Zygmunt Bauman

Nechte se inspirovat třemi tipy na současné autorské divadelní hry, které musíte vidět nebo lístky na ně třeba darovat pod stromeček (ideálně nějakému muži). Představení Kuchyňské porno, V zrcadlové síni i Oidipussy nabízejí kritický pohled na patriarchát a vztahy, ale nechybí jim nadhled a ironie. Anebo písničky.

Co říká o své tvorbě jedna z vítězek projektu Artelier.

Další várka divadelních tipů Josefa Chuchmy.

„Dřív bylo líp,“ slýcháme od rodičů a prarodičů. Jenže šlo o dobu, kdy bylo zboží na příděl a cestování za hranice téměř nemožné. Jak je možné, že na roky nedostatku a omezení vzpomínáme jako na barevnější a klidnější? Odpověď nabízí sociologové: nostalgie nekreslí realitu, ale pocit jistoty, soudržnosti a pomalejšího života, které v dnešním rychlém světě mizí.

Dokonalá shoda je střízlivým pohledem na lásku v době pozdního kapitalismu. V čem připomíná Baumanovu Tekutou lásku?

Iliberální Maďarsko porušuje lidská práva, na iliberálním Slovensku oficiálně zavládla naprostá idiocie a v USA iliberální administrativa ignoruje soudy. Oni nejdou po liberalismu. Jdou po samotné demokracii.

V pátek 24. ledna proběhne v pražském divadle DISK premiéra inscenace podle Ibsenova básnického dramatu Peer Gynt. Režie čtvrté a poslední absolventské inscenace studujících Katedry činoherního divadla DAMU se ujala režisérka Jolanta Lipková, která společně s dramaturgyní Veronikou Mackovou upravila původní text slavného norského dramatika. Peer Gynt je dramatem, jež je běžně spojováno s tématem lhaní... Continue Reading »

Režisér Michal Hába dokazuje, že v Shakespearově apokalyptické tragédii lze nalézt dost humoru, i když černého, a hlavně paralel s dneškem.

Podle doyena české psychiatrie Radkina Honzáka nežijeme v nejtěžší době, kterou lidstvo muselo projít. Spíš se nám špatně hledají mantinely toho, co je správné a co nikoliv. Jak si vybírat z přemíry informací, které se na každého člověka denně valí, a hlavně, jak je zpracovávat?

LITERATURA FAKTU Leden mne přesvědčil o tom, že si skutečně nikdo nemůže stěžovat, že nemá co číst, jelikož nabídka knižních novinek je opravdu bohatá a široká, takže si z ní může vybrat každý. Milovníci romantiky či detektivek, ale také zájemci o rozšiřování obzorů z různých směrů. Dovolil jsem si tedy několik titulů vybrat a upozornit na ně.

Když člověk kráčí životem sám, odtrhává se od reality a mívá sklon se zatvrdit. Svoboda a demokracie jsou na tom podobně. Nenechávejme je ve štychu, ať je jednou zase nemusíme oplakávat.

Velikonoce sice máme spojené hlavně s pondělím, avšak zázrak vzkříšení a znovuzrození Ježíše Krista se udál zřejmě ze soboty na neděli. V pondělí se především slavilo. To nám jde i dnes, slavíme hlavně spotřebou. Nečeká nás ale i nějaká potřeba těch dějů předcházejících?

Současná média patří k nejdůležitějším prostředím, skrze něž se šíří nové myšlenky a trendy. Influenceři, tedy vlivní tvůrci obsahu na sociálních sítích, mohou mít v českém kontextu stovky tisíc sledujících a svým veřejným působením se úspěšně živit. Někteří z nich veřejně prezentují i svou spiritualitu – a stávají se tak významným faktorem v jejím šíření. Českou spirituální influencerkou je například známá kuchařská hvězda Kamu.

Komunisté vyhlásili, že mají „vlastní představu, jak zajistit dlouhodobou stabilizaci důchodového systému“. Je to asi stejně významné jako somálský kosmický program. Protože ovšem komunisté ...

Co všechno najdete ve čtvrteční příloze deníku Právo Salon?

Antivax není náboženská víra, ale racionální praxe kapitalizující strach a nejistotu ve prospěch parciálních zájmů. Poukazuje na vratkost základů, na nichž stojí naše společnost.

V prvním díle románu Šikmý kostel se Karin Lednické podařilo zachytit dramatické životní osudy hrdinů a hrdinek, když se museli vypořádávat se dvěma projevy modernizace: s nastupujícím kapitalismem a dopady industrializace. Ve druhém díle je potkáváme v situaci, kdy se musejí postavit další moderní síle, která v minulých staletích přerámovala skutečnost našich životů – nacionalismu.

To, že minulost ovlivňuje současnost, platí pro každý národ a každou dobu. Dobou a místem jsme zásadním způsobem ovlivněni a predisponováni, přičemž je jasné, že vystoupit z prostoru a času není možné. To ale není důvod, proč bychom se neměli pokoušet o nadhled nad sebou samými a kritické hodnocení světa, v němž žijeme.

„Když se probudíte v den, o kterém náhodou víte, že je to středa, a všechno kolem připomíná neděli, začnete tušit, že něco není v pořádku“ – tak zní úvodní věta dystopického románu Den trifidů od Johna Wyndhama, ve kterém je lidstvo oslepeno rojem meteorů a biologicky vyšlechtěné a pro olej průmyslově pěstované masožravé rostliny, jež se po celém světě omylem rozlezly do volné přírody, se následně stanou hlavní hrozbou pro člověka v rychle se rozkládající civilizaci.

Jeho knihy mapují jižní Čechy. Krajinu, která již často neexistuje, příběhy lidí, kteří za ni desetiletí bojovali s úřady. Ve své nové knize Plachetnice na vinětách se ale spisovatel Jiří Hájíček výrazněji posouvá do jiné roviny, k mezilidským vztahům. Řeší život na první pohled úspěšné ženy středního věku, která se ovšem najednou cítí hodně sama.