Sovětský svaz

Rudolf Slánský byl jednou z nejmocnějších postav poválečného Československa – a zároveň jednou z nejtragičtějších. Tento dokument sleduje jeho cestu od mladého komunistického aktivisty v meziválečné Praze až po obávaného generálního tajemníka Komunistické strany, muže, který pomáhal utvářet politický systém, jenž ho nakonec sám zničil. Jeho příběh se odehrává na pozadí nacistické okupace Československa, zničení První republiky, sudetské krize, německé invaze a dlouhého boje československého odboje během druhé světové války. Slánský uprchl do Moskvy, kde přežil nacistické válečné zločiny, při nichž zahynula velká část jeho rodiny, a kde se zformovala jeho bezpodmínečná loajalita ke Stalinovi. Po roce 1945 se vrátil do osvobozené Prahy a stal se klíčovým organizátorem vzestupu Komunistické strany k moci. Dohlížel na propagandu, politické čistky a rozšiřování státní moci, které připravily půdu pro komunistický převrat v roce 1948. V novém komunistickém Československu – později známém jako Československá socialistická republika – stál Slánský na samotném vrcholu moci. Avšak v okamžiku největšího vlivu se logika stalinismu obrátila dovnitř. Jak Sovětský svaz prosazoval antisemitské čistky po celém východním bloku, stal se Slánský – kdysi nepostradatelný – snadno nahraditelným...

Velký rozruch vyvolala na úterním zasedání brněnského zastupitelstva starší žena, která vytáhla v jednacím sále vlajku Sovětského svazu. Kritizovala přitom Ukrajinu a pořádání sjezdu sudetských Němců, který se uskuteční v Brně od pátku do pondělí. Strážníci přivolali státní policii kvůli podezření, že by mohlo jít o propagaci hnutí směřující k potlačení práv a svobod. Státní policie si případ převzala.

Příběh Hanse Woellkeho ukazuje, jak nacistický režim spojil sport, propagandu a brutalitu do jednoho mocenského systému. Woellke, oslavovaný jako první olympijský vítěz Německa v mužské atletice na Letních olympijských hrách 1936, se stal symbolem „Nového Německa“, které chtěl Adolf Hitler předvést světu. Jeho vítězství bylo zvěčněno ve filmu Olympia režisérky Leni Riefenstahl, čímž se z něj stal národní idol a nástroj nacistické propagandy. Za obrazem disciplinovaného sportovce se však skrýval muž, který se brzy stal součástí jedné z nejbrutálnějších formací druhé světové války. Během německé okupace Sovětského svazu sloužil Woellke jako důstojník 118. praporu, jednotky, která operovala po boku nechvalně proslulé brigády Dirlewanger – jedné z nejbrutálnějších jednotek SS na východní frontě. Jejich společné operace v Bělorusku, včetně operace Hornung, vedly k ničení celých vesnic a hromadnému vraždění civilistů obviněných z pomoci sovětským partyzánům. Tyto akce si vyžádaly tisíce obětí a region trvale poznamenaly. Dne 22. března 1943 sovětští partyzáni přepadli Woellkeho konvoj poblíž vesnice Chatyň (Khatyn). Jeho smrt vyvolala brutální odvetu. Muži z brigády Dirlewanger společně s Woellkeho praporem obklíčili Chatyň, zavřeli její obyvatele – převážně ženy a děti – do stodoly, zapálili ji a každého, kdo se pokusil utéct, zastřelili...