Lavrentij Pavlovič Berija

Podle tehdejších oficiální informací zemřelo během tlačenice v Moskvě asi sto lidí. Někteří pamětníci ale mluvili o tisících.

Posmrtné masky jsou jedním z mála fyzických artefaktů, které po J. V. Stalinovi zůstaly.

Ve čtvrtek 6. března 1953 se pro miliony lidí zastavil život a zhroutil se jim svět. Ve středu večer v 21:50 moskevského času zemřel Josif Vissarionovič Stalin. Kolem sebe vytvořil takový kult osobnosti, že ho mnozí viděli jako nenahraditelného, téměř jako pánaboha, který se o ně postará.

Ačkoliv během studené války převládal názor, že dělostřelectvo už nebude potřeba, Sověti nakonec názor změnili. Jak moc je potřeba pocítila Rudá armáda na vlastní kůži.

Jakmile bylo potvrzeno, že Sovětský svaz skutečně vlastní atomovou bombu, začal se rapidně zvyšovat tlak na vývoj koncepčně zcela nových zbraní – vodíkových bomb.

Během střetu Sovětského svazu s nacistickým Německem za druhé světové války se mnoho měst proměnilo v trosky. Historicky a kulturně významné budovy a artefakty byly ztraceny, zničeny nebo ukradeny. Kreml v centru Moskvy však, a možná navzdory očekávání, přežil. Během osmi náletů na něj dopadlo více než 150 zápalných bomb, palivová nádrž a 15 velkých bomb. Přesto nebyl zničen. Jak se Sovětům podařilo udržet tak velkou a cennou stavbu mimo nebezpečí?

Ruské ministerstvo obrany zveřejňuje historické důkazy o ukrajinských zvěrstvech. Ta měli mít na svědomí nacionalisté během Velké vlastenecké války.

Během 20 let existence zaměstnanci tajné toxikologické laboratoře NKVD zavraždili několik stovek obětí. Testovali na nich nejrůznější jedy i „sérum pravdy“.

Když se v roce 1941 nepodařilo nacistickým vojskům dobýt Leningrad, rozhodlo se velení wehrmachtu, že nechá jeho obyvatele a vojáky vyhladovět. Jenomže ani to nepomohlo. Rusové se ukázali být velmi houževnatými bojovníky. Avšak za jakou cenu?

Poté, co lidstvo vymyslelo celou řadu funkčních dopravních prostředků, začalo uvažovat i o jejich kombinacích. Nejčastěji se diskutovalo o obojživelném stroji, který by se uměl pohybovat po souši i ve vodě. Sověti však hodlali překročit ty nejzazší horizonty a rozhodli se sestrojit ponorku, jež by uměla létat.

Že sovětští politici a vysoce postavení komunističtí hodnostáři mnohdy nebyli kdovíjakými mysliteli a milovníky všeho lidu, je poměrně dobře známo. Na jedné straně se sice zaštiťovali marxovskou komunistickou ideologií o třídní rovnosti a utopickém socialistickém ráji, na druhé straně popravovali nevinné osoby, co se zprotivily jejich vůli. Jedním z těch nejhorších příkladů byl Lavrentij Berija, po Stalinovi pravděpodobně nejmocnější a nejnebezpečnější muž v Sovětském svazu. Pokud vezmeme v potaz jeho opravdový a přímý vliv na mnoho událostí, k nimž v Sovětském svazu došlo, lze bez okolků tvrdit, že vynesl rozsudek smrti nad několika tisíci lidmi. Jak se ale říká, Boží mlýny melou. Berijovy mlýny domlely 23. prosince roku 1953, kdy byl popraven zastřelením na příkaz Nikity Chruščova.

Borovicový les poblíž městečka Katyň odhalil zlo páchané sovětskou NKVD na polských obyvatelích.

Stalin ho nazýval „můj Himmler“. Lavrentij Pavlovič Berija byl nechvalně proslulý šéf Stalinovy tajné policie, krvavý kat a sexuální maniak, který zneuctil přes dvě stovky žen a dívek. Mnohé z nich nechal i zabít. Patří mezi nejstrašlivější postavy sovětských dějin.

Diktátor Josif Stalin postupoval vůči tomu, kdo se mu znelíbil, nelítostně, i když to byl třeba jeho přítel či spojenec. Byla jedna osoba, které se však Stalin bál a choval k ní velký respekt - své matce.

Kdo byl v dějinách největší zločinec? Historických osobností bychom našli mnoho, ale s jedním jménem si můžeme být jisti. Lavrentij Berija za svůj život dělal, co mohl, aby se stal synonymem nejhorších lidských vlastností. Čím si svou zrůdnost zasloužil?

Budovatel pracovních táborů - gulagů, to byl Naftalij Frenkel. Ale také předtím vězeň, který měl být popraven.

Veřejně nebo v okruhu svých nejbližších vyjadřujete nesouhlas s politikou sovětské vlády? Pak vám diagnostikují pomalou schizofrenii nebo paranoiu. A co to znamená? Dlouhodobý pobyt v blázinci!

Budování tak silného kultu osobnosti, jako měl Josif Stalin, stálo jistě mnoho obezřetnosti, úsilí a krutosti. Čím blíže byla jeho smrt, tím více se diktátor cítil ohrožen. Jeho podezíravost nakonec stála úplně zbytečně životy lidí, kteří mu chtěli pomoct. Zároveň byl - bez pomoci zabitých a uvězněných lékařů - jeho skon neuvěřitelně potupný.

Stalinovy čistky začaly popravami jeho politických odpůrců a skončily zatýkáním i jeho věrných. Nikdo si nemohl být jist dnem ani hodinou, kdy na něho diktátor ukáže prstem. I z tohoto důvodu nakonec Stalin umíral sám a dotknout se ho báli i lékaři.

Čím je v nějaké době politická situace v zemi horší, tím lepší bývají vtipy o těch, kteří to tam vedou. Humor těží z kontrastu, což za vlády málo chytrých lidí není problém. Když vás za vtipkování mohou zavřít, je to ještě větší legrace. Tedy aspoň v okamžiku, kdy ten vtip vykládáte.

Svůj Den nezávislosti slaví Gruzínci vždy 26. května. V ten den roku 1918 totiž vznikla Gruzínská demokratická republika (Sakartvelos Demokratiuli Respublika), k jejímuž odkazu se hlásí i současný gruzínský stát. Tehdejší nezávislé Gruzii však nebyla dopřána dlouhá existence. Zanikla už po třech letech „díky“ invazi Rudé armády.

Poté, co bylo nacistické Německo poraženo, se USA i SSSR pokusily získat si na svou stranu jeho přední vědecké mozky, aby je využily k vývoji jaderné zbraně. Povedlo se.

Na podzim 1941 se blížila z pohledu katastrofa. Němci se přiblížili nebezpečně Moskvě a Sověti už začali spřádat plán, co bude dál v případě obsazení Moskvy nacisty.

Nica je žena středního věku, pochází z Gruzie, žije v Německu a hledá, spíše neúspěšně, smysl svého osamělého života. Žít normálně jí brání nejen zážitky z dětství a mládí stráveného v politicky nestabilní zemi, ale, jak se domnívá, i těžké osudy šesti generací její rodiny.

Proč se obžalovaní přiznali v době řádění stalinismu k nejneuvěřitelnějším zločinům, které nespáchali? Odpověď je celkem předvídatelná. Mučení prostě nemohli vydržet. Proč ten režim ale tolik trval na tom, aby se obžalovaný přiznal?