Herbert von Karajan

Určitá zásadní okolnost je příběhům koncertních sálů či operních domů společná. Nejedná se o nezáživný shluk čísel a údajů, nudný výčet jednotlivých dat. Je tomu právě naopak: za každou z těchto staveb, ať už ve světě či u nás, se skrývá konkrétní vyprávění o konkrétních lidech. O těch, kteří dali k záměru vybudovat dotyčný objekt svůj podnět; zpřístupnili potřebný pozemek; nabídli návrhu svůj um, poskytli své tvůrčí schopnosti; otevřeli projektu svá srdce i své peněženky.

Na mapě světa najdeme dnes už řadu měst, která mají své starostky či dokonce primátorky; jen jednomu sídlu, italské Ravenně, však už od roku 1990 vládne žena. Alespoň tedy pokaždé zhruba od konce května do poloviny července. V tomto období se totiž právě zde, deset kilometrů od Jaderského moře, v hlavním městě provincie italské provincie Emilia Romagna, koná široce respektovaný hudební festival. A tato zmíněná žena jej založila, dlouho vedla jako umělecká ředitelka a nyní je jeho čestnou prezidentkou.

Za každým festivalem stojí osobnosti. Otec zakladatel, umělečtí ředitelé, dirigenti. Málokde ale najdeme jev, jaký dlouho platil o velikonočním týdnu v Salcburku. Ve všech rolích - jako zakladatel, umělecký ředitel i častý dirigent - účinkoval jediný muž. Nebyl to ovšem ledaskdo. Psal se rok 1967, když se Herbert von Karajan rozhodl vrátit rodnému město vše, co mu umožnilo. Vždyť v Salcburku se roku 1908 narodil. Zde dirigoval už v jednadvaceti, kdy nastudoval Straussovu operu Salome; odtud se vydal k hudební proslulosti. A ve zralém věku se na jižní předměstí Salcburku, do movité oblasti Anif, vrátil.

Lotyšsko. Země jezer, lesů a moře. Žijí v ní jen dva miliony obyvatel, ale výčet zdejších slavných jmen, působících v klasické hudbě, je úctyhodný. Pěvkyně Elina Garanča, mezzosoprán, a Kristina Opolais, soprán. Dirigenti Andris Nelsons a Mariss Jansons. Violoncellista Mischa Maisky a skladatel Peteris Vasks. Navíc je v této zemi staletá tradice sborového zpívání. Říká se, možná v nevelké nadsázce, že každý druhý Lotyš či Lotyška v nějakém sboru zpívá anebo si zpíváním alespoň osladil své mládí. V neposlední řadě platí, že lidové písně považovali Lotyši odjakživa za pilíř národního uvědomění – a jejich masovým zpěvem na demonstracích si koncem 80. let minulého století připravili půdu pro svoji samostatnost po následném rozpadu Sovětského svazu.

Národní divadlo, to je nejen živým divadelním centrem současnosti, ale také součástí naší národní paměti. Vypravte se s námi v dnešním Speciálu do historie. Dramaturg opery Ondřej Hučín vás vezme na Anenské náměstí do útrob tajemného hudebního archivu Národního divadla. Nevěřili byste, jaké poklady se zde ukrývají - rukopisy těch největších mistrů nedozírné hodnoty, kterých se pomalu bojíte dotknout. Ale také třeba kresbičky a zápisky hráčů a pěvců, kteří se nudili na zkoušce, a na okraj not si zapsali, kolik právě stojí třeba buřt. Uslyšíte také vedoucího archivu Matěje Dočekala a herce činohry Národního divadla Jindřišku Dudziakovou a Petra Vančuru.   V podcastu jsou užity hudební ukázky z těchto nahrávek:   W. A. Mozart: Così fan tutte (TELDEC) Ferrando – Deon van der Walt, Guglielmo – Gilles Cachemaille, Don Alfonso – Thomas Hampson, Royal Concertgebouw Orchestra Amsterdam, dirigent – Nikolaus Harnoncourt L. van Beethoven: Fidelio (Deutsche Grammophon) Berliner Philharmoniker, dirigent – Herbert von Karajan L. Janáček: Její pastorkyňa (Supraphon) Jenůfa – Gabriela Beňačková, Števa – Vladimír Krejčík, Sbor a Orchestr Janáčkovy opery v Brně, sbormistr – Josef Pančík, dirigent – František Jílek A. Dvořák: Rusalka (Supraphon) Hajný – Jindřich Jindrák, Kuchtík – Jiřina Marková, České filharmonie, dirigent – Václav Neumann B. Martinů: Juliette - (Supraphon) Michel – Ivo Žídek, Orchestr Národního divadla, dirigent – Jaroslav Krombholc B. Smetana: Slavnostní předehra C dur (Supraphon) Symfonický orchestr Českého rozhlasu, dirigent – Vladimír Válek B. Martinů: Hry o Marii (Supraphon) Pěvecký sbor Čs. rozhlasu, sbormistr – Milan Malý, Symfonický orchestr hl. m. Prahy, dirigent – Jiří Bělohlávek R. Wagner: Parsifal (Deutsche Grammophon) Berliner Philharmoniker, dirigent – Herbert von Karajan R. Strauss: Elektra (Deutsche Grammophon) Sólistky – Annette Jahns, Gabriele Sima, Elisabeth Wilke, Anne Schwanewilms, Katerina Beranova, Helga Termer, Wiener Philharmoniker, dirigent - Giuseppe Sinopoli L. Janáček: Výlety páně Broučkovy (Supraphon) Würfl – Karel Berman, Sbor a Orchestr Národního divadla, sbormistr – Vladivoj Jankovský, dirigent – Václav Neumann  A. Dvořák: Stabat mater (Supraphon) Pražský filharmonický sbor, Česká filharmonie, dirigent – Wolfgang Sawallisch