Pěstounská péče

VŠECHNY EPIZODY V NEZKRÁCENÉ VERZI SLEDUJTE NA HEROHERO.CO/STUDION Když se po sociálních sítích začalo šířit video ženy v těžké životní situaci, Patrik Buday v ní poznal vlastní mámu. Ve veřejné výzvě pak lidi poprosil, aby nesbírali lajky na cizím neštěstí. Ve Studiu N vypráví o dětství po boku matky alkoholičky a násilného otce závislého na automatech, o vlastním propadu i rozhodnutí žít jinak. Chlapec, který v pěti letech skončil v Klokánku a vyrůstal v pěstounské péči, má dnes vlastní rodinu a věnuje se práci s dětmi – má skejtovou školu a dělá přednášky v dětských domovech. „Ve všem negativním se snažím najít něco pozitivního. Jsem jak zas*anej Robin Hood,“ směje se Buday. V rozhovoru přiznává, že dlouho trpěl pocitem, že v jeho životě nic není fér. „Musel jsem si dojít ke klidu, lásce a pocitu, že můžu být šťastný. Na Vánoce jsem se díval do cizích oken a říkal jsem si: ‚To už budu do konce života sám?‘ Záviděl jsem jsem kamarádům jejich rodiny. Ale bylo pro mě důležité je vidět a být v nich. Jaký kluk si nechá v devatenácti vytetovat symbol rodiny na kůži? Cítil jsem, že to chci a potřebuju.“ O svých rodičích mluví ve Studiu N bez idealizace. „Na tátu nemám dobré vzpomínky, proto jsem ho odstřihl. Za celý život jsem u něj necítil dobrotu,“ říká. „Pokud vyčerpáte všechny strategie, jak udržet s rodiči kontakt, aniž by vám ubližovali, pak jediná možnost, abyste byli šťastní, je odstřihnout je. Není jiná volba.“ S mámou se dodnes stýká, ale museli si nastavit jasné hranice. „I když to v životě pos*ala, moje láska vychází z ní. Chlapi ji rubali, chodila nakalená tak, že nemohla mluvit, na hlaváku chodila vyzývavě oblečená a chlapi po ní řvali. Pamatuju si, že jsem se na ně ve čtyřech letech otočil a začal řvát, ať na ni tak nemluví. Měl jsem ochranářský pud už v tak nízkém věku. Máma nás ale hodně milovala. Pamatuju si, jak nás budila, lehla si k nám a říkala: miláčku, vstávej.“ Jak si nastavit hranici s rodiči, kteří propadli alkoholu nebo gamblerství? Kde se v něm vzala síla veřejně sdílet svůj příběh? A kdy si uvědomil, že už se sám dostává do problémů? Podívejte se na celé Studio N na herohero.co/studion

Více než 3500 dětí ročně je soudem odebráno ze svých rodin. Proč se to děje a kde děti končí? Proč je důležité pomáhat ohroženým rodinám, aby o děti nepřišly? A proč nebude nikdy dost pěstounských rodin? O tom, jakou roli hraje ve vývoji dítěte bezpečná citová vazba a proč ji ústavní prostředí nenahradí i o tom, jak se stát pěstounem, mluvila studentka žurnalistiky Anna Marie Vondráková s Barborou Křižanovou z iniciativy 8000 důvodů Nadace J&T. Podcast vznikl u příležitosti ročního výročí, kdy byly definitivně zrušeny kojenecké ústavy.