Dean Reed

Ve východním Německu ho v sedmdesátých letech znal téměř každý, zatímco jeho vlastní krajané v USA o něm sotva tušili. Dean Reed, americký zpěvák a herec přezdívaný Rudý Elvis, se stal hvězdou východního bloku.

Na okraji saského města Pirna ležícího nedaleko Drážďan se nachází velké DDR Museum. Představuje život ve východní části rozděleného Německa. Dokumentuje, nezastírá, nic nevnucuje.

Bledý měsíc se odráží od hladiny jezera Zeuthener See nedaleko Berlína. Je noc na 13. června 1986. K rákosí u břehu, jen pár set metrů od luxusní vily v Schmöckwitzu, přijíždí sovětská lada. Vystoupí z ní vysoký, atletický muž s tváří filmové hvězdy, kterou zná polovina planety – od Chile přes Prahu a Varšavu až po Vladivostok.

Byl mladý, pohledný a měl americký pas. Když Dean Reed v kožené bundě s kytarou v ruce zpíval v Moskvě nebo Praze, fanynky omdlévaly. Pro komunistické vůdce byl dokonalou trofejí: rodilý Američan,...

Přezdívek měl nepočítaně: Soudruh rock’n’roll, Rudý Elvis, Johnny Cash socialistického světa, trabant s americkou státní poznávací značkou i obchodník s mírovým deštěm. Zpěvák a herec s tváří filmového milovníka nenašel v socialistickém ráji svobodu, ale zlatou klec, ze které nebylo úniku.

Tisíce lidí snily o cestě na Západ, ale Dean Reed věřil, že budoucnost leží na opačné straně hranice. O to zvláštněji dnes jeho příběh působí.

Do Heleny Růžičkové by možná leckdo neřekl, že bude muže přitahovat jako magnet. Jenže ono to tak bylo. Milence ráda střídala, byla velice pohledná. Její srdce však vždycky zůstávalo u manžela.

Dean Reed, zpěvák a herec, který opustil USA, aby mohl žít v socialistickém ráji východního Německa. Sběratel cen míru, účastník kdejaké mírové taškařice kdekoliv na světě byl nakonec nalezen mrtvý v jezeře Zeuthener Lake ve východním Berlíně.

Herců, ať našich domácích, tak i zahraničních, kteří nám přirostli k srdci, jsou v každé generaci zástupy. Buď nám učarovali kouzlem své osobnosti, anebo jsou filmy s nimi jednoduše skvělé.

Herečka, baletka, ale také velká životní optimistka a bojovnice. Tak by se dala popsat jedna ze slavných českých žen, která již bohužel není mezi námi, Helena Růžičková. Žena, která to uměla rozjet jak v životě, tak i na divadelních prknech.

Málokdo na území východního bloku zažil to, co on, velkou slávu, kterou pár let po jeho smrti následovalo absolutní zatracení. Znali jsme ho přitom všichni, kdo jsme vyrůstali v osmdesátých letech. A já se dobrovolně přiznávám, že jsem si jako malá pouštěla jeho desku u babičky.

Přestože se vynikající herečka Helena Růžičková vdala jako mladičká a svazek jí vydržel po celý život, ani v nejmenším jí to nezabránilo střídat milence. Přestože nebyla prototypem krásky, řada pánů jí měla doslova plnou hlavu.

Patnáct litrů coly denně a 312 kilo živé váhy. To byly rekordní hodnoty, kterých dosáhl Jiří Růžička, „tlustý Josef“ z trilogie Slunce, seno… Svého času byl označován za nejtěžšího evropského herce. Od jeho úmrtí právě uplynulo 25 let. Zemřel 20. února 1999 ve věku 43 roků.

Excelentní herečka, upřímná žena, která bez rozpaků do očí vždycky řekla, co si zrovna myslí. Milující matka, která jediného syna Jiřího zahrnovala velkou láskou. Taková byla Helena Růžičková, od jejíž smrti 4. ledna uplynulo 20 let. Její soukromý život by vydal na román. Pro CNN Prima NEWS na ni zavzpomínal její blízký přítel, režisér Zdeněk Troška.

Osazenstvo trilogie Slunce, seno je nezapomenutelné. Ale přece, když si na tyto komedie Zdeňka Trošky vzpomeneme, vždy nám jako první asi napadne nepřehlednutelná Helena Růžičková, která byla doslova uragán nejen před kamerou, ale i v soukromém životě.

Excelentní herečka, ženská od rány, která bez rozpaků do očí vždycky řekla, co si myslí, a milující matka zahrnující syna až opičí láskou. Taková byla Helena Růžičková, jejíž soukromý život by vydal na román.

Současná ruská mediální propaganda nám připomíná, v čem jsme žili před listopadem 1989

V tuhém socialismu byl zvláštním zjevením. Americký zpěvák Dean Reed se rozhodl z kapitalistického Západu emigrovat na Východ, a tím se stal vděčným objektem propagandy. Kromě poněkud netradiční kariéry je však stále mnoho nejasností ohledně jeho smrti. Podobnost s „nehodami“ současných ruských odpůrců války na Ukrajině připisovanými přímo Vladimiru Putinovi je velmi zarážející. Vypadá to, jako kdyby zde ruský diktátor našel předlohu k likvidaci svých oponentů.

Možná každý si chceme občas něco dokázat. Na tom samotném já osobně nevidím nic špatného a ani ne prožluklého, naopak. Zvláštní mi však připadá situace, kdy si člověk něco dokazuje, dostane se již do určité nadějné fáze, nu, a v momentě, kdy ho napadne „ahá! ohó, takže bych to dal“, ucukne.

Jméno Anders Behring Breivik zná bohužel asi každý. Vrah sedmasedmdesáti lidí sedí v norském vězení a měl by si tam ještě řadu let pobýt. Není ale 21 let za mřížemi za všechnu tu hrůzu málo? I když na druhou stranu podmínky, v nichž musí přebývat, jsou podle mínění masového vraha špatné. Asi tam chudák trpí… Co by ale měly (kdyby mohly) říkat jeho oběti? A co o něm ještě nevíme?

Kdo jednou slyšel pop osmdesátých let v Československu, jistě se mu nedobrovolně do paměti vtiskly písně, které z hlavy jen tak nevymaže. Kultovní hity zapomenutých autorů se vynořují po letech, aby znovu připomněly, jaké šílenosti byli lidé v této době schopní poslouchat.

Za totality nebylo právě běžné, že by někdo dobrovolně utekl za železnou oponu. Obvykle se totiž emigrovalo opačným směrem. Přesto se americký zpěvák a herec Dean Reed rozhodl žít ve východním Berlíně. Co ho k tomu vedlo a proč je jeho úmrtí obestřeno tajemstvím?