Josif Vissarionovič Stalin

Genrich Jagoda se z chudé židovské rodiny v Ruském impériu vypracoval až na jednoho z nejmocnějších a nejobávanějších mužů Sovětského svazu – stal se jedním ze zakladatelů systému Gulag, mistrem politické represe, a nakonec obětí teroru, který sám pomáhal budovat. Narodil se roku 1891 v Rybinsku a vyrůstal v prostředí formovaném podzemní revoluční činností: jeho otec, klenotník, padělal pasy pro proticarské aktivisty. Jagoda byl k radikální politice přitahován už od mládí. Nejprve se zapojil do anarchokomunistických kruhů, než byl zatčen za držení falešného pasu a poslán do vyhnanství – jeho první přímý střet s brutalitou carského práva. Po službě v hodnosti desátníka během první světové války se vrátil do Petrohradu a vstoupil do Čeky, první sovětské tajné policie. Odtud jeho kariéra prudce stoupala. Do roku 1927 fakticky řídil OGPU, potlačoval opozici vůči Stalinovi a podílel se na rozdrcení demonstrací vedených Trockým, Zinovjevem a Kameněvem. Za jeho vedení se Gulag dramaticky rozrostl a stovky tisíc lidí byly nuceny k otrocké práci v pracovních táborech...

V červnu roku 1937 provedl Sovětský svaz jednu z nejničivějších čistek ve vojenských dějinách. Maršál Michail Tuchačevskij — kdysi oslavovaný jako nejbrilantnější stratég Rudé armády a průkopník moderní mechanizované války — byl náhle zatčen, mučen a obviněn z vedení trockistického „vojenského spiknutí“ proti Josifu Stalinovi. Během několika týdnů bylo spolu s ním zatčeno dalších sedm nejzkušenějších velitelů Sovětského svazu, donucených k falešným přiznáním a odsouzených v tajném procesu, který trval pouhých několik hodin. Jejich poprava nebyla výsledkem špionáže ani zrady, ale důsledkem Stalinovy rostoucí paranoie. Stalin, vyděšený nezávislostí a prestiží armády, spolu s NKVD zfalšoval důkazy, zinscenoval přiznání a zničil velení Rudé armády zevnitř. Během Velkého teroru bylo propuštěno nebo zatčeno více než 30 000 důstojníků, čímž byla sovětská armáda fakticky zbavena hlavy právě v okamžiku, kdy se svět blížil k válce. Následky byly katastrofální. Během Zimní války v letech 1939–1940 i během německé invaze v roce 1941 utrpěly sovětské síly obrovské ztráty, ochromené špatným velením a nezkušeností — přímým důsledkem Stalinova teroru...

Katyňský masakr patří mezi nejničivější válečné zločiny spáchané v Evropě během druhé světové války. Na jaře roku 1940, na přímý rozkaz Josifa Stalina a sovětského politbyra, provedla NKVD popravy více než 22 000 polských důstojníků, intelektuálů, policistů a státních úředníků. Tito muži padli do zajetí po sovětské invazi do východního Polska v září 1939 — invazi uskutečněné na základě tajných dodatků paktu Molotov–Ribbentrop, který rozdělil Polsko mezi nacistické Německo a Sovětský svaz. Vězni byli transportováni z táborů v Kozelsku, Starobělsku, Ostaškově a z několika věznic NKVD na popraviště v lesích u Katyně, Kalininu (dnes Tver) a Charkova. Tam byli v odhlučněných místnostech nebo v odlehlých lesích střeleni ranou do týla a pohřbeni v masových hrobech. Mezi klíčové postavy odpovědné za masakr patřili Lavrentij Berija, šéf NKVD, a Vasilij Blochin, hlavní kat, který osobně během několika týdnů zavraždil tisíce lidí. Když německé jednotky v roce 1943 masové hroby objevily, nacistická propaganda se pokusila zločin politicky zneužít. Sovětský svaz reagoval naprostým popíráním, obvinil z vražd Němce a pravdu potlačoval téměř padesát let...

Byl to tyran a masový vrah, anebo největší z Gruzínců, který ovládl velkou část světa? Pojďme se mu podívat do kolébky i mauzolea najednou. Zastavíme se i na místě, kde spáchal svůj největší zločin. A v místě jeho vězení

Symbolicky na výročí úmrtí Josifa Stalina vstoupilo do kin koprodukční historické drama Dva prokurátoři režiséra Sergeje Loznici, odehrávající se během vrcholících stalinských čistek v roce 1937. V jeho středu stojí Alexandr Korněv, mladý prokurátor, jehož idealismus se dostává do střetu s nemilosrdnou podstatou sovětského totalitního režimu.

Lavrentij Pavlovič Berija patřil k nejvíce obávaným a nejmocnějším postavám v dějinách Sovětského svazu. Pocházel ze skromných poměrů v Gruzii a jeho kariéra věrně odrážela proměnu SSSR v totalitní stát pod vládou Josifa Stalina. Jako šéf NKVD, sovětské tajné policie, se Berija stal symbolem politických represí, masových zatýkání a systematického státního násilí. Tento dokument zkoumá život a odkaz muže, který se stal architektem teroru napříč sovětským impériem. Berijova raná kariéra byla spojena s potlačováním nacionalistických hnutí na Kavkaze a s těsným spojením se Stalinem. Jeho bezohledná efektivita během Velké čistky, při níž byly statisíce lidí zatčeny nebo popraveny, mu zajistila důvěru sovětského vedení. Po nahrazení Nikolaje Ježova v čele NKVD v roce 1938 Berija dohlížel na reorganizaci tajné policie — teror však neskončil. Pod jeho velením byly deportovány celé národy, včetně Poláků, Čečenců a krymských Tatarů. Jedním z Berijových nejznámějších zločinů byla jeho role v katyňském masakru, při němž bylo zavražděno více než 20 000 polských důstojníků a intelektuálů...