Michael Gordon

Tento týden se Norman Lebrecht věnuje ve své recenzi nahrávce skladby Johna Luthera Adamse Sila: The breath of the world.

Naštěstí i tyto variace mohou být skutečně silné, jak se ukázalo ve druhé půlce večera, kdy se ke kvartetu připojila Shaw v roli zpěvačky.

Pod skleněnou klenbou může vzniknout malá zahrádka. Dokáže uklidnit, osvěžit a potěšit, kdykoli do ní nahlédneme. Není divu, že pěstování rostlin ve skleněných nádobách je tak oblíbené.

Na festivalu zajímavosti v mezích zákona jménem Struny podzimu se každoročně najde i pár událostí, které jdou nad rámec preciznosti a dobrého vkusu k něčemu skutečně zásadnímu. Letos takhle došlo jednak na Xenakisovy kvartety, jednak na dílo Timber amerického postminimalisty Michaela Gordona za jeho osobní účasti. Tady si neodpustím poznámku, že vytvářet za cenu dvou záoceánských letů v čase klimatické krize dojem exkluzivity, která reálně spočívá v krátkém úvodu ke skladbám nepřesahujícím informace na skladatelově webu, je přinejmenším rozmařilé.