Teleskop

Svět se chystá na pozorování zatmění Slunce. Ve Španělsku bude k vidění úplné, v Česku částečné. Proč to tak je a jak si nebeský úkaz co nejlépe užít, vysvětluje v podcastu 5:59 Ondřej Heigl z Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy.

Ondřejovská hvězdárna, secesní perla architekta Josefa Fanty, si na přelomu července a srpna připomněla 120 let od prvního vědeckého pozorování. Teď se chystá na hlavní akci roku, kdy se spojí sledování Perseid a zatmění Slunce.

Astronomové ve středu 5. srpna zveřejnili doposud nejdetailnější snímky povrchu Slunce, na kterých jsou patrné drobné plazmatické víry o průměru 19 až 170 kilometrů.

Betelgeuze, načervenalou hvězdu v souhvězdí Orionu viditelnou pouhým okem, lidé pozorují již po tisíciletí. Astronomy však nadále překvapuje. Nyní konečně získali důkaz, že tato známá hvězda na noční obloze není sama. Tým pod vedením Miguela Montargèse pořídil dosud nejostřejší snímek objektu, kterým je s největší pravděpodobností Betelgeuze B – hvězda obíhající kolem Betelgeuze.

Česká republika se připojila k největší evropské infrastruktuře v oblasti radiové interferometrie, mezinárodnímu teleskopu LOFAR (zkratka z LOw Frequency ARray). LOFAR je soustava téměř padesáti přijímacích stanic pracujících nebo budovaných nyní v celkem jedenácti evropských zemích, a jedna z nich by měla do tří let vzniknout i v Česku.

Astronomové poprvé objevili atmosféru obklopující kamennou planetu podobnou Zemi, která obíhá v obyvatelné zóně vzdálené hvězdy. Podle výzkumníků jde o dosud nejsilnější důkaz, že mimo Sluneční soustavu mohou existovat světy s podmínkami podobnými těm na naší planetě. V tamní atmosféře bylo detekováno helium, které její existenci prozradilo. Helium sice samo o sobě nemůže podporovat život, je však možné, že jsou v atmosféře planety s označením LHS 1140 b přítomny i další plyny.

Nové výpočty převrátily dosavadní představy o exoplanetě GJ 3378b.

Raketa Pegasus XL vynesla do vesmíru robotickou družici LINK určenou ke zvýšení oběžné dráhy teleskopu Neil Gehrels Swift Observatory od NASA.

Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) se chystá na neobvyklou záchrannou akci.

Je růžová, zahalená do podivného oparu a vědci dodnes nevědí, jestli jde o planetu, nebo o nepovedenou hvězdu. Teď ale kolem záhadného objektu GJ 504 b učinili objev, který může změnit pohled na studium vzdálených světů. Díky vesmírnému teleskopu Jamese Webba totiž objevili něco zvláštního: důkazy o existenci slaných mraků v jeho atmosféře.

Observatoř Nancy Grace Romanové je hotová, otestovaná a míří na startovní rampu. Její 30megapixelová kamera pořídí neskutečné snímky.

Na jedné z nejsušších a nejvýše položených náhorních plošin na planetě, kde atmosféra téměř neruší signály z hlubokého vesmíru, se mezinárodní konsorcium připravuje na stavbu přístroje, který by mohl nově...

Hubbleův vesmírný teleskop změnil astronomii od základů, když v roce 1990 ukázal vesmír v dosud nevídaném rozlišení. Za třicet šest let provozu stihl zmapovat nevelký výřez oblohy s přesností, která přepsala učebnice kosmologie. NASA nyní připravuje k startu teleskop, který dokáže totéž — ale za jediný rok.

Na obloze je už několik týdnů viditelná kometa C/2025 R3 (PanSTARRS). V současné době zjasnila tolik, že je vidět i menším dalekohledem. Kometa bude pozorovatelná z našich končin následující dva týdny, podle astrofotografa Petra Horálka je pravděpodobné, že překoná hranici viditelnosti pouhýma očima.

O umístění evropského podzemního detektoru gravitačních vln, tzv. Einsteinova teleskopu, se rozhodne na začátku příštího roku. O projekt za 2,5 miliardy eur (zhruba 61 miliard Kč) se aktuálně ucházejí tři lokality. Oznámil to ředitel Fyzikálního ústavu (FZU) Akademie věd ČR Michael Prouza. Projekt, do něhož je zapojeno i Česko, minulý týden v pražském fyzikálním ústavu představili evropští vědci.

Nová pozorování naznačují, že temná energie – tajemná síla, která urychluje rozpínání vesmíru – se možná v čase mění.

Nový snímek pořízený jednou z největších astronomických observatoří na Zemi ukazuje centrum naší galaxie v dosud nevídaných detailech. Obraz, který vznikal několik let, je nejen vizuálně působivý, ale především umožní astronomům zkoumat životní cyklus hvězd v nejextrémnější oblasti naší galaxie, těsně vedle supermasivní černé díry v jejím středu.

Astronomové získali dosud nejdetailnější pohled na centrální oblast naší galaxie. Pomocí radioteleskopu ALMA Evropské jižní observatoře vznikl obraz, který odhaluje složitou síť plynu a molekulárních struktur v okolí supermasivní černé díry.

Díky rostoucím možnostem pozorovací astronomické techniky známe stále více exoplanet (planet obíhajících kolem jiných hvězd). První byla objevena v roce 1995, dnes jich oficiální katalog obsahuje kolem 6000. Počet exoplanet, které by mohly mít podmínky vhodné pro život, však zůstává skromný.

Astronomové ze Severního Irska zachytili unikátní explozi na Měsíci. Objekt zasáhl povrch rychlostí 35 km/s a vytvořil záblesk viditelný až ze Země.

Vědci NASA zjistili, že tajemné červené tečky jsou obrovské hvězdy z raného vesmíru, které daly vzniknout supermasivním černým dírám.

Na začátek nového roku si pro nás firmy SpaceX a ExoLaunch připravily nový druh sdílených misí. Ty ponesou jméno Twilight a jejich specifikum bude speciální druh heliosynchronní oběžné dráhy, konkrétně takzvaná Dawn/Dusk. Díky kombinaci sklonu a výšky má tato dráha vlastnost, že družice na ní umístěné přelétají nad předem vybraným místem Země ve stejný sluneční čas. Co se týče nákladu, nejzajímavějším kouskem je pravděpodobně Pandora - malý teleskop provozovaný agenturou NASA. Průměr hlavního zrcadla je pouhých 45 centimetrů a zaměří se studium atmosfér exoplanet, přičemž jeden z jeho úkolů také bude odhalovat exoplanety, které budou dostatečně zajímavé pro podrobnější zkoumání pomocí Webbova teleskopu. Mimo Pandoru bude na oběžnou dráhu vyneseno dalších 39 družic, především CubeSatů a 3U CubeSatů.

Astronomové nahlédli hluboko do minulosti a objevili obrovský objekt, který popírá dosavadní předpovědi o tom, jak by se vesmír měl vyvíjet.

Teleskop v Severním Irsku zaznamenal krátký, ale výrazný záblesk na povrchu Měsíce. Malý kosmický objekt narazil do jeho povrchu rychlostí desítek kilometrů za sekundu a celý okamžik se podařilo zachytit na video v přímém přenosu.

Koncem minulého roku se Česko připojilo k největší evropské infrastruktuře v oblasti radiové interferometrie, mezinárodnímu teleskopu LOFAR (zkratka z LOw Frequency ARray). Jde o soustavu téměř padesáti přijímacích stanic pracujících nebo budovaných nyní v celkem jedenácti evropských zemích, a jedna z nich by měla do tří let vzniknout i v Česku.

Profesor Tomonori Totani z Tokijské univerzity našel v datech z Fermiho vesmírného dalekohledu americké NASA přebytek záření gama, které přichází z oblasti kolem středu Mléčné dráhy, tedy z naší galaxie. Toto záření by podle něj mohlo být výsledkem kolizí částic, jež zřejmě tvoří velkou část vesmírné temné hmoty.

NASA před koncem roku dokončila montáž dlouho očekávaného nového teleskopu Nancy Grace Roman. A nejde jen o nějaký další teleskop, který bude sledovat, co se ve vesmíru děje.

Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) dokončil práce na novém dalekohledu Nancy Grase Roman Space Telescope. Dva jeho hlavní segmenty inženýři spojili v Goddardově vesmírném středisku, což znamená, že k vynesení na oběžnou dráhu by mohlo dojít v letech 2026 až 2027.

Běžné záblesky gama záření ve vesmíru trvají od zlomků sekund do několika minut. Ovšem 2. července zaznamenala NASA neobvykle silný gama záblesk, který trval skoro sedm hodin a zahrnoval tři oddělené výbuchy. Teď vědci diskutují, co bylo jeho příčinou. A část z nich se kloní k názoru, že šlo o velmi vzácný jev, kdy se do nitra hvězdy zřítila černá díra.

Nad observatoří Paranal, kterou v chilské poušti Atacama provozuje mezivládní organizace Evropská jižní observatoř (ESO), byl podle vyjádření vědců spatřen doslova „strašidelný netopýr“. Ve skutečnosti se jedná o působivou mlhovinu.

Teleskop Jamese Webba, který spravuje Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA), odhalil pravděpodobně nejvzdálenější vesmírný objekt, jaký jsme kdy pozorovali.

Vědci objevili ve vesmíru exoplanetu, která je přibližně stejně velká jako Země. Domnívají se, že existuje velká šance, že by mohla hostit život.

Dějiny astronomie nabízejí řadu fascinujících příběhů a objev Neptunu, jehož polohu nezávisle na sobě vypočítali dva matematici, patří k těm vůbec nejpozoruhodnějším.

Vynález dalekohledu patří k největším milníkům v dějinách vědy a techniky. Jedním z prvních, kdo jej namířil na noční oblohu, byl Galileo Galilei, jehož objevy zasadily tvrdý úder církevní představě o vesmíru.

Nedávno zprovozněná Observatoř Very C. Rubinové v Chile zachytila mezihvězdnou kometu 3I/ATLAS na svých snímcích oblohy „zcela mimoděk“, a to ještě před jejím oficiálním objevem 1. července. Díky chilské observatoři máme dokonce k dispozici i krátké video pohybu této komety na hvězdném pozadí. Vědci postupně získávají i řadu dalších informací o tomto pozoruhodném objektu, který k nám nejspíš přiletěl od cizí hvězdy.

U hvězdy Alfa Centauri A je planeta, která se podobá Zemi. Její existenci potvrdil tým astrofyziků, který obsluhuje Webbův teleskop.

Když Galileo na počátku 17. století poprvé pozoroval tmavé skvrny na povrchu Slunce, netušil, že odstartuje vědeckou záhadu, která přetrvá staletí.

V polovině července oznámil mezinárodní tým astronomů významný objev nového vzdáleného objektu Sluneční soustavy, oficiálně označeného jako 2023 KQ14. Tento malý objekt o průměru asi 220–380 km byl vědci zejména z Japonska a Tchaj-wanu neoficiálně pojmenován jako „Ammonite (Amonit)“ – jako symbol toho, že je svým způsobem „fosilním“ reliktem, „konzervujícím“ některé důležité informace o stavu či vývoji mladé Sluneční soustavy.

Astronomové z mezivládní organizace Evropská jižní observatoř (ESO), jejímž členem je i Česko, pořídili velmi detailní snímek, který odhaluje dosud neviděné rysy v galaxii Sochař. Pomocí soustavy dalekohledů VLT (Very Large Telescope) na chilské observatoři Paranal pozorovali tuto blízkou galaxii v tisících barev současně.

Vědci z observatoře v Chile zveřejnili první snímky nového výkonného dalekohledu, které ukazují jeho jedinečné schopnosti pozorovat, co se skrývá v temném vesmíru.

Kdy plně porozumíme vnějšímu okraji Sluneční soustavy? Tvoří ji osm známých planet: Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. Vedle toho je zde řada o něco menších objektů, tzv. trpasličích planet, přičemž jednou z těch větších je Pluto. Čtyři vnitřní planety jsou kamenné světy (jedním z nich je naše Země) a vnější čtyři jsou plynní a ledoví obři, kteří jsou mnohonásobně větší než Země.

Na první pohled je vesmír plný světla. Září hvězdy, planety odrážejí sluneční svit a galaxie se rozprostírají do hlubin času. Ale to, co skutečně tvoří většinu vesmíru, zůstává zcela skryté – temná hmota. Zní to jako název z nějakého sci-fi filmu nebo jako cosi, co se potuluje na okraji reality. Jenže ve skutečnosti je to naprosto reálná věc.

Snímky odhalující Slunce v dosud neviděných detailech pořídil největší pozemní solární dalekohled Inouye, nacházející se na Havaji. Vědci jej vybavili novou kamerou, díky čemuž nyní ukázal shluk slunečních skvrn. S nově instalovaným zařízením má vytvářet i další záběry odhalující dění na povrchu hvězdy v dosud nejvyšší kvalitě.

Barnardova hvězda je po trojité hvězdě Alfě Centauri druhým nám nejbližším hvězdným systémem. Leží od nás asi šest světelných let směrem k souhvězdí Hadonoše. Po desetiletích marných nadějí a předchozích nepotvrzených zprávách o objevu exoplanet (planet mimo Sluneční soustavu) máme u této hvězdy konečně jistotu: tento malý a chladný červený trpaslík hostí soustavu nejméně čtyř pravděpodobně kamenných planet, které všechny obíhají velmi blízko kolem něj.