Milan Růžička

Finanční dárky letos hýbou českými Vánocemi. Z průzkumu společnosti INVESTIKA vyplývá, že je chce dostat polovina lidí, ale sami je plánují darovat jen někteří.

Město Pardubice plánuje obnovu rybníčku Netušílek, aby se tam mohli vrátit obojživelníci. Podle odborníků se tam vyskytovaly všechny obojživelné druhy, které na Pardubicku žijí, což je hodně neobvyklé. ČTK to řekla náměstkyně primátora Jiřina Klčová (ANO). Podle ní stojí za to vodní plochu zachránit, je malá rozsahem, ale velká významem. Momentálně je téměř vyschlá.

Společnost Investika před deseti lety využila mezery na trhu. Postavila rozsáhlý nemovitostní fond, expandovala za hranice a přilákala přes sto tisíc drobných investorů. Už teď patří ke klíčovým hráčům na investičním trhu a míří ještě výš. „Vyhlížíme renesanci komoditních investic,“ říká jeden ze zakladatelů firmy Petr Čížek.

Českou investiční scénou v posledních týdnech hýbou dvě témata: jednak pád skupiny RSBC, jednak boom investičních fondů, které si jako na běžícím pásu zakládají nejen developeři, ale zkouší to už dokonce i venture kapitalisté. Pro celý trh to znamená zvýšenou konkurenci a přetahování o klienty, ale také potenciální rizika. „Jsem si jistý, že brzy nastane převis nabídky nad poptávkou,“ říká Milan Růžička. Ten patří k matadorům oboru: v 90. letech rozjížděl poradenskou síť Interlife a v roce 2015 stál u vzniku skupiny Investika, jejíž fondy dnes mají ve správě aktiva za více než 30 miliard korun.

Některé filmy pojednávají o klasické cestě hrdiny, který překonává překážky, aby se na konci své cesty setkal s úspěchem. Jiné filmy jsou o poznání temnější a poukazují na strach, týrání a pocity naprosté bezmoci. Příkladem je tohle československé historické drama, které vychází ze skutečných událostí. Pro některé diváky byl tento snímek něčím, po čem přestali věřit v pohádkové dobro.

V samém srdci historického centra Plzně, pár kroků od náměstí Republiky s katedrálou sv. Bartoloměje, začala výstavba komplexu nazvaného Palác Anglické nábřeží. Nabídne zhruba 200 bytů, obchody i necelé tři tisíce metrů čtverečních kancelářských prostor. Na místě má také vzniknout 400 parkovacích míst včetně stání pro elektromobily a parkový vnitroblok. Celá budova bude ozdobena řadou teras osázených stromy a okrasnými keři. Projekt vyjde na zhruba jednu miliardu korun.

Když se tento film dostal poprvé v roce 1992 na televizní obrazovky, ihned si ho zamilovalo mnoho Čechů. To, co nám přijde vtipné, je ale pro některé cizince naprostým fiaskem. Jaký film takto krutě odsoudili?

Markéta Fišerová (65) se herečkou stát nechtěla, jenže rodiče si všimli, že má k němu - ale i tanci - vlohy a nakonec ji přemluvili, aby se přihlásila na konzervatoř. Tam ji přijali hned napoprvé, přesto, že se na zkoušky nijak zvlášť nepřipravovala.

V bláznivé komedii Trhala fialky dynamitem si krom českého ansámblu zahrál i exotický Fredy Ayisi. Kde je konec rodáka z Bratislavy a čemu se dnes věnuje?

Česká investiční společnost Investika koupila od developerské části švédského koncernu Skanska kanceláře v polské Varšavě. Hodnota transakce patnáctipodlažní administrativní budovy s názvem P180 převýšila 2,5 miliardy korun. Předseda představenstva Investiky Petr Čížek to uvedl pro server Seznam Zprávy. Nejedná se o první nákup nemovitostí Investiky v Polsku. Do jejího fondu spadají také například některé stavby na severu země.

Devítidílný seriál Milana Růžičky není tak atraktivní jako jiné normalizační seriály, ale krátké epizody (27 až 42 min) nám připomenou léta 1984 až 1989, kdy se jednotlivé soudničky natáčely.

Helena Růžičková je důležitou osobností ve filmovém světě. Dokázala skvěle ztvárnit jak role komediální, tak role dramatické. V dětství prošla taneční baletní průpravou.

Nebýt klukovského snu, Porčův mlýn by si za čas lidé připomínali už jen z dobových fotografií. Vrátil se do něj ale život a krajinou se opět rozléhá klapot vodního kola.

Přijeďte se v sobotu podívat, v jaké krásné přírodě je umístěna zřícenina hradu Lichnice u Třemošnice na Chrudimsku. Lichnické svahy a krajina pod hradem je skvost přírody, který stojí uvidět i v zimním období. Podívejte se na fotky zříceniny z historického archivu.

Investice do nemovitostí, to není jen koupit drahý byt za levnou hypotéku. Další možností jsou nemovitostní fondy a investiční společnosti. Bez starostí s nájemníky, údržbou a často se zajímavějším ročním výnosem. Pozor ale na hry s čísly. Jen málo fondů si vytyčilo jasnou časovku, proběhlo cílovou páskou a vyplatilo vše, co jim investoři poslali, plus slíbené zhodnocení. Tomu se říká exit. Většina funguje dobře, protože jim přeje doba, ale neuzavírají a zase neotvírají novou trať. Jedině jasné

Byla jednou z nejvýraznějších postav české kinematografie druhé poloviny dvacátého století. Všichni si ji pamatujeme jako Heduš Homolkovou nebo starou Škopkovou. Dnes, v den…

Revoluční demonstrace 17. listopadu roku 1989 skončila konfrontací na Národní třídě. Holé ruce studentů proti obuškům esenbáků se střetly díky několika horlivým účastníkům davu. Mezi nimi byl i poručík StB Lubomír Zifčák alias mrtvý student Martin Šmíd. Jak velký podíl na vývoji našich dějin má jméno člověka, který se nikdy nenarodil?

„Tenkrát jsme to dostávali rozkazem, který jsme museli jako vojáci splnit,“ říká v rozhovoru pro portál FAEI.cz bývalý stíhací pilot československé armády Vladislav Balda (*1943) rok po tuzemské premiéře filmu „Narušitel“, který natočil jeho vnuk, mladý český režisér David Balda. Ten pomohl rozhovor se svým dědečkem uskutečnit.

17. listopadu na HBO odstartoval nový seriál Bez vědomí. Šestidílný thriller Ivana Zachariáše mimo jiné velmi dobře zachycuje způsoby, jakými StB sledovala "podvratné živly" a hromadila kompromitující materiály. Ty byly potřeba; za minulého režimu se totiž o vaší vině rozhodovalo předem a následné vyšetřování jen mělo potvrdit a obhájit tento verdikt.

Jako student Růžička se nechal zatknout na demonstraci nebo podepsal Několik vět. Ve skutečnosti Ludvík Zifčák pracoval pro komunistickou tajnou službu. Stále tvrdí, že během zákroku na Národní třídě v listopadu 1989 měl sehrát roli mrtvého studenta Martina Šmída a pomoci tak k politickým změnám.

V několikatisícovém průvodu, který večer 17. listopadu 1989 dorazil na Národní třídu, se Milan Houser držel až za čelem průvodu – „za mladými“, jak dnes říká. Právě studenti tvořili zhruba polovinu davu, zbytek byli ti ostatní: mezi ně ve svých šestapadesáti patřil i on.