Obyvatelstvo

Cesta k masakru byla dlouhá. Začala 1. září 1939, kdy německé jednotky vtrhly do Polska ze západu a zahájily druhou světovou válku. O něco více než dva týdny později, 17. září, vtrhly do země z východu sovětské jednotky. Polský stát se pod dvojitým útokem rychle zhroutil. Během několika týdnů Polsko zmizelo z mapy Evropy. Pro obyvatele východních regionů, jako Volyň a Východní Halič, se život změnil přes noc. Tyto oblasti, nyní pod sovětskou kontrolou, brzy zaplavila atmosféra strachu a podezíravosti. Sověti začali zatýkat polské úředníky, učitele, kněze a statkáře. Mnozí byli posláni na Sibiř nebo byli popraveni. Sovětské úřady se také pokusily zničit všechny stopy ukrajinské kultury a identity. Když v červnu 1941 vtrhly německé jednotky do Sovětského svazu, vše se opět změnilo. Sověti uprchli a místo nich přišli nacisté. Německá okupace přinesla nový teror, ačkoli nacisté hledali také spojence mezi místními. Právě v této době Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) posílila. Mnoho Ukrajinců věřilo, že je to jejich šance konečně vytvořit vlastní stát, který by byl svobodný od Poláků a Sovětů a také bez etnických a náboženských menšin. Ukrajinci, zejména členové později založené Ukrajinské povstalecké armády – UPA, tyto plány velmi rychle zrealizovali...

Etnicky německé polovojenské skupiny, známé jako jednotky sebeobrany, později opravdu zabíjely. Forster byl pak za tyto zločiny hnán k odpovědnosti polským Národním tribunálem v Gdaňsku. Forsterovy názory na Židy byly stejně extrémní. Na začátku války prohlásil: "Židé nejsou lidé a musí být vyhubeni jako škůdci... milosrdenství vůči Židům je odsouzeníhodné. Jakékoli prostředky k likvidaci Židů jsou žádoucí." Tisíce Židů byly zastřeleny na místě nebo deportovány do Generálního gouvernementu v okupovaném Polsku. V listopadu 1939 byl region Danzig-Západní Prusko prohlášen za Judenfrei, tedy "bez Židů", což byl termín, který nacisté používali na znamení, že daná oblast byla zcela zbavena židovského obyvatelstva. Historici odhadují, že za Forsterovy vlády bylo zavražděno až 30 000 Židů z anektovaných částí Polska. Na rozdíl od Greisera, který uplatňoval politiku plošného vyhánění a likvidace, Forster zaujal vůči Polákům jiný přístup. Zahájil masovou germanizační kampaň a desetitisíce Poláků prohlásil za etnické Němce, pokud byli považováni za „rasově vhodné“. Toto rozhodnutí ho přivedlo do otevřeného konfliktu s Heinrichem Himlerem, šéfem SS, který zuřil, že nacistické zákony o rasové čistotě jsou ohýbány kvůli politickému pohodlí. Forster, který si byl jistý Hitlerovou podporou, však Himmlerovy protesty ignoroval. Když se Greiser a Himmler obrátili se svými stížnostmi na Hitlera, bylo jim jednoduše řečeno, aby si celou záležitost vyřešili mezi sebou...

V této atmosféře bezpráví a chaosu strávil Peter Chemy, osvobozený z koncentračního tábora, první měsíce svobody putováním po poválečném Německu. Jedné zasněžené zimní noci v prosinci 1945 našel útočiště a jídlo v domě německé rodiny, kterou tvořili manžel, manželka a dcera. Dali mu najíst a poskytli mu postel. Poté, co se uložili ke spánku, však Chemy našel sekeru a manžele a jejich mladičkou dceru v jejich postelích brutálně zavraždil. Krátce poté byl zatčen americkou okupační policií. Protože se těchto trestných činů dopustil v americké okupační zóně, spadal Chemy pod jurisdikci americké armády.