Petr Vlček

Saša Michailidis se ptá Iwony Łyko-Plos z Národního filmového archivu a ředitele Českého centra Varšava, filmového historika Petra Vlčka. Nezvaní hosté, Kanály, Popel a démant, Země zaslíbená, Člověk z mramoru, Člověk ze železa, Danton nebo Katyň. To jsou filmy, které spojuje jméno polského režiséra Andrzeje Wajdy. 6. března si i pražské Kino Ponrepo připomnělo 100 let od jeho narození. Repríza 5. 3. 2026.

Cestovatel Petr Vlček projel už takřka celý svět a to včetně zemí, které nebývají zrovna turisticky vyhledávané. Tentokrát uskutečnil cestu po střední Asii – konkrétně procestoval Tádžikistán, Turkmenistán, Uzbekistán a Kazachstán.

Neměl to s Tomášem Pospíchalem vůbec lehké, protože trenér Klokanů mu nikdy neodpustil, že nepodepsal přestupní lístky, které před něho položil. „Rozešli jsme se tehdy ve zlém a padala přitom hodně ostrá slova,“ vzpomíná brankář Zdeněk Hruška v dalším díle podcastu Kopačky na hřebíku na první setkání s Pospíchalem v době, kdy končil vojnu v Tachově a o jeho angažování se ucházelo hned několik ligových klubů. Mezi nimi i Plzeň, kterou v té době Tomáš Pospíchal trénoval. „Takové věci on si moc dobře pamatoval a těm, kteří ho odmítli, to dával patřičně najevo.“

Brazilské hvězdy Ronalda s Romáriem hlídal v dresu české reprezentace na Konfederačním poháru FIFA v Rijádu, na Ronaldinha zase dohlížel, když s řeckým Panioniosem Atény narazili v Poháru UEFA na Barcelonu. „Neskutečné, jaká radost z Brazilců vyzařovala. Radost ze hry, radost ze života. My upracovaní, upachtění, soustředění, abychom neudělali chybu, a oni se bavili,“ vzpomíná Petr Vlček na setkání s úřadujícími mistry světa na turnaji v Saúdské Arábii v roce 1997, z něhož přivezla česká reprezentace bronzové medaile.