Milton Friedman

Zvyšování úrokových sazeb a střídmá rozpočtová politika jsou jediné nástroje, kterými lze porazit nejvyšší vlnu zdražování za 30 let. Tento většinový a praxí několikrát ověřený protiinflační postup však poslední dobou zpochybňují někteří ekonomové i politici. V čem se tedy liší inflace poptávková od nákladové? A jak můžeme tu či onu přemoci?

POLEMIKA: S obdivem sleduji, kolik je v naší zemi najednou expertů na téma inflace. Když jsem s tímto tématem v šedesátých letech začínal, byl jsem prakticky jediný, kdo o inflaci rozsáhleji psal. Ve své disertaci jsem měl kapitoly č. 3 „Inflace poptávková“ a č. 4. „Nabídková (neboli nákladová) inflace“. Část debaty se sice trochu posunula, ale podstata argumentace zůstává naprosto stejná.

Přestože Evropu i celý svět drtí nejvyšší inflace za posledních 40 let, stále jde o úsměvnou epizodu v porovnání s těmi, které (nejen) starý kontinent zažil ještě v poměrně nedávné minulosti. Řeč je o hyperinflaci, která se projevuje mnohem brutálněji, než si v současné době dovedeme představit. V porovnání s ní je 14procentní tempo růstu cen skutečně „čajíčkem pro děti“. Při hyperinflaci totiž ceny rostou o tisíce až biliardy procent měsíčně.

Příčiny nejvyššího růstu spotřebitelských cen od prosince 1993, kterému nyní čelíme, nejsou na straně nabídky nebo poptávky. „Je to falešná debata, protože nemůže být sebemenších pochyb o tom, že bez převahy poptávky nad nabídkou inflace nemůže existovat,“ je přesvědčen bývalý český prezident a premiér Václav Klaus.

Varování před stagflací způsobenou příliš vysokými úroky jsou projevem nepochopení tohoto nebezpečného a bolestivého jevu.

Přísné uzávěry v Číně, nebezpečné pro hospodářství celého světa, jsou ve své podstatě hlavně ilustrací nebezpečí sepětí kapitalismu s autokracií. Díky kapitalismu Čína v uplynulých čtyřiceti letech vyrostla v globální ekonomickou velmoc. Přitom se ovšem nepotvrdila teze nositele Nobelovy ceny za ekonomii Miltona Friedmana, že liberalizace ekonomiky přináší liberalizaci politiky, tedy pluralitní demokracii.

Vláda Petra Fialy jako by po měsíci neustálých útoků opozice, podle nichž nedělá dost „pro naše lidi“, kapitulovala a rozhodla se zasáhnout na trhu s pohonnými hmotami.

Pro pochopení popularity Putinova režimu je nutné zkoumat i sociálně historické souvislosti šokové doktríny z devadesátých let. Tehdy se více než čtvrtina domácností propadla do těžké chudoby.

Česká národní banka v pátek 4. března na svém webu oznámila, že intervenuje na devizovém trhu proti oslabování koruny.

Česká inflace v lednu dosáhla 9,9 %, byla tak nejvyšší od roku 1998. Hodně lidí zajímá, jestli inflace bude dále zrychlovat, nebo se brzo dočkáme zpomalení. Vít Hradil, hlavní ekonom společnosti Cyrrus, nastínil optimistický i pesimistický scénář.

Inflace v Česku je nejvyšší od roku 2008. Inflace znehodnocuje úspory a snižuje kupní sílu mezd. Rozumně vysoká inflace je pro ekonomiku zdravá. Inflace je přijatelnější než deflace, ale zase se nesmí vymknout kontrole. O inflaci koluje celá řada omylů, polopravd a mýtů, a tak je třeba uvést různá tvrzení na pravou míru. Co je její příčinou, kdy vadí a kdy naopak může prospívat?

Středeční žádost vlády Petra Fialy o důvěru ve Sněmovně předem slibovala velkou show. Přestože Andrej Babiš (ANO) dolní komoru pravidelně označuje za „žvanírnu“, neváhal se do debaty zapojit a přednesl téměř dvouhodinový projev. Během něj lamentoval nad novou vládou a chválil bývalý kabinet, který sám vedl. Při svém projevu také zmateně přeskakoval z jednoho tématu na druhé a šermoval papíry, které držel v ruce. Kritika jeho projevu na sebe nenechala dlouho čekat.

Kdysi klasicky liberální angloamerický týdeník The Economist se už před mnoha lety tak jako mnohé globální firmy přiklonil k levicové a antikapitalistické ideologii „sociální spravedlnosti”. Jaké překvapení, když koncem léta věnoval svůj úvodník a celou rozsáhlou sekci (briefing) „Hrozbě neliberální levice”.

Klasičtí liberálové v sobě musejí znovu objevít bojovnost a zatočit s neliberální kulturou zastrašování a ostrakizování.

Boj proti nelegálním drogám je drahý a neefektivní. Kriminalizace marihuany nebo kokainu navíc problémy provázející nelegální byznys neřeší, naopak je jejich příčinou.

Hongkong experimentuje s elektronickými vouchery na spotřebu. Je to budoucnost fiskálních stimulů? A co by na to řekl Friedman?

Češi budou letos na stát pracovat do 24. června, stejně jako v loňském roce. To je téměř o měsíc déle než předloni, kdy takzvaný den daňové svobody vycházel na 28. května. V úterý to uvedl Liberální institut. Už v loňském roce byl den daňové svobody nejpozději od roku 2000.

Majetkové daně mají i jiné funkce než plnění veřejných rozpočtů. Česko před nimi dává přednost přerozdělování od chudých k bohatým a betonování kastovních příslušností.

Pokus o „byznys s lidskou tváří“ v Danone selhal. Emmanuel Faber po nátlaku skončil.

Britská ekonomka Kate Raworthová ve své knize Ekonomie koblihy přichází s malou revolucí v ekonomickém smýšlení. Posedlost růstem HDP má nahradit kobliha.

Zrušení všech sociálních dávek a důchodů a místo nich by se zavedla jedna jediná dávka, pro všechny občany stejná? Idea základního nepodmíněného příjmu je prostá. A zároveň v praxi neuskutečnitelná. Přesto se teď začně testovat v sousedním Německu.

Druhá polovina roku 1989 – výpisky č. 17 (rok 1989).

Nevím, jak je to možné, ale mé výpisky z roku 1989 jsou ze všech let nejrozsáhlejší. Na straně jedné jsem na to měl v Prognostickém ústavu ČSAV – po dlouhých téměř dvaceti letech práce v bance – dostatek času, na straně druhé to, že se něco (zdůrazňuji něco) stane, bylo naprosto evidentní. Nejvíce jsem „ekonomicky“ mluvil s Dušanem Třískou a ten později někde uvedl, že jsme si už v tomto roce neodvážili vzít ani jeden jediný den dovolené. Chtěli jsme být u toho.

Španělská vláda bude rozhodovat o pravidelné částce peněz pro nejchudší domácnosti.

Naštěstí je pořád spousta silných myšlenek – č. 13 (polovina 90. let).

Rychle stoupající nezaměstnanost a blížící se ekonomická krize oživila mnohými odmítaný koncept základního nepodmíněného příjmu. Po Španělsku, které ohlásilo, že ho chce zavést, se o něm diskutuje i v dalších evropských zemích.