Don Giovanni

Mužské emoce v divadle mají stovky odstínů a vrstev. Jak však číst příběhy hrdinů, kteří bojují nejen s okolním světem, ale často i sami se sebou? Co jejich selhání, triumfy nebo bezradnost vypovídají o našem vnímání maskulinity? Archetypální mužské role – od neohroženého mača přes ztraceného rozervance až po zdánlivě nešikovného ňoumu – stále dominují na jevištích. Ale do jaké míry se nás tyto postavy ještě dotýkají? Repertoár Národního divadla nabízí pestrou škálu inscenací, které ukazují nejen tradiční obrazy mužství, ale také jejich modernější, někdy zcela netradiční podoby. Třeskuté téma rozebírají Ondřej Hučín, Nina Jacques a Kateřina Hanáčková. Uslyšíte hudbu z inscenací Tajemství, Král Oidipús, Romeo a Julie, Bakchantky, Don Giovanni, Hamlet, Carmen, Růžový kavalír a Otec hlídá dceru.

Slovenský barytonista Pavol Kubáň jako zamilovaný svůdník hrabě Almaviva ve Figarově svatbě, ale i jako mladý prostopášný šlechtic Don Giovanni ve stejnojmenné opeře. Na rozdíl od rolí, jež ztvárňuje, Pavol ve svém osobním životě hledá pevný základ a upřímnost. Podvratnost postav ovšem pečlivě zkoumá a dokáže ji přesvědčivě přenést na jeviště. Proč je Pavol Kubáň obsazovaný do rolí svůdníků? Jak se v nich cítí? A co pro něj znamená manželský svazek? Tentokrát představíme dvě role ze slavných oper Wolfganga Amadea Mozarta. Díla jsou součástí trilogie a autorem libret je italský básník Lorenzo da Ponte. Podcastem provází Agáta Hrnčířová a snaží se přijít na to, co interpreta spojuje s jeho rolemi. Uslyšíte ukázky z Figarovy svatby a Dona Giovanniho.

Psal se rok 1785, když se svůdník, diplomat, špión, hazardér, literát a především dobrodruh Giacomo Casanova ocitl znovu ve Vídni. Po životě tak rušném, že by vydal za deset jiných, se cítil unaven. Táhlo mu na šedesát. Z Benátek, kam se předtím vrátil, aby se smířil s inkvizicí poskytováním informací, byl nakonec znovu – a už natrvalo – vyobcován. Jako nenapravitelný hříšník. Měl za sebou nesčetné pouti napříč Evropou. Od Anglie po Rusko. Včetně Francie, Německa nebo Švýcarska. Všude se potkával nejen s lidmi na výsluní, ale – spíš příležitostně než pravidelně – také s hudbou. Nebyla mu rozhodně cizí. Sám přece kdysi, v dětství a v mládí, hrál na housle, i když – jak se zdá – nevalně. Ale měl k muzikantům a jejich údělu vztah. Navíc jej ovlivnilo, že pocházel z města divadel na čele s ikonou jménem La Fenice; z města Antonia Vivaldiho a dalších skladatelů.