Lech Wałęsa

V prosinci roku 1970 je polské komunistické hospodářství u konce s dechem. Regály zejí prázdnotou a pár základních potravin musejí komunističtí pohlaváři o 30 % zdražit, aby zachránili zemi před krachem. Bídou sužovaní lidé vyjdou do ulic, obzvláště na severu Polska. Pak se přidávají zaměstnanci velkých podniků. Jako první vyhlásí stávku loďařské závody v Gdaňsku a Gdyni. Jedním z hlavních členů stávkového výboru je Lech Wałęsa. Proti protestujícím jsou nasazeny tanky, obrněné transportéry a desetitisíce vojáků. Protesty jsou brutálně potlačeny, přičemž zemřelo 41 lidí. O dalších 10 let později proběhla masivní okupační stávka 15 000 zaměstnanců Gdaňských loděnic, z níž vznikla první nezávislá odborová organizace ve východním bloku s názvem Solidarita, která spojovala odbory po celém Polsku – hned v prvním roce do ní vstoupilo 10 milionů Poláků. Do čela protestů se postavil opět Lech Wałęsa. Tehdy 36letého elektrikáře vynesou následující události do pozice, jakou si zřejmě nedokázal představit ani v těch nejfantastičtějších snech. Stane se z něj jeden ze symbolů porážky komunismu a zařadí se mezi nejvýznamnější osobnosti v moderních dějinách Polska. V roce 1989 hnutí Solidarita vyhrává parlamentní volby a 9. prosince 1990 si Wałęsu zvolí Poláci za svého prezidenta.