Před 3 dny
Dílna varhanáře – restaurátora Dalibora Michka se během šesti let v několika etapách postarala o restaurování nástroje v brtnickém „zámeckém“ kostele. Podle informace z katolické farnosti Brtnice pokryly náklady na rekonstrukci ve výši okolo tří milionů Kč právě farnost, město Brtnice a prostředky z dotačních fondů. Varhany v kostele sv. Karla Boromejského a blahoslavené Juliany Collalto postavil v letech 1830 a 1831 varhanář Jan Jozefy se svými syny Janem a Leopoldem. Jak uvádí restaurátor nástroje Dalibor Michek, po letech dohadů tuto skutečnost objasnil významný organolog dr. Tomáš Horák. „Všechny díly varhan včetně měchové soustavy byly hned po demontáži odvezeny do dílen ve Studénkách a v Lukách nad Jihlavou. Po restaurování byly varhany sestaveny na kůru kostela, zapojeny, intonovány a naladěny,“ uvádí Michek. Vedle samotných píšťal a dalších součástí nástroje byla restaurována i trojice klínových měchů, které jsou nyní napájeny tichoběžným ventilátorem. „Možnost jejich šlapání tradičním způsobem zůstala však zachována,“ dodává D. Michek. Jak restaurátor vysvětluje, tónový rozsah varhan je C – c3 s krátkou oktávou, u nástroje chybí tóny Cis, Dis, Fis a Gis chybí: „Chromatický rozsah se v našich zemích začíná objevovat až v 1. polovině 19. století. Mnohým varhaníkům, neschopným či neochotným se tomu přizpůsobit, dělalo však toto řešení problém, který žádali odstranit a mnohdy jim, žel, bylo vyhověno.“ To podle D. Michka způsobilo vážná poničení nástrojů, což se nevyhnulo ani varhanám brtnickým. Některé z píšťal byly uříznuty a prospektové píšťaly, tedy ty viditelné zvenku, byly fušerským způsobem potrhány. Inaugurační koncert připravil P. Sobotka Opravené brtnické varhany se po rekonstrukci znovu rozezněly chrámem v neděli 23. listopadu. V mrazivém podvečeru na ně uvedl Inaugurační koncert varhaník, pedagog ZUŠ a regenschori svatojakubské farnosti v Jihlavě Petr Sobotka (* 1979). V programu zazněly skladby ze 17. a 18. století od autorů Johanna Jakoba Frobergera, Jana Pieterszoona Sweelincka, George Muffata, Johanna Pachelbela, Josefa Segera, Jana Křtitele Kuchaře či Dietricha Buxtehudeho. Protagonista koncertu je absolventem Církevní konzervatoře v Kroměříži ve třídě Tomáše Thona a Jany Ryšavé a Univerzity Palackého v Olomouci, kde studoval obory hra na varhany (ve třídě Petra Planého), hudební výchova a pedagogika. Je činný v oblasti organologie, historie a stavby varhan. Pro inaugurační koncert zvolil P. Sobotka skladby s ohledem na technické specifikace brtnického nástroje. V podrobném tištěném programu večera zasadil uvedená díla a jejich autory do kontextu jejich doby a vývoje varhanní hudby. Finále koncertu věnoval hudbě Johanna Sebastiana Bacha, vrcholného autora severoněmeckého barokního varhanního světa. Vzorec neexistuje Po koncertu se mnozí z posluchačů vypravili přímo na kostelní kůr k prohlídce nástroje s komentářem P. Sobotky i D. Michka. Restaurátor Michek posluchačům vysvětlil technické postupy konzervace a opravy poškozených píšťal. Přiblížil mimo jiné rozdílný přístup k pojetí restaurování historických nástrojů u nás a v západních zemích, např. v Německu. Zde podle něho neznali mnohé postupy vyvinuté v minulosti u nás za „železnou oponou“ z nutnosti, a jdou spíše cestou přímé výměny poškozených částí za nové. „Oni jsou konzervativní. Nesmírně, neobyčejně konzervativní ve všem. Samozřejmě, že jsou tradičně nejlepší v tomto řemesle, bezpochyby. Ale tohle je zajímavý jejich rys, spíše mentální, že tyhle moderní věci nepobírají…,“ uvažoval varhanář např. nad metodou napouštění a zpevňování poškozených prvků pryskyřicí. „Ono se totiž ale dá říci, že to, co dělají oni, je historicky pravdivější. Čili já to nepomlou
