Koncentrační tábor

Nacistický koncentrační tábor na jednom z britských Normanských ostrovů byl místem hrozných zvěrstev, které byly po skončení druhé světové války bagatelizovány. Nové vyšetřování nyní odhaluje podrobnosti, které byly před veřejností skryty po celá desetiletí.

Jedno ze zvěrstev, které se našlo po druhé světové válce, je nacistické fotoalbum. Na nalezení takové knihy není nic zvláštního, jenže tato má obálku z lidské kůže. Pracovníci památníku a muzea v Osvětimi mají za to, že toto album bylo vyrobeno v koncentračním táboře Buchenwald v Německu.

Dala hlas řadě postav z pohádek a večerníčků, ať už to byli Broučci, Včelí medvídci či Příběhy Tipa a Tapa, ovšem věčnou slávu jí zajistil dabing Včelky Máji. Aťka Janoušková se ale nechala slyšet, že právě tato postava byla do jisté míry i jejím prokletím.

Horst Schumann byl SS- Sturmbannführer a lékař, který vedl sterilizační a kastrační experimenty v koncentračním táboru Osvětim. Předmětem jeho „vědeckých“ zájmů byla plošná sterilizace židovského etnika. Ke sterilizaci používal rentgenové záření.

Marii Pětrošové bylo pouhých 19 let, když začala převádět československé vojáky a piloty RAF přes hranice. Gestapo ji několikrát zatklo a podrobilo výslechu, i když byla v jiném stavu. Díky jejímu hrdinství mohly bojovat proti nacismu desítky československých vojáků.

Nacistické dozorkyně za druhé světové války byly zvláštním druhem žen. Mnohé z nich byly krutější než mnozí muži. Mnohé z nich už před válkou zformovala a nasměrovala nacistická německá organizace Svaz německých žen (Bund Deutscher Mädel, BDM). Paradoxně ona z této organizace nevzešla a jako jedna z mála se nedopouštěla bestiálního mučení vězenkyň.

Gisi Fleischmannová udělala vše pro to, aby zachránila co nejvíce perzekvovaných Židů, nakonec se sama stala obětí smrtící mašinérie v Osvětimi. Její příběh není tolik znám, o to víc si však zaslouží pozornost.

Grete Böse patří mezi další z nacistických dozorkyň, která se v koncentračním táboru Ravensbrück podílela na selekcích vězeňkyň ke zplynování. V koncentračním táboru měla za úkol velet pracovnímu komandu.

Jenny-Wanda Barkmann se v posledním roce druhé světové války stala nejmladší strážkyní SS v německém koncentračním táboře Stutthof. Za tuto poměrně krátkou dobu stačila mladičká dozorkyně svou krutostí a brutálním zacházením ukončit životy stovkám vězňů. Po válce byla v Gdaňsku zatčena a veřejně popravena.

Margita Schwalbová, mladá židovská medička deportována do koncentračního tábora Osvětim od mládí snila o profesi lékařky a chtěla zachraňovat lidské životy. Jako asistentka „Anděla smrti“ se jí povedlo lstivou manipulací zachránit v Osvětimi řadu lidských životů. Její odvážné činy v době komunismu upadly v zapomnění.

Franceska Mannová patří mezi největší polské hrdinky druhé světové války. Jedna z nejkrásnějších baletek své doby, která se umisťovala na předních příčkách v mezinárodních tanečních soutěžích, nedala svůj život zadarmo. Přímo v plynové komoře v koncentračním táboře Auschwitz-Osvětim se jen s botou v ruce vrhla na své dozorce a katy…

Otrocká práce vězňů přinášela komunistickému režimu milióny v tvrdé měně. Podnik Preciosa zprivatizoval tehdejší ředitel Ludvík Karl, kterému prezident Zeman udělil státní vyznamenání. Vězni se odškodnění ani omluvy nedočkali.

Zatímco mnoho deportovaných si do koncentračních táborů bralo to nejnutnější, český vynálezce a podnikatel Emil Kolben vešel do transportu s kufříkem plným akcií své společnosti ČKD.

Juana Bormann, žena, která jako tzv. Oberaufseherinnen v koncentračních táborech napáchala mnoho zla. Uvádí se, že po dobu své „kariéry“ se dennodenně dopustila minimálně padesáti zločinů. Své oběti, které nechala chladnokrevně zabít, si vždy pečlivě vybírala. Vražednou zbraní však nebyly její ruce, ale čelisti psů, které pro tyto účely sama cvičila.

Žít s nanismem, tedy tělesným postiženým způsobujícím malý vzrůst organismu, nemusí být nutně překážkou, pokud nejste i Žid a nežijete v době, kdy je jakýkoliv odklon od normálu považován za důvod k likvidaci. Sedm trpaslíků Ovitzových padlo v roce 1944 do rukou doktora Smrti a paradoxně je jejich dysmorfie vyvázala z toho nejčernějšího osudu.

Světově uznávaný spisovatel a novinář se ve své tvorbě zabýval především tématem holokaustu. Není divu, sám totiž díky svému židovskému původu prošel několika koncentračními tábory. Dokonce se mu v dubnu 1945 podařilo uprchnout z transportu smrti a válku jako zázrakem přežít.

Písničkář Karel Hašler se nenechal zastrašit nikým a ničím, vždyť nacismus měl podle jeho názoru brzy odeznít a okupanti s ním, proč se tedy na jejich účet pořádně nepobavit? Vlastenecké písně dodávaly sklíčeným Čechům naději, svému autorovi ale odpočítávaly poslední dny života.

V pouhých sedmi letech se Hanička stala svědkyní nejotřesnějšího momentu svého života – matčiny popravy. Psal se rok 1944, ve světě řádila válka a mladá dívka stála na schodech ve vesnici poblíž pracovního tábora a zadržovala pláč. K 75. výročí od osvobození Osvětimi se o svůj příběh podělila se světem.

Druhá světová válka rodila nenávist, ale i lásku. Příběh Jacoba Polaka a Iny Soep je až k neuvěření. Seznámili se na večírku a vztah budovali ve dvou koncentračních táborech. Co na tom, že smrt a Jacobova zuřící manželka číhaly na každém rohu?

Když Tadeusz Wiejowski spolu s dalšími 727 polskými vězni putoval do nově otevřeného koncentračního tábora Osvětim, neměl nejmenší tušení, jakou pověst tábor v budoucnu získá. A neplánoval to zjistit. Při první příležitosti vzal nohy na ramena a hnal se za svobodou. Stal se tak první člověkem, který z tábora smrti utekl. Přestože byl nakonec dopaden.

Láska kvete nejen v každém věku, ale i na různých místech, a to i přesto, že jsou obtěžkána smrtí. Koncentrační tábor Osvětim se stal dějištěm mnoha zamilovaných příběhů, z nichž většina skončila špatně, ale pár se jich přeci jen dočkalo šťastného, nebo alespoň uspokojivého závěru. Jedním takovým je příběh Helen Spitzerové a Davida Wisnia.

Ve škole se v rámci hodin dějepisu dozvíte, že atentát na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželku Žofii Chotkovou měl za následek rozpoutání první světové války. O tom, jak se žilo jejich náhle osiřelým dětem, již školní osnovy mlčí. Jaké byly jejich osudy po tragické smrti rodičů po rozpadu Rakouska-Uherska? A proč jim Československo zabavilo majetek a nacisté je věznili v koncentračních táborech?

Jako značky pro vězně v koncentračních táborech se používaly převážně trojúhelníky. Každý měl jinou barvu a odlišoval tak vězně od sebe a někdy se přidávaly také pruhy, které sloužily pro ještě konkrétnější odlišení. Nacisti se k lidem v těchto táborech chovali jako ke zvířatům a stejně tak si je i označovali. Zní to hrozně, ale bylo to tak. Co které značky znamenaly?

Otřesné události druhé světové války daly vzniknout nespočtu dojemných a srdceryvných životních příběhů. Matthew Rozell, učitel historie z New Yorku, jeden takový vytáhl na světlo. K příběhu osvobození židů kousek od německého města Magdeburg se dostal při zpovídání jednoho z válečných veteránů. Událost zachycená na fotografiích seržanta George C. Grosse patří mezi nejsilnější vzpomínky na hrůzy 2. světové války.

Zabij, nebo budeš zabit. Život v koncentračním táboře Bergen-Belsen měl svá nepsaná pravidla a Harold Le Druillenec se je musel rychle naučit, aby se nestal další obětí dozorců, nebo hůř, vězňů praktikujících kanibalismus.

V očích nezasvěceného vypadala Irma Grese jako obyčejná dívka s příjemným úsměvem a strohým pohledem. Pro zúčastněné belsenského procesu ale představovala válečného zločince, kterého je nutné potrestat. Poslední dny sadistické dozorkyně koncentračních táborů zaznamenal kat nacistů ve svých pamětech.

Lenoch, flákač, odpadlík. Willi Herold se po vyhození z Hitlerjugend musel smířit s tím, že bude živořit jako kominík. Jenže osud s ním měl jiné plány a do cesty mu postavil opuštěné německé auto s cenným nákladem – uniformou kapitána Luftwaffe.

Jméno Rudolf Höss si lidé pojí s koncentračním táborem Osvětim. Pomohl ho vybudovat a sloužil v něm jako velitel. Nedaleko osvětimských zdí vychovával s manželkou své čtyři děti – syna a tři dcery. Jedna z nich se po téměř 70 letech rozpovídala o tom, že táta, krutý nacistický zločinec, byl ve skutečnosti tím nejhodnějším člověkem na světě.

Kurt Gerstein vstoupil do jednotek SS z osobní msty - nacisté mu v programu euthanasie zabili švagrovou. Aby o dalších vyhlazovacích akcích zjistil co nejvíce a mohl informovat Spojence, prošel si likvidačními tábory a na vlastní oči spatřil účinnost plynových komor. Jeho zprávám o válečných zločinech nikdo nevěřil.

Získat uznání svých nadřízených se mu příliš nedařilo. Ottu Förschnera shledali jako měkkotu, protože nedokázal srovnat vězně do latě. Z funkce velitele koncentračního tábora ho po dalších problémech raději odvolali.

Osud Adolfa Burgra se v mnoha ohledech liší od ostatních přeživších z nacistických koncentračních táborů. Když Američané dne 5. května 1945 osvobodili tábor Ebensee, nevěřili, že Burger je vězněm. Nebyl oholen dohola jako ostatní, byl zdravý s dobrou fyzickou kondicí. Zachránila ho účast v padělatelském projektu hitlerovského Německa. Podle Burgrova příběhu vznikl oscarový film Ďáblova dílna.

Před 75 lety dorazila vojska Rudé armády k Osvětimi. V koncentračním táboře Birkenau nalezli mezi dřevěnými baráky na kost vyzáblé vězně především židovského původu. Od roku 2005, kdy OSN ustanovila 27. leden Mezinárodním dnem památky obětí holocaustu, připomínáme oběti nejmasovější vraždy v lidské historii, během které zahynulo okolo šesti milionů nevinných lidí především Židů.

Malou pevností se na sklonku roku 1944 začala šířit nebezpečná úplavice. Nedostačující hygienické podmínky, neustálý příval nových vězňů a neochota vedení problémy řešit se pro třetinu osazenstva staly osudnými. Surový velitel pevnosti se s takovou pohromou setkal ještě jednou – v březnu 1945, kdy vězně zasáhla neznámá a ještě horší epidemie.

Když před 75 lety 27. ledna 1945 vstoupili vojáci Rudé armády do největšího nacistického vyhlazovacího tábora, byli šokováni. O existenci tábora se dozvěděli jen pár dní před tím, než k Osvětimi dorazili. Tak otřesné obrazy lidského utrpení nečekali.

Když 27. ledna 1945 vstoupili vojáci Rudé armády do největšího nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, našli v něm sedm tisíc vyhladovělých a nemocných vězňů, kteří nebyli schopni přesunu do jiných táborů a které nacisté nestihli zavraždit.

Nebylo mu ani dvacet, když roku 1939 vypukla druhá světová válka. Nacistickému režimu byl Oskar Gröning oddán natolik, že se na kariérním žebříčku vyšplhal na „účetního“ osvětimského tábora smrti. Rukama mu procházely cennosti i lidské životy.

Penzionovaný nástrojař s československými kořeny Johann Breyer žil ve Spojených státech spokojený život, dokud se o něj vyšetřovací úřady nezačaly zajímat ve spojitosti s koncentračním táborem v Osvětimi. Jak se ukázalo, Breyer tam za druhé světové války sloužil jako dozorce.

„Chtěl jsem bránit Čínu proti propagandě Západu. Bohužel jsem zjistil, že pravda je ještě horší než titulky novin,“ přiznává Olsi Jazexhi. Albánský historik přijal pozvání Komunistické strany Číny k cestě do Sin-ťiangu. Zažil pečlivě zrežírovanou potěmkiádu a „nejhorší formu teroru“.

Poprava zastřelením, která měla zakrýt stopy. Tak vypadal masakr 47 lidí, k němuž došlo v noci ze 17. na 18. ledna 1945 v německém táboře Chelmno v Polsku. Vůbec prvním vyhlazovacím táboře druhé světové války, v němž vraždili lidi plynem. Včetně českých dětí.

Kdyby tak domy mohly vyprávět. Mluvily by o dobách míru i válkách, smutcích i radostech, lásce i nenávisti. Také by nám jistě popovídaly o všech svých majitelích a nájemnících. Tak jako pozdně gotický dům stojící v centru Nového Města na Moravě, který v roce 1883 koupil Adolf Brady.

Přesně před 75 lety byl sovětskou Rudou armádou osvobozen i nechvalně známý německý koncentrační tábor Auschwitz – Birkenau u města Osvětim. Málokdo ví, že součástí dějin tohoto symbolu holokaustu je i příběh odbojové sítě, kterou zde založil polský důstojník Witold Pilecki. Mezi členy konspirace byli i Češi, například Karel Stránský, otec spisovatele Jiřího Stránského.

Pavel Taussig se dostal do koncentračního tábora v 11 letech. Přežil ho díky štěstí, dokonce mluví o zázraku. Přežil taky pochod smrti, kde mu zachránili život jeho spoluvězni. Znovu štěstí. Psal si deník, který po letech přepsal do knižní podoby, aby přiblížil svůj příběh svému synovi. Jeho vyprávění a popis hrůz, které zažil, ukazují realitu, které byly vystaveny miliony lidí a kterou dnes někteří zpochybňují.

Koncentrační tábory vnímáme jako místa plná utrpení a děsu. Zdá se až nemožné, že by v takto tísnivém prostředí existoval vůbec prostor pro umění a jmenovitě pro skládání hudebních děl. Inspirace a láska k hudbě ale nezná překážek ani hranic a pronikla i přes zoufalstvím prosáknuté zdi.

Atentát na Heydricha si vybral svou daň, opakovaně a nelítostně. Potrestání českého národa za smrt zastupujícího říšského protektora se uskutečnilo i v koncentračním táboře Mauthausen. Uvěznění Češi byli nuceni ke stavbě tzv. České zdi, která se mnoha stala z nich stala osudnou.

„Potřeboval jsem vědět, co proměnilo normální lidské bytosti v pouhé stíny.“ Tím začal šílený plán Denise Aveyho, který riskoval vlastní i cizí život, aby zjistil, jaké jsou podmínky vyhlazovacího tábora v Osvětimi. S jedním vězněm si vyměnil role, nastoupil na jeho místo a sledoval, jak vysílení muži umírají za pochodu a další míří do plynových komor.

Rodinu Adolfa Hitlera sužovalo obrovské neštěstí. Čtyři z šesti dětí nečekaně zemřely, skonal i otec Alois, a matka Klara se sama musela postarat o syna, ke kterému se po sérii tragédií upnula, a o dceru Paulu. S ní ovšem neměla tak silný vztah. A to ani Hitler.

Pamětnice své vzpomínky předávala veřejnosti na besedách i v dokumentech. Ze 143 lidických žen, které se dočkaly konce války, žije už jen jedna.

Arnošt Lustig byl český židovský spisovatel a publicista světového významu, autor celé řady děl s tématem holokaustu.

Byl jedním z prvních, kdo byl dovlečen k vojenskému tribunálu Norimberského procesu. Rudolf Höss se o době velení a spáchaných činech v Osvětimi rozpovídal tak věcně a lhostejně, až to všechny šokovalo. Za vraždy vězňů si vysloužil oprátku kousek od svého domu v koncentračním táboře.

Věčně nezaměstnaný Josef Kramer spatřil v nacistickém hnutí světlo na konci tunelu. Z juniorské pozice se vypracoval až na vedoucího táborů Auschiwtz-Birkenau a Bergen-Belsen. Ač se jeho pomoc vyhladovělým vězňům ke konci války zdála jako šlechetná, chtěl si jí pouze vykoupit milost – i přes tento záblesk lidskosti u nich navždy zůstal „Bestií z Belsenu a Osvětimi“.

Nebyl prorok ani světec. Občas jste v jeho přítomnosti měli pocit, že příliš mluví a vy ho ani trochu nezajímáte. Málokdo však má v sobě tolik citu a soucitu, jako měl on. V noci špatně spal. Prošel peklem a stále potkával mrtvé. Ráno však býval jako vyměněný: nabitý novou energií a chutí do života. Nebál se smrti. Byl přesvědčen o tom, že nezemře dřív, než dokončí své dílo. Simon Wiesenthal se narodil 31. prosince 1908.

Gertruda Sekaninová-Čakrtová, rozená Stiassna byla česká a československá právnička, politička a diplomatka, později též významná disidentka. Její život nebyl snadný, osud měla těžký, ale nikdy se nevzdala.

O pocitu hlubokého zahanbení nad zvěrstvy spáchanými nacisty v koncentračním táboře v polské Osvětimi vyjádřila v pátek přímo na místě německá kancléřka Angela Merkelová. Při své první návštěvě někdejšího tábora smrti společně s polským premiérem Mateuszem Morawieckým uctila památku více než milionu lidí, kteří tam zahynuli.

Dnes je to 105 let, kdy nacisté naposledy použili v koncentračním táboře Auschwitz – Birkenau plynovou komoru. Právě v tomto koncentračním táboře, který je u nás známý spíše pod názvem Osvětim – Březinka, skončily životy více než 1, 4 milionů lidí, z 90% Židů, téměř ze všech evropských států. Většina z nich zahynula právě v plynových komorách. Tyto údaje uvádí státní muzeum Auschwitz-Birkenau. Historie plynové komory coby smrtícího zařízení je ale delší a původní využití bylo jasnou předzvěstí dalších zrůdností, ke kterým posléze sloužila.

Luxusní značka Loewe prodávala pruhovanou soupravu složenou z košile a kalhot za 1840 dolarů (přes 42 tisíc korun).

Nebýt koncentračního tábora, nebyl by Miroslav Prokeš na světě. Jeho rodiče se totiž do sebe zamilovali za druhé světové války v Terezíně. Tatínek napsal scénář ke kabaretu, maminka v něm hrála hlavní roli… a nakonec z toho byla vězeňská svatba. Felix Porges a Elly Bernsteinová na rozdíl od mnoha svých přátel přežili. Židovské identity se však po válce zřekli.

Německá kancléřka Angela Merkelová začátkem příštího měsíce poprvé navštíví bývalý nacistický vyhlazovací tábor v Osvětimi. Na svých internetových stránkách o tom napsal deník Süddeutsche Zeitung a připomněl, že někdejší vyhlazovací tábor na jihu Polska zatím navštívili jen dva šéfové německé vlády.

S ruským reportérem, který vyhrál novinářskou cenu za článek o útlaku Ujgurů, Kazachů a Kyrgyzů v provincii Sin-ťiang.

Americká společnost přidá ke špatně vypracovaným mapám vysvětlující komentáře, které mají zabránit další dezinterpretaci. Kvůli chybám se ozval sám polský premiér Mateusz Morawiecki.