Ludvík IV. Bavor

Vypadá to na první pohled jako vtip. Válka kvůli obyčejnému kbelíku, tedy vlastně dřevěnému vědru. Jenže příběh z roku 1325 má reálné historické jádro. A zatímco kbelík se stává legendou, skutečný konflikt mezi italskými městy je mnohem vážnější, složitější a krvavější.

Karel IV. zdědil po francouzských předcích lstivost a po českých úskočnost.

Nezkrotná radost a nevýslovný jásot naplnily celý tehdejší český lid, když viděl svého krále na vysokém trůně, s nasazenou císařskou korunou. Těmito slovy popsal pražský kronikář Beneš Krabice z Veitmile všeobecnou reakci na korunovaci Karla IV. novým císařem římským. Ke korunovaci došlo před 670 lety, 5. dubna 1355.

Ašsko, než přešlo do rukou Koruny české, bylo v zástavě fojství z Plavna.

Než se v Evropě začaly používat palné zbraně, bojovaly tisíce rytířů u bavorského města Mühldorf naposledy v bitvě, která se odehrála podle prastaré tradice: meči, kopími a řemdihy.

Cheb zažil během své bezmála 1000 leté historie nejeden zářivý moment. Setkávali se tu císaři, králové, honosné průvody křižovaly městskými ulicemi, které si dodnes podržely středověkou malebnost.

Královské sestry Karla IV. prožily osudy, které dodnes fascinují historiky. Kým byly tyto lucemburské princezny a jak se jejich životní dráhy zapsaly do dějin?

Na den svatého Václava roku 1322 skončil u Mühldorfu osmiletý zápas o římský královský trůn. Ludvík Bavorský zde s výraznou a možná rozhodující podporou českého krále Jana Lucemburského rozdrtil svého protikandidáta Fridricha Habsburského, který upadl do zajetí.

Představu Karla IV. máme obvykle spojenou s majestátností a diplomatickým uměním. I když víme o jeho dobrodružné povaze, která se projevila zejména v mládí, stejně je překvapující, že dokázal cestovat inkognito přes půl Evropy.

Římský císař a český král Karel IV. stál za několika zásadními dokumenty definujícími moc panovníků v našich zemích. Nejvýznamnějším se stala Zlatá bula upevňující pozici českého krále mezi říšskými kurfiřty a řešící otázku nástupnictví na trůn

V den svatého Václava u Mühldorfu roku 1322 skončil zápas o římský královský trůn. Ludvík Bavorský zde s výraznou a možná rozhodující podporou českého krále Jana Lucemburského rozdrtil svého protikandidáta Fridricha Habsburského

Řím představoval ve středověku srdce Říše už pouze nominálně. Přesto si zachoval mimořádnou symboliku. I proto bylo pro římské krále včetně Karla IV. tak lákavé podstoupit náročnou výpravu do Itálie a nechat se zde korunovat na císaře.

Otec vlasti prožil nelehké dětství a dobrodružné mládí. Byl cílevědomý a odpovědný, ale rád riskoval. Nejistá cesta v přestrojení přes území rivala v boji o římský trůn, Ludvíka Bavora, patří k těm nejodvážnějším Karlovým kouskům

Janu Lucemburskému se podařil dvojí dynastický úspěch, v němž figurovali Janova sestra Marie a syn Václav čili Karel IV. Vlastně celou jeho vládu provází snaha podpořit politická spojení také rodinnými vazbami. Zásnubní a sňatkové projekty byly nedílnou součástí politiky všech tehdejších evropských vládců.

Jediná dědička Tyrolska a příbuzná Karla IV., jíž se říkalo Pyskatá. Intrikánka, která se spikla proti svému manželovi. To byla Markéta Tyrolská.

Jan Lucemburský, syn římského císaře, manžel Elišky Přemyslovny, zvaný Slepý a v zahraničí také známý jako Jan Český. Proč byl tedy v našich zemích cizincem?

Zásnubní a sňatkové projekty byly nedílnou součástí politiky všech středověkých evropských vládců. V této oblasti mezi nimi nezaostával ani Jan Lucemburský, jehož celou vládu provází snaha podepřít politická spojení také rodinnými vazbami.

Zatímco stopy českého krále a římského císaře Karla IV. lze v Česku nalézt prakticky na každém kroku, vzpomínka na jeho mladšího bratra Jana Jindřicha je v obecném povědomí mnohem vybledlejší. Ke škodě historie, protože ani tento Lucemburk nebyl nezajímavý. Jako markrabě moravský přivedl Moravu k rozkvětu.

Bývá poukazováno na postupné trendy na evropských bojištích zhruba od průběhu 14. století, jež neslibovaly mnoho perspektiv tehdejší dominanci elitní těžké rytířské jízdy ve válečnictví. Za jednu z posledních bitev, v níž tato jízda sehrála rozhodující roli, a zároveň bitev svedených dosud výlučně tzv.

V české historii je celá řada slavných a zajímavých postav a bylo o nich napsáno mnoho poutavých románů. Jen filmařům se moc do zpracování českých dějin zajímavou formou, která by oslovila širokou skupinu diváků, moc nechce.

V roce 1345 se proti českému králi Janu Lucemburskému (1296-1346) a jeho synu Karlovi, markraběti moravskému, vytvořila silná protilucemburská koalice. Zorganizoval ji římskoněmecký král Ludvík Bavor s polským vládcem Kazimírem Velikým a skládala se skoro ze všech větších středoevropských států.

Dříve, než mohl Karel vůbec pomýšlet na titul císaře, musel se stát králem Svaté říše římské. Jenže trůn římského vládce nebyl zrovna volně k mání. Seděl na něm silný Ludvík Bavor a rozhodně nevypadal, že by se ho chtěl vzdát.

Podobně jako ve středověku většina královských dcer ani Jitka Lucemburská to neměla jednoduché. I s ní hýbali jako s figurkou na šachovnici. A potupně ji vrátili, když se jejímu ženichovi naskytla výhodnější partie.

Král Karel IV. je svým způsobem symbolem naší země. Mnoho věcí o něm víme, ale jsou i mnohé události z jeho života, o nichž většina z nás nemá ani tušení.

Děje se tak 28. září 1322 a mladý král a rytíř Jan Lucemburský (1296 - 1346) dychtí po boji. Svůj kurfiřtský hlas dal Ludvíkovi IV. Bavorovi a stojí za ním i vojensky, ale po římském trůnu touží i jeho protivník Fridrich I. Habsburský. Kdo zvítězí?