Koncentrační tábor

Ruský prezident Vladimir Putin plánoval na Ukrajině koncentrační tábory i totální vyčištění země. Vyplývá to z uniklých dokumentů bezpečnostní služby FSB, na kterou upozornil server The Sun s ...

Britská média odhalila děsivé dokumenty FSB, které ukazují, že Vladimir Putin (70) plánoval na Ukrajině "totální čistku". "Lidé budou v noci během zákazu vycházení zadržováni ve svých domovech a převáženi na ruské území do koncentračních táborů," píše se ve zprávě, která vypovídá o uniklých e-mailech.

Herta Bothe patřila do dlouhé řady sadistických nacistických dozorkyň, které často svou brutalitou převyšovaly své mužské protějšky.

Ruský prezident Vladimir Putin plánoval na Ukrajině chodit „dům od domu“ a posílat ukrajinské obyvatele do koncentračních táborů, čímž si chtěl Kyjev kompletně podmanit. Jeho plán „totálního vyčištění“ Ukrajiny odhalily uniklé dokumenty ruské zpravodajské služby FSB, na které upozornil list New York Post.

Ve většině koncentračních táborů probíhalo množství experimentů, pomocí nichž chtěli nacističtí lékaři zajistit vítězství třetí říše na válečné frontě. Obvykle se však jednalo spíše o další formy mučení vězňů.

Ilse Koch byla manželkou velitele koncentračního tábora Buchenwald a pro její brutalitu se jí přezdívalo „buchenwaldská děvka“. Přestože drtivá většina nacistů neznala úctu k lidskému životu, Ilse Koch patřila k těm vůbec nejkrutějším. Zdroj

Ledové koupele i aplikaci drog. Přesně to museli snášet vězni koncentračního tábora Dachau. Zemřely tu statisíce lidí, které se ke konci války dočkali spravedlnosti v podobě odsouzení sadistického doktora Shillinga. Německý lékař na nich podle informací webu History prováděl hrůzné pokusy.

Možná jste o Corrie ten Boom nikdy neslyšeli. Její jméno by však nemělo být nikdy zapomenuto. Společně se svou rodinou totiž během 2. světové války zachránila na osm stovek Židů. Ona a její sestra si za to vysloužily pobyt v koncentračním táboře. Ani smrt jejích příbuzných ji neodradila, aby po zbytek života pomáhala potřebným. Zdroj

Po relativně krátkém prezidentování Klementa Gottwalda, kterého zradilo zdraví, si ještě kratší období na hradě užil jeho nástupce Antonín Zápotocký. Po jeho boku však celý život stála energická, loajální a komunismus rovněž vyznávající Marie Zápotocká, kterou zápal pro manželovu ideologii dostal za války až do koncentračního tábora.

Přesně před 70 lety byl prezidentem zvolen Antonín Zápotocký. Někdo ho má za dobráckého strýce, jiný za spolutvůrce krvavých procesů z 50. let, klíčovou postavu měnové reformy z roku 1953. Americká CIA se ale o něj zajímala také proto, zda nebyl kápem, který v nacistickém koncentráku týral vězně. Měl „táta dělníků“ temnou minulost? V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to objasňuje historik Michal Stehlík, který o Zápotockém chystá knihu.

Na 22. březen připadá smutné devadesáté výročí otevření prvního koncentračního tábora v Dachau. I po několika desítkách let jde o velmi děsivé místo. Vždyť šlo o první nacistickou továrnu na smrt. Pro koho byl tábor původně určen? A jaká slavná česká osobnost se do něj dostala?

Před devadesáti lety nacisté založili první koncentrační tábor. Dachau pak posloužil jako vzor pro vznik dalších podobných vyhlazovacích míst. Z vězňů se v táboře stávaly chodící kostry - pokud vůbec přežili. Kromě hladu, nelidské dřiny a neustálého psychického i fyzického ponižování zažívali také děsivé pokusy. Pohled na zubožené přeživší a stohy mrtvých těl osvobozující americké vojáky v roce 1945 zasáhl natolik, že dozorce na místě rovnu popravili.

Jak známo, nacistické dozorkyně v koncentračních táborech mnohdy v krutosti překonávaly jejich mužské protějšky. Irma Greseová či Ilse Kochová a mnohé další ženy, které pocházely většinou z normálních poměrů, byly nejzvrácenějšími ,,produkty" nacistické krutosti, kterou poznaly statisíce nevinných lidí. Výjimkou v této řadě nebyla ani Marie Mandlová (Mandelová), nadprůměrně inteligentní, ale o to sadističtější žena, která byla také známá pod přezdívkou ,,bestie". Ta na ni seděla mimochodem přesně.

Dwight D. Eisenhower, vrchní velitel spojeneckého expedičního sboru v Evropě a pozdější americký prezident, se při návštěvě nově osvobozeného Ohrdrufu za druhé světové války na vlastní oči přesvědčil o zločinech, které Němci páchali v koncentračních táborech. Pohled to byl tak otřesný, že věděl, že musí nejen přivézt informace domů do Spojených států, ale také zajistit, aby pravda o nacistických zločinech nebyla zapomenuta.

Osudy obyvatel Veselíčka na Přerovsku, kteří byli za druhé světové války popraveni či odvlečeni do koncentračních táborů, připomíná v tamním Muzeu Záhoří výstava Zmizelí - aneb hrůzy války. Na dnes zahájené výstavě jsou k vidění dobové osobní předměty, letáky, německé vyhlášky, mapy, ručně psané dopisy z koncentračního tábora či šachy vyrobené ze zbytků chleba. Nechybí ani ukázka pracovny německé tajné policie gestapo, jejíž příslušníci před 80 lety vtrhli do Veselíčka a pozatýkali několik místních obyvatel zapojených do odbojových skupin. "Snažíme se tímto způsobem připomenout naši historii. Navíc je to teď kvůli ruské válce na Ukrajině bohužel opět aktuální téma," řekla ČTK Stanislava Čočková z Muzea Záhoří.

Teprve sedm dní bylo Maxmiliánu Kryštofovi, který byl před 80 lety jedním z více než tisícovky Romů převezených z Brna do koncentračního tábora v Osvětimi. Sdělila to Anna Míšková, historička Muzea romské kultury v Brně, které si transport ze 7. března 1943 připomene pietním aktem v budově muzea. Podle Míškové by se na události nemělo zapomínat a zvlášť v dnešní době přílivu lidí prchajících před válkou z Ukrajiny.

Elisabeth Volkenrath patřila mezi nejkrutější dozorkyně nacistických koncentračních táborů. Přestože se jí dostalo spravedlivého trestu, téměř veškerou svoji vinu odmítla. Zdroj

Jako první genocida novodobých dějin se označuje krvavé potlačení povstání spojených kmenů Hererů a Namů v roce 1904 německými vládci Jihozápadní Afriky. Tyto kmeny neměly proti daleko lépe vyzbrojeným Němcům žádnou šanci a jejich povstání bylo utopeno v krvi.

Bratři Josef a Karel Čapek patří k nejvýznamnějším umělcům a intelektuálům naší kultury. Karel ve svých knihách tvrdě kritizoval nacismus, ale předtím, než se ho chystalo gestapo zbavit, předčasně zemřel. Jeho bratr Josef však takové „štěstí“ neměl. Zemřel totiž v koncentračním táboře, ale jeho tělo se nikdy nenašlo.

Když bylo Evě Erbenové devět let, ocitla se se svými rodiči v Terezíně. Život tam byl podle ní ve srovnání s následným koncentračním táborem v Osvětimi vlastně snesitelný. Podařilo se jí přežít pochod smrti, během něhož nacistům utekla. Tři roky poté ji čekal další útěk – tentokrát před komunisty. Se svým mužem, rovněž židovského původu, se usadila v Izraeli a pracovala jako zdravotní sestra. Po desítkách let, kdy nebyla schopná o holokaustu mluvit, začala jezdit po školách a svůj příběh vyprávět. Třeba i dětem v Německu. S Deníkem N mluvila v izraelském Ashkelonu, kde strávila většinu svého života.

Jedná se o ten nejděsivější symbol druhé světové války. Továrna na smrt, kde celkem zemřelo přes milion vězňů, převážně židovského původu. Z nacistického koncentračního tábora, ležícího na území Polska v Osvětimi, Rudá armáda našla jenom torzo. Co tehdy nacisté dělali, aby zahladili stopy?

O životě dvanáctileté plzeňské židovské dívky Věry Kohnové, která si za druhé světové války psala deník, vypráví nová kniha plzeňské autorky Jany Poncarové a historika Jiřího Sankota nazvaná Deník Věrky Kohnové. Kniha obsahuje vyprávění o životě rodiny Kohnových před válkou a před transportem, přepis deníku i osudy rodiny po odjezdu do koncentračního tábora v Terezíně v lednu 1942, řekla Poncarová. Téma se jí osobně dotýká, ukrytý deník přechovávala přes válku její prateta.

Život blízký přírodě, otužování, pohyb na čerstvém vzduchu. Lidé se v rámci péče o své zdraví snaží vrátit ke kořenům a hledají inspiraci v minulosti. Tu mohou nalézt například u německého kazatele a reformátora Gustava Nagela. Ten vedl sice zdravý život, nikoliv však jednoduchý. Během něj totiž skončil v koncentračním táboře i v „blázinci“. Zdroj

Židovský skladatel a pianista se jím snažil vzkázat nacistům, že "až bude soudit nejvyšší soudce, žádný hříšník mu neunikne".

Počet koncentračních táborů i ghett byl za 2. světové války ještě větší, než tvrdily dosavadní výzkumy.

Herec Jan Skopeček si užil velmi dlouhý život. On i jeho manželka Věra Tichánková se dožili více než devadesáti let. Smrt ho ovšem pronásledovala po celý život. Velmi brzy přišel o vnučku Natálii, té se stal osudným nádor na mozku.

Bełżec patřil mezi ty nejkrutější koncentrační tábory, které vznikly hlavně za účelem vyvražďování Židů. Počtem obětí se řadí mezi ty nejhorší během II. světové války. Nyní stojí na jeho místě v Bełżci muzeum. To proto, aby i turisté na hrůzy spojené s fašistickou ideologií nikdy nezapomněli a bránili tak před ní další pokolení.

Komentovanými prohlídkami bývalé židovské školy si dnes lidé v Třebíči připomněli výročí narození zachránce židovských dětí Antonína Kaliny. Narodil se v Třebíči 17. února 1902, během druhé světové války pomohl v koncentračním táboře přežít asi 900 židovských chlapců. V bývalé židovské škole v sousedství Zadní synagogy je Kalinova pamětní síň, která připomíná i zachráněné děti. V pátek byly podle ředitelky Městského kulturního střediska Nikoly Černé komentované prohlídky připraveny pro žáky škol, do neděle je může využít veřejnost.

Winston Churchill byl jako politik vítězný a nekompromisní a je jedním z vítězů, kteří dohnali Hitlera k sebevraždě. Kdyby měl ale možnost, zplynoval by německé jednotky?

Krátce po skončení druhé světové války nastalo období, kdy si osvobození Češi mohli vyřídit účty s Němci. Rozum ustoupil emocím, a tak jsou dodnes zachovány vzpomínky na časté masakry a krvelačné vraždy. Extrémní okolnosti nemohly často přinést jiné výsledky. Jsou však události, které se chápání vymykají, a tím je právě Postoloprtský masakr.

Nacistický koncentrační tábor v Osvětimi patřil k těm nejlépe střeženým. I tak se podařilo několika vězňům uprchnout. Ne vždy ovšem úspěšně. Někteří byli později chyceni nebo zemřeli cestou nepřátelským územím. Dvě jména slovenských Židů jsou ovšem výjimkou. Rudolf Vrba a Adolf Wetzler totiž unikli smrti, a mohli tak jako jedni z prvních předat děsivé svědectví o nacistickém vyhlazování židovského obyvatelstva.

Částečné zastání našel u Ústavního soudu (ÚS) dělník, který ve volném čase vytvářel videoklipy kritizující pracovní podmínky v železářské společnosti s použitím záběrů z koncentračních táborů. Muž poukazoval na to, že vyměřený peněžitý trest je pro něj likvidační.

Válka skončila teprve před měsícem a Honza Zeman se vracel nákladním vlakem domů. Ve vlaku bylo plno zubožených lidí, kteří se vraceli z koncentračního tábora. Jedním z nich byl Zemanův kamarád Václav Kalina.

Letošní šestý ročník festivalu Věčná naděje začne v Praze 23. února a potrvá až do konce března. Zahájí ho koncert v kostele svatého Šimona a Judy, kde zazní Requiem Giuseppa Verdiho v takovém provedení, jaké se odehrálo v terezínském ghettu v roce 1943 – se sólisty, sborem a klavírním doprovodem.

Silné vazby na Vysočinu, konkrétně na Žďársko, měl za svého života Jiří Brady, rodák z Nového Města na Moravě. A to i navzdory tomu, že po válce zakotvil v Kanadě, kde podnikal. Tento slavný rodák z Vysočiny, který jako jediný z rodiny přežil koncentrační tábor, by dnes slavil 95. narozeniny.

Během druhé světové války bylo zmařeno asi 72 milionů životů. Některé si smrt našla v děsivých koncentračních táborech. Přeživší Ben Lesser kdysi vzpomínal, že právě v Osvětimi, kde zemřelo více než milion vězňů, byly chvíle, kdy živí záviděli mrtvým. Jedno z dochovaných svědectví vydal také dopis řeckého žida Marcela Nadjariho, nalezený za osvětimským plotem.

Holokaust byl pouze mýtus. To si myslí zhruba 12 % dospělých občanů Nizozemí, dalších 9 % pak předpokládá, že uváděná čísla jsou přehnaná a ve skutečnosti nešlo o takovou událost, jakou historické články popisují. Průzkum pořádaný společností The Claims Conference uvádí, že informacím o holokaustu nejméně věří lidé pod 40 let.

Milovnice technologií, ajťačka Karolína (37), se v nejnovější epizodě Výměny manželek podívá do domácnosti, kde naopak chybí i to nejzákladnější vybavení. V maličkém ostravském bytě žije šestičlenná rodina maminky Mirky (33) a kromě postelí toho doma moc nemají. Není proto divu, že hlavním tématem tohoto dílu oblíbené reality show budou právě finance.

Koncentrační tábor Buchenwald u německého města Výmar patří mezi vyhledávané cíle těch, kteří se chtějí doslova na vlastní kůži seznámit s nacistickým běsněním před a během II. světové války. Buchenwald patřil mezi největší a nejkrutější místa Evropy, i když v něm vězni mohli chodit do nevěstince. Tragédii téměř 300 tisíc lidí nyní připomínají expozice, do nichž je vstup zdarma. Byť byl po válce tábor do značné míry srovnán se zemí, vězení či kremační pece jsou zachovány jako memento dodnes.

Když se řekne koncentrační tábor, každý si hned vybaví všechny ty hrůzy, které se děly v mnoha koncentračních táborech nacistického Německa. Pravdou ale je, že koncentrační tábory vynalezli Rusové, přesněji bolševici, a dnes je známe pod obecným pojmem gulag.

Koncentrační tábor v Osvětimi byl osvobozen 27. ledna 1945, zahynulo v něm asi milion Židů. „Michal Salomonovič, můj pozdější manžel, prošel Osvětimí jako jedenáctiletý kluk. Zemřel v červnu 2019 a do poslední chvíle se snažil o holokaustu přednášet dětem a studentům,“ vypráví pro CNN Prima NEWS 85letá vdova Libuše Salomonovičová. Historička, která zmapovala osudy tisíců ostravských Židů a sestavila spletité rodokmeny mnoha rodin, které byly zcela anebo částečně vyvražděny právě v Osvětimi.

Janě Blažejové je nyní 86 let. Na události z května a června 1942 si však pamatuje velmi dobře. V jeden den přišla o maminku, dědečka i strýce. Jednalo se o první popravené na pardubickém Zámečku.

Svět si v pátek připomene 78. výročí osvobození nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Kvůli agresi proti Ukrajině muzeum nepozvalo zástupce Ruska, píše server deníku Gazeta Wyborcza.

Objev pracovníků památníku v Osvětimi vydal další děsivé svědectví v podobě boty chlapce, který byl do místního koncentračního tábora transportován se svou matkou.

Protagonista Velké svobody se vzpouzí, odmítá přijmout homofobii jako společenskou normu, a opakovaně končí na samotce.

Na 27. ledna připadá Mezinárodní den památky obětí holokaustu. Má připomínat utrpení přibližně šesti milionů židů, 220 tisíc Romů, 15 tisíc homosexuálů a milionů dalších nevinných obětí za druhé světové války. Následujících 5 filmů a dokumentů o holocaustu vám připomene odstrašující hrůzy, kteří tito lidé zažívali. Článek Filmy a dokumenty o holokaustu, které vám připomenou hrůzy druhé světové války se nejdříve objevil na Netflixer.

Strhující psychologické drama z poválečné doby natočil Juraj Herz, který sám prošel hrůzou nacistických koncentráků, a paradoxně ve filmu připomněl dodnes nevyřešené téma násilí na odsunutých Němcích.

Ruští představitelé nebyli pozváni na páteční připomínku 78. výročí osvobození bývalého nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Stalo se tak kvůli ruské agresi proti Ukrajině, sdělili zástupci muzea v Osvětimi. To se nachází na místě bývalého tábora, který v lednu 1945 osvobodila Rudá armáda.

Ruští představitelé nebyli pozváni na páteční připomínku 78. výročí osvobození bývalého nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Stalo se tak kvůli ruské agresi proti Ukrajině, sdělili zástupci muzea v Osvětimi.

Alma Rosé byla skutečná proslulá houslistka, která hrála ve Vídeňské filharmonii pod taktovkou svého otce. Jenže rozpínající se nacistická agrese ve válkou zmítané Evropě změnila jejich životy k nepoznání. Alma koncertovala, dokud to šlo, po zemích dosud neobsazených německou armádou, posléze umístila svého otce do relativního bezpečí anglického venkova a sama ještě nějakou dobu hrála v Holandsku, kde dosud mohli židovští hudebníci sehnat práci. Ani to netrvalo dlouho a Alma se ocitla v nechvalně proslulém koncentračním táboře v Osvětimi.

Ve třech židovských transportech odjelo z plzeňského nádraží v lednu 1942 celkem 2064 nevinných lidí. Téměř polovina z nich pak pokračovala do ghett na polském území. Konce války se dožilo jen 204 z nich. Smutné výročí si v Plzni pravidelně připomínají zástupci Židovské obce, politici i veřejnost.

Nikoho nepřekvapí, že velikáni světové literatury pohřbení na Novém židovském hřbitově v Praze přitahují už mnoho let návštěvníky z celého světa. Nebývalou kuriozitou ovšem je, že nejpočetnější výpravy směřující k hrobu legendárního spisovatele Franze Kafky přijíždějí z Jižní Koreje.

Holocaust, nebo také řízené vyhlazování Židů, byl jedním z nejtemnějších kapitol v dějinách lidstva, která si vyžádala životy 6 milionů Židů.

Koncentrační tábor Dachau se stal první nacistickou továrnou na smrt. Jeho otevření Adolf Hitler odsouhlasil pouhé dva měsíce poté, co byl v roce 1933 zvolen říšským kancléřem. Tábor původně sloužil k takzvané převýchově politických vězňů, za války se zde však vraždilo a vězni umírali také při nelidských experimentech.

Svoje rodiče většinou velmi milujeme a v některých případech je ta láska tak velká, že překoná všechna fakta a historie pro ni zkrátka neplatí. To dokazuje Brigite Höss, dcera šéfa osvětimského koncentračního tábora. Ona sama vyrůstala jen pár metrů od jeho zdi, a přesto byla po celý život ochotná tvrdit, že byl její otec milujícím a laskavým člověkem. Jak ke komu…

Předem se omlouvám všem, kteří problém necitlivého zacházení se zvířaty vnímají stejně jako já, chovají je a pečuji o ně s láskou.

Štěpán Kozub, herec ostravského Divadla Mír, vyprodal hned na dvakrát O2 Arénu v Praze a, jak tuším, dohodl si pěknou píárovou akci s hlavou Židovského muzea v Praze Leo Pavlátem a novinářem Patrikem Bangou, že by bylo fajn si zahrát na Andyho Kaufmana a trochu napálit veřejnost. Jak?

Vyhlazovací tábor v Osvětimi se stal důkazem masového vyvražďování. Přinášíme detaily z továrny na smrt, o kterých jste zatím možná neslyšeli.

Je to týden, co komik Štěpán Kozub dvakrát za sebou vyprodal O2 Arénu se svým dvouhodinovým stand-upovým číslem nazvaným Bez urážky. Na sociálních sítích se mezitím šíří záznam, kde špatně vypráví starý vtip a dělá ze sebe disidenta.

Přinášíme pět vzpomínek pamětníků z archivu Paměti národa, které jsme vydali před pěti lety.