Koncentrační tábor

Praha, léto 1934. Dvacetiletá dívka s neuvěřitelně souměrnými rysy nastupuje do vlaku směr Berlín. Vyhrála soutěž filmových studií UFA a čeká ji kariéra, o jaké dosud mohla jen snít. Lída Baarová míří na vrchol – a padne hlouběji, než dokázala tušit.

Praha, únor 1939. Mezi druhým a třetím aktem přišel do šatny poslíček. Otevřel obálku: „Jelikož jste ve svých dokumentech přiznal svůj židovský původ, jste propuštěn s okamžitou platností.“ Na plakátech před divadlem stálo: R.U.R. – Hugo Haas.

Otec přežil koncentrák i komunistickou perzekuci, ale zahynul při výbuchu. Matka zůstala s dvěma syny sama a malý Petr nacházel útočiště v hudbě. Nikdo tehdy netušil, že právě tenhle tichý kluk se dostane až na vrchol české hudební scény.

Hudba ji provázela od narození a stala se jejím osudem i v těch nejtemnějších chvílích lidských dějin. Alma Rosé, rakouská houslistka, neteř Gustava Mahlera a dcera slavného koncertního mistra Arnolda Rosého, byla ženou krásná, vzdělaná, talentovaná a patřila k hudební elitě meziválečné Evropy. Ani to však nestačilo, aby přežila.

Třicet pět kilometrů od Prahy, uprostřed lesů na Neveklovsku, stával během války koncentrák. Po třiceti tisících vystěhovaných lidech zůstala prázdná oblast, kterou Němci přeměnili na cvičiště SS a pobočku Flossenbürgu.

Pomohly jí utéct z vězení, kde čekala na trest smrti, a 10 let ji ukrývaly v Polsku. Johanna Langefeldová byla jedinou nacistickou dozorkyní, kterou před popravou zachránily její vlastní oběti, přeživší vězeňkyně koncentračního tábora Ravensbrück.

Pojednání o povstáních a vzpourách vězňů ve stalinských koncentrácích za polárním kruhem: ve Vorkutlagu, Uchtpečlagu a Sevpečlagu v Komijské republice. Výňatek z mého „literárně-politologického cestopisu“ Přes Čukotku na Fidži a zpět – 2.

Polská porodní bába se dobrovolně přihlásila za táborovou porodní asistentku a během dvou let v pekle Osvětimi pomohla na svět více než 3000 dětí. Ani jedna žena, ani jedno dítě jí nezemřelo při porodu. Dnes se Církev snaží o její svatořečení.

Ve čtvrtek 27. listopadu od 17 hodin ožije zimní zahrada sokolovského zámku vzpomínkami na události druhé světové války. Veřejnosti budou představeny výsledky archeologického výzkumu i expozice věnovaná ženskému koncentračnímu táboru ve Svatavě. Akce je pořádána ve spolupráci s Pamětí národa a vstup je zdarma.

O levicových intelektuálech, zaprodaných zločinnému komunistickému režimu a ideologii třídní nenávisti, a temné ruské duši prosakující i z děl Dostojevského, Arcybaševa, Šalamova i Solženicyna, jejímž zhmotněním byl stalinismus a je putinismus.

Antonín Kalina z Třebíče, politický vězeň v Buchenwaldu, zachránil kolem 900 židovských chlapců, přesto je v Česku téměř neznámý.

Červenec 1943, Bílý dům. Polský kurýr Jan Karski sedí naproti prezidentu Rooseveltovi a vypráví, co viděl ve varšavském ghettu a v tranzitním táboře. Roosevelt se usmívá, poslouchá, pokyvuje hlavou. Ale na Židy se ani slovem nezeptá.

Září 1943, Varšava. Německá hlídka zastavila na ulici vyčerpanou ženu s falešnými dokumenty. Poslali ji do věznice Pawiak a pak do Osvětimi. Netušili, že před nimi stojí slavná spisovatelka – a spoluzakladatelka organizace zachraňující Židy.

Polská pianistka se dobrovolně přihlásila do konspirací ve svých šestnácti letech, podepsala německou „Volkslistu“ a infiltrovala srdce Třetí říše. Založila pak první Univerzitu třetího věku v Polsku a svém hrdinství nikdy nemluvila.

Na americkém online obchodním serveru e-Bay se přes velkou německou aukční síň Felzmann v posledních měsících prodávaly tisíce dokumentů vězňů koncentračního tábora Gross-Rosen. Na ochranu dat zavražděných neexistují zákony a s jejich smrtí nebo posledními slovy na rozloučenou se rozjíždí sběratelský byznys. Jeden dopis stojí přibližně 240 korun.

To, že nevypadal jako židovský chlapec, mu během druhé světové války zachránilo život. Albert Avraham Fischer nocoval jednoho říjnového večera roku 1944 u rodinných známých v Bratislavě – doma být nemohl, protože v té době obnovovali slovenští gardisté a němečtí nacisté masové deportace Židů do koncentračních táborů. Tehdy přišla do onoho bytu dvojice esesáků, aby zjistila, zda se tam neukrývá nějaký „nepřítel“. Zkontrolovali i devítiletého Fischera, jenž v posteli předstíral, že spí. A jeden z vojáků prohlásil: „To dítě nevypadá jako Žid. Nechme ho spát.“

Polský důstojník se nechal dobrovolně zatknout, aby se dostal do Auschwitzu a zorganizoval tam odboj. Dva a půl roku budoval tajnou síť, pak utekl a napsal první ucelenou zprávu o holokaustu. Světu ale trvalo padesát let, než uvěřil.

Německá historička Anne Sudrowová napsala dvousvazkovou studii pod názvy „Léčivé bylinné kultury“ a „Semena násilí“. Podle ní švýcarská firma Weleda, zabývající se přírodní kosmetikou, udržovala vztahy s nacisty, kteří pracovali během druhé světové války v koncentračním táboře Dachau. Tato spolupráce měla podle historičky dokonce více podob, upozornil začátkem září britský deník The Guardian.

Francouzská vláda začala podnikat kroky proti umělé inteligenci pojmenované Grok, kterou vyvinula firma miliardáře Elona Muska. Rozhodla se tak poté, co umělá inteligence na Muskově síti X vytvořila příspěvek ve francouzském jazyce, který zpochybňuje účel plynových komor v koncentračním táboře Osvětim, píše agentura AP. Grok byl vytvořen Muskovou společností xAI a je integrovaný do sociální sítě X, kterou miliardář také vlastní.

Šlo o jednu z nejrafinovanějších záškodnických akcí druhé světové války – v případě úspěchu by se vyrovnala nasazení celé armády. Tajná mise s krycím názvem Bernhard probíhala v koncentračním táboře Sachsenhausen a podíleli se na ní vězni, které nacisté donutili vyrábět falešné peníze, dokumenty i známky.

V Kazerne Dossin sedí za sklem plyšový medvěd. Sedmiletá Mona ho dala ročnímu Norbertovi v roce 1942, když jeho matka našla útočiště v jejich kavárně. Stal se němým svědkem jejich válečného dětství v úkrytu. Po 77 letech ho společně darovali muzeu.

Ač se v dnešní době může rozchod s partnerem jevit jako běžná součást života, Annu Lárišovou z Mokrých Lazců na Opavsku odsoudil odchod manžela k jiné ženě před 82 lety k smrti. Do plynu v Osvětimi musela jen proto, že se narodila do židovské rodiny. Nezachránilo ji, že se dlouho před válkou židovské víry zřekla a stala se z lásky k budoucímu choti křesťankou.

Irena Sendlerová zapisovala jména zachráněných židovských dětí na proužky papíru a ukrývala je v zavařovacích sklenicích pod jabloní. Po válce vykopala seznamy a našla většinu z 2 500 dětí…

Artefakty z nacistických táborů měly jít do dražby. Skandální aukce v Německu vyvolala mezinárodní odpor.

Ženy, jež se v SSSR věnovaly nejstaršímu povolání, čekal nezáviděníhodný osud. Nejdřív si je sověti snažili převychovat a zřídili pro ně zvláštní profylaktoria. Pro ty nenapravitelné tu pak byl výjimečný trest – speciální gulag jen pro prostitutky.

Dopisy židovských rodin, doklady o nucených sterilizacích, kartotéční lístky stvrzující zatčení a smrt odpůrců Hitlerovského režimu. Dokumenty, které vypovídají o lidském utrpení v době nacismu, mají být nyní v Německu vydraženy soukromým zájemcům. V aukci je i několik pohlednic české rodiny. Krok aukčního domu Felzmann z Neussu v Severním Porýní-Vestfálsku vyvolal obrovské pobouření mezi židovskými organizacemi, přeživšími holocaustu a pozůstalými po obětech nacismu.

Přežila tři koncentrační tábory, přišla o matku i babičku v plynové komoře a po válce začínala znovu v Izraeli a v New Yorku. Jako samoživitelka vychovala syna, který se stal rockovou legendou, „Démonem“ kapely KISS.

Josef Větrovec, herec mnoha rolí, neměl šťastné dětství ani dospívání. Přežil koncentrační tábor, matka se mu zabila a s dcerou se vídal dvakrát do roka.

Jenny-Wanda Barkmannová se narodila 30. května 1922 v německém Hamburku. V mládí snila o kariéře modelky či herečky, ostatně předpoklady k tomu měla. Vydala se ale jinou cestou.

Za druhé světové války působilo v nacistických koncentračních táborech asi 55 000 dozorců. Celkem 3500 z nich tvořily ženy. Historiky i veřejnost dodnes fascinuje fakt, že právě ženy byly nejkrutější.

V koncentračním a likvidačním táboře Osvětim bylo nacistickým režimem zavražděno více než milion lidí. Není to číslo, nýbrž milion násilně přervaných lidských osudů. Jeden patřil i Almě Rosé.

Witold Pilecki udělal něco, co si nedokáže představit nikdo z nás – nechal se zavřít do koncentračního tábora, aby odhalil, co se za jeho branami děje. Z Osvětimi propašoval první zprávy o holokaustu. Pak ho ale popravili komunisti.

Židovským vězňům v Osvětimi Rudolfovi Vrbovi a Alfredovi Wetzlerovi se podařil jeden z nejznámějších útěků z koncentračního tábora. Po náročném osvobození si dali jediný cíl – informovat o vyhlazovacích táborech nic netušící spoluobčany a spojence.

3. listopadu 1943 zněla z reproduktorů veselá taneční hudba. Johann Strauss. Valčíky. Pochody. Hudba měla přehlušit zvuky střelby. V Majdanku bylo během jediného dne zavražděno 18 000 Židů. Přeživší to nazvali „Krvavá středa“.

Josef Kramer byl původně vyučený elektrikář, poté co vstoupil do NSDAP se však jeho kariéra začala ubírat zcela jiným směrem, prakticky celý život sloužil…

Režisér Petr Schulhoff měl velmi pohnutý osud. Tento "král detektivek a komedií" musel za války v koncentračním táboře vykopat vlastnímu otci hrob, což ho poznamenalo na celý zbytek života. Promítlo se to mimo jiné do jeho rozhodnutí nemít vlastní děti. Jeho blízkým přítelem byl herec Miloš Kopecký, který si v dětství prožil podobné trauma.

Když nacisté nařídili americkým židovským zajatcům, aby vystoupili z řady, Master Sergeant Roddie Edmonds přikázal vystoupit všem 1275 mužům. S pistolí u hlavy prohlásil: „Jsme všichni Židé.“

Koncentrační tábory nacistického Německa byly továrnou na smrt, ovšem také na zlato. V Osvětimi, Treblince, Sobiboru či Ravensbrücku v tomto ohledu hráli zvrácenou roli nacističtí zubaři, kteří zlaté zuby extrahovali mrtvým i živým vězňům.

Polský vojenský lékař Eugeniusz Łazowski zachránil tisíce životů tím, že v okupovaném Polsku vytvořil falešnou epidemii tyfu. Němci se oblasti vyhýbali a lidé přežili.

Média se v posledních týdnech věnovala především osobě Filipa Turka, jakožto aspiranta na ministra zahraničí za Motoristy, a jeho projevům na sociálních sítích. Nově zvolený předseda Poslanecké sněmovny a šéf hnutí SPD Tomio Okamura má ale „na triku“ také řadu kontroverzí. V jeho případě jde především o výroky týkající se menšin, díky kterým se „proslavil“ třeba i v jednom z nevýznamnějších amerických deníků The Washington Post.

Křišťálová noc byl nacisty organizovaný pogrom proti Židům v Německu, Rakousku a Sudetech, ke kterému došlo v noci z 9. na 10. listopad 1938.

Nacistů, kteří páchali během druhé světové války zlo na vězních v koncentračních táborech i mimo ně, byly stovky, bohužel jen málo z nich bylo postaveno před soud a za své činy pykalo. Josef Schwammberger patřil mezi ty nejkrutější a dlouhá léta se mu dařilo skrývat v Jižní Americe. Nakonec ale ani on spravedlnosti neunikl.

V Mandžusku za druhé světové války vznikla továrna na smrt maskovaná jako nemocnice. Nejméně 3 000 lidí tam zahynulo v experimentech. Pachatele Spojené státy nikdy nestíhaly. Za data o biologických zbraních jim daly imunitu.

Dnes je rodačka z Košic, Edith Egerová, uznávanou psycholožkou specializující se na léčbu posttraumatické stresové poruchy. Sama si v životě vytrpěla mnohé. Přežila koncentrační tábor i pochod smrti – a to i díky radě její maminky.

KOMENTÁŘ. Pokud se Tomio Okamura stane šéfem Poslanecké sněmovny, neměl by se pak vznikající kabinet ANO, Motoristů a SPD divit zahraničním titulkům o „popíračích holokaustu“ v čele Česka. Ostatně pár takových už na internetu v souvislosti s šéfem SPD je. Dřívější Okamurovy výroky bagatelizující poměry v koncentračním táboře v Letech u Písku – ale i

Němečtí zubaři se na Humboldtově univerzitě přihlásili ke zvěrstvům spáchaným jejich kolegy za nacismu a omluvili se.

Její kroky se rozléhaly chodbami baráků v koncentračním táboře v Majdanku jako dupání těžkých bot. Hermine Braunsteinerové proto přezdívali „dupající kobyla z Majdanku.“ Jaký je příběh jedné z nejkrutějších dozorkyň nacistických koncentračních táborů?

Praha, březen 1939. Ve skromném bytě novinářky Mileny Jesenské se schovává další uprchlík. Milena mu připravuje falešné doklady a zítra ho Joachim von Zedtwitz odveze svým malým autem Aero k polským hranicím. Je to asi třicátý člověk, komu pomohla.

Herec Josef Větrovec byl oddaný komunista a výrazná osobnost s hlasem, který si lidé pamatují dodnes. Prošel dvěma koncentračními tábory, po válce přerušil vztah se svou matkou a zůstal celoživotně poznamenaný tím, co zažil, ale také tím, co ztratil.

Stutthofské procesy bylo několik soudů v poválečném Polsku s válečnými zločinci, zodpovědnými za vraždy více než 85 000 lidí. Žádný z velitelů tábora Stutthof v Polsku souzen nebyl, ale trestu se přesto nevyhnuli.

V říjnu 1943 se vězni vyhlazovacího tábora Sobibor vzbouřili proti nacistům. Jejich zoufalý útěk se stal důkazem, že i v pekle se může objevit světlo lidské statečnosti.

Nacistický fyzioterapeut tvrdí, že ve skutečnosti zachraňoval vězně z koncentráků. Novinářka je odhodlána vyjevit pravdu.

Příběh Naftalije Frenkela, architekta komunistického trustu otrockých prací NKVD známého jako GULAG, z jehož kořenů vyrostl i dnešní putinský režim.

„Poslušní Češi“? Mýtus, který zakrývá skutečné utrpení národa v nacistickém Protektorátu.

Březen 1942 - nacisté spustili operaci Reinhard, nejděsivější vražednou mašinerii v lidských dějinách. Tři tábory smrti, jeden cíl: vyvraždit všechny Židy v okupovaném Polsku. Za rok a půl zabili 1,5 milionu lidí. Přežilo méně než 200 z nich.

Ne každá zrůda vypadá na první pohled jako monstrum. Někdy může mít podobu nevinně vypadající ženy. To je také případ Ilse Koch, která během nacistického řádění páchala zvěrstva.

Sovětské gulagy nebyly jen vězením pro nepřátele lidu. Byl to také téměř nekonečný zdroj bezplatné pracovní síly. Hlavním pohonem lágrů nebyla ideologie, ale chladná logika muže, který vymyslel hrůzný systém, jenž se pak používal v celém SSSR.

Hrůzy nacismu nepřestávají děsit ani po letech. Že se zvěrstev dopouštěli muži, kteří válčí po tisíciletí, ale společnost šokuje méně než fakt, že k naprostým zvrhlostem se uchylovaly i ženy.

Byla dívkou z pražské židovské rodiny, která přišla o všechno – a přesto dokázala žít s neuvěřitelnou pokorou a odvahou. Dita Krausová, známá jako „osvětimská knihovnice“, přežila čtyři koncentrační tábory, válku i útěk za svobodou. Její příběh se stal symbolem vzdoru, lidskosti a síly paměti.

Prohlídkou bývalé textilky v Brněnci na Svitavsku zakončily svůj program v rámci festivalu Meeting Brno takzvané Wintonovy děti a jejich příbuzní. V ruinách továrny, která před druhou světovou válkou patřila rodině Löw-Beer a kde za války působil Oskar Schindler, vzniklo letos na jaře Muzeum přeživších holocaustu. To s pomocí své nadace vybudoval Daniel Löw-Beer, který také hosty po areálu provedl.