Albert Speer

Když se však 20. července 1944 dozvěděla o atentátu na Hitlera, údajně se nervově zhroutila a po telefonu mu přísahala „věčnou“ věrnost a prohlásila, že je za něj ochotna zemřít, „pokud se Rusové dostanou do Berlína“. Své slovo dodržela. 20. dubna 1945, v den Hitlerových narozenin, začal 1. běloruský front maršála Georgije Žukova, postupující z východu a severu, ostřelovat centrum Berlína, zatímco 1. ukrajinský front maršála Ivana Koněva prolomil Skupinu armád Střed a postupoval k jižním předměstím Berlína. O dva dny později, 22. dubna 1945, se Goebbelsova rodina včetně šesti dětí ve věku od 4 do 12 let přestěhovala do Hitlerova bunkru pod zahradou říšského kancléřství. Magda odmítla několik nabídek, například nabídku Alberta Speera, aby byly její děti propašovány z Berlína, a trvala na tom, že rodina musí zůstat po boku jejího manžela. Ve Führerbunkeru se svěřila Hitlerově tajemnici Traudl Junge se slovy: „Raději nechám své děti zemřít, než žít v hanbě a posměchu. Moje děti nemají v Německu po válce žádnou šanci.“...

„Zničte vše, co by mohlo padnou do rukou nepřítele,“ nařizuje Hitler, když vidí, jak západní spojenci i Rudá armáda dobývají jedno nacisty ovládané území za druhým. Proti rozkazu likvidovat továrny či dopravní infrastrukturu se paradoxně staví jeden z vůdcových nejbližších lidí – ministr zbrojní výroby Albert Speer. Tento Hitlerův dvorní architekt měl vazby i na Prahu, kterou jeho lidé hodlali přestavět v nacistické město budoucnosti. Jejich vize jsou z dnešního pohledu šokující.

Během procesu Hans Frank konvertoval ke katolické víře a tvrdil, že měl řadu náboženských zážitků. Obvinil také Spojence, zejména Sověty, z jejich vlastních válečných zvěrstev. On a Albert Speer byli jediní obžalovaní, kteří projevili určitou míru lítosti nad svými zločiny. Řekl také: "Já sám, mluvě z hloubi svých pocitů a prožívajíc pět měsíců tohoto procesu, chci říci, že nyní, poté, co jsem plně prohlédl všechna ta strašná zvěrstva, která byla spáchána, jsem opanován hlubokým pocitem viny. Ti z nás, kteří jsou vinni, musí za to zaplatit." A to také udělal.

Po válce Boix získal zpět ukryté archivy až 3000 fotografií a jako jediný Španěl byl pozván, aby svědčil v norimberských procesech. Popsal otrockou práci, mučení, veřejné popravy okořeněné doprovodem cikánské kapely nucené hrát polky a to, jak dozorci SS dostávali bonusy za střílení Židů. Co je však nejdůležitější, svědčil o přítomnosti Heinricha Himmlera, Alberta Speera a Ernsta Kaltenbrunnera v táboře. Poslední zmíněný přitom popřel, že by o táborech věděl, a tím pádem byl usvědčen na základě Boixovy výpovědi.

Když byl Morell 18. května 1945 zajat americkými jednotkami a vyslýchán, jeden z jeho vyšetřovatelů projevil znechucení nad jeho obezitou a označil ho za tlustého a postrádajícího hygienické návyky. Morell byl poté krátce držen v americkém zajetí v internačním táboře Dachau a vyslýchán kvůli své blízkosti k Hitlerovi. Tam se vyšetřovalo, zda se nedopustil válečných zločinů nebo zločinů proti lidskosti, ale vyšetřování nemohlo nic prokázat. Při výslechu Morell uvedl, že se prý v posledních dnech před pádem Berlína Hitler obával, že bude omámen a násilím odvezen z hlavního města. Během jejich posledního setkání Hitler na Morella křičel a říkal: "Myslíte si, že jsem blázen. Pokusíte se mi dát morfium. Vypadněte odsud; jste vyhozen. Sundejte si tu lékařskou uniformu. Jděte domů a chovejte se, jako byste se mnou nikdy neměl nic společného."