Šachy

V květnu roku 1949 se šestiletý Fischer naučil hrát šachy z příručky, kterou nalezl v šachové sadě koupené jeho sestrou v cukrářství pod jejich bytem v Brooklynu. Svou první šachovou knihu dostal o měsíc později. Pak hrál přes rok šachy sám. Ve věku sedmi let vstoupil do Brooklynského šachového klubu, kde ho učil předseda klubu jménem Carmine Nigro. Později přestoupil do Manhattanského šachového klubu. Důležitý vliv na Fischera pak měli šachový novinář Hermann Helms a velmistr Arnold Denker. Denker sloužil mladému Bobbymu jako instruktor a často ho bral na profesionální hokejová utkání v Madison Square Garden povzbuzovat tým New York Rangers. Denker napsal, že Bobbymu se utkání líbila a nikdy na ně nezapomněl; oba se stali celoživotními přáteli. Když bylo Fischerovi třináct, požádala jeho matka Johna W. Collinse, aby byl jeho šachovým učitelem. Collins již trénoval několik vynikajících hráčů včetně velmistrů Roberta Byrneho a Williama Lombardyho. Fischer strávil v Collinsově domě mnoho času a někteří pak Collinse popisovali jako Fischerova náhradního otce. Fischerovým prvním skutečným triumfem bylo vítězství na šampionátu juniorů USA ve Filadelfii v červenci roku 1956, dosáhl výsledku 8,5/10 partií a stal se nejmladším juniorským šampiónem. Tento rekord zůstal nepřekonán dodnes.

Tigran Vartanovič Petrosjan byl arménský šachista, mistr světa v šachu v letech 1963 až 1969 hrající za Sovětský svaz. Přezdívalo se mu Železný Tigran, protože jeho hra byla známá jen stěží prorazitelnou obranou. K zápasu o titul mistra světa se dostal po vítězství na turnaji kandidátů 1962 po dramatickém souboji s Keresem. Pocházel z chudé arménské rodiny. Dětství prožil v Tbilisi. Za druhé světové války ztratil oba rodiče a živil se různými zaměstnáními. Krátce po válce se odstěhoval do Moskvy, kde žil až do své smrti. Povoláním byl novinář. Šachy se naučil hrát ve svých osmi letech. Mezi jeho první úspěchy patří vítězství na mistrovstvích Arménie 1945–1948 a v dorosteneckých mistrovstvích SSSR 1946. Petrosjan byl přívržencem pozičního šachu. Vyhýbal se riziku a do útoku se pouštěl výjimečně. Byl vynikající obránce, velmi málo prohrával. Napsal autobiografickou knihu, působil i jako šachový publicista. Zasloužil se také o obnovu vydávání šachového časopisu „64“, které bylo zastaveno za druhé světové války.

Naše poslední video, které vzpomíná na legendárního Michaila Tala. Michail Tal byl člověkem, kterého životem byly šachy a šachy byly jeho život. Žil vždy na plno a hrál do vyčerpání všech možností. Často říkával, že remíza bílými figurkami je zločin proti šachu. Právem se mu říkalo Čaroděj z Rigy a my jsme rádi, že jsme si na něj mohli tím nejlepším způsobem vzpomenout.

Po šokujícím titulu mistra světa, který pro sebe před zraky šachového světa urval Michail Tal na úkor Michaila Botvinnika, přišla odveta, a šachová pohádka měla jiné pokračování. Talova prohra v odvetném zápase o rok později byla všeobecným překvapením a předpokládalo se, že za to může jeho odbytá příprava, zdá se ale, že již tehdy začínal mít vážné zdravotní potíže. Očekával se nový souboj Tal-š, ale už k němu nedošlo, neboť Tal se na dalším turnaji kandidátů zhroutil. Následné vyšetření u něj odhalilo celý komplex chorob zejména trávicího traktu. Tal se po delším léčení účastnil ještě řady dalších turnajů a zápasů kandidátů, dvakrát se znovu vážně ucházel o nový zápas o titul mistra světa (v roce 1965 podlehl teprve ve finále Spasskému (+1-4=6), v roce 1968 v semifinále Korčnému (+1-2=7). V roce 1988 získal titul mistra světa v bleskovém šachu. Fenomenální byly jeho výsledky na šachových olympiádách, kde vždy podstatně přispěl k vítězství sovětského mužstva. Šestkrát vyhrál rovněž mistrovství Sovětského svazu. Často se však dostával do problémů se sovětskými šachovými funkcionáři. Tal miloval šachy a šachy byly jeho život. Hrál vždy naplno a ze všech sil a přesně tak i žil.

Rokem 1956 se datuje Talův nástup na velkou šachovou scénu. Začínal na úrovni Sovětského Svazu, když se ve 20 letech stal nejmladším šampionem země. Sice neabsolvoval tolik mezinárodních turnajů, ale Mezinárodní šachová federace (FIDE) mu umožnila přeskočit běžná pravidla a za zisk titulu ceněného sovětského mistra byl jmenován šachovým velmistrem. Talovy ambice však mířily mnohem výš. V roce 1959 ovládl Turnaj kandidátů. Z možných 28 bodů získal plných 20 a o rok později se jako vyzyvatel postavil tváří v tvář Michailu Botvinnikovi.

Jeho životem byly šachy a šachy byly pro něj život. Žil vždy na plno a hrál partie do vyčerpání všech možností. Nesmrtelné jsou jeho příběhy, které jsou tady s námi dál. Například.... 1. Morphy nebo Chigorin Michail Tal nikdy nebyl známý svým dobrým zdravím. Volání "pohotovosti“, aby mu podala injekci, nebylo vzácností. ,,Míšo, je pravda, že jsi morfinista?" - zeptal se ho jednou novinář. Někdo jiný na místě šachového krále se mohl nad tak netaktní otázkou rozzlobit. Ale Tal byl jiný. ,,O čem to mluvíš?" - řekl: ,,Jak můžu být morfynista, já jsem chigorinista!" 2. Příležitosti pro ženy Když se Maya Chiburdanidze stala mistryní světa žen, jeden z novinářů se Tala zeptal, jak hodnotí Mayiny šance stát se mistryní světa mezi muži. ,,Stejně výš než já, stát se mistryní světa mezi ženami," odpověděl Tal bez zaváhání. 3. Handicap Mladý Fischer jednou řekl, že bude hrát bez figury a přesto porazí jakoukoli hráčku, včetně tehdejší mistryně světa Nony Gaprindashvili. ,,Porazí Fischer šachovou královnu s takovým handicapem?" zeptal se novinář Tal. ,,Fischer je Fischer, ale figura je figura!" - vysvětlil Tal. A jeden šachový příběh máme pro vás dnes i v tomto videu.

Michail Tal byl typickým představitelem útočné hry. "Hrát na remízu s bílými figurami je zločin proti šachu," říkal. Hrával pragmaticky, své agresivní taktice dokázal obětovat materiální převahu a nutil soupeře odpovídat na své hrozby. Jeho intuitivní oběti vedly k tak složitým situacím na šachovnici, že soupeři je v časovém presu dokázali jen málokdy vyřešit. A až doma při zpětné analýze si trhali vlasy, když v Talově hře objevili chyby, které nedokázali při "ostré" hře odhalit. Vždyť také velmistr Vjačeslav Ragozin říkal: "Tal nedělá tahy rukou, on používá kouzelnou hůlku". Přestože Lotyšův herní styl označil exmistr světa Vasilij Smyslov za "pouhé triky", je jméno Michaila Tala synonymem útočného šachu. Navíc existují jen dva šachisté, kteří s ním mají pozitivní bilanci. Mezi vyvolené patří Viktor Korčnoj a Paul Keres.

Vynálezci šachů Peršané říkali figuře nacházející se na pozici střelce (fil), což v překladu znamená slon. Mnoho jazyků, zejména v islámském světě, proto také nazývá střelce slonem: arabština, arménština, ázerbájdžánština, indonéština, malajština, tádžičtina, či turečtina. Označení slon se však dostalo i do jazyků za hranicemi islámu: do čínštiny, ruštiny, tatarštiny, nebo ukrajinštiny. Na Pyrenejském poloostrově, kde měla v minulosti vliv arabská kultura, došlo k fonetickému převzetí arabského slova pro střelce alfil (včetně neurčitého členu al). V baskičtině, katalánštině, či španělštině se tak střelci říká úplně stejně...

Dnešní partie, kterou uvidíte v našem rozboru, je partií dvou nesmrtelných velikánů šachové historie. Oba dva ve své době vládli šachovému světu a každá jejich partie, byla nejenom partií o to, kdo je v tento okamžik lepším hráčem. Ale i takovým minisoubojem učitele se svým pomyslným žákem. Emanuel Lasker se narodil v roce 1868 a v letech 1894 až 1921, tedy 27 let byl mistrem světa. Byl i prvním hráčem, který pochopil, že psychologie je součástí šachové partie a dokázal toho dokonale využívat. Aljechin se narodil v roce 1892 a mistrem světa byl ve dvou obdobích a celkem 17 let. Dodnes je považován za jednoho z nejlepších hráčů šachové historie.

Neskutečné, vyjímečné, skvělé, emotivní, jedinečné.... Prostě toto mistrosvtví světa bavilo! Ding Liren se stal 17. mistrem světa! Rozhodující partii rozebírá Robert Cvek v tomto videu! Tak na ní určotě koukněte!

Předposlední partie mistrovství světa v šachu mužů 2023 nerozhodla o tom, kdo bude příštím mistrem světa. I po této partii je stav vyrovnaný, tedy 6,5-6,5. Do konce řádné hrací doby zbývá jen jedna partie a i ta když nerozhodne, pak přijde na řadu tie-break. Tedy rozhodnout zkrácené a zrychlené partie. Pro diváka to nejlepší, co se může stát. Ale nepředbíhejme. Dnes máme pro vás rozbor třinácté partie, brzy přidáme poslední čtrnáctou a uvidíme, jestli o příštím mistru světa rozhodne tie-break.

První polovina mistrovství světa nabídla parádní podívanou a skvělé šachy. Druhá polovina je jako den a noc. A skoro by se dalo napsat, že je to nuda. Ale není to tak. Na každém dni našeho života najdeme krásné věci a i když bude pršet, stejně můžeme vidět krásu našeho světa. Stačí chtít. Pak i jedenáctá partie má v sobě zajímavé okamžiky a je jen na nás, jakým pohledem se podíváme na tuto partii. Je důležité říct, že do konce mistrovství jsou už jen tři partie. Nepo je ve vedení a Ding musí aspoň jednou vyhrát a tím si vynutit prodloužení. Má po dnešku jen tři šance a brzy se něco velkého musí stát!

Další neskutečná partie tohoto mistrovství světa! Ding bude blízko výhře, ale nejtěžší je vyhrát vyhrané partie a poprvé mine prázdnou branku. Nepo nabídne věž zadarmo s vidinou remízy věčného šachu. Ale to bude druhá penalta, která si říká o gól. Stačí si tu věž vzít a dobře spočítat jednu variantu. Výhra je opravdu strašně blízko. Stačí jeden tah... Jenomže, pak Ding nezahraje ty nejlepší tahy a naopak to bude on, kdo se bude muset bránit a nacházet jediné tahy! Nepo obětuje figuru a Ding najde cestu k remíze! Byla to další nervy drásající partie a reklama na šachy! Určitě se koukněte na toto video! Robert Cvek

Tento zápas mistrovství světa v šachu se zapíše do historie těchto zápasů, jako jeden z nejzajímavějších a nejnapínavějších. Podívejte se na dnešní partii, která víc než šachy připomínala box. Překvapením byla už Francouzská obrana černého, která se roky nehrála na mistrovství světa. Když vše vypadalo, že útok bílého musí prorazit pevné obranné valy černého...