Adam Mišík

"Pořád mi chybí totální sebejistota. Furt pochybuju a nejenom v hudbě, ale i když si třeba vybírám holky. Pořád zpochybňuju naše kroky a úspěch. A bojím se to přijmout, i když nevím proč," rozpovídal se nebývale otevřeně frontman kapely Mirai v rozhovoru s Honzou Vedralem. "Asi na tom není nic špatného. Ale tak jako někdo neumí pochválit nebo říct svojí holce, že ji miluje, tak já neumím přijímat, když někdo chválí nás." Jak vznikalo aktuální album Maneki Neko a jakou roli v tom sehrál producent Ondřej Fiedler? "Ten název vymyslela moje máma. Původně se deska měla  jmenovat Sajonara, ale to znamená sbohem. Kluci z kapely říkali, že to je malování čerta na zeď," vysvětluje. "Půlka desky je o holkách a o lásce. Je to vděčný téma. Jestli ve svém věku něco prožívám, tak jsou to vztahy holky a láska. Často nevydařená. Je to autentický pohled." Mirai jsou v současné době nejposlouchanější kapela v České republice. Co s partou obyčejných kluků z Frídku Místku udělá raketový start popularity? "My jsme nikdy nejeli v ultrabulvárním showbyznysovém světě. Teď jsem si na něj skrz Stardance sáhnul a je to děsivý," popisuje Navrátil noční rozhovory s bulvárními novináři, kteří čekají na úlovky po večírcích televizní taneční soutěže, které se aktuálně účastní. "Můj jediný tanec, než jsem to vzal, přitom byl, když jsem v patnácti pogoval na Vypsanou fixu." Celkově ale zůstává v klidu. "S úspěchem se spíš mění pohled okolí na nás." Jak se vůbec Mirai dostali do soukolí hudebního showbyznysu? Jak probíhalo vyjednávání o první smlouvě s velkým vydavatelstvím? V jakých momentech chtěl dát Mirai přednost kariéře právníka? Jak reagoval na "recenzi naživo" Jardy Konáše. A kdy skutečně nenáviděl největší hit Když nemůžeš, tak přidej?

"Yesterday zlej, today to srovnej, tomorrow pomalu bude už dobrej," zpívají době navzdory optimisticky ve společném songu Jeden rok Fast Food Orchestra a Vojtaano. Jak došlo k prolnutí světů jedné z nejdéle hrajících tuzemských ska kapel s rapperem a stand up komikem? A s jakým očekáváním vyjíždějí na společné turné, které začne v sobotu 6. listopadu v Sedlčanech a vyvrcholí 16. prosince v pražském Roxy? "Základní energií si rozumíme," shodují se během rozhovoru s Honzou Vedralem v podcastu Headliner CZ frontman Fastfood Orchestra Fido a Vojtaano. Dohromady je svedlo nahrávací studio Rooftop Ondřeje Žatkuliaka, ve kterém loni chystali nezávisle na sobě svoje vlastní alba. Už tehdy si padli do noty. "Potřeboval jsem do jedné písničky trubku," popisuje Vojtaano první a ještě nenápadnou spolupráci, od které to byl k naplánování společného songu a turné jenom krok. "Přišlo mi, že v naší hudbě jsou podobný atributy, který se přitahujou," přikyvuje Fido, podle kterého měli Fast Food Orchestra jedinou obavu: S jakým textem asi rapper a písničkář s prořízlou pusou a hity jako Budulínek vs. Galantní jelen do společného songu přijde?  "Nejste zklamaný, že tam nejsou prasárny?" ptá se hned Vojtaano Fida pobaveně a vypráví, že i když se sprosťáren nebojí, už z nich vlastně pomalu vyrostl. "Hranic mám čím dál víc. Od malička se ale vymezuju oproti neupřímnosti, že se o některých věcech nemluví," zdůrazňuje.  Jak bude společné turné Vojtaana a Fast Food Orchestra vypadat? Jaké bylo jejich společné skládání? Jaký mají vztah k českým textům? A proč zrovna oni patří mezi muzikanty, kteří v uplynulých měsících neztratili pozitivní přístup ke světu? 

„Musel jsem si vymyslet vlastní prostředky, jak něco takového nahrát,“ říká v podcastu Headliner CZ frontman Albert Romanutti. Bert & Friends uzavírají jednu kapitolu. Živák 2050: Live at Strahov přinášejí fiktivní koncert z budoucnosti a Albert se v rozhovoru s Honzou Vedralem rozpovídal o detailech, jak se něco takového nahrává. „2050 je zad louho a zároveň je to blízko. V té době bude kapela asi pořád existovat,“ říká frontman dost možná nejoriginálnější kapely na tuzemské scéně.  „Je to potenciální hra s nostalgií. Když mi bylo pět, tak jsem sám sebe zdravil do budoucna: Alberte, až ti bude deset. tak tě zdravím. Tohle je stejný pozdrav, ale nejen pro mě, ale i pro posluchače.“ Celé album podle něj podněcuje imaginaci a posluchače dostane do jiné reality i díky binaurálnímu zvuku, který přináší beaty štěstí. „Nejtěžší bylo vytvořit zpívající tisíce lidí. Vyseděl jsem tisíce hodin nad tím, že jsem stahoval celý internet. Používal jsem různé pluginy, nahrával jsem vokály přes sebe, sbíral různý chanty z okresních fotbalů, kde křičej rodiče na děti,“ vypočítává Albert, jak se snažil vytvořit něco, co ještě nikdo neslyšel.  „Věřím, že to jde. Tahle deska je jedním z důkazů. A proto jsem tomu dal tolik práce,“ vysvětluje. „Už když jsem chodil na Ježkárnu, hájil jsem, že jde vymyslet nový žánr. Učitelé mi často říkali, že už tu všechno bylo. Říkal jsem jim, že se taky sám každý den učím nové věci, tak se je zákonitě musí učit i celý svět.“ Proč Albert jako teenager poslouchal hudbu s dotekem smrti? A jaký je rozdíl mezi skládáním vážné hudby a písniček pro Bert & Friends?  Pokud se vám podcast líbí, budeme rádi, když pro Headliner budete hlasovat [https://kristalova.lupa.cz/hlasovani/?setSubjects=1658] v anketě Křišťálová lupa.