalové kluby země.
    Kategorie Jednotlivá fotografie: Anselmo Cunha (AFP).

V období od dubna do června 2024 zasáhly stát Rio Grande do Sul v Brazílii rekordní srážky a způsobily nejhorší záplavy v historii oblasti. Více než půl milionu lidí bylo vysídleno a více než 183 jich při záplavách zemřelo. Podle vědců záplavy téměř jistě zintenzivnila změna klimatu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ způsobená především spalováním fosilních paliv, včetně těch, která se používají v osobní letecké dopravě. V širším kontextu globální klimatické krize se tento obraz letadla zavěšeného mezi oblohou a vodou stává hrozivým symbolem, píše World Press Photo k oceněnému snímku.

(Uvázlý Boeing 727-200 na mezinárodním letišti Salgado Filho. Porto Alegre, Brazílie, 20. května 2024.)
    Kategorie Jednotlivá fotografie: Gabriela Oráa (Reuters).

V roce 2023 vyhrála María Corina Machadová venezuelské opoziční primárky, aby se v prezidentských volbách postavila Nicolási Madurovi, ale úřady jí zakázaly kandidovat. Podpořila proto bývalého velvyslance Edmunda Gonzáleze Urrutiu a vedla kampaň na jeho podporu. Po volbách úřady prohlásily Madura za vítěze, ale opozice výsledky zpochybnila. Maduro si tak udržel moc, González byl nucen odejít do exilu, ale Machadová zůstává ve Venezuele.

(Vůdkyně venezuelské opozice María Corina Machadová zdraví své příznivce ze střechy vozidla během předvolebního shromáždění opozičního prezidentského kandidáta Edmunda Gonzáleze Urrutii. Mérida, Venezuela, 25. června 2024.)
    Kategorie Příběh roku: Amanda M. Perobelli (Reuters). 

Zmíněné rekordní záplavy v brazilském státě Rio Grande do Sul poškodily rozsáhlé oblasti. (Zaplavené ulice v Canoas, jednom z nejvíce postižených měst v brazilském Rio Grande do Sul. 6. května 2024.)
    Podle vlády se jedná o největší klimatickou katastrofu v historii státu, která postihla 2,39 milionu obyvatel a způsobila velké lidské a ekonomické ztráty. 

(Dobrovolníci na vlastních člunech zachraňují lidi uvězněné stoupající vodou. Canoas, Brazílie, 5. května 2024.)
    Podle týmu mezinárodních vědců k záplavám přispěly klimatické změny i jev El Niño. 

(João Engelmann v domě své dcery otevírá pračku plnou bahnité vody. Po třech dnech dešťů Engelmann a jeho žena uprchli ze svého domu. Eldorado do Sul, stát Rio Grande do Sul, Brazílie, 10. května 2024.)
    Odborníci varují, že podobné extrémně vzácné povětrnostní jevy, které se kdysi očekávaly jednou za 100 až 250 let, budou stále častější. 

(Zaplavený roh ulice v Canoas, Rio Grande do Sul, Brazílie, 5. května 2024.)
    Kategorie Příběh roku: Musuk Nolte (Panos Pictures, Bertha Foundation).

Hladina řeky Amazonky v důsledku velkého sucha klesá na rekordně nízké úrovně. I k tomu přispívají změny klimatu. V ohrožení je tak biologická rozmanitost Amazonie, ale i lidé, jejichž přežití v regionu závisí na řekách.

(Mladý muž přináší jídlo své matce, která žije ve vesnici Manacapuru, kam se kdysi dalo dostat lodí, ale kvůli suchu musí jít dva kilometry pěšky podél vyschlého koryta řeky Solimões. Amazonas, Brazílie, 5. října 2024.)
    Se sílícím suchem stojí mnoho osadníků před těžkou volbou, zda opustí svou půdu a zdroje obživy a odejdou do města. To by trvale změnilo sociální strukturu tohoto regionu. 

(Elidia Carolina žije se svým partnerem a dvouletou dcerou v „plovoucím domě“ postaveném na kůlech. Kvůli suchu se okolí jejich domu nyní podobá poušti. Manacapur, Amazonas, Brazílie, 3. října 2024.)
    Letecký pohled na řeku Tarumã, která kvůli suchu už není splavná. V krajině jsou patrné čáry, které zde zanechaly lodní šrouby v době, kdy tam ještě lodě mohly plout. Manaus, Amazonas, Brazílie, 4. října 2024.
    Muž táhne člun mělkou vodou poblíž São Francisco de Marina. (Manaus, Brazílie, 4. října 2024.)
    Kategorie Příběh roku: Santiago Mesa.

Emberá Dobida jsou kočovní domorodí obyvatelé Kolumbie, kteří v minulosti žili v okolí řeky Bojayá. 

(Liria Cheito se 7. dubna 2023 pokusila o sebevraždu pomocí parumy (tradičního oděvu komunity) poté, co ji týral manžel. Puerto Antioquia, Chocó, Kolumbie, 20. června 2024.)
    Mnoho Emberů se přestěhovalo do Bogoty, kam utekli před konfliktem mezi kolumbijskými polovojenskými jednotkami do bezpečí.

(María Camila, Luisa a Noraisi Birry stojí u hrobu své sestry Yadiry a mají na sobě šátky paruma, které po sobě Yadira zanechala. Yadira Birry (16) si s pomocí parumy vzala život 7. dubna 2023. Chocó, Kolumbie, 20. června 2024.)
    V hlavním městě čelí komunita diskriminaci a marginalizaci, žijí v přelidněných a nebezpečných podmínkách. 

(Ahitana (23) se několikrát pokusila o sebevraždu. Pochází z komunity Emberá Katio, nyní žije v Bogotě, kde čelí nepřátelství, špatnému zacházení a nedostatku ekonomických příležitostí. Bogota, 9. února 2024.)
    Podle církve Bellavista v Bojayá se počet sebevražd v komunitě Emberá prudce zvýšil, z 15 případů v letech 2015 –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ 2020 na 67 sebevražd a více než 400 pokusů do roku 2024. 

(Komunita Emberá Dobida v Puerto Antioquia v provincii Chocó má 141 obyvatel a od roku 2015 zaznamenala více než 15 pokusů o sebevraždu. Chocó, Kolumbie, 21. června 2024.)
    Kategorie dlouhodobý projekt: Federico Ríos.

Tento projekt dokumentuje nebezpečnou cestu migrantů přes Dariénskou proluku, 100 km dlouhý úsek tropického deštného pralesa a bažin na hranicích Kolumbie a Panamy. Od roku 2021 tuto trasu překonal více než milion lidí. 

(Skupina afghánských, čínských, venezuelských a ekvádorských migrantů se brodí k lodi směřující do Dariénské proluky. Mnozí z Afghánců nikdy předtím neviděli oceán. Capurgana, Kolumbie. 2. března 2023.)
    Migranti pocházejí z různých zemí: Afghánci utíkají před vládou Tálibánu, Venezuelané hledají útočiště před ekonomickým kolapsem, Číňané prchají před autoritářstvím a mnozí další jsou hnáni vidinou lepšího života. 

(Yineska Andreina Colina (18) sedí se svými dvěma dcerami, Enyerlis Sofií Colinou (2) a Eduanyerlis Saray Colinou (9 měsíců). Než se dostaly do Capurgany, Yinesce došly peníze a neměla tušení, jak převaděčům zaplatí za cestu přes džungli. Capurganá, Kolumbie, 30. července 2023.)
    Jejich příběhy jsou plné nebezpečí: zrádné řeky, nelítostný terén a neustálá hrozba násilí a vykořisťování. Mnohým se to nikdy nepodaří.

(Tisíce migrantů se navzájem podpírají, aby je nestrhl prudký proud řeky Rio Muerto („Řeka smrti“). V jejích zrádných vodách se utopilo již několik lidí. Kolumbie, 2. srpna 2023.)
    A ti, kterým se to povede, se ocitnou pouze na začátku další obtížné cesty přes střední Ameriku a Mexiko do Spojených států.

(Luis Miguel Arias (28) odpočívá se svou dcerou Melissou (4). Pocházejí z Venezuely, 23. září 2022.)
    Migranti přicházejí do Las Banderas, místa na hranici mezi Kolumbií a Panamou. Darién, 3. srpna 2023.
    Domorodec Rubén Guaynora nese Venezuelanku Kimberly Rodriguezovou, která během cesty několikrát omdlela. Kánoí ji dopraví do Bajo Chiquito, kde jí může být poskytnuta lékařská péče. Průrva Darién, Panama, 21. září 2024.
    Člen panamské pohraniční služby instruuje skupinu haitských migrantů, kteří právě po několikadenním přechodu džungle dorazili do Quiebra Venado, první domorodé komunity na panamské straně Dariénské proluky. Darién Gap, Panama, 29. září 2021.
    Ali, Taiba a jejich syn z Afghánistánu jsou na třídenní cestě autobusem, poslední etapě cesty z Mexico City do Tijuany, kde překročí hranici do Spojených států. Tepic, Mexiko, 31. března 2023.
    Ali, Taiba a jejich syn z Afghánistánu jsou na třídenní cestě autobusem, poslední etapě cesty z Mexico City do Tijuany, kde překročí hranici do Spojených států. Tepic, Mexiko, 31. března 2023.
    +
     Komentáře
  • Seznam Zprávy

    Do země bezpráví i na ostrov gangů. Nejlepší fotky Severní Ameriky za uplynulý rok

    Před 1 rokem
    Fotografická soutěž World Press Photo vyhlásila vítěze za jednotlivé kontinenty. Snímky z amerického kontinentu ukazují život v bezpráví v Salvadoru, atentát na Donalda Trumpa či pohled do zamořeného Ohia po vykolejení vlaku.
    Kategorie Jednotlivá fotografie: Jabin Botsford pro The Washington Post. Červencový pokus o atentát na Donalda Trumpa a následná medializace jsou zlomovým okamžikem loňské prezidentské kampaně, který ovlivnil nejen nadcházející volby ve Spojených státech, ale i politickou budoucnost země. Krátce po střelbě republikánský kandidát na prezidenta v roce 2024 vykřikl „Bojujte, bojujte, bojujte!“, z čehož se pak stal jeden ze sloganů jeho příznivců.

(Ochranka pomáhá Donaldu Trumpovi odejít z pódia chvíli poté, co byl během předvolebního mítinku postřelen do ucha. Vyfoceno 13. července 2024 ve městě Butler v Pensylvánii.)
    Kategorie Jednotlivá fotografie: John Moore (Getty Images).

Nepovolené přistěhovalectví z Číny do USA se v posledních letech dramaticky zvýšilo v důsledku řady faktorů. Lidé se navíc nechávají ovlivnit videonávody, jak se dostat přes hranice, které se objevují na čínských sociálních sítích. Tento nadpozemský a zároveň intimní obraz zobrazuje složitou realitu migrace na hranicích.

(Čínští migranti se po překročení americko-mexické hranice zahřívají během chladného deště. Campo, Kalifornie, 7. března 2024.)
    Kategorie Jednotlivá fotografie: Philip Montgomery pro The New York Times Magazine.

Tento snímek zachycuje neklid v den prezidentských voleb v USA. Constance Wynnová si právě stáhla Projekt 2025, devítisetstránkový dokument vydaný konzervativní nadací Heritage Foundation. Program obsahoval plán na radikální proměnu americké federální vlády a zrušení mnoha ochranných opatření v oblasti občanských práv a některé skupiny ho považovaly za politický program Donalda Trumpa, který to ale odmítl.

(Constance Wynnová sedí v obývacím pokoji svého domu v den prezidentských voleb.  Její předkové unikli před otroctvím do státu Pensylvánie. Vyfoceno 5. llistopadu v Luzerne County, Pensylvánie.)
    Kategorie Příběh roku: Oliver Farshi.

V klidné rezidenční čtvrti v americkém státě Washington stojí velmi zvláštní dům, který je místem rozjímání, smutku, radosti, života a smrti. Sem přicházejí nevyléčitelně nemocní, aby zde strávili své poslední hodiny - a cítili soucit a něhu - předtím, než vypijí nápoj, který ukončí jejich život.

(Pohled ze smrtelné postele, 22. února 2024.)
    Dula, která pomáhá lidem připravit se na smrt. 1. března 2024.
    Projekt zkoumá, jak lidé přistupují k vlastní smrti v tomto jedinečném prostoru.
(Lahvička s DDMP2, lékařskou látkou používanou v programech lékařské pomoci při umírání (MAID).)
    Ačkoli se smrt často odehrává za zavřenými dveřmi a v klinických zařízeních, tyto fotografie jsou výzvou k pohledu na nevyhnutelný aspekt života z nové perspektivy, píše v doprovodných materiálech World Press Photo.

(Tělo zabalené do posmrtného rubáše. Tento člověk se silně nachladil a při návštěvě nemocnice zjistil, že má rakovinu plic ve čtvrtém stadiu. Vyfoceno 2. března 2024.)
    Kategorie Příběh roku: Rebecca Kiger pro TIME.

3. února 2023 v městečku East Palestine v Ohiu, které má 4 700 obyvatel, vykolejil vlak společnosti Norfolk Southern. Souprava přepravovala nebezpečné materiály včetně známých karcinogenů.

(Rick Tsai se prochází poblíž místa nehody. Domnívá se, že federální Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) uvedla obyvatele v omyl. East Palestine, Ohio, Spojené státy, 7. srpna 2023.)
    Jednalo se o jeden z nejtoxičtějších úniků z vlaku v historii Spojených států, což vyvolalo obavy z dopadů na životní prostředí a zdraví obyvatel.

(LaBrea Letson (8) prodává limonádu z balené vody před domem své babičky nedaleko místa vykolejení. East Palestine, Ohio, 18. srpna 2023.)
    Tento projekt je kronikou následků katastrofy a jejího přetrvávajícího dopadu na místní obyvatele poté, co pozornost celostátních médií opadla. 

(Phil Gurley (vlevo) z EPA přednáší třídě biologie na střední škole o sanačním procesu. East Palestine, Ohio, 12. října 2023.)
    Connie Fortnerová promlouvá k členům Národní rady pro dopravu a bezpečnost (NTSB) po několika hodinách, během kterých představili závěry vyšetřování nehody. East Palestine, Ohio,  6. června 2024.
    Kategorie Příběh roku: Clarens Siffroy (AFP), Krize na Haiti.

Haiti trpí nebývalým nárůstem násilí mezi gangy. Od atentátu na prezidenta Jovenela Moïseho v roce 2021 ozbrojené gangy posilují a násilí se stupňuje.

(Policejní jednotky se účastní operace proti gangům. Port-au-Prince, Haiti, 9. července 2024.)
    V zemi působí přibližně 300 zločineckých skupin, které ovládají území obývané 2,7 milionu Haiťanů. Násilí gangů, které dosahuje úrovně srovnatelné s válkou, zahrnuje vraždy, mizení, mučení, žhářství a systematické sexuální násilí, zejména na ženách a dětech. 

(Místní hází pneumatiky na těla lidí podezřelých ze členství v gangu, které zabila policie. Pétion-Ville, Port-au-Prince, Haiti, 19. listopadu 2024.)
    Dlouhodobá krize na Haiti má hluboké kořeny v koloniální minulosti země, otroctví a ochromujícím dluhu za zisk nezávislosti, který na Haiti uvalila Francie.

(Obyvatelé Port-au-Prince prchají před násilím gangů. Podle OSN byly v roce 2024 zabity tisíce obyvatel metropole a více než milion jich bylo vysídleno. Vyfoceno 19. listopadu 2024)
    Pozůstalí truchlí poté, co zjistili, že jejich příbuzní byli mezi desítkou lidí zastřelených členy ozbrojeného gangu. (Pétion-Ville, Port-au-Prince, Haiti, 18. března 2024.)
    Kategorie dlouhodobý projekt: Carlos Barrera (El Faro, NPR), Život a smrt v zemi bez ústavních práv.

V roce 2022 přijal salvadorský prezident Nayib Bukele a zákonodárné shromáždění zákon, který vyhlásil „výjimečný stav“ a omezil práva Salvadorců na svobodu shromažďování, soukromí při komunikaci a řádný proces podle zákona. 

(Muž zadržený policisty v den, kdy salvadorské zákonodárné shromáždění schválilo „výjimečný stav“. Od tohoto dne bylo zatčeno více než 80 000 lidí. Santa Tecla, Salvador, 27. března 2022.)
    Dočasné opatření, jehož cílem bylo omezit násilí gangů zodpovědných za vysokou míru vražd v Salvadoru, bylo od března 2025 35krát obnoveno. Tím se Salvador proměnil v zemi, kde je masové věznění normou. 

(Skupina zatčených čeká na vstup do věznice Ilopango. Mnozí z nich stráví za mřížemi více než rok bez řádného soudu. Soudní procesy probíhají ve skupinách, nikoliv případ od případu. San Salvador, 27. září 2022.)
    Věznice v Salvadoru jsou značně přeplněné a často se objevují zprávy o nelidském zacházení, špatné lékařské péči, násilí a vraždách. 

(Cecilia Abrego drží tričko s fotografiemi svých synů, kteří byli zadrženi a uvězněni v květnu 2022. Cecilia má rakovinu a musí shánět peníze na vlastní léčbu, ale i pro syny. San Salvador, 12. května 2023.)
    Chlapec (16) byl zajat, zbit a mučen příslušníky salvadorských námořních sil. Usulután, Salvador, 8. listopadu 2022.
    Maria Elena Lozano truchlí u rakve svého syna. Její syn ve vězení onemocněl. Byl propuštěn poté, co se jeho fotografie poukazující na špatné zacházení rozšířily na sociálních sítích. Zanedlouho po propuštění zemřel, protože se mu nedostalo odpovídající lékařské péče. (Usulután, Salvador, 29. července 2024.)
    Alba (28) žila u rodičů a chystala se odcestovat do Spojených států na pracovní vízum, když ji bez důkazů a zatykače zatkla policie. Ve vězení ji týrali a mučili, sledovala, jak ostatní vězenkyně umírají a prožívají potraty. (San Salvador, Salvador, 28. června 2024.)
    Andrés (28) je ve své rodině první, kdo absolvoval vysokou školu. Měsíc po získání titulu inženýra byl bez vysvětlení zatčen státními agenty. Během osmi a půl měsíce ve vězení byl svědkem stovek případů těžké podvýživy. V den propuštění byl zatčen u brány věznice, opět bez vysvětlení. (Usulután, Salvador, 15. května 2023.)
    Matky stovek vězňů zajatých během „výjimečného stavu“ požadují lepší podmínky pro vězně. (San Salvador, Salvador, 9. prosince 2024.)
    Matky stovek vězňů zajatých během „výjimečného stavu“ požadují lepší podmínky pro vězně. (San Salvador, Salvador, 9. prosince 2024.)
    +
     Komentáře
  • Seznam Zprávy

    „Bůh mi žehnej, že mohu volit Putina!“ Nejlepší fotky Evropy za uplynulý rok

    Před 1 rokem
    Fotografická soutěž World Press Photo vyhlásila vítěze za jednotlivé kontinenty. Snímky evropských fotografů nabízejí pohled do zákulisí německé AfD, střípky ze života obyčejných Rusů i válečné trauma na Ukrajině.
    Kategorie Jednotlivá fotografie: Florian Bachmeier.
Probíhající konflikt ve vesnici nedaleko Kupjansku přinutil Anhelininu rodinu hledat dočasné útočiště. Nyní žije se svou babičkou Larisou v Borščivce, zatímco její matka je v asi hodinu vzdáleném Charkově. Holčička trpí záchvaty paniky. (Borščivka, 7. března 2024)
    Kategorie Jednotlivá fotografie: Nanna Heitmann (agentura Magnum) pro The New York Times.
Zraněný voják v polní nemocnici u Bachmutu, která vznikla v podzemní vinárně. Levá noha a ruka mu byly později amputovány. (Donbas, 22. ledna 2024)
    Kategorie Jednotlivá fotografie: Prins de Vos (Queer Gallery).
V Nizozemsku i jinde ve světě musí pacienti dlouze čekat na první schůzku k potvrzení pohlaví. U nebinárních a trans osob to tak může způsobovat frustraci, izolaci a zoufalství. 
Mika (21) čekal na první konzultaci na genderové klinice 22 měsíců. Mezitím osobně uhradil náklady na špičkovou operaci a hormonální léčbu. První konzultaci nakonec absolvoval v květnu 2024. Rotterdam, Nizozemsko, 2. února 2024.
    Kategorie Příběh roku: Maria Abranches.
Ana Maria Jeremias, pečovatelka a pracovnice v domácnosti v Portugalsku, má podobnou zkušenost jako nesčetné ženy z celé Evropy. Na snímku uniforma Any Marie připravená do práce. Původně se jmenovala Utima (kimbundské slovo pro „srdce“), nové jméno jí dala rodina, která ji přivezla do Portugalska. Vyfoceno v Lisabonu, 27. listopadu 2023.
    Anu Mariu v devíti letech odvlekli z Angoly do Portugalska. Místo slíbeného vzdělání ale přes 40 let pracovala v domácnostech jiných lidí.

(Ana Maria dojíždí do práce. Rio de Mouro, Portugalsko, 9. ledna 2024.)
    V 21 letech se jí podařilo dostat z násilnické rodiny, kde byla nucena pracovat. Pořídila si bydlení na předměstí Lisabonu.
    Ana Maria pečuje o ženu, u které je zaměstnána již pět let. Lisabon, Portugalsko, 11. prosince 2023.
    Kategorie Příběh roku: Michail Tereščenko (agentura TASS).
Gruzii v listopadu loňského roku zasáhly další protivládní protesty. Lidé protestovali proti výsledkům parlamentních voleb, které provázelo podezření z manipulace, i proti rozhodnutí premiéra Irakliho Kobachidzeho pozastavit rozvory o vstupu země do EU. 

(Shromáždění před Gruzínským muzeem výtvarného umění naproti budově parlamentu, 6. prosince 2024 v Tbilisi, Gruzie.)
    Evropský parlament předtím odmítl uznat gruzínské volby právě kvůli podezření z manipulace. V hlavním městě Tbilisi došlo při demonstracích tisíců lidí ke střetům mezi policií a demonstranty před budovou parlamentu.
 
 (7. prosince 2024 v Tbilisi, Gruzie.)
    Protesty i přes tvrdý zásah pokračovaly. Vláda v té době přijala zákon kriminalizující i symbolické protestní akce, jako je například veřejné vylepování samolepek.

(Protestující si vyplachuje oči poté, co policie nasadila slzný plyn. 7. prosince 2024 v Tbilisi, Gruzie.)
    Tbiliská Rustaveliho třída zahalená kouřem poté, co policie nasadila proti demonstrantům slzný plyn, 7. prosince 2024.
    Kategorie Příběh roku: Rafael Heygster (Der Spiegel).
Německá nacionalistická a protiimigrační Alternativa pro Německo (AfD), která se stylizuje do role „strany malých lidí“, dosáhla v roce 2024 výrazných zisků a v celostátních volbách v roce 2025 dokonce 20,8 % hlasů.
    Fotograf se v roce 2024 zúčastnil mítinků AfD, aby prozkoumal a zpochybnil způsob, jakým se tato krajně pravicová strana prezentuje. 

(Členové a příznivci strany AfD zpívají píseň o deportaci při incidentu, který policie vyšetřuje kvůli podněcování k nenávisti. Postupim, Německo, 22. září 2024.)
    Alice Weidelová,  spoluvůdkyně AfD se přihlásila ke kontroverznímu termínu „remigrace“, který se používá pro označení plánu na rozsáhlé deportace přistěhovalců. Vyfoceno v německém Essenu, 30. června 2024.
    Krajně pravicová a populistická politická uskupení po celé Evropě dokazují, že umí využívat nová média k šíření své ideologie. Odpůrci je obviňují z posilování dezinformací, šíření nenávisti a ohrožování demokracie.

(Členové AfD hlasují na sjezdu strany, kde vybírali kandidáty pro nadcházející volby do Evropského parlamentu. Magdeburg, Německo, 29. července 2023.)
    Kategorie Dlouhodobý projekt:  Aliona Kardašová (DOCKS Collective) pro časopis Stern.

Faktický zákaz kritických médií a potlačování protiválečných protestů vytvořily v Rusku alternativní realitu s vlastním pohledem na to, co Kreml nazývá „speciální vojenskou operací“ na Ukrajině namísto plnohodnotné invaze. 

(Písmeno Z, které se stalo symbolem veřejné podpory ruské invaze na Ukrajinu, září mezi vánočními ozdobami. 29. prosince 2022 v ruském Tomsku.)
    Aliona Kardašová se narodila v Rusku, nyní ale žije v Německu. Ve svém projektu se zamýšlí nad ztrátou domova a nad láskou k lidem, kteří věří v jinou verzi reality. 

(Večírek v tomském klubu, kde DJové hráli i několik skladeb v ukrajinštině. V roce 2023 bylo hraní ukrajinské hudby v Rusku vnímáno jako občanská neposlušnost, 6. ledna 2023.)
    Při opětovné návštěvě svého rodného města se Aliona snažila zachytit, jak válka Rusy proměňuje, a udržet si víru, že osobní pouta jsou silnější než síly, které jednotlivce rozdělují.

(Aliona (vlevo) se svou mladší sestrou Sanjou, matkou dvou dětí. Aliona se Sanjou o válce nikdy nemluvila a nemá představu o tom, jaké to musí být vychovávat syna ve válečném Rusku. 5. srpna 2023 v Tomsku.)
    Nad hroby vojáků zabitých na Ukrajině vlají ruské vlajky a vlajky jednotek ruských obranných sil, 30. srpna 2023 v Tomsku.
    Po útoku islamistických extremistů na koncertní halu Crocus City Hall nedaleko Moskvy, během které 22. března zahynulo 145 lidí, se po celé zemi objevily improvizované památníky. 25. března 2024 v Tomsku.
    Protože Alionina babička jen zřídkakdy vychází z domu, televize (zde vysílá projev prezidenta Putina) je často jejím oknem do světa. 12. ledna 2023 v  Tomsku.
    Záběry z útoku bezpilotního letounu na ukrajinský cíl jako exponát na výstavě v místním muzeu v Tomsku vedle „trofejí“ z fronty., 2. dubna 2024 v Tomsku.
    Alionina babička ve svých 94 letech volí prezidenta, u toho pronesla: „Bůh mi žehnej, starému bláznovi, že mohu ještě jednou volit Putina!“. 16. března 2024 v Tomsku. Putin podle oficiálních výsledků zvítězil s více než 88 procenty hlasů.
    Alionina babička ve svých 94 letech volí prezidenta, u toho pronesla: „Bůh mi žehnej, starému bláznovi, že mohu ještě jednou volit Putina!“. 16. března 2024 v Tomsku. Putin podle oficiálních výsledků zvítězil s více než 88 procenty hlasů.
    +
     Komentáře
  • ReadZone

    Prospala osm měsíců. Syndrom rezignace u mladých Švédů: Záhadná nemoc, která je jen u nich a se kterou si stále neví rady

    Před 1 rokem
    Švédsko trápí jak jedinou zemi na světě podivný syndrom apatie u dětí přistěhovalců. Syndrom rezignace nemá zatím ani příčinu, ani řešení.
     Komentáře
  • EpochaPlus

    V roji hladových sarančat: Zdevastují úrodu a co přijde pak?

    Před 1 rokem
    Nálet obřího hejna sarančat v africké Keni zachytil v roce 2020 španělský fotograf Luis Tato. Snímek byl nominován do prestižní mezinárodní soutěže World Press Photo 2021 a získal řadu ocenění v dalších fotografických soutěžích.
     Komentáře
  • Aktuálně

    Od zklamání ke snu. Napřed neměl lístky, pak fotil šest koncertů Davida Gilmoura

    Před 1 rokem
    Fotograf Michael Hanke napřed promeškal šanci koupit si lístek na jeden z koncertů Davida Gilmoura v Londýně. Nakonec fotil celou londýnskou šňůru.
    Občas se stane, že se prvotní zklamání nečekaně změní v něco neuvěřitelně skvělého. Přesně to se přihodilo českému fotografovi a velkému fanouškovi kapely Pink Floyd Michaelovi Hankemu. Těšil se na podzimní koncert Davida Gilmoura v Londýně, jenže lístky byly vyprodány tak rychle, že na něj žádný nezbyl. Nakonec však viděl všech šest londýnských koncertů a navíc tam ještě nafotil reportáž.
    "Bylo to šest koncertů v sedmi dnech. Pink Floyd miluju a londýnskou Royal Albert Hall také. Koncert bývalého člena kapely Davida Gilmoura jsem tam chtěl moc vidět, byl to můj sen, jenže bylo hned vyprodáno," vypráví Hanke.
    Každý den se pak díval na oficiální web, jestli se nestane zázrak a nějaká vstupenka se ještě neobjeví. A ten zázrak se stal. "Byl to dost drahý VIP lístek na třetí koncert v pořadí, v jehož ceně byl i raut," popisuje fotograf.
    Na koncertech bylo při splnění určitých podmínek povoleno fotografovat, ale Michael Hanke jel do Londýna hlavně užít si hudbu.
    S nějakým velkým focením původně nepočítal a oficiální akreditaci pro fotografy nesháněl.
    Nakonec se mu podařilo sehnat vstupenky na všech šest koncertů. Umožnilo mu to vystřídat několik míst a každé z nich nabídlo jiný, zajímavý výhled.
    "Výborné bylo i to, že už jsem věděl, co během vystoupení přijde, a mohl se na to připravit," říká.
    Během koncertů nafotografoval reportáž, která je pro něj naprosto netypicky složená z barevných snímků. Obvykle totiž fotí černobíle.
    "Je to jiný žánr, než běžně dělám, ale bez barev by to nebylo ono," říká. Nakonec ani nelituje, že nežádal o akreditaci, která by mu teoreticky mohla zajistit přístup do backstage a ke kapele.
    "Nejspíš by to nevyšlo, měli tam svoje fotografy, a to především manželku Davida Gilmoura Polly Samsonovou, která ho fotí už roky. Navíc je i autorkou textů k mnoha skladbám na jeho sólových albech. Kromě ní tam fotila i legendární fotografka hudebníků Jill Furmanovsky, patřící v tomto žánru po desetiletí k absolutní špičce," říká.
    To, že se nedostal do backstage, mu nevadilo. "Fotil jsem koncert z pohledu fanoušků a bylo to skvělé," říká. Byl jedním z nich a stejně jako oni si uvědomoval, že hlavní je užít si hudbu a neopakovatelné okamžiky spojené s koncertním turné, které navíc mohlo být poslední.
    Behem koncertů se vyskytly i překvapivé okamžiky, na které se nepřipravíte. "Jednou se třeba Davidu Gilmourovi stalo, že omylem sáhl po kytaře, která nebyla naladěna na nadcházející skladbu. Začal hrát a hned to zjistil. Omluvil se s vtipným komentářem, pak si vzal správný nástroj a začal znovu. Lidé v sále krásně zareagovali a odměnili ho potleskem," popisuje Hanke.
    "Řídil jsem se pravidlem, že nesmím fotografováním obtěžovat ostatní a nesmím jim kazit zážitek z koncertu, to pro mě bylo velice důležité," vysvětluje Hanke.
    "Celkově jsem měl pocit, jako bych byl v ráji. Všechny ty maličké náhody si sedly a bylo to jako sen," říká Michael Hanke.
    Původně beznadějná snaha dostat se na zcela vyprodaný koncert se změnila v něco skvělého a nezapomenutelného. "Byla to prostě fantazie, a fotky byly vlastně jen takový vedlejší produkt," dodává fotograf.
    Původně beznadějná snaha dostat se na zcela vyprodaný koncert se změnila v něco skvělého a nezapomenutelného. "Byla to prostě fantazie, a fotky byly vlastně jen takový vedlejší produkt," dodává fotograf.
    +
     Komentáře
  • Aktuálně

    Kokain? Jen krev, korupce a smrt, říká trojnásobný vítěz World Press Photo

    Před 1 rokem
    Pro Evropany je kokain večírkovou drogou. Pro Latinoameričany však znamená krev, násilí, korupci a smrt," říká trojnásobný vítěz World Press Photo.
     Komentáře
  • PoliTalk

    53 min

    Podcast
    Fotograf Šibík: Byl jsem v největším kriminále na světě. I kované soudružky přišly v KLDR o iluze

    Před 1 rokem

    ·

    53 minut

    Severní Korea poslala tisíce svých vojáků do Ruska. Ti se tam cvičí a někteří z nich mají bojovat i na Ukrajině. Ruský prezident Vladimir Putin a vůdce KLDR Kim Čong-un navíc podepsali v červnu smlouvu o partnerství. „Tihle dva nejhorší se spojili a z toho fakt jde strach,“ říká známý reportážní fotograf a držitel ceny World Press Photo Jan Šibík. O tom, jak se do KLDR dostal i jak se mu podařilo fotit přes zákazy tamních hlídek, mluví v podcastu PoliTalk.Celý rozhovor si můžete přehrát i na videu na serveru Novinky.cz
     Komentáře
  • Novinky

    Fotograf Šibík: Byl jsem v největším kriminále na světě. I kované soudružky přišly v KLDR o iluze

    Před 1 rokem
    Severní Korea poslala tisíce svých vojáků do Ruska. Ti se tam cvičí a někteří z nich mají bojovat i na Ukrajině. Ruský prezident Vladimir Putin a vůdce KLDR Kim Čong-un navíc podepsali v červnu smlouvu o partnerství. „Tihle dva nejhorší se spojili a z toho fakt jde strach,“ říká známý reportážní fotograf a držitel ceny World Press Photo Jan Šibík. O tom, jak se do KLDR dostal i jak se mu podařilo fotit přes zákazy tamních hlídek, mluví v podcastu PoliTalk.
     Komentáře
  • Aktuálně

    Divokým Kurdistánem. Odjel fotit nenávist, našel lásku, krásu a přátelství

    Před 1 rokem
    Fotograf Lâm Duc Hiên fotografoval třicet let život v iráckém Kurdistánu. Teď vydává s kolegy knihu.
    "Tenhle obraz se mi vryl do paměti. Zapomněl jsem ale, kde tenhle krásný dub stojí. Příštích dvacet let jsem ho hledal,” vzpomíná fotograf Lâm Duc Hiên (Kurdistán, březen 2000).
    “Svůj strom jsem našel až po dvaceti letech." Na snímku kolem něj prochází pětasedmdesátiletý Masúd Mohammed Sajíd (březen 2020, Guherz v údolí Barzán).
    Legenda praví, že na vysoké hoře žil král posedlý zlem, které se živilo mozky dětí. Kurdský nový rok (Nourúz) je symbolem vzpoury proti tyranovi (20 března 2017, Aqra).
    "Do iráckého Kurdistánu jsem se vracel. Systematicky jsem hledal lidi, které jsem potkal během šíleného roku 1991. Kajwan (vlevo) mě i po 30 letech okamžitě poznala," říká fotograf Lâm Duc Hiên.
    Irácký Kurdistán. V krajině Bible, Tóry i Koránu.
    Tato kurdská rodina přežila chemický útok Saddáma Husajna. Přes všechno, co zažili, znovu dokázali vybudovat svůj malý kousek ráje na zemi. Granátový sad. Říjen 2021, nedaleko Halabdži.
    Málokdo zná oblast iráckého Kurdistánu jako francouzský humanitární a válečný fotograf Lâm Duc Hiên. Proměny této země dokumentuje třicet let.
    Magdalena Sodomková (na snímku) a Leslie Lepers jsou spoluautoři textu knihy. Ta právě vychází ve Francii pod jménem Kurdistan Mon Ami v renomovaném nakladatelství Escourbiac. Pokud se podaří sbírka na Hithitu, vyjde i česky pod titulem V krajině granátovníků.
    Obálka připravované knihy V krajině granátovníků, jejímiž autory jsou Lâm Duc Hiên, Magdalena Sodomková a Leslie Lepers.
    Obálka připravované knihy V krajině granátovníků, jejímiž autory jsou Lâm Duc Hiên, Magdalena Sodomková a Leslie Lepers.
    +
     Komentáře
  • Forum 24

    Češka v iráckém Kurdistánu: Saddámova genocida, únosy žen Islámským státem i nádherná země

    Před 1 rokem
    ROZHOVOR / Fotograf Lâm Duc Hiên, držitel ceny World Press Photo v kategorii portrét, odjel v roce 2014 do iráckého Kurdistánu, aby pátral po lidech, s nimiž se setkal v roce 1991, když ještě za kruto…
     Komentáře
  • Echo24

    „V Iráku jsem málem přišel o život.“ Rozhovor s fotografem, který zachytil proměny Kurdistánu

    Před 1 rokem
    Málokdo zná oblast severního Iráku jako francouzský humanitární a válečný fotograf Lam Duc Hien. Třicet let dokumentuje proměny této země. Za portréty Iráčanů získal i první cenu v prestižní soutěži World Press Photo. Ve Francii mu vyšla řada fotografických knih. Ta nejnovější, V krajině granátovníků, vyjde i v češtině.
     Komentáře
  • Aktuálně

    Svět není jen děs a války, ale i dobro a krása, ukazují mistři fotografie

    Před 1 rokem
    Soutěž Siena International Photo Awards si během několika let existence vydobyla obrovské renomé. Přinášíme přehled jejích letošních vítězů.
    Dan Winters (USA): Portrét herce Ryana Goslinga. Fotograf se snaží navodit atmosféru světa z filmů Blade Runner a zároveň se vyhnout přímým odkazům na něj. Vítězný snímek v kategorii Fascinující tváře a osobnosti.
    Ali Jadallah (Palestina): Nenahraditelný. Zraněná žena oplakává mrtvého uprostřed zkázy po izraelském úderu ve městě Gaza. Absolutní vítěz soutěže Siena International Photo Awards 2024. Ali Jadallah je fotožurnalista známý svým nasazením v izraelsko-palestinském konfliktu. Fotografuje především život v Gaze.
    Karine Aignerová (USA): Trubci včel diadasia rinconis soupeří o pozornost královny a svádějí boj o právo na páření. Vítězný snímek v kategorii Živočichové ve svém životním prostředí.
    Sergey Stroitelev (Německo): Andrej z vesnice Bereznik. Sedmapadesátiletý Andrej je jediným obyvatelem Berezniku, odlehlé vesnice v severoruské Archangelské oblasti. V jeho domě je cítit všudypřítomná vůně popela. "Narodil jsem se tady, kdysi tu kypěl život - farma, škola, klub. Teď je vše pohřbeno pod sněhem," říká. Druhé místo v kategorii Fascinující tváře a osobnosti.
    Jaime Rojo (Španělsko): Les monarchů. V rezervaci El Rosario se shromažďují miliony motýlů monarchů. Zlaté paprsky pronikající lesem vytvářejí magickou atmosféru. Vítězný snímek v kategorii Krásy přírody.
    Salvatore Montemagno (Itálie): Věk nejistoty 2. V životě každého člověka nastane chvíle, kdy si uvědomí, že už nemůže být tím, kým byl doposud, a musí se posunout dál. Snímek získal od poroty ocenění Pozoruhodné dílo v kategorii Fascinující tváře a osobnosti.
    Scott Portelli (Austrálie): Bublinkové sítě. V antarktických oblastech se keporkaci celé měsíce živí krilem bohatým na tuky a vytvářejí si zásoby na náročnou cestu do tropických oblastí, kde se rozmnožují. Pomocí pozoruhodné techniky známé jako "lov do bublinových sítí" dovedně a přesně lapají svou kořist. Druhé místo v kategorii Živočichové ve svém životním prostředí.
    Ryan Pierse (Velká Británie): Australská surfařka Olivia Ottawayová se potápí pod vlnu v tyrkysových vodách v okolí Teahupo'o ve Francouzské Polynésii. Vítězný snímek v kategorii Sport.
    Samuel Barnes (Irsko): Padající Femke. Američanka Alexis Holmesová vítězí ve smíšené štafetě na 4x400 m na mistrovství světa v atletice v novém světovém rekordu 3:08,80. Nizozemka Femke Bolová vedle ní padá těsně před cílem. Druhé místo v kategorii Sport.
    Wojciech Grzedzinski (Polsko): Irina, která přežila ruský raketový útok v sutinách restaurace Ria Pizza ve východoukrajinském městě Kramatosk. Vítězný snímek v kategorii Dokument a fotožurnalistika.
    Sedat Suna (Švýcarsko): Samota uprostřed ruin. Po silném zemětřesení v tureckém městě Hatay v únoru 2023 prochází žena kolem zřícené budovy, zatímco nedaleko pracují demoliční týmy. Zemětřesení o síle 7,8 stupně Richterovy škály způsobilo rozsáhlou devastaci, která si vyžádala přes 50 tisíc obětí a více než 100 tisíc zraněných. Druhé místo v kategorii Dokument a fotožurnalistika.
    Ilvy Njiokiktjienová (Nizozemsko): Dvaasedmdesát. Einar Njiokiktjien nehledě na svůj věk předvádí při skoku do vody salto vzad. Vítězka v kategorii Pouliční fotografie.
    Josef Hinterleitner (Rakousko): Typičtí chlapi. Nejlepší přátelé Harald a Marcus projíždějící rodným městem Steyr narazili na plakát, který vzbudil jejich zvědavost. Druhé místo v kategorii Pouliční fotografie.
    Sanjoy Bhattacharya (Indie): Velké vzory. V rušné městské uličce se chlapec zdokonaluje ve fotbalových dovednostech a maximálně využívá omezený prostor, který má k dispozici. V době, kdy národ zachvátila horečka mistrovství světa ve fotbale, je úzká ulička vyzdobena transparenty a plakáty brazilských fotbalových hvězd. Čestné uznání v kategorii Pouliční fotografie.
    Karim Iliya (USA): Mateřské mléko keporkaků. Vítěz v kategorii Život pod hladinou.
    Andrew Newey (Velká Británie): Sběrači medu v Nepálu. Vítězný snímek v kategorii Cesty a dobrodružství.
    Giedo Van Der Zwan (Nizozemsko): Andaluský chlapec a jeho kůň. Druhé místo v kategorii Cesty a dobrodružství.
    Bin Zhang (Čína): Jedlový les. V čínském Vnitřním Mongolsku se v nadmořské výšce 1800 metrů rozkládá jedlový les, který tvoří zázemí pro kočovné mongolské pastevce, již se volně pohybují po této oblasti. Na snímku se po okraji lesa pohybuje stádo koní. Čestné uznání v kategorii Cesty a dobrodružství.
    Francesco Junior Mura (Itálie): Jako Bagheera. Snímek z kynologického sportu agility, který získal od poroty čestné uznání.
    Francesco Junior Mura (Itálie): Jako Bagheera. Snímek z kynologického sportu agility, který získal od poroty čestné uznání.
    +
     Komentáře
  • Eva Slachová
    naMédium

    13letá Omayra Sánchez po výbuchu sopky umírala dlouhé hodiny: Snímek jejího utrpení je světoznámý

    Před 1 rokem
    Mladá dívka ponořená v bahnité vodě až po ramena držící se kusu dřeva a dívající se do objektivu – to je světoznámý snímek Franka Fourniera, který vyhrál World Press Photo. Jaký je příběh této slavné fotografie?
     Komentáře
  • Středočeská setkání

    22 min

    Podcast
    Vladimír Havelka zachránil zříceninu hradu Zlenice v Posázaví: To místo se mi usadilo v srdci

    Před 1 rokem

    ·

    22 minut

    Když se se spolužákem toulal Posázavím, objevili zarostlou a zpustošenou hradní zříceninu. Atmosféra místa je oslovila natolik, že se rozhodli ji zachránit. Nejprve ji vyčistili, zbavili náletů a pak postupně zakonzervovali dochované zbytky kdysi nejspíš mohutného hradu. Aby se do hradního areálu dobře vstupovalo, vybudovali dřevěnou přístupovou lávku. A zřídili i posezení pro turisty, jedno dokonce i se zastřešením a výhledem na řeku Sázavu.
     Komentáře
  • Středočeská setkání

    24 min

    Podcast
    Desky mají měkký zvuk. Víc lahodí uchu, říká největší výrobce vinylů na světě Zdeněk Pelc

    Před 1 rokem

    ·

    24 minut

    Jednu dobu se zdálo, že gramofonovým deskám už definitivně odzvonilo. Společnost GZ Media z Loděnice u Berouna přesto jejich výrobu nevzdala. A udělala dobře. Výroba vinylových desek je poslední desetiletí opět na vzestupu a svoji hudbu vydávají na gramodeskách největší hvězdy současné hudební scény. A to majitele firmy GZ Media Zdeňka Pelce opravdu těší.
     Komentáře
  • Novinky

    Ghetta jsou všude stejná, říká fotograf Těšínský, který objektivem zachytil i exorcismus

    Před 1 rokem
    Má Kristova léta: na jaře oslaví 33. Přitom stihl procestovat přes osmdesát zemí a jeho fotografie publikovali v Guardianu, Vanity Fair či Le Mondu. Byl nominován do soutěže World Press Photo. Vystavoval v Tokiu, Soulu, Dakaru či Amsterdamu. Jen doma zatím David Těšínský prorokem není.
     Komentáře
  • Aktuálně

    Vlak jménem Bestie. Cesta za lepším životem je lemovaná oběťmi a končí zdí

    Před 1 rokem
    Životy lidí, kteří utíkají za lepším životem do USA, se zabývá fotograf Alejandro Cegarra. Jeho dlouhodobý projekt zvítězil na World Press Photo.
     Komentáře
  • Středočeská setkání

    22 min

    Podcast
    Pro přírodu je nejlepší líný zahradník, říká ekolog Petr Dobrý z Černých Voděrad

    Před 2 roky

    ·

    22 minut

    Petr Dobrý prožil své dětství a mládí v pražském paneláku. Přesto ho to odjakživa táhlo do přírody. Když se pak přestěhoval do Černých Voděrad na Praze-východ, začal v přírodě nejenom žít, ale také ji chránit. U svého domu založil přírodní zahradu a také firmu Zelená domácnost. A jak se k přírodě chovat šetrně a ohleduplně, učí dnes i ostatní.
     Komentáře
  • Seznam Zprávy

    „Pohled na nepředstavitelnou ztrátu.“ World Press Photo vyhrál snímek z Gazy

    Před 2 roky
    Porota letos vybírala z 61 062 příspěvků od 3851 fotografů ze 130 zemí.
     Komentáře
  • Novinky

    World Press Photo vyhrála fotografie Palestinky držící mrtvé tělo malé dívky

    Před 2 roky
    Vítěznou fotografií soutěže World Press Photo je snímek zachycující Palestinku, jak drží tělo své mrtvé neteře, jež zemřela při izraelském raketovém útoku na Chán Júnis v Pásmu Gazy. Pořídil ho loni v říjnu fotograf agentury Reuters Muhammad Sálim. V soutěži bylo více než 61 tisíc snímků. Hlavního vítěze porota vybírala z 24 nejlepších regionálních snímků.
     Komentáře
  • České noviny

    World Press Photo letos vyhrál snímek Palestinky s mrtvým dítětem v náručí

    Před 2 roky
    Amsterodam - Vítězným snímkem letošního ročního fotografické soutěže World Press Photo se stal snímek truchlící Palestinky, která drží v náručí tělo své mrtvé pětileté neteře zabalené do bílé látky. Fotograf agentury Reuters Muhammad Sálim ho pořídil 17. října 2023 v nemocnici ve městě Chán Júnis na jihu Pásma Gazy, oznámili pořadatelé.
     Komentáře
  • Aktuálně

    Známe vítěze World Press Photo: vyhrál snímek mrtvé pětileté dívky z Palestiny

    Před 2 roky
    Snímek palestinské ženy Inas Abu Maamarové, která objímá tělo pětileté neteře Saly, se stal letošním vítězem soutěže World Press Photo.
    Vítěz World Press Photo 2024 v kategorii jednotlivých snímků a asijský vítěz: Mohammed Salem (Palestina / Reuters) - Palestinská žena objímá tělo své neteře.
    Vítězka World Press Photo 2024 v kategorii Série snímků a africká vítězka: Lee-Ann Olwageová (Jihoafrická republika / GEO) - Valim-babena (Úcta ke stáří). Soubor zachycuje život rodiny na Madagaskaru, která se stará o 91letého dědečka trpícího demencí (ukázka ze souboru fotografií).
    Vítězka World Press Photo 2024 v kategorii Série snímků a africká vítězka: Lee-Ann Olwageová (Jihoafrická republika / GEO) - Valim-babena (Úcta ke stáří). Soubor zachycuje život rodiny na Madagaskaru, která se stará o 91letého dědečka trpícího demencí (ukázka ze souboru fotografií).
    Vítězka World Press Photo 2024 v kategorii Série snímků a africká vítězka: Lee-Ann Olwageová (Jihoafrická republika / GEO) - Valim-babena (Úcta ke stáří). Soubor zachycuje život rodiny na Madagaskaru, která se stará o 91letého dědečka trpícího demencí (ukázka ze souboru fotografií).
    Vítěz World Press Photo 2024 v kategorii Dlouhodobý projekt a zároveň vítěz pro Severní a Střední Ameriku ve stejné kategorii: Alejandro Cegarra (Venezuela / The New York Times / Bloomberg) - Dvě zdi. Soubor snímků zaměřený na problematiku migrantů. Severoamerický a středoamerický vítěz World Press Photo v kategorii Dlouhodobý projekt (ukázka ze série snímků).
    Vítězka World Press Photo 2024 v kategorii Volný formát a evropská vítězka v téže kategorii: Julia Kochetová (Ukrajina) - Válka je osobní (ukázka z rozsáhlejšího projektu).
    Následuje přehled regionálních vítězů, který začínáme těmi evropskými. Adem Altan (Turecko / AFP): Otcova bolest. Mesut Hancer drží za ruku svou patnáctiletou dceru Irmak, která zemřela při zemětřesení v tureckém Kahramanmarasu. Evropský vítěz World Press Photo v kategorii Jednotlivý snímek.
    Johanna Maria Fritzová (Německo / Ostkreuz, Die Zeit): Záplavy ve válečné zóně pod poničenou přehradou Kachovka. Evropská vítězka World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Johanna Maria Fritzová (Německo / Ostkreuz, Die Zeit): Záplavy ve válečné zóně pod poničenou přehradou Kachovka. Evropská vítězka World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Johanna Maria Fritzová (Německo / Ostkreuz, Die Zeit): Záplavy ve válečné zóně pod poničenou přehradou Kachovka. Evropská vítězka World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Daniel Chatard (Francie): Země nikoho. Snímek zachycuje aktivisty protestující proti těžbě uhlí v Německu. Evropský vítěz World Press Photo v kategorii Dlouhodobý projekt (ukázka ze série snímků).
    Vincent Haiges (Německo / Real 21). Návrat z války. Africký vítěz World Press Photo v kategorii Jednotlivý snímek.
    Felipe Dana a Renata Britoová (Brazílie, AP): Unášeni vodou. Video pojednávající o osudech migrantů z Mauritánie. Afričtí vítězové World Press Photo v kategorii Volný formát (screenshot z videa).
    Zied Ben Romdhane (Tunisko / Magnum Photos, Arab Fund for Arts and Culture, AIM LAB): Útěk. Africký vítěz World Press Photo v kategorii Dlouhodobý projekt. Bližší údaje o tom, čeho se série snímků týká, v podkladech od World Press Photo nejsou uvedeny.
    Ebrahim Noroozi (Írán/AP): Afghánistán na rozcestí. Asijský vítěz World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Ebrahim Noroozi (Írán/AP): Afghánistán na rozcestí. Asijský vítěz World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Ebrahim Noroozi (Írán/AP): Afghánistán na rozcestí. Asijský vítěz World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Kazuhiko Matsumura (Japonsko / Kyoto Shimbun): S láskou v srdci. Projekt zaměřený na lidi trpící demencí. Asijský vítěz World Press Photo v kategorii Volný formát (ukázka z rozsáhlejšího projektu).
    Wang Naigong (Čína): Jsem stále s vámi. Asijský vítěz v kategorii Dlouhodobý projekt. Bližší údaje o tom, čeho se série snímků týká, v podkladech od World Press Photo nejsou uvedeny.
    Charles-Frédérick Ouellet (Kanada / The Globe and Mail): Den v životě hasičského sboru v Quebecu. Severoamerický a středoamerický vítěz World Press Photo v kategorii Jednotlivý snímek.
    Jaime Rojo (Španělsko / National Geographic): Záchrana motýlů monarchů stěhovavých. Severoamerický a středoamerický vítěz World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Jaime Rojo (Španělsko / National Geographic): Záchrana motýlů monarchů stěhovavých. Severoamerický a středoamerický vítěz World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Jaime Rojo (Španělsko / National Geographic): Záchrana motýlů monarchů stěhovavých. Severoamerický a středoamerický vítěz World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Mackenzie Calleová (USA): Vesmírná agentura pro gaye. Projekt se zaměřuje na diskriminaci gayů ve vesmírném programu USA. Severoamerická a středoamerická vítězka World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka z projektu).
    Lalo de Almeida (Brazílie / Folha de São Paulo): Sucho v Amazonii. Jihoamerický vítěz World Press Photo v kategorii Jednotlivý snímek.
    Adriana Loureiro-Fernandezová (Venezuela / New York Times): Rudá obloha, zelené vody. Soubor zachycuje okolí jezera Maracaibo, trpící znečištěním životního prostředí a chudobou. Jihoamerická vítězka World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Adriana Loureiro-Fernandezová (Venezuela / New York Times): Rudá obloha, zelené vody. Soubor zachycuje okolí jezera Maracaibo, trpící znečištěním životního prostředí a chudobou. Jihoamerická vítězka World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Adriana Loureiro-Fernandezová (Venezuela / New York Times): Rudá obloha, zelené vody. Soubor zachycuje okolí jezera Maracaibo, trpící znečištěním životního prostředí a chudobou. Jihoamerická vítězka World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Marco Garro (Peru / Pulitzer Center): Zamlčované zločiny. Projekt pojednává o nenávistných projevech a trestných činech proti LGBTQ+ lidem v peruánské Amazonii. Jihoamerický vítěz World Press Photo v kategorii Volný formát (ukázka z projektu).
    Pablo E. Piovano (Argentina / Greenpeace Award, GEO, National Geographic Society): Mapučové: Hlas předků se vrací. Práce vypráví o životě lidí, které ohrožuje plánovaná stavba vodní elektrárny. Jihoamerický vítěz World Press Photo v kategorii Dlouhodobý projekt (ukázka ze série snímků).
    Eddie Jim (Austrálie/ The Age / Sydney Morning Herald): Bojovat a nezmizet pod hladinou. Obyvatel ostrova Kioa a jeho vnuk John stojí v místech, kde ještě v padesátých letech uplynulého století byla pevná země. Vítěz World Press Photo pro oblast jihovýchodní Asie a Oceánie v kategorii Jednotlivý snímek.
    Michael Varcas (Filipíny / Philippine Star): Boj o suverenitu. Fotograf popisuje spor mezi Čínou a Filipínami o území v Jihočínském moři. Vítěz World Press Photo pro oblast jihovýchodní Asie a Oceánie v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Michael Varcas (Filipíny / Philippine Star): Boj o suverenitu. Fotograf popisuje spor mezi Čínou a Filipínami o území v Jihočínském moři. Vítěz World Press Photo pro oblast jihovýchodní Asie a Oceánie v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Michael Varcas (Filipíny / Philippine Star): Boj o suverenitu. Fotograf popisuje spor mezi Čínou a Filipínami o území v Jihočínském moři. Vítěz World Press Photo pro oblast jihovýchodní Asie a Oceánie v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Aletheia Caseyová (Austrálie): Ztracené místo. Projekt popisuje důsledky ničivých požárů buše v Austrálii. Vítězka World Press Photo pro oblast jihovýchodní Asie a Oceánie v kategorii Volný formát (ukázka ze souboru fotografií).
    Ta Mwe (Myanmar / Sacca Photo, VII Foundation, Frontline Club, W. Eugene Smith Grant): Revoluce v Myanmaru. Vítěz World Press Photo pro oblast jihovýchodní Asie a Oceánie v kategorii Dlouhodobý projekt (ukázka ze série snímků).
    Ta Mwe (Myanmar / Sacca Photo, VII Foundation, Frontline Club, W. Eugene Smith Grant): Revoluce v Myanmaru. Vítěz World Press Photo pro oblast jihovýchodní Asie a Oceánie v kategorii Dlouhodobý projekt (ukázka ze série snímků).
    +
     Komentáře
  • Seznam Zprávy

    Cenu za jihoamerický kontinent získala Adriana Loureiro Fernandezová (The New York Times) za sérii snímků Red Skies, Green Waters. Tento příběh výmluvně zobrazuje škodlivé dopady průmyslu na životní prostředí i sociální strukturu Venezuely.
    Mezi důvody mizení motýlů patří ztráta hnízdního prostředí, vymizení mléčnice (jediná potrava housenek) kvůli rozšiřujícímu se průmyslovému zemědělství podél jejich migrační trasy a v poslední době i změna klimatu.
    Podle Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva žije téměř 82 % Venezuelanů v chudobě.
    Těmito vodami prochází více než třetina světové lodní dopravy a operuje zde polovina světových rybářských plavidel. Čínské námořní síly fakticky okupují Scarborough Shoal, část výlučné ekonomické zóny Filipín (EEZ), čímž blokují přístup do tradičních lovišť filipínských rybářů.

    Zmar pod Kachovkou i záchrana motýlů. To jsou nejsilnější fotosérie roku

    Před 2 roky
    Venezuela, Afghánistán, ale i Jihočínské moře. S těmito dokumentárními sériemi uspěli fotografové z jednotlivých kontinentů planety v prestižní fotožurnalistické soutěži World Press Photo.
     Komentáře
  • Seznam Zprávy

    Na snímku čekají žadatelé o azyl před branami Mexické komise pro pomoc uprchlíkům (COMAR) na slyšení, v němž žádají o udělí humanitárních víz k pobytu v Mexiku či k cestě přes celou zemi do Spojených států. COMAR byl obviněn z korupce a zdržování schvalování humanitárních víz. Tapachula, Mexiko, 18. června 2019.
    Na snímku bourá RWE farní kostel Immerath, aby se uvolnilo místo pro rozšíření povrchového dolu Garzweiler. Vyfoceno v německém Immerath, 8. ledna 2018.
    Snímek z fotbalového hřiště v Gafse, v regionu klíčovém pro tuniskou ekonomiku pro své fosfátové doly. Lokalita je poznamenananá vysokou nezaměstnaností mladých lidí. Umm-Al-Arais, Gafsa, Tunisko, 17. října 2015.
    Odbojová skupina se připravuje na přesun do první linie. Demoso Township, stát Kayah (Karenni), Myanmar, 7. srpna 2023.

    Tohle jsou nejsilnější dokumentární snímky letošního World Press Photo

    Před 2 roky
    Podívejte se na nejlepší dokumentární práce fotografů z jednotlivých kontinentů. Právě z nich bude porota slavné fotožurnalistické soutěže vybírat tento týden vítěze.
     Komentáře
  • Aktuálně

    Sbohem, Ostrove Jeana Charlese. Oteplování připravuje o domovy už i rodiny z USA

    Před 2 roky
    Sbohem, ostrove Isle de Jean Charles. Příběhy klimatických uprchlíků z Louisiany, které získaly ocenění na World Press Photo.
     Komentáře
  • Středočeská setkání

    25 min

    Podcast
    Baví mě prožít s lidmi část jejich života. Fotka je až na druhém místě, říká fotograf Michael Hanke

    Před 2 roky

    ·

    25 minut

    Fotograf původem z Kladna Michael Hanke pochází z fotografické a umělecké rodiny. Sám přitom začal fotit až ve čtyřiceti letech. Brzy získal prestižní ocenění v soutěži Czech Press Photo a potom dokonce dvakrát uspěl i ve světovém soutěži World Press Photo. Sám přitom říká, že nejdůležitější je pro ně prožít s lidmi, které na svých snímcích zachycuje, kus jejich života. Samotná fotka je pro něj až na druhém místě.
     Komentáře
  • Aktuálně

    Utrpení v Turecku. Evropský vítěz World Press Photo zachytil oběti zemětřesení

    Před 2 roky
    Evropským vítězem fotožurnalistické soutěže World Press Photo se stal fotograf Adem Altan se snímkem, který zachycuje oběti tragického zemětřesení v Turecku. Cenu za sérii snímků získala Němka Johanna Marie Fritzová s reportáží ze zaplavené válečné zóny pod ukrajinskou přehradou Kachovka. Fotogalerie přináší přehled kontinentálních vítězů World Press Photo, kteří se utkají o světové vítězství.
    Adem Altan (Turecko / AFP): Otcova bolest. Mesut Hancer drží za ruku svou patnáctiletou dceru Irmak, která zemřela při zemětřesení v tureckém Kahramanmarasu. Evropský vítěz World Press Photo v kategorii Jednotlivý snímek.
    Johanna Maria Fritzová (Německo / Ostkreuz, Die Zeit): Záplavy ve válečné zóně pod poničenou přehradou Kachovka. Evropská vítězka World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Johanna Maria Fritzová (Německo / Ostkreuz, Die Zeit): Záplavy ve válečné zóně pod poničenou přehradou Kachovka. Evropská vítězka World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Johanna Maria Fritzová (Německo / Ostkreuz, Die Zeit): Záplavy ve válečné zóně pod poničenou přehradou Kachovka. Evropská vítězka World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Julia Kochetová (Ukrajina): Válka je osobní. Evropská vítězka World Press Photo v kategorii Volný formát (ukázka z rozsáhlejšího projektu).
    Daniel Chatard (Francie): Země nikoho. Snímek zachycuje aktivisty protestující proti těžbě uhlí v Německu. Evropský vítěz World Press Photo v kategorii Dlouhodobý projekt (ukázka ze série snímků).
    Vincent Haiges (Německo / Real 21). Návrat z války. Africký vítěz World Press Photo v kategorii Jednotlivý snímek.
    Lee-Ann Olwageová (Jihoafrická Republika / GEO): Valim-babena (Úcta ke stáří). Soubor zachycuje život rodiny na Madagaskaru, která se stará o 91letého dědečka trpícího demencí. Africká vítězka World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Lee-Ann Olwageová (Jihoafrická Republika / GEO): Valim-babena (Úcta ke stáří). Soubor zachycuje život rodiny na Madagaskaru, která se stará o 91letého dědečka trpícího demencí. Africká vítězka World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Lee-Ann Olwageová (Jihoafrická Republika / GEO): Valim-babena (Úcta ke stáří). Soubor zachycuje život rodiny na Madagaskaru, která se stará o 91letého dědečka trpícího demencí. Africká vítězka World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Felipe Dana a Renata Britoová (Brazílie, AP): Unášeni vodou. Video pojednávající o osudech migrantů z Mauritánie. Afričtí vítězové World Press Photo v kategorii Volný formát (screenshot z videa).
    Zied Ben Romdhane (Tunisko / Magnum Photos, Arab Fund for Arts and Culture, AIM LAB): Útěk. Africký vítěz World Press Photo v kategorii Dlouhodobý projekt. Bližší údaje o tom, čeho se série snímků týká, v podkladech od World Press Photo nejsou uvedeny.
    Mohammed Salem (Palestina / Reuters): Palestinská žena objímá tělo své neteře. Asijský vítěz World Press Photo v kategorii Jednotlivý snímek.
    Ebrahim Noroozi (Írán / AP): Afghánistán na rozcestí. Asijský vítěz World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Ebrahim Noroozi (Írán / AP): Afghánistán na rozcestí. Asijský vítěz World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Ebrahim Noroozi (Írán / AP): Afghánistán na rozcestí. Asijský vítěz World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Kazuhiko Matsumura (Japonsko / Kyoto Shimbun): S láskou v srdci. Projekt zaměřený na lidi trpící demencí. Asijský vítěz World Press Photo v kategorii Volný formát (ukázka z rozsáhlejšího projektu).
    Wang Naigong (Čína): Jsem stále s vámi. Asijský vítěz v kategorii Dlouhodobý projekt. Bližší údaje o tom, čeho se série snímků týká, v podkladech od World Press Photo nejsou uvedeny.
    Charles-Frédérick Ouellet (Kanada / The Globe and Mail): Den v životě hasičského sboru v Quebecu. Severoamerický a středoamerický vítěz World Press Photo v kategorii Jednotlivý snímek.
    Jaime Rojo (Španělsko / National Geographic): Záchrana motýlů monarchů stěhovavých. Severoamerický a středoamerický vítěz World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Jaime Rojo (Španělsko / National Geographic): Záchrana motýlů monarchů stěhovavých. Severoamerický a středoamerický vítěz World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Jaime Rojo (Španělsko / National Geographic): Záchrana motýlů monarchů stěhovavých. Severoamerický a středoamerický vítěz World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Mackenzie Calleová (USA): Vesmírná agentura pro gaye. Projekt se zaměřuje na diskriminaci gayů ve vesmírném programu USA. Severoamerická a středoamerická vítěz ka World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka z projektu).
    Alejandro Cegarra (Venezuela / The New York Times / Bloomberg): Dvě zdi. Soubor snímků zaměřený na problematiku migrantů. Severoamerický a středoamerický vítěz World Press Photo v kategorii Dlouhodobý projekt (ukázka ze série snímků).
    Lalo de Almeida (Brazílie / Folha de São Paulo): Sucho v Amazonii. Jihoamerický vítěz World Press Photo v kategorii Jednotlivý snímek.
    Adriana Loureiro-Fernandezová (Venezuela / New York Times): Rudá obloha, zelené vody. Soubor zachycuje okolí jezera Maracaibo, trpící znečištěním životního prostředí a chudobou. Jihoamerická vítězka World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Adriana Loureiro-Fernandezová (Venezuela / New York Times): Rudá obloha, zelené vody. Soubor zachycuje okolí jezera Maracaibo, trpící znečištěním životního prostředí a chudobou. Jihoamerická vítězka World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Adriana Loureiro-Fernandezová (Venezuela / New York Times): Rudá obloha, zelené vody. Soubor zachycuje okolí jezera Maracaibo, trpící znečištěním životního prostředí a chudobou. Jihoamerická vítězka World Press Photo v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Marco Garro (Peru / Pulitzer Center): Zamlčované zločiny. Projekt pojednává o nenávistných projevech a trestných činech proti LGBTQ+ lidem v peruánské Amazonii. Jihoamerický vítěz World Press Photo v kategorii Volný formát (ukázka z projektu).
    Pablo E. Piovano (Argentina / Greenpeace Award, GEO, National Geographic Society): Mapučové: Hlas předků se vrací. Práce vypráví o životě lidí, které ohrožuje plánovaná stavba vodní elektrárny. Jihoamerický vítěz World Press Photo v kategorii Dlouhodobý projekt (ukázka ze série snímků).
    Eddie Jim (Austrálie/ The Age / Sydney Morning Herald): Bojovat a nezmizet pod hladinou. Obyvatel ostrova Kioa a jeho vnuk John stojí v místech, kde ještě v padesátých letech uplynulého století byla pevná země. Vítěz World Press Photo pro oblast jihovýchodní Asie a Oceánie v kategorii Jednotlivý snímek.
    Michael Varcas (Filipíny / Philippine Star): Boj o suverenitu. Fotograf popisuje spor mezi Čínou a Filipínami o území v Jihočínském moři. Vítěz World Press Photo pro oblast jihovýchodní Asie a Oceánie v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Michael Varcas (Filipíny / Philippine Star): Boj o suverenitu. Fotograf popisuje spor mezi Čínou a Filipínami o území v Jihočínském moři. Vítěz World Press Photo pro oblast jihovýchodní Asie a Oceánie v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Michael Varcas (Filipíny / Philippine Star): Boj o suverenitu. Fotograf popisuje spor mezi Čínou a Filipínami o území v Jihočínském moři. Vítěz World Press Photo pro oblast jihovýchodní Asie a Oceánie v kategorii Série snímků (ukázka ze souboru fotografií).
    Aletheia Caseyová (Austrálie): Ztracené místo. Projekt popisuje důsledky ničivých požárů buše v Austrálii. Vítězka World Press Photo pro oblast jihovýchodní Asie a Oceánie v kategorii Volný formát (ukázka ze souboru fotografií).
    Ta Mwe (Myanmar / Sacca Photo, VII Foundation, Frontline Club, W. Eugene Smith Grant): Revoluce v Myanmaru. Vítěz World Press Photo pro oblast jihovýchodní Asie a Oceánie v kategorii Dlouhodobý projekt (ukázka ze série snímků).
    Ta Mwe (Myanmar / Sacca Photo, VII Foundation, Frontline Club, W. Eugene Smith Grant): Revoluce v Myanmaru. Vítěz World Press Photo pro oblast jihovýchodní Asie a Oceánie v kategorii Dlouhodobý projekt (ukázka ze série snímků).
    +
     Komentáře
  • České noviny

    U příležitosti výročí bojů na Ukrajině nabídnou pražská kina přehlídku Kinowar

    Před 2 roky
    Praha - U příležitosti druhého výročí bojů na Ukrajině se v pražských kinech 22. až 29. února uskuteční přehlídka současné ukrajinské filmové tvorby Kinowar. Nabídne předpremiérovou projekci čtyř filmů - Láska nade vše, Jaro v Buči, Den na Ukrajině a 20 dní v Mariupolu. Součástí benefiční přehlídky bude doprovodný program obsahující mimo jiné setkání s dokumentaristy, historiky a novináři. ČTK o tom za pořadatele informoval Pavel Sandul.
     Komentáře
  • Aktuálně

    Komentář: Až polovinu vítězů World Press Photo určují kvóty pro gender a národnost

    Před 2 roky
    Největší světové fotografické soutěže se ztrácejí v houštině pravidel a kvót, málokdo jim rozumí.
     Komentáře
Reklama