Josif Vissarionovič Stalin

Vděčnost je nemoc, kterou trpí psi, řekl kdysi alkoholik a státník Stalin. Něco podobného si demonstrujeme na českém případě. Bývalý státník a milovník vína i becherovky Miloš Zeman, za jehož éry si na Hrad jeho podřízení vodili kamarády a stříleli s nimi zvěř v Lánské oboře, si teď usmyslel, že nechá prozkoumat, zda debata o odebrání jeho pravomocí během pobytu ve Vojenské nemocnici nebyla náhodou sabotáž a kdo za ní stojí. Hádejte, kdo? Přece doktoři! Ti doktoři, co ho léčili! Ano, nevděk světem vládne, a Zeman rozhodně není pes.

Stalinův dort či Čepičkův barák. Podobnými posměšnými názvy častovali Pražané hotel International vybudovaný v 50. letech v Praze 6. Budova původně určená vojákům se nakonec stala hotelem, tehdy nejluxusnějším a největším ve městě. Dnes je na seznamu kulturních památek. Kamera Novinek vás zavede dovnitř, do podzemního bunkru i na věž s vyhlídkou.

„Jednou v noci začal foukat takový vítr… Babička vždycky říkala, že ,čerti někoho nesou.‘“ Tak začíná své vyprávění Miloň Kučera, který v té době byl z politických důvodů vězněn ve Valdicích. Ráno po oné noci, kdy se okolo věznice prohnal divoký vichr, se rozšířila zpráva o smrti Stalina. Devět dní poté pak zemřel i Klement Gottwald. Krátký film Paměti národa připomíná smrt obou diktátorů z několika různých úhlů pohledu. Na jedné straně pochmurná okázalost režimní tryzny, na druhé rozmanité emoce obyčejných lidí, které se do narežírovaného truchlení nedají sešněrovat. Ať jde o nepotlačitelný záchvat smíchu, který přepadl malého chlapce na čestné stráži u Stalinovy busty, nebo o strach, jenž zažívaly židovské děti v Moskvě, když Stalinova smrt probudila další vlnu antisemitismu. Smrt diktátorů přinášela naději i příležitost ke vzdoru. Druhá polovina filmu je věnována příběhu Ondřeje Stavinohy, horníka z příbramských uranových dolů, který se dvěma kolegy v roce 1978 vyhodil do povětří Gottwaldovu sochu na příbramském náměstí.