Armáda České republiky

Postupuje vláda dostatečně rázně ve snaze mírnit dopady letošního extrémního sucha? Daří se postupně dostávat pod kontrolu požáry na ostrově Salamina u Atén a v jiných oblastech Řecka? A jak by mohla česká armáda využívat karlovarské letiště poté, co ho převezme do své správy?

Do aktivní zálohy se přihlásila před téměř pěti lety. Na dokončení náboru čekala skoro rok a dnes jako desátnice slouží u 22. základny vrtulníkového letectva v Náměšti nad Oslavou. Kateřina Nováková v pořadu Přežít na platformě FocusOn popsala, co ji do armády přivedlo, jak vypadají její výcviky i proč si záložníci stále musejí některé části výstroje pořizovat sami. Vedle služby se věnuje také propojování technologických startupů s obranným sektorem v rámci programu NATO DIANA.Od prvního formuláře k vrtulníkové základněKdyž se Kateřina Nováková rozhodla vstoupit do aktivní zálohy, o fungování armády toho podle svých slov zpočátku příliš nevěděla. Ještě před podáním prvního formuláře ale narazila na 22. základnu vrtulníkového letectva, zavolala tam a domluvila se, že by u ní chtěla sloužit.Během telefonátu se zeptala také na možnost působit jako letecká návodčí JTAC. Dozvěděla se však, že tato specializace vyžaduje další znalosti a dovednosti. Nakonec se domluvila na zařazení k rotě ochrany. Samotný nábor trval téměř rok. ,,V aktivní záloze jsem přibližně čtyři roky. Přihlašovala jsem se v srpnu a čekala téměř celý rok, takže v celém procesu jsem skoro pět let,‘‘ popisuje Nováková.Do armády ji přivedlo především vlastenectví a snaha pomoci společnosti. Později ocenila také komunitu, přátelství a motivaci udržovat se v dobré fyzické kondici. Ve své rotě se podle svých slov setkává s poměrně vysokým zastoupením žen. Při některých cvičeních tvoří ženy až třetinu všech účastníků. V celé české armádě přitom podle Novákové představují přibližně 15 procent.Měsíc ročně přímo ve výcvikuBěhem roku se koná sedm až osm různých cvičení, na která jsou příslušníci její jednotky povoláváni. Záložníci nemusejí absolvovat všechna, povinně však musejí odcvičit minimálně dva týdny ročně. Nováková se zpravidla účastní dvou až tří cvičení, takže ve vojenském prostředí stráví přibližně měsíc za rok.,,Nelétám jako pilot, ale při cvičeních se dostanu do vrtulníku jako součást posádky. Máme například infiltrace a exfiltrace vrtulníkem. Snažím se jezdit na dvě až tři cvičení ročně, takže dohromady strávím ve výcviku přibližně měsíc,‘‘ říká. Výcvik reaguje také na proměnu současných konfliktů. Během jednoho dvoudenního cvičení instruktor nečekaně vyslal nad jednotku dron, aby prověřil její reakci. Záložníci podle Novákové v první chvíli nevěděli, co mají dělat, protože se s podobnou situací do té doby nesetkali.Příslušníci roty spolupracují také s leteckými návodčími JTAC. Při mezinárodním cvičení Ample Strike jim zajišťovali blízkou ochranu a mohli se seznámit s jejich prací i vybavením.Dvacet kilometrů se zátěží, ale bez armádního batohuArmáda podle Novákové dlouho neměla odpovídající zimní vybavení. Čepice a rukavice začala zavádět přibližně před třemi lety, další části výstroje se k vojákům dostávají postupně. ,,Do té doby jsme měli pouze pletené kukly s otvory a kožené rukavice, které v zimě promrzaly. Od letošního roku má být k dispozici také bunda, oteplováky a návleky na nohy,‘‘ uvádí NovákováZáložníci letos nově absolvují výroční přezkoušení, jehož součástí je pochod na vzdálenost 20 kilometrů s dvacetikilogramovou zátěží. Odpovídající batohy ale podle Novákové od armády nedostali. ,,Nemáme na to batoh, takže si musíme pořizovat vlastní,‘‘ upozorňuje.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast a dozvíte se:Jak se během čtyř let změnil pohled rodičů Kateřiny Novákové na její službu v armádě?Jak se dnešní šestitýdenní kurz základní přípravy liší od výcviku, který absolvovala během pandemie?Jaké zdravotní prohlídky musejí uchazeči o službu v aktivní záloze podstoupit?K

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR A HTTPS://FORENDORS.CZ/CESTMIR „Tady se fakt nehraje o málo. Tohle je budoucnost země,“ říká bývalý náčelník Generálního štábu Karel Řehka. Rusko podle něj bude stále agresivnější a méně předvídatelné a Evropa si nemůže dovolit působit slabě a rozděleně. Česká armáda má obranné plány, v případném konfliktu by ale narazila na nedostatek lidí, munice a záloh i na zastaralou techniku. „A když vám dojde munice v boji, tak umřete,“ podotýká Řehka. Otevřeně mluví i o fungování ministerstva obrany. Ministr je podle něj v současném systému v zásadě „bezmezný vládce nad armádou“, protože jeho pravomoci nejsou dostatečně vymezené a systém nemá dost brzd a protivah. Přiznává, že část jeho vlastních sporů souvisela s tím, kde končí politické řízení a kde už politici vstupují do práce vojáků. Ve vztahu k někdejší ministryni Janě Černochové připouští chyby v komunikaci, v zásadních věcech by se ale nezachoval jinak. „Raději bych nebyl na té funkci, než abych se měl chovat jinak,“ tvrdí. Teď se přitom sám vydává do politiky. Do Senátu kandiduje jako nestraník s podporou STAN a tvrdí, že nejde o dlouhodobě připravovanou politickou kariéru. Rozhodnutí podle něj nebylo jednoduché, zvažoval jeho dopad na osobní život i rodinu a definitivně se pro spolupráci se STAN rozhodl až krátce před oznámením kandidatury. Politiku chápe jako pokračování služby zemi. Po desetiletích v uniformě zároveň uzavírá jednu zásadní životní kapitolu. Na vojenskou školu nastoupil ve čtrnácti a říká, že mu možná teprve s odstupem dojde, co pro něj konec služby znamená. Připouští, že mohl být v některých chvílích lepším otcem, věnovat víc času rodičům a lépe oddělovat práci od soukromí. V některých obdobích byl podle svých slov workoholik. Vojenské služby ale nelituje - vedle závazku ji vždy vnímal jako privilegium. Proč se po životě v armádě rozhodl právě teď vstoupit do politiky? Neohrožuje podpora STAN jeho někdejší důraz na politickou nestrannost armády? Kde podle něj končí legitimní moc ministra obrany? Co by se stalo, kdyby Rusko skutečně otestovalo článek 5 NATO? A co by dnes Řehka udělal jinak jako voják, velitel a otec? I to se dozvíte v rozhovoru.

„Už nemůžu.“ Tuhle větu si během cvičení řekli nejspíš všichni. Nevzdali to, kousli se a šli dál. Střelby. Patnáctikilometrový pochod. Těžký batoh. Únava. Tlak. A chvíle, kdy si někteří říkali, proč se sem vlastně přihlásili. Co zažili středoškoláci, kteří se dobrovolně oblékli do uniformy? Co bylo nejtěžší? Kdy si sáhli na úplné dno? A co jim nakonec několik týdnů v armádě dalo? V nové Kamufláži mluví otevřeně o tom, jaké je překonávat sami sebe, spoléhat se na ostatní a pokračovat i ve chvíli, kdy vám hlava říká, že už to nejde. A možná nejdůležitější zjištění? Často dokážeme mnohem víc, než si myslíme. Dobrovolné vojenské cvičení si můžete vyzkoušet i vy. Zapojit se do něj můžete v průběhu celého roku. Více informací najdete na doarmady.cz.

CELÁ EPIZODA na Patreonu a HeroHero 🎙️Studenti mají za sebou další ročník letního dobrovolné vojenské cvičení, které se na rozdíl od klasického Kurzu základní přípravy pro vojáky z povolání a aktívní zálohy liší hlavně v tom, že jej lze absolvovat v řadě útvarů po celé České republice, například i u Hradní stráže. A hned dva absolventy tohoto letního výcviku pro studentstvo jsme si pozvali k nám do podcastu a zjišťovali jsme, jaká byla jejich motivace, co si z kurzu odnesli a jak jej celkově hodnotí.

CELÁ EPIZODA na Patreonu a HeroHero 🎙️Co vlastně dělá z násilného činu terorismus? Proč se odborníci dodnes neshodnou na jeho definici? A jak se za posledních padesát let proměňovaly motivace teroristických organizací, jejich metody a způsob fungování? Našimi hosty jsou profesor Oldřich Bureš, jeden z předních českých odborníků na problematiku terorismu, Vojtěch Šimák, historik a kurátor Vojenského historického ústavu Praha, a plukovník v. v. Petr Mlejnek, který téměř tři desetiletí působil ve zpravodajských službách. V rozhovoru se věnujeme proměnám terorismu od období studené války až po současnost. Diskutujeme o tom, kde leží hranice mezi guerillovým bojem a terorismem, jak funguje proces radikalizace, jakou roli v boji proti terorismu hrají zpravodajské služby nebo nakolik byla americká strategie po útocích z 11. září úspěšná. Velkou část debaty věnujeme také vztahu států a teroristických organizací. Rozebíráme íránskou síť proxy aktérů, možnosti i limity jejich řízení ze strany Teheránu, nebo vztah Československa k některým ozbrojeným skupinám během studené války, včetně případu Carlose Šakala.