Před 3 dny
...Podnětem k povstání bylo objevení se sovětských vojsk na východním břehu Visly. Sověti však nezasáhli a Němci nakonec povstání potlačili a v říjnu 1944 srovnali centrum města se zemí. Ačkoli se zajatými bojovníky odboje zacházeli jako s válečnými zajatci, poslali Němci tisíce zajatých polských civilistů do koncentračních táborů v Říši. Při povstání přišlo o život 166 000 lidí, z toho možná až 17 000 polských Židů, kteří buď bojovali na straně Zemské armády, nebo byli objeveni v úkrytu. Po odchodu z Varšavy byl Blösche vyslán na Slovensko, aby potlačil Slovenské národní povstání, ale v době jeho příjezdu bylo již povstání potlačeno. Poté sloužil ve slovenských městech Levoča a Žilina, než se v květnu 1945 vzdal Rudé armádě a stal se válečným zajatcem Sovětského svazu. Byl nucen vykonávat těžké práce, úředníci ho nutili pracovat v lomech a na stavbě silnic. Počátkem roku 1946 byl Blösche repatriován na Ostravsko v Československu, stále jako internovaný. Při práci v uhelném dole v srpnu 1946 byl zasažen sjíždějícím kladkostrojem a utrpěl frakturu lebky a vážná zranění v obličeji. Byl hospitalizován v Ostravě a zůstal mu znetvořený obličej. V létě 1947 byl Blöscheho pracovní tábor rozpuštěn a on byl propuštěn na svobodu. Jizvy v obličeji ho chránily před odhalením, nikdo ho nepoznal jako jednoho z příslušníků SS, kteří byli zachyceni na oficiálních fotografiích varšavského ghetta pořízených Němci. Přestěhoval se do Urbachu ve východním Německu a seznámil se s Němkou Hannou Schönstedt, matkou a válečnou vdovou. Měli spolu dvě děti, než souhlasila, že si ho vezme. Žili normálním životem a Schönstedt později řekla, že Blösche byl velmi milující manžel a otec, který se neustále staral o každý neduh jejich dětí. Blösche měl rodinu a stálé zaměstnání, byl zcela společensky integrovaný a o jeho minulém životě vědělo jen velmi málo lidí. Spravedlnosti však neunikl. V únoru 1961 ho Heinrich Klaustermeyer, který s Blöschem sloužil ve Varšavě, usvědčil ze zvěrstev, která tam za války páchali. Blösche byl identifikován a Západní Německo požádalo o jeho vydání, které bylo zamítnuto. Místo toho 11. ledna 1967 Blösche zatkla Stasi, tajná policie NDR, a byl zadržen v Hohenschönhausenu ve východním Berlíně. Během dvou let ve vazbě se přiznal k četným válečným zločinům, od individuálního střílení až po hromadné popravy a účast na všech velkých deportačních akcích z varšavského ghetta. V dubnu 1969 byl postaven před soud. Řada svědků označila Blösche za sadistu a vzpomínala na zločiny, kterých se ve Varšavě dopustil. Jeden z nich vzpomínal, že 18. ledna 1943, když nacisté likvidovali židovskou nemocnici ve varšavském ghettu, byl Blösche velitelem oddílu. Prošel všechna patra a oddělení a zabíjel pacienty upoutané na lůžko. Zabíjel i kojence a novorozence. Blösche obvinění nepopíral a otevřeně přiznal svou vinu. Řekl, že si nepamatuje všechno, ale že obecná obvinění jsou pravdivá. Během procesu se soudce ptal Blöscheho na události zachycené na nechvalně proslulé fotografii chlapce z varšavského ghetta. Soudce se ho na to detailněji zeptal: "Byl jste se samopalem proti malému chlapci, kterého jste vytahoval z budovy se zdviženýma rukama. Jak v těch chvílích reagovali obyvatelé?" Blösche odpověděl: "Byli v obrovském strachu." Soudce na to reagoval: "To se na tom malém chlapci dobře odráží. Co jste si myslel?", na což Blösche odpověděl: "Takových scén jsme byli svědky denně. Nemohli jsme nad tím přemýšlet." Dne 29. července 1969 byl Josef Blösche shledán vinným z vraždy více než 2 000 Židů a deportace 300 000 Židů do vyhlazovacích táborů a odsouzen k trestu smrti. Blösche byl ještě téhož dne popraven v Lipsku jediným výstřelem do týla. Bylo mu 57 let. Poté bylo jeho tělo tajně
