Eva Turnová

Mám chronickou gastritidu a jednou za rok chodím na kontrolu žaludku. S lékařem, který zákrok provádí, jsme se už za ta léta skamarádili. Bohužel nikdy nevím, o čem jsme mluvili, protože doba mezi pozdravem a chvílí, kdy jsem úplně sjetá, trvá asi minutu. A poté, co mi vsunou do úst náustek, nerozumí už ani on mně.

Kdysi jsem asi půl roku psala povídku o svém bývalém. Věřila jsem, že až si ji přečte, pochopí, že se ke mně nechoval úplně fér. Po přečtení mi řekl: „Hustý. A o kom to bylo? Znám ho?“

Nevím, kdy se to stalo. Dřív člověk občas potkal protivného člověka. Dnes jako by protivnost a nadřazenost povýšila na komunikační styl. Stačí co nejrychleji najít chybu u toho druhého a rázem jste autorita.

V životě jsem zvládla spoustu náročných aktivit, jen abych se vyhnula uklízení. Přečetla jsem půl Švejka, vstřebala sadu čínských znaků, zkrotila manuál k zahradnickým nůžkám, naučila se propojit dva počítače kabelem a vyndala ježka z klece.

Vždycky mě bavilo, když naši chatu na Trojském ostrově ovládl karban. Zatímco v pubertálním přístěnku lítaly žolíky s kanastou nebo Dudák, teta se v mansardě dostávala do varu pasiánsem a chlapi v kuchyni citlivě rozjížděli mikádo nebo Záchod.

Jako malá jsem si myslela, že jsem chycená v pasti vnějších okolností a mým úkolem je všude zapadnout, což se mi nedařilo. Neměla jsem problém vylézt v Šárce na Žabáka bez jištění, jít po Václaváku v plavkách a rozdávat u toho letáky VONSu. Ale dojít na školní praxi v hotelu Jalta, vyrazit na lyžák nebo na vánoční mši vyžadovalo velkou odvahu.

O prokletých předmětech jsem vždycky četla jen v knihách. Ať už to byly šperky po mrtvých hraběnkách, egyptské amulety nebo obrazy, které se samy vracely na půdu, odkud byly odneseny.

Ústavní soud o Ankaře. Ruský profit z cizích šarvátek. Český rozhlas a televize jsou víc než jen běžná média: máme je v genech. Nový režim v Íránu. A na konec glosa Evy Turnové. Moderuje Petr Schwarz.

Kruté zprávy v životě přicházejí většinou z úst neadekvátních poslů. Že mi umřel přítel, mi ve výtahu sdělila fousatá sousedka, a tvářila se, jako kdyby právě doštupovala ponožku. „Najdete si jinýho.“

Konec Knihovny Václava Havla. Co měl Miloš Vystrčil v batohu. Británie bojuje s rasistickým antirasismem. Hlas z exilu: Rusko i bez Putina nejspíše zůstane zlem. A na konec glosa Evy Turnové. Moderuje Petr Schwarz.

Nechala jsem vytisknout svou první knihu v prestižní tiskárně. Bohužel jsem se ani jednou netrefila do náhledů, i když jsem přijela v domluvenou hodinu. Nechala jsem tedy výrobu knihy v rukách osudu.

Armáda podle Babiše. Hon na větrníky české ekonomice nepomůže. Chodorkovskij vytyčil úkoly ruského exilu. Jiřina Šiklová, socioložka s vervou. A na konec glosa Evy Turnové. Moderuje Petr Schwarz.

Nedávno konečně nabyla účinnosti nová superdávka jako pomoc lidem v nouzi.

Ve vesnici, kam jsem se přesunula natrvalo, se snažím zapadnout. Sázím afrikány, nepletu si velkoobjemový odpad s nebezpečným a v lese sbírám klacky o průměru maximálně sedm centimetrů. Pro jistotu nosím metr. Na vesnici je důležité nevyčnívat. Ani větví. Většinu lidí znám jen od vidění. Každý si střeží své soukromí.

Jdu přednášet americkým studentům na téma underground. „Byla to hlavně existenciální věc,“ říkám. „A dneska?“ ptá se studentka.

Je Andrej Babiš na koaliční partnery slabý, nebo ví přesně, co dělá? Írán, kobry kolem prázdného trůnu. Co je „ruský Tchaj-wan“? Babiš je „motivovanej“ posílit českou obranu. Chce se zapojit do Macronovy evropské jaderné iniciativy. A na konec glosa Evy Turnové. Moderuje Patricie Polanská.

V létě 1989 jsem byla na výměnném pobytu v Cambridge. Dva týdny jsme bydleli v rodinách anglických studentů, a pak přijeli oni k nám. Moje partnerka, studentka práv Julia Money, byla viceprezidentkou konzervativní strany, která o Československu nevěděla vůbec nic. Neustále mě nazývala komunistkou, což začalo být po nějaké době otravné. Mnohem víc času jsem trávila s organizátorem pobytu Gregem, který byl normální.

Patřím mezi slabší jedince. Cestou do Řecka se mi zanítí záděry u nehtů, v Tibetu mě skolí astma a v Mexiku tříměsíční sopl. Proto mám ráda sci-fi, kde je to přesně naopak, jako ve filmu Marťan od Ridleyho Scotta.

Trump vyvolal na Blízkém východě rozpaky. Když AI děsí i tvůrce. ETS2 jako strašák pro nízkopříjmové? Populisté a krajní pravice téma povolenek zneužívají, spravedlivé řešení přitom existuje. Spisovatel Bykov: Rusko nemá nic kromě sadismu. A na konec glosa Evy Turnové. Moderuje Petr Schwarz.

Učitel Paša z dokumentu Pan Nikdo proti Putinovi žije v malém ruském městě Karabaš. Všechno, co se v jeho škole děje, zaznamenává na kameru. Jenže po začátku války se práce učitelů proměňuje v tichou službu propagandě. Místo výuky se organizují vlastenecké rituály a dětem se vtloukají do hlavy demagogické fráze.

Nejsem úplně technický typ, ale mám dobrou paměť, takže když jde o řešení různých spotřebičů a zařízení, jsem schopna udržet v hlavě technické parametry v řádu několika hodin.

Můj dávný kamarád Kába vždycky tvrdil, že je členem Spolku pohodlí. Základním mottem Spolku bylo: Pěkného počasí využij ke spánku. Pořádaly se akce jako Den neklidu, Buchta, Knedlík nebo Četba ve skleníku. Témata byla záměrně banální, aby se člověk neunavil ani psychicky.

Rozhodla jsem se prodat svou nepojízdnou Toyotu Yaris na Bazoši. Do inzerátu jsem napsala popravdě: nefunguje převodovka, motor běží, prasklé čelní sklo. Plná nádrž.

Jádro opět v kurzu? Ano, ale… Horko v Hormuzském průlivu. Měsíc do voleb v Maďarsku. Nevolnictví bylo v Rusku zrušeno před 165 lety, mentalita přežívá. A na konec glosa Evy Turnové. Moderuje Ondřej Konrád.

Dostat Pavla z Hradu. I letos by politici za středoškolské přijímačky zasloužili defenestraci. Počet obětí sexuálního násilí v církvi je jen špička ledovce. Konec kurdského snu. Rusko v kostce, tam, kde to znám. A na konec glosa Evy Turnové. Moderuje Petr Schwarz.

Orwell nechá pozdravovat. Válečná zóna Minneapolis. Ta pravá tragédie rozpočtu 2025. Kdo je tu parazit? Státní správa pod politickou palbou. Bůh a Děda Mráz slouží v Rusku režimu. A na konec glosa Evy Turnové. Moderuje Petr Schwarz.

Co nás čeká a nemine? Co jsme se dozvěděli z novoročních projevů. Íránci se bouří. Trump v roce 2025 více mínil než měnil. A na konec glosa Evy Turnové. Moderuje Petr Schwarz.

Česko mezi dvěma světy. Saúdský princ – největší přítel Donalda Trumpa. Spor o důchody je víc než jen zatěžkávací zkouškou pro německou vládu. Jak dobří Rusové zneškodnili zákeřné Židy. Dvě a půl tisíciletí pro Ekrema Imamoğlu a na závěr glosa Evy Turnové. Moderuje Ondřej Konrád.

V pubertě mě kvůli nedomykavosti srdeční chlopně poslali na EKG. Tento přístroj vymyslel holandský fyziolog Willem Einthoven jako spolehlivý prostředek ke snímání srdeční aktivity. Na citlivou pubescentku mého typu ale byla tato sterilní procedura trochu moc.

O kuriozitách české politiky. Čeští zbrojaři mezi sebou bojují o velké muniční zakázky. Evropa vyděšeně zírá, jak se Francie řítí do propasti. Jaké šance má demokracie v Rusku? A glosa Evy Turnové Tichá pošta. To jsou témata pátečních komentářů, kterými provází Petr Schwarz.

Stalo se to přesně před týdnem: Při převozu na náklaďáku se kůň vykopal z bedny a vyskočil ven. Pobíhal po Pražském okruhu. Museli přijet policajti a zklidnili ho až uspávací puškou. Ona by to byla docela obyčejná příhoda nebo nehoda s dobrým koncem. Až na to, že to nebyl ledajaký kůň. Byl to hřebec, jmenoval se Wisky, psáno bez písmene „h‟.

Vojta byl jako dítě odstrkován a šikanován, ale v průběhu života se z něj stal sebevědomý muž, který vsadil na moderní technologie. Má nový typ všeho – Google brýle s hlasovým ovládáním, 3D tiskárnu. A na klon svých jater už je v pořadníku. Vojta se prostě snaží být šik, aby ho už nikdo nepřehlížel.

Poslední dobou se součástí mnoha domácností i pracovišť stala umělá inteligence. Lidé s takzvanou Ajkou řeší své osobní i pracovní problémy, zároveň se mnozí z nich obávají, jestli nás umělá inteligence v budoucnu nepřeválcuje.

Po silnici jede malý konvoj, pár džípů a malý náklaďák s otevřenou korbou, na některých se třepotají americké vlaječky. Je 1. května. Šinu se za nimi pokorně čtyřicítkou, protože silničky se v jihozápadní části Čech kroutí a jsou příliš úzké.

Malé děti říkají, co si myslí, a ani je nenapadne, že by to mohlo být jinak. Až postupem času začnou přistupovat na sociální hru dospělých a naučí se mlžit, aby byl klid.

Všichni chtějí, aby jim bylo jen dobře – což nejde, ale spousta lidí si trhá žíly, aby to tak aspoň vypadalo. Odmítání vlastních stínů stejně člověka dovede k tomu, že jeho temná stránka o to víc nabobtná.

Omlouvám se, že stejně jako posledně to bude o policistech. O čem jiném ale mám psát, když čtu, že při akci za 14 milionů korun 70 nasazených snajprů zastřelilo 14 divokých prasat. Prostým dělením to vychází jedno prase za mega. Každý ulovený kus má právo vejít do síně slávy.

Existuje indiánský kmen, který odsuzuje hněv. Když indián druhému indiánovi odloudí manželku, za viníka není označovaná ani indiánská fatálka, ani narušitel vztahu, ale ten, kdo se vytočí. Negativní trapák, který nemá odstup, je majetnický a ulpívá na druhém.

Když jsem na základce rozesílala po třídě otázku: „Dáváš přednost rozumu před citem, nebo citu před rozumem?“ bylo to hlavně proto, abych mohla šťouchnout do charizmatického Kukly, který papírek strčil do kapsy, ale nikdy ho nerozbalil. Byla jsem na něj moc komplikovaná, a navíc už měl s krásnou Petrou Hebákovou rozehrané Lodě.

Jako malou mě bavilo sledovat filmy s emočně vypjatými scénami. Jak se Bardotka láduje platíčkem sedativ, protože je ukradená Mastroiannimu, Angelika zahučí do podsvětí z touhy po Peyracovi, Saxana shání kvůli Hrušínskému babské ucho a Vondráčková má z lásky k Neckářovi půlku Šíleně smutné princezny pusu do podkovy.