Ferdinand II. Tyrolský

Ostravské muzeum vystavilo sbírku starých tisků a spisů z díla významného renesančního lékaře a botanika italského původu Pietra Andrey Mattioliho. K vidění je i první česky psaný herbář z roku 1562. Výstava Příběh Mattioliho herbáře potrvá do 16. října, sdělila pracovnice muzea Hana Kölblová.

Mezi lety 1572–1578 zemřeli podezřelou smrtí čtyři olomoučtí biskupové. Za jejich úmrtím, jak se později ukázalo, stál vraždící vikář Philopon Dambrovský.

Přežil válku, prošel pouští ovládanou muslimy, neskolil ho ani mor. Smrt na Kryštofa Haranta paradoxně čekala až doma.

Na začátku tohoto příběhu byla jedna ztracená zahradnická knížka, na konci pak jedinečná sbírka historických herbářů. Petr Bílek je shromažďuje, nechává restaurovat, ale také umožňuje, aby promlouvaly k dalším, jemu podobným nadšencům.

Dlouho žil ve stínu svého staršího bratra Viléma, který byl úspěšným politikem a de facto českým místokrálem. Těžko by tak tušil, že se do historie zapíše jako štědrý dobrodinec, renesanční kavalír a především jako roztomilý prostopášník.

Vytvoření nové expozice vyšlo na 2,8 milionu korun, náklady byly rozděleny do čtyř let.

Voynichův rukopis byl tématem přednášky badatele a publicisty Karla Dudka, který spolupracuje také s Naším REGIONEM. Přednáška se uskutečnila v knihovně ve Velkých Přílepech. „Voynichův rukopis…

Ze svého manželství s Annou Jagellonskou měl Ferdinand I. Habsburský patnáct dětí. Když roku 1564 umíral, bylo živých ještě třináct z nich – deset dcer a tři synové. Ovšem ze svých dvou nejstarších mužských potomků byl císař poněkud nešťastný – jeden jevil sklon tolerovat nekatolíky a druhý žil v utajovaném svazku s měšťankou.

Císař Maxmilián II. vydal 20. Února 1570 nařízení, podle kterého měly být v Praze základní potraviny prodávány na váhu a za pevné ceny. Praha tehdy očekávala zvýšení poptávky v souvislosti s velkolepými oslavami, přišel ale zásobovací kolaps.

Byl to Habsburk, který v nás žádné nepříjemné asociace na doby minulé nevyvolá. Není také příliš známý. Snad je to tím, že nikdy neměl na hlavě korunu panovníka a zde, v zemích Koruny české, byl vždy jen místodržitelem. Více či méně plnil příkazy svého otce a později staršího bratra, ale v rámci možností nechával tuto zemi žít v relativním klidu a pohodě. Autoritu navenek si uměl zjednat, metodou cukru a biče. V osobním životě to byl milující manžel a vášnivý sběratel všeho krásného. A nejen sběratel.

Toulky centrem hlavního města jsou kouzelné hlavně díky krásným stopám architektury, která okouzluje na každém kroku. Až nespravedlivě však hledíme do minulosti, když soudíme vliv habsburské vlády nad českým národem. Právě architektonické skvosty jsou totiž jedním z hlavních prvků, které v Praze Habsburkové zanechali. O jaké stavby jde?

Královské honitby, slavnosti i diplomatické návštěvy... Pro to vše sloužila obora Hvězda. Letohrádek s netradičním tvarem půdorysu však vznikl ze zcela jiného důvodu. Ferdinand Tyrolský ho nechal vystavět pro svou (tajnou, a především otcem Ferdinandem I. neschválenou) ženu Filipinu Welserovou. Dcera kupce totiž v té době nebyla dostačující partií. Tato národní kulturní památka nemá tvar hvězdy jen tak. Jaké symboly v sobě vlastně letohrádek skrývá?

Rakouský arcivévoda Ferdinand II. Tyrolský (1529 – 1595) si mne ruce. Právě do své sbírky kuriozit získal olejomalbu, která se mezi jeho obrazy bude vyjímat a služebnictvo bude jistě děsit.