Koncentrační tábor

Sedmadevadesátiletá Jarmila Weinbergerová prožila nejšťastnější den svého života v neděli 15. dubna 1945. Ten den ležela vyzáblá na kost s horečkou a průjmem na dřevěné lágrové palandě, nemohla už skoro chodit ani jíst, na hrudi se jí tvořily boláky skvrnitého tyfu a nad ní se skláněli britští vojáci. Vzali jí do náruče a odnesli do nemocnice. Tenkrát dvaadvacetiletá Jarmila byla zachráněna z koncentračního tábora Bergen Belsen. Před tím prošla Terezínem, Osvětimí a lágrem v Christianstadtu. Její příběh patří mezi unikátní nejen tím, že přežila a může podat svědectví, ale i tím, co v táborech dělala.

To, že si lidé snažili udržet iluzi života i mentální sílu tam, kde naděje zhasínaly v plynových komorách, je obdivuhodným aktem lidské vůle. I vězeňkyně koncentračního tábora Ravensbrück dělaly, co mohly, aby našly důvod přežít další den. A tak tu bujela umělecká tvorba či zakázaná kultura. Co víc, díky Nině Jirsíkové měly i lágrový módní styl.

Když Čeněk Růžička jako padesátiletý zjistil, že jeho rodiče prošli romským koncentračním táborem v Letech, začal za své předky bojovat. Postavil se do čela iniciativy, která chce v místě bývalého tábora vybudovat památník romského holocaustu. Chce vrátit zemřelým jejich důstojnost.

Rasismus skutečně tak snadno nezmizí, zvlášť v zemi, která úplně vážně 25 let diskutovala o tom, jestli je prasečák na místě bývalého koncentračního tábora pro Romy dostatečně důstojným vyjádřením piety vůči obětem holokaustu.

V Osvětimi byla spousta práce. Jeden opravoval vlaky, druhý rozděloval jídlo, třetí přenášel kameny a Igor Malitsky převážel mrtvoly.

Druhá válka začala sotva před měsícem a brány pevnosti Fort VII – Kolumbie v Poznani na západě Polska už nesou označení SS. Ten symbol nevěstí nic dobrého, stejně jako to, že se místo přejmenuje na Konzentrationslager Posen (koncentrační tábor Poznaň). První pokusy nacistů se smrtelným plynem totiž proběhnou právě zde a k tomuto účelu budou zneužiti psychiatričtí pacienti vč.

Do koncentračních táborů odcházely celé rodiny, často nikdo nepřežil. Anita s Eleonorou měly ohromné štěstí, ale i velkou dávku odvahy.

Vysvětlovat, co byl za druhé světové války koncentrační tábor, je asi dost zbytečné. Někoho na první dobrou napadne Terezín, někoho Dachau nebo Osvětim. Je jich ale celá řada jiných a jedno mají společné - zahynuly v nich v nelidských podmínkách miliony lidí různých národností, ras a vyznání. Jedno takové zařízení bylo i v Letech u Písku a nacisté tam sváželi romské obyvatele. Dnes je na tomto místě památník a právě ten se nyní dočká velké proměny.

Český novinář Ferdinand Peroutka se stal v posledních letech, a to především díky prezidentu Milošovi Zemanovi, středem pozornosti v mnoha médiích a diskuzích. Dodnes je považován za jednoho z nejtalentovanějších publicistů předválečné žurnalistiky. Přesně před 75 lety se vrátil z koncentračního tábora Buchenwald, odkud ho v roce 1945 osvobodila americká armáda. Podobného osudu se však nedočkal každý český spisovatel, který byl uvězněn nacisty.

Jednoho v Osvětimi zachránila naděje, druhé skautská průprava. Ruth Schindlerová se dokola ucházela o práci a řídila se podle vlastního snu.

Luděk Eliáš se narodil 29. července 1923 ve Slaném. Měl sice židovský původ, ale rodina byla ateistická. Otec pracoval jako správce cihelny a byl oddaným vlastencem. Po nástupu nacismu si mysleli, že se jich hon na "neárijce" netýká. Za svůj domov považovali Československo a mluvili plynně česky.

V týmu kazatele a sociálního pracovníka Přemysla Pittra se pokusila o nemyslitelné. Po válce pečovala dohromady o židovské děti z koncentračních táborů a německé děti z internačních táborů.

Většina dětí v koncentračních táborech zemřela v plynových komorách. Evelina Merová měla štěstí, přežila Terezín i Osvětim a v Rusku našla novou rodinu.

Druhá světová válka zmařila spoustu životů a brala naděje. Lidé zoufale hledali každý kousek štěstí nebo dobra. Marie Cecílie Autschová (†44) patřila k těm, kteří i v nouzi a při boji o holý život mysleli na druhé a pomáhali.

Vzpomínky z Prahy, nechť jsou Ti nejhezčí, napsala Iva Jarošová 30. května 1945 na zadní stranu své podobenky a věnovala ji Josefu Kapelovi, devatenáctiletému židovskému chlapci, kterého po osvobození přivedl do Prahy její tatínek František Jaroš.

Krystyna Żywulska (†77) se narodila 1. září 1914 ve městě Lodž. Po gymnáziu nastoupila ke studiu práv ve Varšavě. Její snahy utnulo vypuknutí druhé světové války. Pronásledování Židů v Polsku sílilo, bylo zle. 26. srpna 1942 se jí podařilo z varšavského ghetta prchnout a převzala identitu Zofie Wiśniewské. Připojila se k polskému odboji a pomáhala Židům paděláním dokumentů. Nacistické úřady se jí nemohly dopátrat. "Blond Zosia", jak ji nazývali, se před nimi skrývala rok. V spnu 1943 byla zatčena a převezena do Pawiaku a později do Osvětimi.

Každý, kdo přežil roky v koncentračním táboře, je právem hrdinou. Viola Fischerová není výjimka. Prošla čtyřmi tábory, ztratila rodinu a zaujala Mengeleho. On se jí odvděčil bolestivými pokusy.

Ve čtyřech českých zámcích Štiřín, Kamenice, Olešovice a Lojovice vznikly krátce po druhé světové válce zotavovny pro židovské děti.

Velké množství nejrůznějších předmětů našli v dubnu v komíně jednoho z bloků tábora Osvětim v Polsku. Rakouský národní fond pro oběti národního socialismu zveřejnil snímek v úterý s tím, že předměty byly nalezeny v sopouchu komínu v bloku 17, kde měli být podle všeho vězněni lidé zruční v řemeslech. Nalezeny byly vidličky, nože, nůžky a další nástroje.

Dagmar Lieblová, vězeň s číslem 70788, přežila holokaust, prošla terezínským ghettem, koncentračními tábory v Osvětimi-Birkenau a Bergen-Belsenu. Zřejmě díky administrativní chybě německého úředníka přežila.

Sadistická dozorkyně z koncentračního tábora Stutthof Ewa Paradies neměla s vězni slitování. Nechávala je stát v mrazivých zimních nocích venku nahé a polévala je studenou vodou. Po válce ji čekal spravedlivý trest.

Nedávno jsme si připomněli pětasedmdesátileté výročí, kdy americká vojska osvobodila koncentrační tábor Buchenwald. Do konce války prošlo tímto pracovním táborem – táborem pomalé smrti – téměř 240 tisíc vězňů, z nichž přes 56 tisíc v Buchenwaldu zahynulo. Jak probíhalo budování tábora a co se poté za jeho zdmi dělo?

V zabraných Sudetech vybudovali nacisté 34 pobočných koncentračních táborů. Prošlo jimi 30 tisíc vězňů a vězeňkyň z celé Evropy. Polský vězeň Andrzej Reszczyński vážil 42 kilo a sotva se držel na nohou, kdy do lágru v Rychnově u Jablonce nad Nisou vstoupili sovětští vojáci.

V zabraných Sudetech vybudovali nacisté 34 pobočných koncentračních táborů. Prošlo jimi 30 tisíc vězňů a vězeňkyň z celé Evropy. Polský vězeň Andrzej Reszczyński vážil 42 kilo, když do lágru v Rychnově u Jablonce nad Nisou vstoupili sovětští vojáci.

V pobočce Mauthausen-Gusen zemřelo třicet tisíc vězňů, většinou Poláků. Před 75 lety lágr osvobodila americká armáda.

V Chorvatsku, na hranici s Bosnou a Hercegovinou, se nachází malá a nenápadná obec Jasenovac. Má asi 650 obyvatel, je tu kostel, tržiště a železniční stanice. Všechno by bylo v pořádku, kdyby sem za války neproudily davy vězňů do zdejšího koncentračního tábora.

Hilde Lohbauer byla známá jako „esesačka v civilu.“ V koncentračních táborech Ravensbrück, Osvětim a Bergen-Belsen zastávala funkci kápa. Brzy se stala pravou rukou nacistů. Za své činy byla po válce odsouzena k desetiletému vězení. Na svobodu se dostala už po pěti letech. Proč?

"Celé roky jsme pro ně byli jen zvířata. Tohle jsou naše narozeniny," prohlásil polský vězeň Walenty Lenarczyk z koncentračního tábora Dachau, který 29. dubna 1945 osvobodili příslušníci americké 45. pěší divize. Lenarczyk však nemluvil jen o osvobození. Když Američané viděli, jaké zlo esesáci v táboře napáchali, rozhodli se s nimi na místě zúčtovat.

Je tomu již 112 let, co se ve Svitavách narodil Oskar Schindler, jehož příběh před šestadvaceti lety odvyprávěl snímek Schindlerův seznam, jeden z nejzásadnějších filmů všech dob.

Paní Hana Tvrská oslaví v těchto dnech 92. narozeniny, přežila Osvětim i bombardování Hamburku.

Jedním z dalších nechvalně známých nacistických lékařů byl zubař Martin Karl Hellinger. V koncentračním táboře Ravensbrück bolestivě zbavoval vězně zlatých zubů, výplní a můstků.

Dnes je paní Ginette už pětadevadesát let, do Osvětimi se dostala jako devatenáctiletá dívka. I přesto, že už byla dospělá, situaci zvládala velmi těžko a o svých zážitcích dlouhá léta mlčela. Až po letech se rozhodla promluvit, a to prostřednictvím knihy, kterou napsala „Návrat do Birkenau.

Osmnáctiletá Eva Weilová ležela 15. dubna 1945 na betonové podlaze v jednom z baráků koncentračního tábora Bergen-Belsen s desítkami vězeňkyň a měla hrůzu, že Spojenci o existenci lágru nevědí. Dunění, které slyšely a které je udržovalo při životě, totiž ustalo.

Hermine Braunsteiner, další ze série nechvalně známých dozorkyň koncentračních táborů, která však po válce spravedlivému trestu léta unikala. Díky neúnavnému lovci nacistických zločinců se podařilo vystopovat Hermine Braunsteiner a postavit ji před válečný soud.

Irene Haschke byla jednou z dalších nacistických dozorkyň, které se staly součástí promyšleného systému koncentračních táborů Třetí říše. Jak se z obyčejné slabé ženy stal válečný zločinec? Zřejmě každý, kdo byl součástí nacistické mašinérie, měl v sobě touhu vraždit. V případě Haschke se tato touha po vstupu k SS rozvinula do nebývalých rozměrů.

Vojáci britské armády dorazili do koncentračního tábora Bergen-Belsen 15. dubna 1945. Na místě našli asi šedesát tisíc zbědovaných vězňů a třináct tisíc mrtvých. V následujících týdnech zemřelo - navzdory obětavé pomoci - téměř patnáct tisíc již osvobozených lidí.

V průběhu druhé světové války se nacistické ženské stráže v koncentračních táborech podílely na holokaustu, asistovaly lékařům smrti při neetických experimentech, prováděly selekce. V sadismu a krutosti předčily mnohé z mužských stráží. Našly se světlé výjimky, jakou byla například Klara Kunig, přezdívaná „Bílá vrána“.

Elsa Lieschen Frida Ehrich, zvaná „Elsa“ byla další ze série sadistických dozorkyň, která byla po válce odsouzena k trestu smrti. Na smrt poslala tisíce vězňů z řad žen i dětí.

Šestasedmdesát let uplynulo od slavného a dramatického útěku dvou osvětimských vězňů, Alfréda Wetzlera a Rudolfa Vrby. Jejich svědectví se stalo jednou z prvních a nejcennějších zpráv o hrůzách holocaustu.

„Nikdy mě nic tak nešokovalo jako pohled na to místo,” napsal generál Dwight Eisenhower poté, co američtí vojáci vstoupili 11. dubna 1945 do koncentračního tábora Buchenwald.

Když se patnáctiletý Pavel Kohn z Prahy dočkal 11. dubna 1945 osvobození koncentračního tábora Buchenwald americkou armádou, měl za sebou tříleté věznění v Terezíně, Osvětimi, Blechenhammeru a pochod smrti. Návrat nebyl jednoduchý.

Archeologové zkoumali síť bývalých koncentračních táborů na ostrově Alderney. Pomocí radaru objevili pozůstatky budov, které nacisté před koncem války zničili.

V nacistickém Německu byla homosexualita trestným činem, za který byli muži posíláni do koncentračních táborů. Aby bylo jasně vidět, čím se "provinili", museli na hrudi nosit růžový trojúhelník. Ti, kdo jako zázrakem věznění přežili, se po válce nedočkali žádného odškodnění.

Nacistický koncentrační tábor na jednom z britských Normanských ostrovů byl místem hrozných zvěrstev, které byly po skončení druhé světové války bagatelizovány. Nové vyšetřování nyní odhaluje podrobnosti, které byly před veřejností skryty po celá desetiletí.

Jedno ze zvěrstev, které se našlo po druhé světové válce, je nacistické fotoalbum. Na nalezení takové knihy není nic zvláštního, jenže tato má obálku z lidské kůže. Pracovníci památníku a muzea v Osvětimi mají za to, že toto album bylo vyrobeno v koncentračním táboře Buchenwald v Německu.

Dala hlas řadě postav z pohádek a večerníčků, ať už to byli Broučci, Včelí medvídci či Příběhy Tipa a Tapa, ovšem věčnou slávu jí zajistil dabing Včelky Máji. Aťka Janoušková se ale nechala slyšet, že právě tato postava byla do jisté míry i jejím prokletím.

Horst Schumann byl SS- Sturmbannführer a lékař, který vedl sterilizační a kastrační experimenty v koncentračním táboru Osvětim. Předmětem jeho „vědeckých“ zájmů byla plošná sterilizace židovského etnika. Ke sterilizaci používal rentgenové záření.

Marii Pětrošové bylo pouhých 19 let, když začala převádět československé vojáky a piloty RAF přes hranice. Gestapo ji několikrát zatklo a podrobilo výslechu, i když byla v jiném stavu. Díky jejímu hrdinství mohly bojovat proti nacismu desítky československých vojáků.

Nacistické dozorkyně za druhé světové války byly zvláštním druhem žen. Mnohé z nich byly krutější než mnozí muži. Mnohé z nich už před válkou zformovala a nasměrovala nacistická německá organizace Svaz německých žen (Bund Deutscher Mädel, BDM). Paradoxně ona z této organizace nevzešla a jako jedna z mála se nedopouštěla bestiálního mučení vězenkyň.

Gisi Fleischmannová udělala vše pro to, aby zachránila co nejvíce perzekvovaných Židů, nakonec se sama stala obětí smrtící mašinérie v Osvětimi. Její příběh není tolik znám, o to víc si však zaslouží pozornost.

Grete Böse patří mezi další z nacistických dozorkyň, která se v koncentračním táboru Ravensbrück podílela na selekcích vězeňkyň ke zplynování. V koncentračním táboru měla za úkol velet pracovnímu komandu.

Jenny-Wanda Barkmann se v posledním roce druhé světové války stala nejmladší strážkyní SS v německém koncentračním táboře Stutthof. Za tuto poměrně krátkou dobu stačila mladičká dozorkyně svou krutostí a brutálním zacházením ukončit životy stovkám vězňů. Po válce byla v Gdaňsku zatčena a veřejně popravena.

Margita Schwalbová, mladá židovská medička deportována do koncentračního tábora Osvětim od mládí snila o profesi lékařky a chtěla zachraňovat lidské životy. Jako asistentka „Anděla smrti“ se jí povedlo lstivou manipulací zachránit v Osvětimi řadu lidských životů. Její odvážné činy v době komunismu upadly v zapomnění.

Franceska Mannová patří mezi největší polské hrdinky druhé světové války. Jedna z nejkrásnějších baletek své doby, která se umisťovala na předních příčkách v mezinárodních tanečních soutěžích, nedala svůj život zadarmo. Přímo v plynové komoře v koncentračním táboře Auschwitz-Osvětim se jen s botou v ruce vrhla na své dozorce a katy…

Otrocká práce vězňů přinášela komunistickému režimu milióny v tvrdé měně. Podnik Preciosa zprivatizoval tehdejší ředitel Ludvík Karl, kterému prezident Zeman udělil státní vyznamenání. Vězni se odškodnění ani omluvy nedočkali.

Zatímco mnoho deportovaných si do koncentračních táborů bralo to nejnutnější, český vynálezce a podnikatel Emil Kolben vešel do transportu s kufříkem plným akcií své společnosti ČKD.

Juana Bormann, žena, která jako tzv. Oberaufseherinnen v koncentračních táborech napáchala mnoho zla. Uvádí se, že po dobu své „kariéry“ se dennodenně dopustila minimálně padesáti zločinů. Své oběti, které nechala chladnokrevně zabít, si vždy pečlivě vybírala. Vražednou zbraní však nebyly její ruce, ale čelisti psů, které pro tyto účely sama cvičila.