Před 2 měsíci
Michalu Hájkovi bylo letos 26 let. Na svůj věk jej zajímá poměrně netradiční téma, komunistické perzekuce v 50. letech minulého století. Mladý muž pochází ze Světlé nad Sázavou. Již od svých deseti let se zabývá vzděláváním v oblasti divadla. Jak uvádí, přivedli ho k tomu rodiče. Nyní působí ještě s několika kolegyněmi a kolegy v klášteře v Želivě, kde vzdělávají návštěvníky formou dobových scének z historie. Při návštěvě kláštera můžete například zhlédnout inscenaci nazvanou Akce K, na níž se Hájek podílí. Akce K byla namířena proti klášterům a mužským řeholním řádům. Probíhala v letech 1949-1950. Jedním ze zasažených klášterů byl i ten v Želivě. Michal Hájek není historik, odmaturoval jako ošetřovatel. Později vystudoval Vyšší odbornou školu zaměřenou na řízení podniku a chemii silikátů. Nyní studuje na Janáčkově fakultě Múzických umění obor Divadlo a výchova (JAMU). Říká, že k tematice Akce K se poprvé dostal, když v minulosti připravovali s kolegyní vzdělávací program se zážitkovými metodami. „Ale téma a jeho síla na mě dýchla při první návštěvě kláštera v roce 2019,“ podotkl. Přestože je příslušníkem mladé generace, považuje za důležité, aby se o tomto tématu ve veřejném prostoru mluvilo, ačkoliv od těchto událostí uplynulo již 75 let. „Především by toto téma nemělo být zapomenuto nejen ve školních lavicích. Otevření debaty nad touto událostí se stalo jedním z cílů letošní inscenace,“ přiblížil. Projektu Akce K se věnuje spolu s kolegy již od roku 2023. Říká, že k samotné inscenaci vedla dlouhá cesta. Řídili se při tom jednou důležitou myšlenkou. „Každý z nás chodil do školy, každý z nás měl dějepis, ale víme daleko více o dinosaurech než o tom, co se dělo během 50. let,“ představil. Cílem jsou otázky Vývoj jejich inscenace byl proto mnohem složitější, než by se na první pohled mohlo zdát. „Naším cílem totiž nebylo pouhé replikování historické události, ale především zkoumání psychologického dopadu dané doby na lidi – tedy co se dělo uvnitř nich samotných,“ vysvětlil. Domnívá se, že právě tento vhled a hloubka učinily inscenaci zajímavou pro mnoho návštěvníků. „Poté následovalo samotné zkoušení, kterému předcházelo intenzivní víkendové soustředění, kde jsme celý tým zkoumali principy 50. let,“ pokračoval. Spolu s ním se na projektu podíleli Kamila Svarovská, Eliška Nováková a David Schober. Společně hledali odpovědi k tématu v knihách, pamětech či rozhovorech. „Častokrát jsme došli k fascinujícím zjištěním. Pravidelně probíhaly tvůrčí porady, během kterých jsme si sdíleli získané informace, z nichž poté vznikl námět a scénář,“ popsal. Pro starší generaci představují 50. léta minulého století dosti citlivé téma. „Myslím si, že téma je náročnou látkou pro jakékoliv zpracování, též pro divácké přijetí jakékoliv generace,“ zmínil Hájek. Domnívá se, že každý, kdo viděl inscenaci, odchází s otázkami a to je cílem. „Celkové reakce na představení byly pozitivní, i když se objevily i kritické hlasy. V divadle však vidím nástroj, jehož cílem je právě vzbuzování silných emocí a diskuse,“ zhodnotil mladý umělec. Je si vědom toho, že si každý odnese z představení něco jiného. Proto považuje v tomto ohledu inscenaci za výbornou. „Myslím si, že pro dnešní společnost je především potřebná. Zároveň by to mělo přenést zážitek na ostatní, v konečném důsledku vznikla inscenace, aby to rezonovalo společenskými tématy,“ má jasno Hájek. Úcta a respekt ke všem Sdělil, že na jedné inscenaci se podílí celkem 12 osob včetně technického zabezpečení. „Mojí rolí v této inscenaci byla režie, u které jsem zůstal, aby byl příběh odvyprávěn s úctou a respektem ke všem. Z
